Kéž tě Jehova posoudí příznivě
„Na to přece pamatuj v můj prospěch, můj Bože . . . Pamatuj na mne přece, ó můj Bože, v dobrém.“ (NEHEMJÁŠ 13:22, 31)
1. Co pomáhá lidem, kteří se zasvětili Bohu, nést svou zodpovědnost před Jehovou znamenitým způsobem?
JEHOVOVI služebníci mají veškerou pomoc, kterou potřebují, aby mohli před Jehovou znamenitě nést svou zodpovědnost. Proč? Protože mají k Bohu blízký vztah jako členové jeho pozemské organizace. Jehova jim prostřednictvím svého svatého ducha ukázal svůj záměr a poskytl jim pomoc a duchovní porozumění. (Žalm 51:11; 119:105; 1. Korinťanům 2:10–13) Vzhledem k takovým zvláštním okolnostem Jehova od svých pozemských služebníků laskavě žádá, aby se mu zodpovídali za to, jací jsou a jakých výsledků dosahují v jeho síle a s pomocí jeho svatého ducha.
2. a) Co udělal Nehemjáš pro to, aby nesl svou zodpovědnost před Bohem dobře? b) Jakou prosbou uzavřel Nehemjáš biblickou knihu, která nese jeho jméno?
2 Mezi lidi, kteří svou zodpovědnost před Bohem nesli dobře, patří Nehemjáš, číšník perského krále Artaxerxa (Longimana). (Nehemjáš 2:1) Nehemjáš se stal místodržitelem Židů a znovu postavil jeruzalémské hradby, přestože musel čelit nepřátelům a různému nebezpečí. S horlivostí pro pravé uctívání prosazoval Boží Zákon a projevoval starostlivost o utlačované lidi. (Nehemjáš 5:14–19) Nehemjáš vybízel Levity, aby se pravidelně očišťovali, aby střežili brány a aby posvěcovali sabatní den. Proto se mohl modlit: „I na to přece pamatuj v můj prospěch, můj Bože, a polituj mě podle hojnosti své milující laskavosti.“ Nehemjáš vhodně ukončil svou inspirovanou knihu prosbou: „Pamatuj na mne přece, ó můj Bože, v dobrém.“ (Nehemjáš 13:22, 31)
3. a) Jak bys popsal člověka, který činí dobro? b) Když se zamýšlíme nad Nehemjášovým způsobem jednání, jaké otázky by nás mohly napadnout?
3 Člověk, na kterého Bůh pamatuje v dobrém, tedy činí dobro, jedná ctnostně a koná spravedlivé skutky ve prospěch druhých. Nehemjáš takovým člověkem byl. Měl uctivou bázeň před Bohem a velkou horlivost pro pravé uctívání. Navíc byl vděčný za své výsady služby Bohu, a svou zodpovědnost před Jehovou nesl znamenitým způsobem. Když se nad jeho životem zamýšlíme, mohli bychom si položit otázku: ‚Jak se dívám já na výsady a zodpovědné úkoly, které jsem dostal od Boha? Jak nesu svou zodpovědnost před Jehovou Bohem a Ježíšem Kristem?‘
Díky poznání se musíme Bohu zodpovídat
4. Jaké pověření dal Ježíš svým následovníkům a co dělali lidé, kteří byli „správně nakloněni k věčnému životu“?
4 Ježíš dal svým následovníkům pověření: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Učedníci měli být činěni vyučováním. Ti, kdo byli takto vyučeni a kdo byli „správně nakloněni k věčnému životu“, se podobně jako Ježíš nechávali pokřtít. (Skutky 13:48; Marek 1:9–11) Touha zachovávat vše, co Ježíš přikázal, měla vycházet z jejich srdce. K zasvěcení měli dospět tím, že přijímali a uplatňovali přesné poznání Božího slova. (Jan 17:3)
5., 6. Jak máme rozumět slovům Jakuba 4:17? Uveď příklad jeho použití.
