10. Jak uplatňoval Pavel takt při předkládání informací?

¹⁰ Sledujme ve Skutcích 17:22, 23, jak taktně a moudře Pavel začal. Nejprve se zmínil o tom, že jsou Athéňané nábožní a že mají mnoho model, což mohli někteří z jeho posluchačů považovat za projev uznání. Pavel nezaútočil proti jejich mnohobožství, ale obrátil místo toho jejich pozornost k oltáři, který viděl a který byl zasvěcen „Neznámému Bohu“. Z historických důkazů je patrné, že takové oltáře existovaly, což může posílit naši důvěru v Lukášovu zprávu. Pavel použil zmínky o tomto oltáři jako odrazového můstku. Athéňané oceňovali poznání a logiku. Připouštěli však, že existuje nějaký Bůh, který je pro ně „neznámý“ (řecky: agnóstos). Bylo tedy jedině logické, že dovolili Pavlovi podat jim o tomto bohu nějaké vysvětlení. Proti tomu přece nemohl nikdo nic namítat.

16 Zatímco Pavel na ně čekal v Athénách, pobouřil se v něm jeho duch, když spatřil, že je město plné model. 17 Rozmlouval tedy v synagóze se Židy a ostatními lidmi, kteří uctívali [Boha], a každý den na tržišti s těmi, kteří tam právě byli. 18 Ale někteří z epikurejských i stoických filozofů s ním začali polemizovat a někteří říkali: „Co by chtěl ten mluvka povídat?“ Jiní: „Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev.“ To bylo proto, že oznamoval dobré poselství o Ježíšovi a vzkříšení. 19 Chopili se ho tedy, vedli ho k Areopagu a řekli: „Můžeme se dozvědět, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš? 20 Uvádíš totiž nějaké věci, které jsou cizí naším uším. Proto bychom se chtěli dozvědět, co to má znamenat.“ 21 Všichni Athéňané a cizinci, kteří se tam zdržovali, opravdu netrávili svůj volný čas ničím jiným, než že něco vyprávěli nebo naslouchali něčemu novému. 22 Pavel nyní stál uprostřed Areopagu a řekl:

„Athénští muži, pozoruji, že se zdá, jako byste ve všem měli větší bázeň před božstvy než jiní. 23 Když jsem například procházel kolem a pečlivě pozoroval vaše předměty uctívání, našel jsem také oltář, na němž bylo napsáno: ‚Neznámému Bohu‘. Čemu jste tedy nevědomky zbožně oddáni, to vám zvěstuji. 24 Ten Bůh, který učinil svět a všechno v něm, ten, který je Pánem nebe a země, nepřebývá v chrámech udělaných rukama 25 ani mu neslouží lidské ruce, jako by něco potřeboval, protože sám dává všem [lidem] život, dech a všechno. 26 A učinil z jednoho [člověka] každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu. Vymezil ustanovená období a stanovené hranice [lidského] přebývání, 27 aby hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a opravdu jej najít, ačkoli ve skutečnosti není daleko od nikoho z nás. 28 Protože od něho máme život, pohybujeme se a existujeme, právě jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Vždyť my jsme také jeho potomstvo.‘