Je kříž pro křesťany?

„DALA mi ho matka.“ „Dodává mužnosti.“ „Nosím jej jako ozdobu.“ „Bez něho se necítím dobře.“ „Chrání mě před zlem.“ „Mám ho, jen abych něco měl na řetízku.“

Tak odpovídali někteří lidé, kteří dostali otázku, proč nosí křížek. Nošení křížku je v některých částech světa velkou módou, ačkoli jej zřejmě nenosí všichni z náboženských důvodů. Bylo vidět, že křížek nosí i sovětská mládež. Mnozí přisuzují kříži hluboký náboženský význam. Jeden mladý člověk prostě řekl: „Je svatý.“

Je však skutečně správné, aby křesťan nosil křížek? Je to přesné znázornění způsobu Kristovy smrti? A jsou snad nějaké závažné námitky i proti tomu, aby se nosil jako ozdoba? Abychom získali odpovědi na tyto otázky, prozkoumejme nejprve původ kříže.

Křesťanský symbol?

Předpokládáš možná, že křesťané byli první, kteří užívali kříže. Ale „The Encyclopedia Americana“ mluví o tom, že „ho ve starověku užívali hindové i buddhisté v Indii a v Číně, a Peršané, Asyřané a Babylóňané“. Podobně i „Chambers’s Encyclopaedia“ (vydání 1969) říká, že kříž „byl symbolem, jemuž byl přisuzován náboženský a mystický význam dávno před křesťanskou érou“.

Nejsou skutečně žádné důkazy, že by první křesťané užívali při svém uctívání kříže. Ve dnech raného křesťanství užívali kříže pohanští Římané! „The Companion Bible“ říká: „Těchto křížů se užívalo jako symbolů babylónského slunečního boha. . . a poprvé byly vidět na mincích Julia Caesara z let 100–44 př. n. l., a potom na minci, kterou vyrazil césarův dědic (Augustus), roku 20 př. n. l.“ Římský bůh přírody Bacchus býval někdy znázorňován s čelenkou, na níž byla řada křížků.

Jak se tedy stal kříž symbolem křesťanstva?

Konstantin a kříž

V roce 312 n. l. se Konstantin, který panoval v oblasti nyní známé jako Francie a Británie, vydal do války proti svému švagrovi Maxentiovi, který působil v Itálii. A cestou měl údajně vidění — kříž, na němž byla slova „Hoc vince“, což znamená „Tím zvítězíš“. Po svém vítězství učinil Konstantin kříž znakem ve své armádě. Když se později stalo křesťanství státním náboženstvím římské říše, stal se kříž symbolem církve.

Došlo však opravdu k takovému vidění? Zprávy o této legendě jsou přinejmenším nepřímé a plné rozporů. Upřímně řečeno, bylo by obtížné najít člověka, který by byl ještě méně pravděpodobným kandidátem božského zjevení, než byl Konstantin. V době, kdy k tomu údajně došlo, byl horlivým ctitelem boha slunce. Konstantin dokonce zasvětil nedělia jako den pro uctívání slunce. Ani jeho chování po jeho takzvaném obrácení neposkytovalo mnoho důkazů o tom, že by byl oddán pravým zásadám. Jeho život se vyznačoval vraždami, intrikami a politickou ctižádostí. Zdá se, že pro Konstantina nebylo křesťanství téměř ničím jiným než politickým nástrojem pro sjednocení rozpadávající se říše.

Je také málo důkazů, že kříž, který Konstantin „viděl“, opravdu znázorňoval nástroj, na němž byl usmrcen Kristus. Na mincích, které dal potom Konstantin vyrazit, byly kříže v podobě X spojeného s velkým „P“. (Viz ilustraci.) V díle „An Expository Dictionary of New Testament Words“ od W. E. Vinea se píše: „Pokud jde o písmeno Chi neboli X, které Konstantin údajně viděl ve vidění, jež ho vedlo k tomu, aby podporoval křesťanskou víru, to písmeno je začátečním písmenem slova ‚Christos‘ [řecky] a nemělo nic společného s ‚křížem‘,“ to jest s popravčím nástrojem. Tento tvar kříže je ve skutečnosti téměř totožný s pohanským symbolem pro slunce.

Proč tedy „křesťané“ tak snadno přijali kříž? Vineův slovník pokračuje: „V polovině 3. století n. l. již církve buď odstoupily od některých nauk křesťanské víry, nebo je přeměnily. Aby se zvýšila prestiž odpadlého církevního systému, byli do církví přijímáni pohané, aniž se přerodili vírou, a bylo jim velkou měrou dovoleno, aby si podrželi své pohanské znaky a symboly. Proto bylo Tau neboli T ve své nejčastější podobě, s příčnou částí níže, přijato jako symbol Kristova kříže.“

Vývoj kříže

Stal se snad kříž v pozdější době tak uctívaným předmětem z lásky ke Kristu? „The Encyclopaedia of Religion and Ethics“ říká: „Ve 4. stol. se začala v církvi ujímat magická víra.“ Podobně jako v případě magických kouzel začala panovat domněnka, že pouhý znak kříže je „nejbezpečnější ochranou proti démonům a lékem na všechny nemoci“. Pověrečné užívání kříže trvá až dodnes.

