DŘEVĚNÉ UHLÍ

Černá, křehká, porézní forma uhlíku, obvykle zbytek po neúplném hoření dřeva. Ve starověku se vyrábělo tak, že se hromada polen pokryla hlínou a pálila se několik dnů, přičemž přístup vzduchu byl omezen natolik, že stačil jen k tomu, aby shořely vzniklé plyny. Touto metodou se získával uhlík v poměrně čisté formě. Výrobní postup byl časově náročný a vyžadoval pečlivý dohled; dřevěné uhlí ovšem bylo palivem, které se přednostně používalo tehdy, když byl třeba intenzívní, dlouhodobý žár bez kouře. Nejsou žádné doklady o tom, že by se ve starověkém Izraeli používalo přírodní kamenné uhlí.

Za chladného počasí se lidé ohřívali u ohně z dřevěného uhlí, které hořelo buď na otevřeném ohništi, nebo v nádobě na uhlí. (Iz 47:14; Jer 36:22; Jan 18:18) Toto uhlí vydává stejnoměrný žár a hoří bez plamene a kouře, a proto se velmi dobře hodilo k vaření. (Jan 21:9) Při tavení a přečišťování kovů bylo dřevěné uhlí nepostradatelné. Bez něho bylo téměř nemožné dosáhnout a udržovat vysokou teplotu nutnou k tomu, aby se z rudy získaly čisté kovy. (Iz 44:12; 54:16; viz heslo PŘEČIŠŤOVAČ, PŘEČIŠŤOVÁNÍ.) Železná ruda se vkládala mezi vrstvy dřevěného uhlí, dost podobně jako dnes při zavážení vysoké pece. Na základě tohoto postupu zjevně vzniklo přísloví, že laskavost projevená nepříteli je jako žhavé uhly nakupené na jeho hlavu; jeho hněv se zmírní a to, co je v takovém člověku dobré, vyjde najevo. (Př 25:22; Ří 12:20) Ke žhnutí pomalu hořícího dřevěného uhlí přirovnala ‚moudrá žena‘ z Tekoy své potomstvo, které ještě bylo naživu. (2Sa 14:1–7)

Hebrejská slova ga·cheʹleth a pe·chamʹ však nejsou vždy překládána jako „dřevěné uhlí“; někdy se totiž vztahují pouze na uhly, hořící uhly nebo oharky. Na oltáři ve svatostánku se jako palivo používalo dříví (3Mo 1:7, 8; 3:5), a kadidlo, které bylo v Den smíření položeno na ‚hořící ohnivé uhly z oltáře‘, se jako oblak rozestřelo nad truhlou smlouvy. (3Mo 16:12, 13) Izajáš vylíčil modláře, který si udělá boha z kusu téhož stromu, z jehož dřeva si rozdělá oheň a na uhlících si upeče chléb. (Iz 44:14, 15, 19)

V celé řadě biblických textů se „uhly“ používají v přeneseném smyslu nebo jako znázornění a označují jakoukoli žhnoucí, horkou, hořící látku. (2Sa 22:9; Job 41:21; Ža 18:8, 12, 13; 140:10; Iz 6:6; Ez 1:13; 10:2; 24:11) Horké ‚hořící uhly z janovců‘ znázorňovaly odplatu, která bude dána tomu, kdo má ‚šalebný jazyk‘. (Ža 120:2–4)