„CO musím dělat, abych byl zachráněn?“ Tak se zeptal v roce 50 n. l. žalářník v makedonských Filipech. Právě došlo k velkému zemětřesení a všechny dveře vězení, které měl na starosti, se vylomily. Žalářník se chtěl zabít v domnění, že všichni vězňové uprchli. Ale jeden z vězňů, apoštol Pavel, zavolal: „Neubližuj si, neboť jsme všichni tady!“ — Sk. 16:25–30.

Pavel a jeho spoluvězeň Silas přišli do Filip kázat poselství o záchraně a do vězení se dostali na základě falešných obvinění. Žalářník si z vděčnosti za to, že vězni neutekli, chtěl poslechnout Pavlovo a Silasovo poselství. Co musí dělat, aby se těšil ze záchrany, kterou káží tito dva křesťanští misionáři?

Tak to ale nebylo, když zakoušeli záchranu křesťané z prvního století. Filipský žalářník ‚nevypnul svou mysl‘, když mu apoštol Pavel odpovídal na otázku: „Co musím dělat, abych byl zachráněn?“ A Pavel se Silasem ‚neútočili na jeho city‘ a neprosili o velký peněžní příspěvek. Spíše „mluvili s ním. . . o Jehovově slově“. Rozmlouvali s ním a pomohli mu jasně porozumět Božímu opatření pro záchranu. — Sk. 16:32.