Lid, který chodí v Ježíšových šlépějích
„Cožpak jsme nešli ve stejném duchu, v týchž šlépějích?“ — 2. KORINŤANŮM 12:18.
1. Proč často není těžké poznat svědka Jehovova?
„JAKO skupina jsou zdvořilí, odpovědní a dobře se učí. To se o jiných skupinách říci nedá.“ To prohlásil ředitel jedné základní školy ve Spojených státech. O kom mluvil? O dětech svědků Jehovových, které chodily do jeho školy. Mnozí si opravdu všimli, že se svědkové Jehovovi i jejich děti často v určitých věcech podobají jiným svědkům. Během let je stále zjevnější, že jsou pozoruhodně sjednocení, pokud jde o víru a chování. Svědky není tedy těžké rozeznat.
2. Co bylo charakteristickou vlastností raného křesťanského sboru a co o tom řekl Pavel?
2 Jednota svědků Jehovových je v tomto nejednotném světě něčím neobyčejným. Není ji však těžké pochopit, když máme na paměti, že se všichni snaží kráčet v Ježíšových šlépějích. (1. Petra 2:21) Taková jednota byla příznačná i pro křesťany z prvního století. Pavel jednou nabádal sbor v Korintu: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebylo rozdělení, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Korinťanům 1:10) Pavel také dal inspirované rady, jak jednat s osobami, které nejsou ochotné zachovávat křesťanskou jednotu. — Viz Římanům 16:17; 2. Tesaloničanům 3:6.
3, 4. Jak popsal Pavel jednotu mezi sebou a Titem a co bylo základem této jednoty?
3 Kolem roku 55 n. l. poslal Pavel do Korintu Tita, aby pomohl při sbírce na nuzné bratry v Judeji a možná aby zjistil, jak sbor reaguje na Pavlovu radu. Když Pavel později psal Korinťanům, zmínil se o Titově nedávné návštěvě a zeptal se: „Titus vás přece vůbec nevyužil. Cožpak jsme nešli ve stejném duchu, v týchž šlépějích?“ (2. Korinťanům 12:18) Co myslel Pavel tím, že šli „ve stejném duchu“ a „v týchž šlépějích“?
4 Vyjádřil tím, jaká jednota vládla mezi ním a Titem. Titus byl občas Pavlovým společníkem na cestách a nepochybně se tím od Pavla mnoho naučil. Ale jednota mezi nimi byla založena na něčem silnějším. Byla založena na jejich znamenitém vztahu k Jehovovi a na tom, že šli oba ve šlépějích Krista. Titus napodoboval Pavla tak, jak Pavel napodoboval Krista. (Lukáš 6:40; 1. Korinťanům 11:1) Šli tedy v Ježíšově duchu a v jeho šlépějích.
5. Co se dá dnes očekávat od těch, kteří napodobují Pavla a Tita a jdou „ve stejném duchu“ a „v týchž šlépějích“?
5 Proto není nijak zvláštní, že se křesťané ve 20. století, kteří jdou „ve stejném duchu“ a „v týchž šlépějích“ jako Pavel a Titus, těší z nesrovnatelné jednoty. Vždyť nejednota takzvaných křesťanů prozrazuje, že jsou jen napodobeninou křesťanů a nechodí ve šlépějích Vůdce, kterého údajně následují. (Lukáš 11:17) Tento nápadný rozdíl mezi pravými a takzvanými křesťany lze doložit různými způsoby. Uveďme čtyři.
Svatost krve
6, 7. a) Jaký správný názor na krev mají ti, kteří jdou Ježíšových šlépějích? b) Jaký je rozdíl mezi svědky Jehovovými a jinými, kteří dnes odmítají transfúze krve?
6 Kolem roku 49 n. l. sepsal vedoucí sbor křesťanů prvního století dopis, který odpovídal na otázku: Měli by nežidovští křesťané poslouchat Mojžíšův zákon? V dopise stálo: „Svatý duch a my sami jsme . . . uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ (Skutky apoštolů 15:28, 29) Všimni si, že mezi „nutnými věcmi“ bylo zdržovat se krve. Chodit v Ježíšových šlépějích tedy znamenalo nepřijímat krev do těla ústy ani nijak jinak.
