„Zjevení Božích synů“

Jehova však podrobil tvorstvo nicotnosti „na základě naděje“, že jednoho dne bude svoboda pro lidskou rodinu obnovena prostřednictvím činnosti „Božích synů“. Kdo jsou tito ‚Boží synové‘? Jsou to učedníci Ježíše Krista, kteří se stejně jako všichni ostatní z „tvorstva“ neboli lidstva narodili jako otroci hříchu a nedokonalosti. Jako potomci Adama a Evy nemají žádné právo být součástí Boží čisté a dokonalé univerzální rodiny. Avšak Jehova pro ně dělá něco pozoruhodného. Prostřednictvím výkupní oběti Ježíše Krista je osvobozuje z otroctví zděděného hříchu a prohlašuje je za „spravedlivé“ neboli za duchovně čisté. (1. Korinťanům 6:11) Potom je přijímá za ‚Boží syny‘ a tak je přivádí zpět do své univerzální rodiny. (Římanům 8:14–17)

Jako Jehovovi adoptivní synové budou mít slavnou výsadu. Budou ‚kněžími našemu Bohu a mají kralovat nad zemí‘, a to po boku Ježíše Krista jako podílníci Božího nebeského Království neboli vlády. (Zjevení 5:9, 10; 14:1–4) To je vláda, která je pevně založená na zásadách svobody a spravedlnosti — ne na útlaku a tyranii. (Izajáš 9:6, 7; 61:1–4) Apoštol Pavel říká, že tito Boží synové jsou Ježíšovými společníky, dlouho očekávaným „Abrahamovým semenem“. (Galaťanům 3:16, 26, 29) Jako takoví mají klíčovou úlohu ve splňování slibu, který dal Bůh svému příteli Abrahamovi. K tomuto slibu patří i to, že prostřednictvím Abrahamova semene (neboli potomstva) „si budou určitě žehnat všechny národy země“. (1. Mojžíšova 22:18)

Kdy začíná „zjevení Božích synů“? Bude to již velmi brzy, až Jehova všem jasně ukáže, kdo jsou Boží synové. To se stane, až se tito „synové“, vzkříšení do duchovní sféry, budou v Boží válce, v Har-Magedonu, spolu s Ježíšem Kristem podílet na očištění země od zla a útlaku. (Daniel 2:44; 7:13, 14, 27; Zjevení 2:26, 27; 16:16; 17:14; 19:11–21) Vidíme kolem sebe stále více dokladů, že jsme hluboko v „posledních dnech“, kdy skončí dlouho trvající období, v němž Bůh toleroval vzpouru a z ní vyplývající ničemnost. (2. Timoteovi 3:1–5; Matouš 24:3–31)

Zatímco ‚čekáte na zjevení Božích synů‘, můžete si vytvořit stejnou důvěru v Kristovu ochranu a podporu, jakou měl apoštol Pavel, a to i tehdy, když se utrpení a bezpráví zdá téměř nesnesitelné. Za pojednáním o zjevení Božích synů čteme Pavlovu otázku: „Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč?“ (Římanům 8:35) Ano, kdybychom použili to, co řekl Rousseau, křesťané byli v Pavlově době stále „v okovech“ nějaké utlačující moci. Byli „celý den usmrcováni“ jako „ovce na porážku“. (Římanům 8:36) Dovolili, aby je to zdrtilo?