5 Platí, že oč hlubší je naše biblické poznání, o to pevnější je základ pro naši víru. Zároveň však roste i naše zodpovědnost před Bohem. Jakub 4:17 říká: „Jestliže . . . někdo ví, jak činit, co je správné, a přece to nečiní, je to pro něho hřích.“ Tento výrok je zjevně závěrem pasáže, v níž učedník Jakub psal o někom, kdo se chlubí, místo aby se plně spoléhal na Boha. Jestliže někdo ví, že bez Jehovovy pomoci nemůže dosáhnout ničeho trvalého, a přesto podle toho nejedná, je to hřích. Ale Jakubova slova se vztahují i na hříchy spočívající v tom, že něco zanedbáme. Například v Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech nejsou kozlové odsouzeni za špatné skutky, ale za to, že nepomáhali Kristovým bratrům. (Matouš 25:41–46)
6 Jeden muž, s nímž svědkové Jehovovi vedli biblické studium, dělal jen malé duchovní pokroky. Příčinou bylo zjevně to, že se nevzdal kouření, ačkoli věděl, že by měl. Jeden starší ho požádal, aby přečetl Jakuba 4:17. Starší pak vysvětlil, proč je tento verš důležitý, a řekl: „Přestože nejsi pokřtěný, jsi zodpovědný za to, co děláš, a musíš za své rozhodnutí přijmout plnou zodpovědnost.“ Tento muž na to zareagoval kladně, přestal kouřit a brzy byl způsobilý k tomu, aby křtem symbolizoval, že se zasvětil Jehovovi Bohu.
Jsme zodpovědni za svou službu
7. Jakým způsobem můžeme projevit svou vděčnost za „poznání Boha“?
7 Měli bychom si z celého srdce přát, abychom se líbili našemu Stvořiteli. Jedním ze způsobů, jak můžeme projevit svou vděčnost za „poznání Boha“, je to, že budeme poslouchat příkaz činit z lidí učedníky Božího Syna, Ježíše Krista. To je také hlavní způsob, jak můžeme projevit svou lásku k Bohu a ke svým bližním. (Přísloví 2:1–5; Matouš 22:35–40) Ano, díky tomu, že máme poznání Boha, se mu musíme za své jednání zodpovídat a na ostatní lidi se musíme dívat jako na potenciální učedníky.
8. Proč můžeme říci, že se Pavel za svou službu cítil před Bohem zodpovědný?
8 Apoštol Pavel věděl, že když člověk přijímá dobrou zprávu z celého srdce a poslušně podle ní jedná, povede to k záchraně — kdežto zavržení této dobré zprávy může přinést záhubu. (2. Tesaloničanům 1:6–8) Proto se Pavel před Jehovou cítil za svou službu zodpovědný. Pavel a jeho společníci si tolik vážili své služby, že se pečlivě vyhýbali všemu, co by vyvolávalo dojem, že z ní mají finanční zisk. Pavla jeho srdce navíc vedlo k tomu, že řekl: „Jestliže oznamuji dobrou zprávu, nemám žádný důvod k chloubě, neboť je na mne vložena nutnost. Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu!“ (1. Korinťanům 9:11–16)
9. Jaký důležitý dluh musí splácet všichni křesťané?
9 I na nás, na Jehovovy zasvěcené služebníky, je ‚vložena nutnost, abychom oznamovali dobrou zprávu‘. Dostali jsme pověření kázat poselství o Království. Tento zodpovědný úkol jsme přijali, když jsme se zasvětili Bohu. (Srovnej Lukáše 9:23, 24.) Navíc musíme splácet dluh. Pavel řekl: „Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i bláznivých; odtud je má dychtivost oznamovat dobrou zprávu také vám tam v Římě.“ (Římanům 1:14, 15) Pavel byl dlužníkem, protože věděl, že jeho povinností je kázat, aby lidé mohli slyšet dobrou zprávu a být zachráněni. (1. Timoteovi 1:12–16; 2:3, 4) Proto usilovně pracoval, aby své pověření splnil a splatil svůj dluh ostatním lidem. I my, jakožto křesťané, musíme splácet podobný dluh. Kázání o Království je také hlavní způsob, jak můžeme projevit svou lásku k Bohu, k jeho Synu a k našim bližním. (Lukáš 10:25–28)