Během let se vyvinulo asi 400 různých typů kříže. Zpočátku nebyl znázorňován sám Kristus. Byl spíše znázorňován mladík, který nese ozdobený kříž. Později byl připojován beránek. V roce 691 n. l. byl na koncilu v Trullu „oficiálně“ uznán kříž, na němž bylo místo beránka poprsí mladého muže. Ten se časem vyvinul v krucifix — kříž se znázorněním Kristova těla.

Zemřel Kristus na kříži?

Někdo se snad zeptá: ‚Což Bible neučí, že Kristus opravdu zemřel na kříži?‘ Abychom získali odpověď, musíme se podívat na význam dvou řeckých slov, jichž použili pisatelé Bible, když popisovali nástroj, kterým byla způsobena Kristova smrt: stauros a xylon.

„The International Standard Bible Encyclopedia“ (1979) pod heslem „kříž“ říká: „Původně ř. [výraz] stauros označoval špičatý, svislý dřevěný kůl upevněný k zemi. . . Byly stavěny vedle sebe v řadách v podobě oplocení nebo ochranných hradeb kolem osad nebo jednotlivě byly stavěny jako nástroje k mučení, a byli na nich věšeni ti, kteří se dopustili závažného přestupku proti zákonu, aby zemřeli (nebo, pokud byli již usmrceni, byla tak jejich mrtvá těla úplně zneuctěna).“

Je pravda, že Římané používali popravčího nástroje, kterému se v latině říkalo crux. A v překladu Bible do latiny bylo slova crux použito místo stauros. Latinské slovo crux a české slovo kříž jsou podobné, a proto se mnozí lidé mylně domnívají, že crux byl nutně kůl s příčným břevnem. Ale slovník „The Imperial Bible–Dictionary“ říká: „I u Římanů byl zřejmě původně crux (z čehož je odvozeno naše slovo kříž) v podobě přímého kůlu, a ten byl vždy nejvýznačnější částí.“

Kniha „Nekřesťanský kříž“ (angl.) dodává: „V žádném z mnoha spisů, z nichž se skládá Nový zákon, není ani jediná věta, v níž by byl v původní řečtině byť i jen nepřímý důkaz v tom směru, že by stauros, jehož bylo užito v případě Ježíše, byl něco jiného než obyčejný stauros [kůl]; tím méně v tom smyslu, že by se skládal nikoli z jednoho trámu, ale ze dvou kusů sbitých v podobě kříže.“ Kristus mohl být přibit na crux (stauros) takové podoby, která byla známá jako crux simplex. Tak zobrazil kůl římskokatolický učenec Justus Lipsius v 16. století.

A co druhé řecké slovo xylon? Bylo ho použito v řeckém překladu Bible, v Septuagintě, u Ezry 6:11. V „Překladu nového světa“ tento text zní: „A bylo ode mne vydáno nařízení, že kdokoli poruší tento výnos, z jeho domu bude vytažen trám, a bude na něj přibit a jeho dům bude kvůli tomu obrácen ve veřejný záchodek.“ Je zřejmé, že zde šlo o jednotlivý „trám“.

Mnozí překladatelé Křesťanských řeckých písem (Nového zákona) proto překládají Petrova slova ve Skutcích 5:30 v tomto smyslu: „Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo [Petrů, viz též Kralickou bibli a Ekumenický překlad, pozn. pod čarou].“ Budeš se možná také chtít podívat, jak tvá Bible překládá výraz xylon ve Skutcích 10:39; 13:29; Galaťanům 3:13 a v 1. Petra 2:24.

Chodíme vírou, ne viděním

Někteří sice vezmou v úvahu důkazy, že Kristus opravdu zemřel na kůlu, a přece nevidí nic špatného na nošení křížku. Snad řeknou: ‚Je to jen ozdoba.‘

Ale pamatuj na to, jak bylo v průběhu dějin užíváno kříže — jako předmětu pohanského uctívání a z pověrečné bázně. Bylo by možné uvést nošení křížku, byť i jako ozdoby, do souladu s napomenutím apoštola Pavla v 1. Korinťanům 10:14: „Moji milovaní, utíkejte tedy před modlářstvím“?

A jak jednají praví křesťané dnes? Také oni by měli svědomitě dbát biblické rady, že je nutné ‚vystříhat se model‘. (1. Jana 5:21) Proto nepovažují kříž za vhodnou ozdobu. Vzpomínají si na Pavlův výrok: „Prokletý je každý, kdo je pověšen na kůlu“, a proto raději myslí na Krista jako na slavného, na trůn dosazeného krále. — Gal. 3:13; Zjev. 6:2.

Ačkoli takoví křesťané nenosí křížky, hluboce si váží toho, že za ně Kristus zemřel. Vědí, že Kristova oběť je podivuhodný projev „Boží moci“ a věčné lásky. (1. Kor. 1:18; Jan 3:16) Ale nepotřebují žádný hmotný předmět, jako je kříž, aby jim pomáhal uctívat Boha lásky. Podle Pavlova vybídnutí totiž ‚chodí vírou, ne viděním‘. (2. Kor. 5:7)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Během staletí se vyvinulo mnoho forem křížů