POSVÁTNÁ PROHLÁŠENÍ

Tento výraz se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze čtyřikrát. Je překladem řeckého slova loʹgi·on („slovíčko“), zdrobněliny slova loʹgos (slovo). Slovo loʹgi·on původně znamenalo jen krátký posvátný výrok, ale časem se začalo používat pro jakékoli božské sdělení nebo věštbu. Některé české překlady překládají výraz loʹgi·on prostě jako ‚slovo‘. Překlad křesťanské misijní společnosti používá v dopise Římanům 3:2, Hebrejcům 5:12 a v 1. Petra 4:11 výraz „Boží výroky“.

Štěpán mluvil o Zákonu daném Mojžíšovi na hoře Sinaj jako o ‚živých posvátných prohlášeních‘. (Sk 7:38) Apoštol Pavel měl na mysli celá Hebrejská písma a zřejmě také všechna inspirovaná Křesťanská písma, která byla do té doby napsána, když řekl: „V čem je tedy nadřazenost Žida nebo v čem je prospěch z obřízky? V každém směru v mnohém. Především proto, že jim byla svěřena Boží posvátná prohlášení.“ (Ří 3:1, 2) Sepsání tohoto inspirovaného Písma bylo svěřeno Židům, kteří psali, „jak byli unášeni svatým duchem“. (2Pe 1:20, 21)

V dopise Hebrejcům řadí apoštol Pavel mezi „posvátná prohlášení“ také učení, které lidstvu předal Pán Ježíš Kristus, jeho apoštolové a jiní inspirovaní křesťanští pisatelé. (Heb 5:12; srovnej Heb 6:1, 2.) I v Petrových slovech ke Kristovým následovníkům se zračí toto široké pojetí, když Petr ve svém prvním dopise, 4. kapitole 11. verši, říká: „Jestliže někdo mluví, ať mluví, jako by to byla posvátná Boží prohlášení.“ Spisy apoštola Pavla také označuje za rovnocenné ‚ostatním Písmům‘. (2Pe 3:15, 16)

Řecká Septuaginta často používá slovo loʹgi·on, například v Žalmu 12:6 (11:6, LXX): „Jehovovy řeči jsou ryzí řeči.“ Bagsterův anglický překlad Septuaginty v tomto verši zní: „Věštby Pánovy jsou čisté věštby.“