7 Tato zásada se v křesťanstvu zjevně porušuje používáním krevních transfúzí. Je pravda, že v posledních letech si řada lidí uvědomila, že transfúze krve mohou ohrozit zdraví, a odmítá je z lékařských důvodů. Je to tak proto, že mnozí lidé se při transfúzi krve nakazili virem AIDS. Kdo se však zastává svatosti krve z úcty k Božímu zákonu a dělá to jako skupina? Za koho automaticky považuje lékař pacienta, který má námitky proti transfúzi? Neříká lékař zpravidla: ‚Vy musíte být svědek Jehovův‘?
8. Jaké požehnání dostala jedna svědkyně v Itálii pro své odhodlání dodržet Boží zákon v tomto ohledu?
8 Antonietta žije v Itálii. Asi před osmi lety byla těžce nemocná a měla tak špatný krevní obraz, že lékaři tvrdili, že jí může život zachránit jen transfúze. Odmítla ji a lékaři i příbuzní se postavili proti ní. I její dva malí synové prosili: „Mami, jestli nás máš doopravdy ráda, přijmi krev.“ Ale Antonietta byla odhodlaná, že zůstane věrná, a naštěstí nezemřela. Přesto byl její stav tak vážný, že jeden lékař řekl: „Nedovedeme si vysvětlit, proč je ještě živá.“ Sotva však zahájili léčbu, proti níž nebylo námitek, začala se tak rychle zotavovat, že jiný lékař poznamenal: „Nemohu tomu uvěřit — za tak krátkou dobu byste se přece nemohla zotavit, ani kdybychom do vás pumpovali krev celý den.“ Dnes je pravidelnou průkopnicí a její synové, kterým je teď dvanáct a čtrnáct let, dělají znamenité pokroky v pravdě. Antonietta se odvážně držela ‚nutné věci‘, svatosti krve. Stejný názor mají všichni svědkové Jehovovi, když jdou v Ježíšových šlépějích.
Dobrá morálka
9. Jaká jiná ‚nutná věc‘ patří k následování Ježíšových šlépějí a co se stane těm, kteří na to nedbají?
9 Jiná ‚nutná věc‘ zdůrazněná v onom dopise vedoucího sboru z prvního století byla, „abyste se zdržovali . . . smilstva“. Ve svém prvním dopise Korinťanům to Pavel rozvedl: „Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži . . . nezdědí Boží království.“ (1. Korinťanům 6:9, 10) Křesťané pomáhají lidem, kteří si přejí sloužit Jehovovi, aby se těchto nečistých zvyklostí zbavovali. I členové sboru, kteří upadli do této léčky, dostávají pomoc, aby se očistili, pokud se obrátí a činí pokání. (Jakub 5:13–15) Jestliže však křesťan propadne takovým nečistým zvyklostem a odmítá činit pokání, platí přímočaré biblické pravidlo. Pavel byl božsky inspirován, aby řekl: „Abyste se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilníkem . . . Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ — 1. Korinťanům 5:11, 13.
10, 11. a) Kdo musí nést odpovědnost za nízké mravní normy křesťanstva a proč? b) Jak dokazuje zkušenost jednoho Filipínce, že svědkové Jehovovi jako skupina dodržují vysoká mravní měřítka?
10 Navzdory tomuto jasnému učení je křesťanstvo prolezlé nemravností. Vinu za tuto situaci nesou duchovní, kteří ředí božské normy, stejně jako ti, kteří ústy horují pro biblické normy, ale neprosazují je odvážně ve svých sborech. I v tom však svědkové Jehovovi jako lid chodí v Ježíšových šlépějích.
11 Vezměme Filipínce Joseho, který byl již v sedmnácti známý jako výtržník a hazardní hráč. Často se opíjel, vedl nemravný život a často se ocital ve vězení pro krádeže. Potom přišel do styku se svědky Jehovovými. „Studium Bible úplně změnilo můj život,“ říká. „Už nepiji a nekouřím a naučil jsem se ovládat svůj temperament. Mám teď čisté svědomí, protože mám jen jednu manželku. Získal jsem si také úctu sousedů, kteří o mně říkávali: ‚ten nenapravitelný Jose‘ a ‚ten přízrak Jose‘. Teď o mně říkají: ‚Jose, ten svědek Jehovův‘. Můj syn a můj synovec jsou služebními pomocníky ve sboru, kde nyní sloužím jako starší a jako pravidelný průkopník.“ Jose a milióny jiných křesťanských svědků Jehovových chodí v Ježíšových šlépějích jako mravně čistí křesťané.
