Via Egnatia — Silnice, která napomohla rozmachu
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V ŘECKU
V ROCE 50 n. l. vstoupila skupina křesťanských misionářů poprvé na evropskou půdu. Jejich příchod byl odezvou na pozvání, jež ve vidění dostal apoštol Pavel: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ (Skutky 16:9) Poselství o Ježíši Kristu, jež Pavel a jeho společníci přinesli, mělo na Evropu pozoruhodný vliv.
Důležitou pomocí pro šíření křesťanství v Makedonii byla Via Egnatia, dlážděná římská silnice. Misionáři se vylodili v přístavu Neapolis (nyní Kavála, Řecko) na severním okraji Egejského moře a pak jistě cestovali právě po této silnici do Filip, předního města makedonské oblasti. Cesta vedla dál do Amfipole, Apollonie a Tesaloniky, dalších zastávek Pavla a jeho společníků. (Skutky 16:11–17:1)
Části této starověké silnice vydržely až do současnosti a stále se denně používají. Nyní se plánuje, že se postaví moderní silnice, která by vedla po trase této antické cesty a nesla by totéž jméno.
Kdo tuto původní silnici postavil? Kdy byla postavena a za jakým účelem?
Proč byla potřebná
Řím pokračoval v dobývání východu, a tak se Makedonie stala v roce 146 př. n. l. římskou provincií. Díky tomuto územnímu zisku však Římu vznikla nová potřeba — rychle rozmisťovat vojenské síly na nová území. Via Appia neboli Appiova cesta na Apeninském poloostrově již spojovala Řím s jihovýchodním pobřežím Jaderského moře. Ale nyní Řím potřeboval podobnou silnici také na Balkánském poloostrově, a proto vznikla Via Egnatia. Byla pojmenována po hlavním inženýrovi projektu, po římském prokonzulovi Gnaiovi Egnatiovi.
Via Egnatia začínala v námořním přístavu Dyrrachium v provincii Ilyrie (Drač, Albánie) a pokračovala až do starověkého města Byzantion (Istanbul, Turecko). Měřila více než 800 kilometrů. Stavba začala v roce 145 př. n. l. a trvala asi 44 let. Via Egnatia se brzy stala velmi užitečným nástrojem římské expanzionistické politiky na východě, právě jak to bylo zamýšleno.
Obtížný terén pro stavbu silnice
Terén byl však pro stavbu silnice velmi náročný. Například už na svém začátku se silnice setkává s Ochridským jezerem a míjí ho po jeho severní straně. Potom se proplétá horskými průsmyky a pokračuje na východ nehostinnou oblastí přes doliny, odlesněné hory a přes údolí, jež jsou z části zaplněna jezery, a pak se konečně dostává na centrální makedonskou rovinu.
Když se silnice blíží k Tesalonice, je krajina plochá a otevřená. Ale terén na východní straně města je kopcovitý. Když se Via Egnatia těmito pahorky proplete, klesá do údolí, na jehož dně jsou jezera s nezřetelnými močálovitými břehy. Dál se vine údolími a močály, až se dostane do starověkého města Neapolis.
Odtud vede trasa podél egejského pobřeží na východ a vstupuje na území Trácie. Poslední část cesty vede po rovině a poměrně přímo do cíle, do Byzantia.
Posloužila svému účelu
Via Egnatia byla nejpřímějším a nejpohodlnějším spojením mezi Římem a římskými dobytými územími na východ od Jaderského moře. Usnadnila utváření římských kolonií v makedonských městech a silně ovlivnila ekonomický, demografický a kulturní rozvoj oblasti. Umožnila snadnou přepravu mědi, asfaltu, stříbra, ryb, oleje, vína, sýrů a jiných komodit.
Díky prosperitě, jež z takového obchodu pramenila, se jistá města podél silnice, například Tesalonika a Amfipolis, stala největšími městskými centry na Balkáně. Zvlášť z Tesaloniky se stalo důležité obchodní středisko s bohatým uměleckým a kulturním životem. Je pravda, že náklady na údržbu této silnice částečně nesly obce, jimiž procházela, ale ty zase měly prospěch z mezinárodního obchodu.
Její úloha při šíření křesťanství
Via Egnatia však přinesla lidem žijícím v této oblasti užitek, který daleko převyšoval hmotný blahobyt. Vezměme například prosperující obchodnici Lydii. Žila ve Filipech — prvním městě v Evropě, které uslyšelo Pavlovo kázání dobré zprávy. Po připlutí do Neapole v roce 50 n. l. šel Pavel a jeho společníci po silnici Via Egnatia šestnáct kilometrů na severozápad do Filip.
„V sabatním dnu jsme vyšli za bránu vedle řeky,“ píše Lukáš, „kde jsme si mysleli, že je místo modlitby; a posadili jsme se a mluvili jsme k ženám, které se shromáždily.“ Mezi ženami, které Pavlovi naslouchaly, byla Lydie. Téhož dne se ona a její domácnost staly věřícími. (Skutky 16:13, 14)
Z Filip se Pavel a jeho společníci vydali po silnici Via Egnatia přes Amfipoli a Apollonii do Tesaloniky, celkem 120 kilometrů. (Skutky 17:1) Ke kázání dobré zprávy v Tesalonice využil Pavel židovských shromáždění o sabatu v místní synagóze. Tak se někteří Židé a také mnoho Řeků stali věřícími. (Skutky 17:2–4)
Podobně i dnes používají svědkové Jehovovi v Albánii a Řecku úseky téže silnice, aby se dostali k lidem žijícím v těchto územích. Jejich cílem je šířit dobrou zprávu o Božím Království stejně jako apoštol Pavel a jeho spolupracovníci v misionářském díle. (Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8) Via Egnatia je římská silnice, která posloužila duchovnímu rozmachu jak v prvním století, tak i v tomto století dvacátém!
[Mapa na straně 16 a 17]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
BRITÁNIE
EVROPA
AFRIKA
BALKÁNSKÝ POLOOSTROV
DYRRACHIUM, Ilyrie
(DRAČ, Albánie)
MAKEDONIE
TESALONIKA
APOLLONIE
AMFIPOLIS
FILIPY
ŘECKO
TRÁCIE
NEAPOLIS (KAVÁLA)
EGEJSKÉ MOŘE
TROAS
ČERNÉ MOŘE
BYZANTION (ISTANBUL)
MARMARSKÉ MOŘE
TURECKO
[Podpisek]
Mountain High Maps® Copyright © 1995 Digital Wisdom, Inc.
[Obrázek na straně 16]
Na cestě do Neapole
[Obrázek na straně 17]
Na cestě do Filip