Musí křesťané dodržovat sabat?
Co říká Bible
Křesťané nemusí dodržovat každotýdenní sabat. Řídí se „Kristovým zákonem“ a ten dodržování sabatu nevyžaduje. (Galaťanům 6:2; Kolosanům 2:16, 17) Proč si tím můžeme být jistí? Podívejme se nejdřív, jaký je vlastně původ sabatu.
Co je sabat?
Slovo „sabat“ pochází z hebrejského výrazu, který znamená „odpočinout, přestat“. V Bibli se poprvé objevuje v zákonech, které dostal starověký izraelský národ. (2. Mojžíšova 16:23) Například čtvrté z Deseti přikázání říká: „Budeš pamatovat na sabatní den, abys jej považoval za posvátný, máš prokazovat službu a budeš konat všechnu svou práci šest dnů. Ale sedmý den je sabat Jehovovi, tvému Bohu. Nebudeš konat žádnou práci.“ (2. Mojžíšova 20:8–10) Sabatní den začínal v pátek při západu slunce a končil v sobotu při západu slunce. Izraelité během něj nesměli cestovat, rozdělávat oheň, sbírat dřevo nebo nosit jakýkoli náklad. (2. Mojžíšova 16:29; 35:3; 4. Mojžíšova 15:32–36; Jeremjáš 17:21) Porušení tohoto přikázání se trestalo smrtí. (2. Mojžíšova 31:15)
Jako sabat se označovaly i některé další dny v židovském kalendáři a také každý sedmý a padesátý rok. V sabatním roce se neměla obdělávat půda a Izraelité nesměli od ostatních členů národa vyžadovat splácení dluhů. (3. Mojžíšova 16:29–31; 23:6, 7, 32; 25:4, 11–14; 5. Mojžíšova 15:1–3)
Ježíšovou obětní smrtí přestalo přikázání o sabatu platit
Proč se zákon o sabatu nevztahuje na křesťany?
Zákon o sabatu byl závazný pouze pro ty, na které se vztahoval celý Mojžíšův zákon. (5. Mojžíšova 5:2, 3; Ezekiel 20:10–12) Od ostatních Bůh nikdy nevyžadoval, aby sabat dodržovali. A když Ježíš Kristus zemřel obětní smrtí, Mojžíšův zákon, včetně Deseti přikázání, přestal platit i pro Židy. (Římanům 7:6, 7; 10:4; Galaťanům 3:24, 25; Efezanům 2:15) Křesťané se řídí zákonem lásky, který je Mojžíšovu zákonu nadřazený. (Římanům 13:9, 10; Hebrejcům 8:13)
Rozšířené mýty o sabatu
Mýtus: Bůh ustanovil sabat, když sedmý den odpočinul od svého díla.
Fakt: Bible říká: „Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.“ (1. Mojžíšova 2:3, Bible21) Tento verš není žádným přikázáním pro lidi. Prostě jenom říká, co Bůh udělal sedmý stvořitelský den. O tom, že by někdo dodržoval sabat dřív než v době Mojžíše, se Bible nezmiňuje.
Mýtus: Pro Izraelity platil zákon o sabatu ještě před tím, než dostali Mojžíšův zákon.
Fakt: Mojžíš řekl Izraelitům: „Jehova, náš Bůh, uzavřel s námi na Chorebu smlouvu.“ (5. Mojžíšova 5:2, 12) Součástí této smlouvy uzavřené na Chorebu, což bylo území okolo hory Sinaj, bylo i přikázání o sabatu. Z biblických zpráv je vidět, že sabat byl tehdy pro Izraelity něčím novým. Navíc Bůh stanovil, že sabat má Izraelitům připomínat jejich osvobození z Egypta. Ale jak by jim ho mohl připomínat, kdyby pro ně tento zákon platil už dřív? (5. Mojžíšova 5:15) Proč by jim Bůh musel nařizovat, že nemají sedmý den v týdnu sbírat mannu? (2. Mojžíšova 16:25–30) A proč by nevěděli, jak mají potrestat člověka, který zřejmě jako první porušil přikázání o sabatu? (4. Mojžíšova 15:32–36)
Mýtus: Sabat je věčnou smlouvou, a proto je potřeba stále ho dodržovat.
Fakt: Některé překlady Bible skutečně mluví o sabatu jako o věčné smlouvě. (2. Mojžíšova 31:16, Ekumenický překlad) Ale hebrejské slovo přeložené jako „věčný“ může také znamenat „trvající na neurčitý čas“, tedy ne nezbytně navždy. V Bibli je stejné slovo použité například na místě, kde se mluví o kněžském uspořádání v Izraeli, které Bůh asi před 2 000 lety ukončil. (2. Mojžíšova 40:15; Hebrejcům 7:11, 12)
Mýtus: Křesťané musí dodržovat sabat, protože to dělal i Ježíš.
Fakt: Ježíš dodržoval sabat, protože byl Žid. Tím pádem byl už od narození povinen řídit se Mojžíšovým zákonem. (Galaťanům 4:4) Tento zákon, včetně přikázání o sabatu, ale po Ježíšově smrti přestal platit. (Kolosanům 2:13, 14)
Mýtus: Apoštol Pavel dodržoval sabat, i když byl křesťan.
Fakt: Pavel sice chodil o sabatu do synagog, ale ne proto, aby dodržoval židovské tradice. (Skutky 13:14; 17:1–3; 18:4) Tehdy bylo běžné, že řečníci, kteří nebyli místní, byli vybídnuti, aby promluvili k lidem shromážděným v synagoze. Pavel tam tedy chodil proto, aby kázal dobrou zprávu. (Skutky 13:15, 32) Bible navíc říká, že kázal „každý den“, nejen o sabatu. (Skutky 17:17)
Mýtus: Křesťané mají dodržovat sabat v neděli.
Fakt: Na žádném místě v Bibli není pokyn, aby křesťané věnovali neděli jenom odpočinku a uctívání Boha. Pro první křesťany byla neděle běžným pracovním dnem. The International Standard Bible Encyclopedia uvádí: „Neděle začala přebírat charakteristické rysy sabatu teprve ve 4. století. [Pohanský římský císař] Konstantin tehdy stanovil, že v neděli se nemají vykonávat určité druhy práce.“a
Ale co biblické pasáže, ze kterých by se mohlo zdát, že neděle byla výjimečným dnem? Například se dočítáme, že Pavel jedl se svými spoluvěřícími „první den v týdnu“, tedy v neděli (týden začínal nedělí). Na tom ale nebylo nic zvláštního, protože Pavel další den odjížděl. (Skutky 20:7) Nebo v Bibli čteme doporučení některým sborům, aby si křesťané „každý první den v týdnu“, v neděli, dali stranou peníze na pomoc potřebným. Šlo ale jenom o praktickou radu, jak hospodařit s penězi. Sbírky se nekonaly každý týden na místě, kde se křesťané shromažďovali, ale příspěvky si dávali stranou doma. (1. Korinťanům 16:1, 2)
Mýtus: Vyhradit si každý týden jeden den na odpočinek a uctívání Boha je špatné.
Fakt: Bible nechává takové rozhodnutí na každém křesťanovi. (Římanům 14:5)
a Viz také New Catholic Encyclopedia, 2. vydání, svazek 13, strana 608.