Dobrý osobní vzhled

TVŮJ osobní vzhled do značné míry vypovídá o tom, jakým jsi člověkem. I když Jehova vidí, jaké je srdce, lidé si — všeobecně vzato — dělají určité závěry z toho, „co se jeví očím“. (1. Sam. 16:7) Pokud jsi čistý a upravený, druzí pravděpodobně dospějí k závěru, že máš zdravou sebeúctu, a budou ti ochotněji naslouchat. Budeš-li vhodně oblečen, bude to také vrhat dobré světlo na organizaci, kterou reprezentuješ, a ovlivní to pohled tvých posluchačů na Boha, kterého uctíváš.

Pokyny, které bys měl uplatňovat. Pokud jde o osobní vzhled, Bible neuvádí mnoho pravidel. Poskytuje však vyrovnané zásady, jež nám mohou pomoci činit moudrá rozhodnutí. Veškeré zásady týkající se osobního vzhledu vycházejí z toho, že ‚všechno děláme k Boží slávě‘. (1. Kor. 10:31) O jaké zásady tedy jde?

Za prvé, Bible nás vybízí, abychom byli čistí, a to jak tělesně, tak pokud jde o naše oblečení. Jehova ve svém Zákoně, který dal starověkému Izraeli, stanovil požadavky týkající se čistoty. Když například kněží konali svou službu, měli se v určenou dobu vykoupat a vyprat si oděvy. (3. Mojž. 16:4, 24, 26, 28) Křesťané sice nejsou pod mojžíšským Zákonem, ale zásady, které jsou v něm obsaženy, stále platí. (Jan 13:10; Zjev. 19:8) Měli bychom být tělesně čistí a mít příjemný dech i čisté oblečení, abychom na druhé nepůsobili nelibě, a to zejména když jdeme na místo uctívání nebo když se účastníme kazatelské služby. Ti, kdo přednášejí proslovy nebo se podílejí na demonstracích předváděných před sborem, by v tomto ohledu měli dávat dobrý příklad. Věnujeme-li pozornost svému osobnímu vzhledu, dáváme tak najevo svou úctu k Jehovovi a jeho organizaci.

Za druhé, Bible nás vybízí, abychom pěstovali skromnost a zdravou mysl. Apoštol Pavel nabádal křesťanské ženy, aby „se ... zdobily ... se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha“. (1. Tim. 2:9, 10) Skromnost a zdravá mysl jsou důležité rovněž v souvislosti s oblékáním a celkovým vzhledem mužů.

Člověku, který je skromný, záleží na tom, aby zbytečně nepůsobil na druhé nepříjemně a nepoutal na sebe nepatřičnou pozornost. Zdravá mysl vede k uvážlivosti neboli k dobrému úsudku. Ten, kdo tyto vlastnosti projevuje, má vyrovnaný názor, který vyplývá z úcty k Božím měřítkům. Projevování těchto vlastností neznamená, že se nemůžeme oblékat přitažlivě, ale pomáhá nám, abychom byli rozumní a abychom se vyvarovali příliš nákladného stylu oblečení a úpravy zevnějšku. (1. Jana 2:16) Tyto zásady chceme uplatňovat bez ohledu na to, zda jsme na místě uctívání, v kazatelské službě nebo se podílíme na jiné činnosti. Skromnost a zdravá mysl by měla být patrná i z našeho každodenního oblečení. Vždyť ve škole či v zaměstnání máme příležitost neformálně vydávat svědectví. I když tedy možná nejsme oblečeni stejným způsobem, jako když jsme na shromáždění nebo na oblastním či krajském sjezdu, náš oděv by přesto měl být upravený, čistý a vhodný.

Je pochopitelné, že všichni se neoblékáme stejně. Ani se to od nás neočekává. Lidé mají různý vkus a to je zcela správné. Vždy bychom ale měli uplatňovat biblické pokyny.

Apoštol Petr ukázal, že důležitější než účes a vnější oděv je šat spojený s ‚utajeným člověkem srdce‘. (1. Petra 3:3, 4) Když je naše srdce plné lásky, radosti, pokoje, laskavosti a pevně založené víry, potom se tyto vlastnosti stanou naším duchovním oděvem, který bude Bohu opravdu přinášet čest.

Za třetí, Bible nás vybízí, abychom uvažovali, zda je náš vzhled dobře upravený. První dopis Timoteovi 2:9 se zmiňuje o ‚dobře upravených šatech‘. Přestože apoštol Pavel poukazoval na oblékání žen, tatáž zásada se vztahuje i na muže. To, co je dobře upravené, je vkusné a úhledné. Ať už máme, či nemáme v hmotném ohledu mnoho, můžeme být upravení.

Jednou z prvních věcí, kterých si druzí na nás všímají, jsou vlasy. Proto bychom měli chodit učesaní. Na to, jaký účes lidé nosí, mají vliv jak místní zvyklosti, tak dědičné faktory. V 1. Korinťanům 11:14, 15 nacházíme od apoštola Pavla radu týkající se účesů, která bere v úvahu oba tyto činitele. Když však člověk svým účesem vyvolává dojem, že se snaží vypadat jako osoba opačného pohlaví, je to v rozporu s biblickými zásadami. (5. Mojž. 22:5)

V případě mužů by upravený zevnějšek mohl také znamenat být hladce oholen. V oblastech, kde se knírek všeobecně považuje za důstojný, by jej každý muž, který knírek nosí, měl mít úhledně zastřižen.