10. Jak někteří rozšířili svou službu?
10 Svou zodpovědnost před Bohem můžeme nést přijatelným způsobem, například když využijeme všechny své schopnosti k tomu, abychom svou službu rozšířili. Uveďme si příklad: v posledních letech přichází do Velké Británie mnoho lidí různých národností. Aby se k těmto lidem mohla dobrá zpráva dostat, začalo se více než osm set průkopníků (celodobých kazatelů Království) a také stovky dalších svědků učit různé jazyky. To se stalo znamenitým motivujícím činitelem pro službu. Jedna průkopnice, která vyučuje čínštinu, řekla: „Nikdy jsem si nemyslela, že budu druhé svědky učit svému jazyku, aby se tak mohli dělit o pravdu s dalšími lidmi. Je to nesmírně příjemné!“ Mohl bys i ty rozšířit svou službu podobným způsobem?
11. K čemu vedlo neformální svědectví jedné křesťanky?
11 Jistě bychom všichni udělali maximum pro to, abychom zachránili tonoucího. Jehovovi služebníci projevují tutéž horlivost, když využívají své schopnosti k tomu, aby při každé příležitosti vydávali svědectví. Nedávno si jedna sestra sedla v autobuse vedle jisté ženy a mluvila s ní o Písmu. Žena byla nadšena tím, co slyšela, a kladla mnoho otázek. Když chtěla sestra vystoupit, žena ji prosila, aby nevystupovala, ale jela s ní domů, protože má ještě řadu dalších otázek. Sestra souhlasila. K čemu to vedlo? Bylo zavedeno biblické studium a o šest měsíců později se tato žena stala nepokřtěnou zvěstovatelkou Království. Brzy vedla šest biblických studií. To byla vskutku nádherná odměna za to, že ta sestra využila své schopnosti ve službě pro Království!
12. Jak můžeme v kazatelské službě dobře využít své schopnosti?
12 Naše kazatelské schopnosti můžeme ve službě účinně využít, když budeme používat takové publikace, jako například 192stránkovou knihu Poznání, které vede k věčnému životu. Do dubna 1996 schválil redakční výbor vedoucího sboru svědků Jehovových vydání knihy Poznání ve více než 140 jazycích, přičemž do té doby bylo vyrobeno již 30 500 000 výtisků této knihy ve 111 jazycích. Tato kniha byla napsána s cílem pomoci zájemcům k tomu, aby získali dostatečné poznání o Božím slově a Božích záměrech, aby se mohli Jehovovi zasvětit a aby se mohli dát pokřtít. Zvěstovatelé Království nepovedou biblické studium se zájemcem řadu let, a proto budou moci vést studia s více lidmi nebo se více podílet na službě dům od domu či na jiných formách služby. (Skutky 5:42; 20:20, 21) Svědkové vědí, že se musí zodpovídat Bohu, a z toho důvodu upozorňují lidi na Boží varování. (Ezekiel 33:7–9) Jejich hlavním cílem je však ctít Jehovu a pomoci co největšímu počtu lidí, aby poznali dobrou zprávu v krátkém čase, který tomuto ničemnému systému věcí ještě zbývá.
