Každý člověk bude svobodný

„Mám. . . za to, že utrpení v nynějším období nejsou ničím ve srovnání se slávou, která na nás bude zjevena. Dychtivé očekávání tvorstva totiž čeká na zjevení Božích synů. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí. Víme totiž, že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ (ŘÍMANŮM 8:18–22)

V TOMTO úseku svého dopisu křesťanům v Římě apoštol Pavel pozoruhodným způsobem vysvětluje, proč v životě lidí chybí pravá svoboda a proč se jejich život tak často vyznačuje prázdnotou a bolestí. Zároveň ukazuje, jak můžeme pravé svobody dosáhnout.

„Utrpení v nynějším období“

Pavel nebagatelizuje „utrpení v nynějším období“, když říká, že „nejsou ničím ve srovnání se slávou, která na nás bude zjevena“. Jak v Pavlově době, tak i později snášeli křesťané velké utrpení pod tvrdou totalitní vládou římských úřadů, které se jen málo staraly o lidská práva. Jakmile Řím uvěřil, že křesťané jsou nepřátelé státu, vystavil je kruté represi. Historik J. M. Roberts říká: „Mnozí křesťané v hlavním městě [Římě] určitě zahynuli hroznou smrtí v aréně nebo byli upáleni zaživa.“ (Shorter History of the World, Stručné dějiny světa) Jiná zpráva o těchto obětech Neronova pronásledování uvádí: „Někteří byli ukřižováni, někteří byli zašiti do zvířecích kůží a uštváni psy, někteří byli natřeni smolou a zapáleni, aby sloužili jako živé pochodně, když se setmělo.“ (F. F. Bruce, New Testament History, Dějiny Nového zákona)

Tito první křesťané by jistě byli rádi osvobozeni od takového útlaku, ale nebyli kvůli tomu ochotni jednat proti učení Ježíše Krista. Například i v boji mezi římskými vládnoucími autoritami a takovými židovskými bojovníky za svobodu, jako byli zélóti, zůstali naprosto neutrální. (Jan 17:16; 18:36) Pro zélóty „řeči o čekání na Boží vhodný čas nebyly tím, co současná krize vyžadovala“. Říkali, že to, co je zapotřebí, je „násilná akce proti nepříteli“, proti Římu. (New Testament History) První křesťané smýšleli jinak. „Čekání na Boží vhodný čas“ bylo pro ně jedinou reálnou možností. Byli přesvědčeni, že jedině Boží zásah trvale ukončí „utrpení v nynějším období“ a přinese pravou a trvalou svobodu. (Micheáš 7:7; Habakuk 2:3) Avšak před tím, než budeme uvažovat o tom, jak k tomu dojde, prozkoumejme nejprve, proč bylo ‚tvorstvo podrobeno nicotnosti‘.

„Podrobeno nicotnosti“

Benjamin Wilson říká v díle The Emphatic Diaglott, že slovo „tvorstvo“ zde neznamená „zvířectvo a neživé stvoření“, jak se někteří badatelé domnívají, ale spíše „všechno lidstvo“. (Srovnej Kolosanům 1:23.) To se vztahuje na celou lidskou rodinu — na nás všechny, kdo toužíme po svobodě. Byli jsme ‚podrobeni nicotnosti‘ kvůli jednání našich prarodičů. Nebylo to z naší „vlastní vůle“, ani to nebyl důsledek naší vlastní samostatné volby. Stav, ve kterém se nacházíme, jsme zdědili. Z biblického hlediska se Rousseau mýlil, když řekl, že „člověk se rodí svobodný“. Každý z nás se narodil v područí hříchu a nedokonalosti, jakoby v otroctví systému plného marnosti a nicotnosti. (Římanům 3:23)

Proč se to stalo? Protože Adam a Eva, naši prarodiče, chtěli být „jako Bůh“, mít naprostou nezávislost a sami se rozhodovat o tom, co je dobré a co je špatné. (1. Mojžíšova 3:5) Zcela přehlíželi jednu velmi důležitou okolnost týkající se svobody, totiž že absolutní svobodu může mít pouze Stvořitel. On je Svrchovaným Panovníkem. (Izajáš 33:22; Zjevení 4:11) Lidská svoboda nutně musí mít určité meze. Proto učedník Jakub povzbuzoval křesťany ve své době, aby se řídili ‚dokonalým zákonem, který patří ke svobodě‘. (Jakub 1:25)

Jehova po právu vyhnal Adama a Evu ze své univerzální rodiny, a v důsledku toho zemřeli. (1. Mojžíšova 3:19) Ale co jejich potomci? Ačkoli nyní mohli Adam a Eva předat jen nedokonalost, hřích a smrt, Jehova jim přesto milosrdně dovolil, aby měli děti. A tak se „smrt rozšířila na všechny lidi“. (Římanům 5:12) V tomto smyslu Bůh ‚podrobil tvorstvo nicotnosti‘.

