ONLINE KNIHOVNA Strážné věže

„Vyslechněte si“ mou obhajobu

Vydávej „důkladné svědectví o Božím království“
- 11. Co starší poradili Pavlovi a co zřejmě splnění tohoto úkolu obnášelo? (Viz poznámka pod čarou.)
  
  ¹¹ To, co se o Pavlovi říkalo, tedy bylo velmi zkreslené. Přesto tím byli židovští věřící znepokojeni. Starší proto Pavlovi doporučili: „Máme tu čtyři muže, kteří složili slavnostní slib. Vezmi je s sebou, obřadně se s nimi očisti a zaplať jejich výdaje, aby si mohli dát oholit hlavu. Tak všichni uvidí, že na tom, co se o tobě povídá, není ani trocha pravdy a že žiješ řádně a dodržuješ Zákon.“c (Sk. 21:23, 24)
  
  12. Jak je z Pavlovy reakce na radu od jeruzalémských starších patrné, že Pavel byl ochoten se podřídit a spolupracovat?
  
  ¹² Pavel mohl namítnout, že problémem ve skutečnosti nejsou řeči o něm, ale to, že se židovští věřící horlivě zastávají Mojžíšova zákona. Byl však ochoten se podřídit, pokud by to neznamenalo slevit z Bohem daných zásad. Už dříve napsal: „Pro ty pod Zákonem jsem jako pod Zákonem (i když nejsem pod Zákonem), abych získal ty pod Zákonem.“ (1. Kor. 9:20) Při této příležitosti Pavel s jeruzalémskými staršími spolupracoval a stal se „jako pod Zákonem“. Tím nám dal znamenitý příklad. I my bychom měli spolupracovat se staršími a neměli bychom trvat na tom, že věci budeme dělat po svém. (Hebr. 13:17)
  
  Když Pavel věděl, že nejde o porušení zásad uvedených v Písmu, podvolil se. Jednáš stejně?
  
  ŘÍMSKÝ ZÁKON A ŘÍMŠTÍ OBČANÉ
  
  Římští představitelé se do činnosti místních vlád obvykle příliš nevměšovali. Obecně se dá říci, že na záležitosti Židů se vztahoval židovský zákon. V případě Pavla zasáhli Římané jen z toho důvodu, že výtržnost, která propukla po jeho příchodu do chrámu, ohrožovala veřejný pořádek.
  
  Nad obyčejnými obyvateli provincie měly římské úřady značnou moc. Když však jednaly s římskými občany, bylo to jiné.f Občanství poskytovalo lidem určité výsady a ty byly uznávány a respektovány v celé říši. Například bylo nezákonné spoutat nebo bít Římana, který nebyl odsouzen. Tak se totiž obvykle zacházelo jen s otroky. Římští občané také měli právo odvolat se proti rozhodnutí místodržitele provincie, a to k císaři do Říma.
  
  Římské občanství bylo možné získat různými způsoby. Především se dědilo. Někdy císařové udělovali občanství jednotlivcům nebo svobodnému obyvatelstvu celých měst či oblastí odměnou za prokázané služby. Římanem se stal otrok, který si vykoupil svobodu od římského občana, dále otrok, kterého Říman propustil na svobodu, nebo vojenský veterán, který předtím sloužil v pomocných sborech římského vojska. Zdá se, že za určitých okolností bylo také možné občanství si koupit. Například vojenský velitel Claudius Lysias Pavlovi řekl: „Koupil jsem si to občanství za spoustu peněz.“ Pavel mu odpověděl: „Já ho mám už od narození.“ (Sk. 22:28) Římské občanství musel tudíž nějakým způsobem obdržet některý z Pavlových mužských předků. Za jakých okolností se to stalo, ovšem nevíme.
  
  f V Judeji patrně nežilo v prvním století n. l. mnoho římských občanů. Všem poddaným v provinciích bylo římské občanství uděleno až ve třetím století.

„Vyslechněte si“ mou obhajobu

Vydávej „důkladné svědectví o Božím království“
- c Učenci se domnívají, že tito muži složili slib nazirejství. (4. Mojž. 6:1–21) Takový slib se skládal pod Mojžíšovým zákonem a je pravda, že ten už nebyl závazný. Pavel si přesto mohl říci, že tito muži neudělají nic nesprávného, když splní slib, který dali Jehovovi. On tedy neudělá nic nesprávného, když uhradí jejich výlohy a doprovodí je. I když nevíme přesně, jaký druh slibu to byl, není pravděpodobné, že by Pavel podpořil předložení zvířecí oběti (jakou dávali nazirejci) ve víře, že by tyto muže očistila od hříchu. Kristovou dokonalou obětí ztratily takové oběti jakoukoli usmiřující hodnotu. Ať už Pavel udělal cokoli, můžeme si být jisti, že by nepřistoupil na nic, co by bylo v rozporu s jeho svědomím.