Nový rozměr Božské moudrosti
„NATO Bůh řekl Mojžíšovi: ‚PROKÁŽI, ŽE JSEM TÍM, ČÍM PROKÁŽI, ŽE JSEM.‘ A dodal: ‚Tak máš říci izraelským synům: „PROKÁŽI, ŽE JSEM mě k vám poslal.“‘“ (2. Mojž. 3:14) Jehova Mojžíšovi vysvětlil, že ani jeho služebníci předtím plně nerozuměli významu jeho jména. On je Bůh, který má záměr a vždy splní svou vůli. Jestliže si to okolnosti vyžádají, může měnit své metody, aby dosáhl svého cíle. Takovou má moudrost.
Satan sám nechápal, co znamená Boží jméno. Pravděpodobně věděl o stromu života v zahradě Edenu. Kdyby k němu byl dovedl Adama a Evu, mohlo by se zdát, že by tím uvedl Jehovu do rozpaků: buď dodrží své slovo, že hřích pro ně bude znamenat smrt, nebo zachová své slovo, pokud jde o strom života. (1. Mojž. 2:9; 3:1–6) Satana však rozhodně čekalo zklamání.
Bůh nyní začal projevovat moudrost, kterou jeho duchovní synové neočekávali a kterou jim dříve nezjevil. (Srovnej Efezanům 3:10.) Začal vydávat oznámení a působit události, které měly v průběhu dlouhé doby podivuhodně dokazovat jeho velikou moudrost a to, že je schopen splnit své věčné předsevzetí, totiž mít zemi naplněnou šťastnými, věrně oddanými lidmi, kteří budou moci žít navždy v ráji. (1. Mojž. 1:27, 28) Vždy znovu mařil satanovo nepřátelské úsilí.
Svaté tajemství zjevováno
Bůh jednal ihned po první vzpouře. Dvojici, která se provinila, postavil před soud a potvrdil trest smrti za neposlušnost. A co kdyby Adam s Evou jedli ze stromu života? „Jehova Bůh dále řekl: ‚Teď se člověk stal jako jeden z nás v poznání dobrého a špatného a aby snad nyní nevztáhl ruku a skutečně nevzal ovoce také ze stromu života a nejedl a nežil po neurčitý čas.‘ Nato ho Jehova Bůh vystrčil ze zahrady Eden.“ — 1. Mojž. 3:17–23.
Současně však Bůh také přijal úlohu evangelisty neboli zvěstovatele dobrého poselství. Pronesl první proroctví: „Jehova Bůh pak řekl hadovi: ‚. . . položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.‘“ (1. Mojž. 3:14, 15) O staletí později vysvětlil apoštol Pavel: „Vždyť [lidské] tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ne ze své vůle, ale prostřednictvím toho, který je podrobil, na základě naděje.“ — Řím. 8:20.
Ano, člověk by byl potom bezmocně spoután smrtí zděděnou po Adamovi, ale Bůh prohlásil, že má v úmyslu vysvobodit Adamovo poslušné potomstvo. Co však bylo „základem naděje“? Jak mohl zachránit lidi, a přesto neslevit z rozsudku smrti za hřích? Zde se měla uplatnit Boží skrytá moudrost; patřila k tomu „svatá tajná věc, která byla ukryta před minulými systémy věcí a před minulými generacemi“. (Kol. 1:26; 1. Kor. 2:7, 8) Ačkoli věrní lidé starých dob nerozuměli této tajné věci, měli naději, že je Bůh nějak zachrání. Vždyť i andělé dychtivě čekali, až se ukáže, jak Bůh splní své předsevzetí. (1. Petra 1:10–12) Rozumíš této svaté tajné věci?
Vysvobození výkupným
Během staletí Jehova postupně přidával ke svému původnímu slibu další informace. Věrnému Abrahamovi slíbil semeno, jehož prostřednictvím má přijít požehnání všem poslušným lidem. (1. Mojž. 49:10) Zbožní lidé v té době věřili ve vzkříšení z mrtvých, ačkoli nemohli plně chápat, jak se to má stát. (Job 14:14, 15; Hebr. 11:19) Nakonec Bůh slíbil Davidovi, že budoucí král, neboli Mesiáš, bude Davidovým potomkem a že bude vládnout na neurčitý čas. — 2. Sam. 7:16.
Všichni proroci něco připojovali k porozumění svaté tajné věci, ale celek tehdy lidé ještě nemohli vidět. Konečně přišel čas, kdy se měl objevit Mesiáš, a tato velice rozmanitá Boží moudrost se stala daleko pochopitelnější. Soustřeďovala se kolem Ježíše Krista, který byl ochoten dát k dispozici svůj dokonalý lidský život jako odpovídající výkupné za lidstvo. Na tomto základě se mělo uskutečnit všechno ostatní z Jehovova nádherného předsevzetí, a to prostřednictvím království. Rozumíš, co znamená výkupné?