„Zjevení Božích synů“

Jehova však podrobil tvorstvo nicotnosti „na základě naděje“, že jednoho dne bude svoboda pro lidskou rodinu obnovena prostřednictvím činnosti „Božích synů“. Kdo jsou tito ‚Boží synové‘? Jsou to učedníci Ježíše Krista, kteří se stejně jako všichni ostatní z „tvorstva“ neboli lidstva narodili jako otroci hříchu a nedokonalosti. Jako potomci Adama a Evy nemají žádné právo být součástí Boží čisté a dokonalé univerzální rodiny. Avšak Jehova pro ně dělá něco pozoruhodného. Prostřednictvím výkupní oběti Ježíše Krista je osvobozuje z otroctví zděděného hříchu a prohlašuje je za „spravedlivé“ neboli za duchovně čisté. (1. Korinťanům 6:11) Potom je přijímá za ‚Boží syny‘ a tak je přivádí zpět do své univerzální rodiny. (Římanům 8:14–17)

Jako Jehovovi adoptivní synové budou mít slavnou výsadu. Budou ‚kněžími našemu Bohu a mají kralovat nad zemí‘, a to po boku Ježíše Krista jako podílníci Božího nebeského Království neboli vlády. (Zjevení 5:9, 10; 14:1–4) To je vláda, která je pevně založená na zásadách svobody a spravedlnosti — ne na útlaku a tyranii. (Izajáš 9:6, 7; 61:1–4) Apoštol Pavel říká, že tito Boží synové jsou Ježíšovými společníky, dlouho očekávaným „Abrahamovým semenem“. (Galaťanům 3:16, 26, 29) Jako takoví mají klíčovou úlohu ve splňování slibu, který dal Bůh svému příteli Abrahamovi. K tomuto slibu patří i to, že prostřednictvím Abrahamova semene (neboli potomstva) „si budou určitě žehnat všechny národy země“. (1. Mojžíšova 22:18)

Jaké požehnání přinášejí lidstvu? Boží synové se podílejí na osvobozování celé lidské rodiny od strašných následků, které vyplývají z Adamova hříchu, a na obnově lidstva k dokonalosti. Lidé ‚ze všech národů a kmenů a jazyků‘ si mohou žehnat, když projevují víru ve výkupní oběť Ježíše Krista a když se podřizují vládě jeho Království, která působí k jejich dobru. (Zjevení 7:9, 14–17; 21:1–4; 22:1, 2; Matouš 20:28; Jan 3:16) Tak se bude „všechno tvorstvo“ opět těšit ze ‚slavné svobody Božích dětí‘. To nebude jen nějaká omezená a dočasná politická svoboda, ale naopak osvobození od všeho, co od doby, kdy Adam a Eva zavrhli Boží svrchovanost, působilo lidské rodině bolest a zármutek. Není divu, že apoštol Pavel mohl říci, že „utrpení v nynějším období nejsou ničím“ ve srovnání se slavnou službou, kterou budou tito věrní služebníci vykonávat.

Kdy začíná „zjevení Božích synů“? Bude to již velmi brzy, až Jehova všem jasně ukáže, kdo jsou Boží synové. To se stane, až se tito „synové“, vzkříšení do duchovní sféry, budou v Boží válce, v Har-Magedonu, spolu s Ježíšem Kristem podílet na očištění země od zla a útlaku. (Daniel 2:44; 7:13, 14, 27; Zjevení 2:26, 27; 16:16; 17:14; 19:11–21) Vidíme kolem sebe stále více dokladů, že jsme hluboko v „posledních dnech“, kdy skončí dlouho trvající období, v němž Bůh toleroval vzpouru a z ní vyplývající ničemnost. (2. Timoteovi 3:1–5; Matouš 24:3–31)

Ano, je pravda, že „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“, jak říká apoštol Pavel — ale to už dlouho nepotrvá. Miliony nyní žijících lidí uvidí ‚obnovu všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby‘, včetně obnovy míru, svobody a spravedlnosti pro celou lidskou rodinu. (Skutky 3:21)

Konečně pravá svoboda

Co musíte udělat, abyste se těšili z této ‚slavné svobody Božích dětí‘? Ježíš Kristus řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) V tom spočívá klíč ke svobodě — v poznávání a následném poslouchání Kristových nařízení a jeho učení. To přináší určitou míru svobody již nyní. V blízké budoucnosti to přinese úplnou svobodu pod vládou Krista Ježíše. Je tedy moudré, abyste studiem Bible poznávali Ježíšovo ‚slovo‘. (Jan 17:3) Stejně jako první křesťané aktivně pěstujte společenství se sborem Kristových pravých učedníků. Takovým způsobem můžete mít prospěch z osvobozujících pravd, které dnes Jehova poskytuje prostřednictvím své organizace. (Hebrejcům 10:24, 25)

Zatímco ‚čekáte na zjevení Božích synů‘, můžete si vytvořit stejnou důvěru v Kristovu ochranu a podporu, jakou měl apoštol Pavel, a to i tehdy, když se utrpení a bezpráví zdá téměř nesnesitelné. Za pojednáním o zjevení Božích synů čteme Pavlovu otázku: „Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč?“ (Římanům 8:35) Ano, kdybychom použili to, co řekl Rousseau, křesťané byli v Pavlově době stále „v okovech“ nějaké utlačující moci. Byli „celý den usmrcováni“ jako „ovce na porážku“. (Římanům 8:36) Dovolili, aby je to zdrtilo?

Pavel píše: „Z toho všeho naopak vycházíme naprosto vítězně prostřednictvím toho, kdo nás miloval.“ (Římanům 8:37) Jak je možné, že přes všechno, co museli snášet, z toho vycházeli první křesťané vítězně? „Jsem totiž přesvědčen,“ odpovídá Pavel, „že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci, ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:38, 39) I vy můžete ‚vycházet vítězně‘ z každého ‚soužení nebo tísně nebo pronásledování‘, které možná musíte zatím snášet. Boží láska je zárukou toho, že brzy — již velmi brzy — ‚budeme osvobozeni z veškerého zotročení a budeme mít slavnou svobodu Božích dětí‘.

[Praporek a obrázky na straně 6]

„Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“

[Praporek a obrázek na straně 7]

‚Tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení a bude mít slavnou svobodu Božích dětí‘