Neutralita
12. Jaký postoj opravdových křesťanů vyzdvihl Ježíš ve své modlitbě zaznamenané u Jana v 17. kapitole?
12 V dlouhé modlitbě, kterou pronesl Ježíš poslední večer, kdy byl se svými učedníky, se zmínil o jiném způsobu, jímž budou jeho učedníci ‚chodit v jeho šlépějích‘. Řekl o svých učednících: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) To znamená, že křesťané jsou neutrální. Místo aby se účastnili politiky nebo národnostních konfliktů, vyprávějí jiným o Božím království, jediném řešení problémů tohoto světa. — Matouš 6:9, 10; Jan 18:36.
13, 14. a) Jak se liší křesťanstvo od svědků Jehovových ve věci neutrality? b) Jak působilo dodržení politické neutrality jednoho japonského svědka ve prospěch celého společenství bratrů?
13 Na tuto zásadu neutrality zapomněla většina příslušníků křesťanstva, pro něž je národnostní původ většinou důležitější než náboženská spřízněnost. Novinář Mike Royko poukazuje na to, že „křesťané“ se nikdy „neostýchali válčit s jinými křesťany“, a dodává: „Jinak by nikdy nevznikla většina nejprudších válek v Evropě.“ Je dobře známo, že svědkové Jehovovi zachovávají za války přísnou křesťanskou neutralitu. Jako ti, kdo jdou ve šlépějích Ježíše, jsou však také neutrální v sociálních a politických sporných otázkách. Tak nic neruší jejich pozoruhodnou světaširou jednotu. — 1. Petra 2:17.
14 Jejich neutralita často přináší nečekané výsledky. V okrese Tsugaru v severním Japonsku se například berou velmi vážně volby. Ale Tošio, zástupce přednosty finančního odboru na místním vládním úřadě, pro svědomí odmítl zúčastnit se kampaně za znovuzvolení primátora. Za to byl jmenován do podřadné funkce v odboru pro kanalizaci. Po roce však byl primátor zatčen a musel rezignovat pro úplatkářství. Byl zvolen nový primátor. Když se doslechl o Tošiově sesazení, vrátil mu vysoké správní postavení a to přineslo požehnání Tošiovým křesťanským bratrům. Jak? Tošio vysvětluje, že je velmi obtížné získat povolení používat tělocvičny k jiným než sportovním účelům. Ale Tošio říká, že nyní má takové postavení, v němž ho Jehova mohl použít, aby zajistil tělocvičny pro tři oblastní a čtyři krajské sjezdy. A dodává: „Jestliže zůstaneme věrní, Jehova najde nepředstavitelné možnosti, jak nás použít.“
Doma
15. Jak zanechal Ježíš vzor svým následovníkům v otázce rodinných vztahů?
15 Jiné pole, kde křesťané ‚jdou v Kristových šlépějích‘, je domov. Bible staví Ježíšův příklad jako vzor pro vztahy v rodině, když říká: „Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem. Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánovi, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru . . . Vskutku jako je sbor podřízen Kristu, ať jsou i manželky podřízeny svým manželům ve všem. Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ — Efezanům 5:21–25.
16, 17. a) Jaká špatná situace v rodinných vztazích existuje v křesťanstvu? b) Jak jedině se dají rodinné vztahy zlepšit? Jak to ukazuje zkušenost jedné manželské dvojice z Brazílie?
16 Křesťanstvo dnes vesměs přehlíží tuto radu, a proto je v něm plno rozvrácených rodin. Narušené domácnosti jsou běžné a rozpory mezi rodiči a dětmi jsou často velmi hluboké. „Rodina se rozpadá,“ poznamenal před několika lety jeden profesor psychologie. Dětští psychologové, manželské poradny a psychiatři mají jen omezené úspěchy, když se snaží udržet rodiny pohromadě. Ale svědkové Jehovovi se snaží uplatňovat biblické zásady a jsou známi svými nadprůměrnými rodinnými vztahy.