Nesme svou zodpovědnost znamenitým způsobem jako rodiny
13. Proč by zbožné rodiny měly mít pravidelné biblické studium?
13 Všichni, kdo přijmou pravé křesťanství — jak jednotlivci, tak rodiny — jsou zodpovědni Bohu, a měli by proto ‚usilovně spět ke zralosti‘ a být „pevní ve víře“. (Hebrejcům 6:1–3; 1. Petra 5:8, 9) Například lidé, kteří prostudovali knihu Poznání a byli pokřtěni, musí své biblické poznání rozšiřovat pravidelnou účastí na shromážděních a čtením Bible a křesťanských publikací. Zbožné rodiny by také měly mít pravidelné rodinné studium, protože to je jeden z důležitých způsobů, jak můžeme ‚zůstat bdělí, stát pevně ve víře, chovat se jako muži a posilňovat se‘. (1. Korinťanům 16:13) Jsi-li hlavou rodiny, pak neseš před Bohem zvlášť velkou odpovědnost za to, že je tvá rodina dobře duchovně sycena. Doslovná výživná strava přispívá k našemu tělesnému zdraví — a tak máš-li být ty i tvá rodina stále ‚zdravý ve víře‘, je nezbytné mít pravidelně hojnost duchovní stravy. (Titovi 1:13)
14. K čemu vedlo svědectví jedné dobře poučené izraelské dívenky?
14 Jsou-li ve tvé rodině děti, Bůh tě posoudí příznivě tehdy, budeš-li jim poskytovat zdravé duchovní poučování. Taková výchova jim prospěje, stejně jako prospěla izraelské dívence, kterou v době Božího proroka Elišy zajali Syřané. Stala se služkou manželky Naamana, malomocného velitele syrského vojska. Přestože byla mladičká, řekla své paní: „Kdyby jen byl můj pán před prorokem, který je v Samaří! V tom případě by ho uzdravil z jeho malomocenství.“ Díky jejímu svědectví cestoval Naaman do Izraele a nakonec uposlechl Elišův pokyn, aby se sedmkrát vykoupal v řece Jordán, a byl od malomocenství očištěn. Naaman se navíc stal Jehovovým ctitelem. Jakou radost z toho musela ta dívenka mít! (2. Královská 5:1–3, 13–19)
15. Proč je důležité, aby rodiče poskytli svým dětem znamenitou duchovní výchovu? Uveď příklad.
15 Není snadné vychovat bohabojné děti v tomto mravně zbídačeném světě, který leží v moci Satana. (1. Jana 5:19) Avšak Timoteus byl svou babičkou Loidou a matkou Euniké od útlého dětství úspěšně vyučován znalosti Písma. (2. Timoteovi 1:5; 3:14, 15) Studovat Bibli s dětmi, brát je pravidelně na křesťanská shromáždění a časem i s sebou do služby, to vše patří k jejich výchově, za níž tě Bůh bude volat k odpovědnosti. Jedna křesťanka ve Walesu, které je dnes již přes osmdesát let, vzpomíná, jak ji počátkem dvacátých let brával tatínek s sebou na desetikilometrové pěší výpravy (tam i zpět dvacet kilometrů) do údolí za jednou horou, kam nosil vesničanům traktáty. „Během těchto cest mi tatínek vštípil do srdce pravdu,“ vděčně říká tato sestra.
Starší se musí zodpovídat — Jak?
16., 17. a) Z jakých výsad se těšili duchovně zralí starší muži ve starověkém Izraeli? b) Proč se dnes od křesťanských starších vyžaduje více v porovnání se staršími ve starověkém Izraeli?
16 „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti,“ řekl moudrý Šalomoun. (Přísloví 16:31) Není to však jen věk, co muže činí způsobilým pro odpovědný úkol ve sboru Božího lidu. Duchovně zralí muži ve starověkém Izraeli sloužili jako soudci a úředníci, kteří měli uplatňovat spravedlnost a starat se o zachování pokoje, dobrého pořádku i o to, aby byl lid duchovně zdravý. (5. Mojžíšova 16:18–20) Ačkoli totéž platí pro křesťanský sbor, dnes, v době blížícího se závěru tohoto systému věcí, se od starších vyžaduje více. Proč?
