A co židovští křesťané?

12. Která otázka zodpovězena nebyla?

¹² Vedoucí sbor tehdy jasně ukázal, že není zapotřebí, aby se křesťané nežidovského původu dávali obřezat. Ale co křesťané židovského původu? Rozhodnutí vedoucího sboru tuto otázku konkrétně neřešilo.

13. Proč bylo nesprávné tvrdit, že k záchraně je nutné dodržovat mojžíšský Zákon?

¹³ Někteří křesťané židovského původu, kteří byli „horliví pro Zákon“, dále své syny obřezávali a dodržovali určité požadavky Zákona. (Skutky 21:20) Jiní však šli ještě dál, a dokonce trvali na tom, že židovští křesťané nebudou zachráněni, pokud Zákon nebudou dodržovat. V tom se velmi mýlili. Mohlo by křesťana vůbec napadnout, že mu budou odpuštěny hříchy, když předloží zvířecí oběť? Díky Kristově oběti už byly takové obětní dary zbytečné. A co požadavek Zákona, že se Židé mají vyhýbat úzkým vztahům s lidmi z národů? Pro horlivé křesťanské kazatele by bylo velmi obtížné toto omezení dodržovat a přitom podle Ježíšova příkazu vyučovat lidi z národů všemu, co Ježíš učil. (Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8; 10:28)a Nic nenasvědčuje tomu, že by tato záležitost byla objasněna na nějakém zasedání vedoucího sboru. Křesťané však nebyli ponecháni bez pomoci.

[Rámeček a obrázek na straně 24]

Pavlova pokorná reakce

Po úspěšné misionářské cestě přišel Pavel roku 56 n. l. do Jeruzaléma. Tam ho čekala zkouška. Do jeruzalémského sboru přišla zpráva o tom, co Pavel učí o Zákonu — že Zákon byl odstraněn. Starší muži se obávali, že židovští věřící, kteří křesťanství přijali teprve nedávno, by kvůli Pavlovým otevřeným výrokům o Zákonu mohli klopýtnout a dospět k závěru, že křesťané nemají úctu k Jehovovým opatřením. Ve sboru byli čtyři křesťané židovského původu, kteří na sebe předtím vzali slib, možná slib nazirejský. Aby splnili vše, co tento slib obnášel, museli jít do chrámu.

Starší muži Pavla požádali, aby ty čtyři muže doprovodil do chrámu a aby se postaral o jejich výlohy. Do té doby již Pavel napsal nejméně dva inspirované dopisy, v nichž dokazoval, že dodržování Zákona není požadavkem pro záchranu. Pavel však bral ohled na svědomí druhých. Již dříve napsal: „Těm pod zákonem jsem se stal jako pod zákonem, ... abych získal ty pod zákonem.“ (1. Korinťanům 9:20–23) V klíčových biblických zásadách se Pavel nikdy nedopustil kompromisu, ale v tomto případě dospěl k závěru, že návrhu starších může vyhovět. (Skutky 21:15–26) Nepovažoval to za nesprávné. Na slavnostních slibech nebylo nic nebiblického, a chrám sloužil k čistému uctívání, ne k modloslužbě. Aby tedy Pavel nezavdal příčinu ke klopýtání, udělal to, oč byl požádán. (1. Korinťanům 8:13) To od něj bezpochyby vyžadovalo značnou dávku pokory, a díky tomu k němu máme ještě větší úctu.