ŽID, ŽIDOVKA

[z Judy; (patřící k) Judovi].

Člověk patřící ke kmenu Juda. Až do pádu desetikmenného království Izraele není jméno Židé v biblické zprávě použito. V době Ezekjáše toto slovo použil Izajáš ve formě přídavného jména ve vyjádření přeloženém jako „jazyk Židů“. (Iz 36:11, 13) Nejčastěji se Juda říkalo jižnímu království a lid se nazýval synové Judy nebo kmen synů Judy. První pisatel Bible, který použil slovo Židé, když mluvil přímo o lidech, byl pisatel knih Královských, což byl nepochybně Jeremjáš, který začal sloužit jako prorok v roce 647 př. n. l. (Viz 2Kr 16:6; 25:25.) Po vyhnanství se toto označení uplatňovalo na všechny Izraelity, kteří se vrátili (Ezr 4:12; 6:7; Ne 1:2; 5:17), a nakonec na všechny Hebrejce po celém světě, aby se odlišili od pohanských národů. (Es 3:6; 9:20) Také pohanští muži, kteří přijali židovskou víru a stali se obřezanými proselyty, se prohlašovali za Židy. (Es 8:17) V Hebrejských písmech se však na toho, kdo přijal židovské náboženství, může vztahovat označení „cizí usedlík“ (Jer 22:3), a v Křesťanských řeckých písmech jsou takoví lidé někdy dokonce odlišeni výrazem „proselyté“. (Sk 2:10; 6:5; 13:43) Výraz „Židovka“ je použit ve Skutcích 24:24.

Když byl Ježíš malým dítětem, přišli astrologové a dotazovali se: „Kde je ten narozený král Židů?“ (Mt 2:1, 2) Pilát umístil na Ježíšův mučednický kůl nápis: „Ježíš Nazaretský, Král Židů.“ (Jan 19:19)

Obrazné použití. Apoštol Pavel dokazoval, že Židé jsou na omylu, když jsou pyšní na svůj tělesný původ a když spoléhají na to, že jim skutky Zákona přinesou Boží přízeň, a řekl: „Židem totiž není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem. Jeho chvála nepochází od lidí, ale od Boha.“ (Ří 2:28, 29) Pavel zde využil významu jména Juda a ukázal, že skutečným základem pro chválu od Boha je to, že člověk Bohu slouží ze srdce, tedy duchem. Tento argument se shoduje s Pavlovým pojednáním ve čtvrté kapitole dopisu Římanům, kde vysvětluje, že pravým semenem Abrahama jsou ti, kdo mají Abrahamovu víru. Dále poukazuje na to, že v křesťanském sboru nehraje národnost žádnou roli, protože „není Žid ani Řek [pohan]“. (Ga 3:28) Když vzkříšený Ježíš Kristus mluvil ke křesťanskému sboru ve Smyrně a utěšoval křesťany kvůli pronásledování, které ve značné míře zakoušeli od Židů, řekl: „Znám . . . rouhání těch, kdo říkají, že oni jsou Židé, a přece nejsou, ale jsou synagógou Satanovou.“ (Zj 2:9)