17 Izraelité byli ‚vyvoleným lidem‘, který Bůh vysvobodil ze starověkého Egypta. Dostali Zákon skrze svého prostředníka Mojžíše, a proto byli jejich potomci od narození členy zasvěceného národa a důvěrně znali Jehovovy požadavky. (5. Mojžíšova 7:6, 11) Dnes se však nikdo členem takového zasvěceného národa při svém narození automaticky nestává a poměrně málo lidí vyrůstá ve zbožné rodině, která dobře zná biblickou pravdu. Zvláště lidé, kteří začali ‚chodit v pravdě‘ teprve nedávno, možná potřebují, aby je někdo naučil žít v souladu s biblickými zásadami. (3. Jana 4) Věrní starší tedy nesou velkou zodpovědnost za to, že se budou ‚držet vzoru zdravých slov‘ a že budou Jehovovu lidu pomáhat! (2. Timoteovi 1:13, 14)
18. Jakou pomoc musí být sborový starší připraven poskytnout a proč?
18 Dítě, které se učí chodit, může duchovně zakopnout nebo upadnout. Nemá pocit jistoty a potřebuje, aby mu rodiče pomohli a dodali jistotu. Člověk, který je zasvěcený Jehovovi, může také zakopnout a duchovně upadnout. I apoštol Pavel shledával, že musí zápasit, aby dělal, co je správné a dobré v Božích očích. (Římanům 7:21–25) Pastýři Božího stáda musí láskyplně pomáhat křesťanům, kteří se dopustili chyby, ale přitom projevují skutečné pokání. Když starší navštívili jednu pokřtěnou ženu, která se dopustila vážné chyby, řekla jim v přítomnosti svého pokřtěného manžela: „Vím, že mi odejmete pospolitost!“ Ale když jí starší řekli, že chtějí zjistit, jak mohou její rodině pomoci k duchovnímu uzdravení, rozplakala se. Tito starší si byli vědomi toho, že se musí zodpovídat Bohu, a proto této kajícné spoluvěřící rádi pomohli. (Hebrejcům 13:17)
Nesme dále svou zodpovědnost znamenitým způsobem
19. Jak můžeme dále nést svou zodpovědnost před Bohem znamenitým způsobem?
19 Sboroví starší i všichni ostatní Boží služebníci musí dále nést svou zodpovědnost před Jehovou znamenitým způsobem. Toho je možné dosáhnout tehdy, když se držíme Božího slova a činíme Jehovovu vůli. (Přísloví 3:5, 6; Římanům 12:1, 2, 9) Zvláště si přejeme konat dobro těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře. (Galaťanům 6:10) Žeň je však stále veliká a dělníků je málo. (Matouš 9:37, 38) Konejme tedy dobro ostatním lidem tím, že horlivě hlásáme poselství o Království. Jehova nás posoudí příznivě, když budeme jednat podle toho, že jsme se mu zasvětili, když budeme činit jeho vůli a když budeme věrně hlásat dobrou zprávu.
20. Jaké poučení si můžeme vzít z Nehemjášova života?
20 Proto mějme neustále mnoho práce v Pánově díle. (1. Korinťanům 15:58) Bude dobré, když budeme pamatovat na Nehemjáše, který znovu postavil jeruzalémské hradby, prosazoval Boží Zákon a horlivě se zastával pravého uctívání. Modlil se, aby Jehova Bůh pamatoval na to dobré, co Nehemjáš udělal. Kéž se prokážeš také tak oddaný Jehovovi, a kéž tě Jehova posoudí příznivě.
Jak bys odpověděl?
◻ Jaký příklad nám dal Nehemjáš?
◻ Proč nás poznání činí zodpovědnými za naše skutky?
◻ Jak můžeme ve službě nést svou zodpovědnost před Jehovou přijatelně?
◻ Co mohou rodiny udělat, aby svou zodpovědnost před Bohem nesly znamenitě?
◻ Za co nesou před Bohem zodpovědnost křesťanští starší?
[Obrázky na straně 18]
Podobně jako Pavel můžeme i my, jakožto hlasatelé Království, nést svou zodpovědnost před Bohem znamenitým způsobem
[Obrázek na straně 19]
Mají i tvé děti tak silnou víru, jakou měla izraelská dívenka v Naamanově domě?