Za čtvrté, náš vzhled by neměl zrcadlit lásku ke světu a k jeho způsobu jednání. Apoštol Jan varoval: „Nemilujte svět ani věci ve světě.“ (1. Jana 2:15–17) Pro tento svět jsou charakteristické mnohé hříšné touhy. Jan se mimo jiné zmiňuje o touze hříšného těla a o okázalém vystavování majetku, který někdo má. Písmo také upozorňuje na ducha vzpoury neboli na neposlušnost vůči autoritě. (Přísl. 17:11; Ef. 2:2) Tyto touhy a postoje lidé často projevují tím, jak se oblékají a upravují. Jejich vzhled proto někdy bývá neslušný, smyslný, křiklavý, zanedbaný či nepořádný. Stylům, které zrcadlí tyto nekřesťanské způsoby jednání, se jakožto Jehovovi služebníci vyhýbáme.

Oč lepší je nechat se ve svém oblečení a celkovém vzhledu ovlivňovat znamenitým příkladem duchovně zralých mužů a žen v křesťanském sboru než napodobovat svět. Mladí muži, kteří by se rádi jednou stali veřejnými řečníky, si mohou všímat, jak se oblékají ti, kdo již jsou způsobilí mít veřejné přednášky. A všichni se můžeme učit z příkladu, který nám dávají ti, kdo se již řadu let věrně podílejí na veřejné službě. (1. Tim. 4:12; 1. Petra 5:2, 3)

Za páté, když se rozhodujeme, co je vhodné, měli bychom mít stále na mysli, že „ani Kristus se nelíbil sám sobě“. (Řím. 15:3) Ježíšovi nejvíce záleželo na tom, aby plnil Boží vůli. Ježíš také kladl pomoc druhým před své vlastní pohodlí. Co bychom měli dělat, kdyby určitý styl oblékání nebo celkového vzhledu tvořil přehradu mezi námi a lidmi žijícími v místě, kde nyní sloužíme? K moudrému rozhodnutí nám pomůže, budeme-li napodobovat pokorného ducha, jakého projevoval Ježíš. Apoštol Pavel uvedl zásadu: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání.“ (2. Kor. 6:3) Proto se raději vyhýbáme účesům nebo oblečení, kterými bychom mohli odradit lidi, jimž chceme vydávat svědectví.

Držení těla. K dobrému osobnímu vzhledu patří také správné držení těla. Všichni pochopitelně nemáme stejný postoj a ani se nesnažíme přizpůsobovat se určitému vzoru. Můžeme si však povšimnout, že Bible používá vzpřímený postoj k vyjádření osobní důstojnosti a optimismu. (3. Mojž. 26:13; Luk. 21:28) Nicméně někteří bratři či sestry kvůli tomu, že po léta pracovali ohnutí, nebo kvůli svému pokročilému věku či tělesné slabosti možná nedokáží stát vzpřímeně nebo se musí o něco opírat. Ovšem ti, kdo to dokáží, by při rozhovoru s druhými měli stát v přiměřeně vzpřímené poloze, aby svým držením těla nevyjadřovali lhostejnost ani omluvný postoj. I když není nesprávné, aby řečník občas položil ruce na řečnický pult, všeobecně vzato, na posluchače působí příznivějším dojmem, jestliže se o pult neopírá.

Úhledné pomůcky. Čistota a upravenost se netýká jen našeho vzhledu, ale také našich pomůcek, které používáme ve službě.

Zamysli se nad svou Biblí. Ne všichni si můžeme opatřit novou Bibli, když se ta naše již opotřebovala. Přesto ale bez ohledu na to, jak dlouho již svou Bibli máme, mělo by být patrné, že o ni pečujeme.

Je samozřejmě mnoho možností, v čem můžeš nosit své zvěstovatelské pomůcky, ale vždy bys je měl mít uložené v něčem úhledném. Viděl jsi již někdy, jak zvěstovateli, který se chystal přečíst oslovenému nějaký biblický text, nebo snad bratrovi, který přednášel proslov ke sboru, vypadly z Bible nějaké papíry? Neodvedlo to snad tvou pozornost od látky? Pokud papíry, jež máš založené v Bibli, posluchače rozptylují, potom by možná bylo lepší, aby sis je uložil někam jinam, a tak měl své pomůcky dobře uspořádané. Uvědom si také, že položit Bibli či jiné náboženské publikace na podlahu je v některých kulturách považováno za něco velmi neuctivého.

Dobrý osobní vzhled by měl být důležitý pro každého z nás. Má vliv také na to, jak se na nás dívají druzí. Svému osobnímu vzhledu však věnujeme bedlivou pozornost především proto, že toužíme ‚ve všem zdobit učení našeho Zachránce, Boha‘. (Tit. 2:10)