V 5. a 6. kapitole Římanům to apoštol Pavel velice pěkně vysvětluje. V Římanům 5:12 objasňuje, jak jsme zdědili hřích a smrt. Dále ukazuje, že účinek jediného hříchu, kterého se dopustil dokonalý Adam a který vedl ke ztrátě života pro jeho potomky, mohl být vyvážen jedině jiným dokonalým lidským životem. Jako výkupné sloužil život „člověka Ježíše Krista“. (Verše 15–21; viz též 1. Timoteovi 2:5, 6.) Proč mohl Ježíš opatřit toto výkupné? Jako Boží Syn byl Ježíš „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Hebr. 7:26; Luk. 1:32, 33) Nemusíme se snažit vysvětlovat podrobnosti o genetických pochodech v souvislosti s Ježíšovým narozením. Anděl Gabriel ujistil Marii, Ježíšovu matku — a tím také nás —, že u Boha není nic nemožné. (Luk. 1:37) Ježíš se tedy sice narodil z ženy, která byla potomkem Adamovým, ale byl Božím Synem — byl opravdu dokonalým člověkem. Jeho krev, neboli jeho život, měla daleko větší cenu než krev nesčetných zvířat, která obětovali v jeruzalémském chrámu áronští kněží Izraele. Byl to „Boží Beránek, který snímá hřích světa“. — Jan 1:29; 3:16.
Mohl Bůh učinit toto opatření prostřednictvím Ježíše, a přece být spravedlivý? Co se například stalo s výkupným, když Bůh vzkřísil třetího dne svého Syna z mrtvých? Pavel nás ujišťuje, že Bůh je spravedlivý. Sledujme jeho dokazování: „Jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.“ (Řím. 3:24–26, „EP“) Co to tedy znamená? Znamená to, že Ježíš jako dokonalý člověk z masa a krve skutečně jako člověk zemřel a jako člověk zůstává navždy mrtvý. Zemřel „jednou provždy, když předložil sám sebe“. (Hebr. 7:27) Jeho výkupné je tedy platné. Ježíš zemřel v těle; třetího dne byl „oživen v duchu“. — 1. Petra 3:18.
Nová smlouva a nové stvoření
Nyní vidíme vyvrcholení svaté tajné věci. Ježíš byl věrný až do smrti, a může proto být Jehovovým veleknězem a králem. Svou prolitou krví uvádí v platnost novou smlouvu. Na základě této nové smlouvy má mít nebeské společníky, kteří budou panovat s Ježíšem jako králové a kněží. (Zjev. 5:9, 10; 20:4, 6) Tvoří nový národ, „nové stvoření“, a to je opravdu významné. — Gal. 6:15, 16.
Představ si: Bůh si prostřednictvím Krista Ježíše vybírá z lidstva určitý reprezentativní počet mužů a žen. Může je právoplatně prohlásit za spravedlivé a označit je za své duchovní syny. V určité době po jejich smrti je křísí do nebe a uděluje jim nesmrtelnost, jakou udělil Ježíšovi. (1. Petra 1:3, 4) Má opravdu důvěru ve své „nové stvoření“ a v to, že mu budou věrně oddáni. Je to skutečně výmluvná odpověď tomu, který je lživě obviňoval před Jehovou. (Zjev. 12:10) Budou sice nesmrtelní jako Kristus Ježíš, ale nikdy nebudou Jehovovi nevěrní. To ale není vše.
Rajská země
Kristus Ježíš se svými nebeskými spolukráli a spolukněžími se postará o to, aby bylo během jeho tisíciletého panství plně uskutečněno Jehovovo předsevzetí s člověkem a se zemí. Ježíš uplatní dobrodiní výkupného tím, že vzkřísí mrtvé a že ty, kteří se prokáží jako věrní, povede společně s věrnými lidmi, kteří přežijí konec dnešního zlého světa, k lidské dokonalosti. Současně bude země přetvořena v ráj. Všem, kteří odolají konečnému satanovu pokusu o zkažení lidstva, poskytne navždy dokonalý lidský život. Satan a všichni jeho zlí přívrženci budou navždy zničení. V celém stvoření zavládne pokoj a jednota, a tím bude plně ospravedlněna Jehovova svrchovanost a jeho panství založené na lásce. Andělé i lidé budou projevovat svému stvořiteli a Bohu věrnou lásku. — Zjevení, kapitola 20.
Nyní můžeme lépe rozumět té svaté tajné věci. Vidíme nyní Jehovovu moudrost, která je ještě vyšší než to, co se projevuje v jeho stvořitelském díle v rostlinném a živočišném světě. Můžeme právem zvolat: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy . . . Protože od něho a skrze něho a pro něho je všechno. Jemu buď sláva navždy. Amen.“ — Řím. 11:33–36.