17 Například Aldemar byl poručíkem brazilské vojenské policie a měl rodinné problémy. Manželka ho opustila a usilovala o zákonnou rozluku. Začal se opíjet, a dokonce se pokusil o sebevraždu. Potom s ním jeho příbuzní, kteří jsou svědkové Jehovovi, promluvili o Bibli. Líbilo se mu to a začal studovat. Chtěl uvést svůj život do souladu s neutrálním postojem, jímž jsou svědkové Jehovovi známi, a požádal o propuštění z vojska. Aldemar a jeho manželka vyřešili své manželské rozepře tím, že uplatnili biblické zásady, jež se Aldemar učil. Jdou v Ježíšových šlépějích a společně slouží Jehovovi jako pravidelní průkopníci.
Poslušnost lásky
18. a) Proč mají dnes svědkové Jehovovi duchovní požehnání? b) Jak se dnes splňuje Izajáš 2:2–4?
18 Je zřejmé, že svědkové Jehovovi sjednoceně chodí v duchu a ve šlépějích Krista Ježíše. Jako jednotlivci i jako skupina proto mají duchovní požehnání. (Žalm 133:1–3) Zjevné důkazy božského požehnání pohnuly množství lidí s poctivým srdcem, aby jednali v souladu s proroctvím u Izajáše 2:2–4. Za pouhých pět uplynulých let učinilo 987 828 osob nutné kroky k oddanosti a potom přistoupily ke křtu ve vodě. Jehova ve své lásce nijak uměle neomezil počet lidí, kteří to mohou udělat, než vypukne „velké soužení“! — Zjevení 7:9, 14.
19. a) Jaký hmatatelný užitek může přinést služba Jehovovi a jak bychom na něj měli pohlížet? b) Co je náš základní důvod, proč posloucháme Jehovova přikázání?
19 Uvedené zkušenosti dokládají, že duchovní požehnání, z něhož se těší Boží lid, je často provázeno hmatatelným prospěchem. Například tím, že nekouří, žijí mravně a respektují svatost krve, se svědkové Jehovovi mohou vyhnout určitým nemocem, nebo jim to, že žijí v souladu s pravdou, prospěje po stránce ekonomické, sociální i v rodině. Všechen takový hmatatelný prospěch je chápán jako požehnání od Jehovy a důkaz, že Jehovovy zákony jsou praktické. Ale možnost získat takové praktické výhody není sama o sobě hlavním důvodem, proč poslouchat Boží zákony. Praví křesťané poslouchají Jehovu, protože ho milují, protože on si zaslouží jejich uctívání a protože činit jeho vůli je jedině správné. (1. Jana 5:2, 3; Zjevení 4:11) Zato satan tvrdí, že lidé slouží Bohu jen pro sobecký prospěch. — Viz Joba 1:9–11; 2:4, 5.
20. Jak dnes chodí svědkové Jehovovi ve stejném duchu jako tři starověcí věrní hebrejští svědkové?
20 Novodobí svědkové Jehovy chodí ve stejném duchu jako tři věrní hebrejští svědkové z Danielovy doby. Když jim vyhrožovali vhozením do hořící ohnivé pece, řekli: „Jestliže to má být, náš Bůh, kterému sloužíme, je schopen nás vyprostit. Jestliže však ne [totiž i když nás nechá zemřít], ať je ti známo, králi, že tvým bohům nesloužíme, a zlatý obraz, který jsi postavil, uctívat nebudeme.“ (Daniel 3:17, 18) Bez ohledu na bezprostřední hmatatelný prospěch nebo následky, svědkové Jehovovi půjdou dál věrně v Ježíšových šlépějích, protože vědí, že věčný život v Božím novém světě je jistý! Jako sjednocený lid půjdou dál „ve stejném duchu“ a „v týchž šlépějích“, ať se děje cokoli!
Můžeš vysvětlit:
◼ Proč jsou svědkové Jehovovi sjednoceni?
◼ V jakých ohledech se svědkové Jehovovi liší od takzvaných křesťanů?
◼ Co je hlavní důvod, proč praví křesťané slouží Jehovovi?
◼ Jak pohlíží Boží lid na prospěch, který vyplývá z poslušnosti Jehovy?
[Obrázek na straně 28]
Když má pacient námitky proti transfúzi krve, obvykle se předpokládá, že je svědek Jehovův
[Obrázek na straně 30]
Mnozí, kteří tvrdí, že jsou křesťané, se neostýchali válčit jeden s druhým — s požehnáním svého duchovenstva