Bůh působí vzrůst — Podílíš se na něm?
PŘEDSTAV si scenérii. Jsi v nádherné zahradě, obklopen majestátními stromy, bujnými keři a záplavou nádherně pestrých květin. Smaragdově zelené trávníky se svažují k pečlivě upravenému břehu říčky zurčící průzračnou vodou. Pohled nic nekazí. Pod tímto dojmem se ptáš, kdo vytvořil tak nádherné místo. Zahradník ti skromně odpovídá, že vzrůst dává všem věcem Bůh.
To jsi přirozeně věděl. Zahradníkova slova se ti připomenou, když přijdeš domů a vidíš svůj vlastní neudržovaný dvorek, kde neroste nic pěkného, kde se hromadí smetí a nevzhledné díry v zemi se plní dešťovou vodou. Z hloubi srdce toužíš mít takovou zahradu, jakou jsi právě navštívil. S pevnou vírou v zahradníkova slova tedy klekneš na kolena a vroucně se modlíš k Bohu, aby na tvém dvoře nechal vyrůst nádherné květiny. Co se stane? Samozřejmě, že nic.
A jak je to s duchovním růstem? Snad dychtivě toužíš vidět duchovní vzrůst — v podobě nových učedníků, kteří reagují na pravdu Božího slova, nebo toužíš vidět svůj vlastní duchovní pokrok. A snad se vroucně modlíš k Jehovovi, aby takový vzrůst způsobil, a jsi hluboce přesvědčen, že má moc to udělat. Ale způsobí vzrůst jen tvá dychtivá touha, vroucí modlitba a důvěra v Boží moc?
Bůh působí vzrůst
Možná máš pocit, že tvůj podíl na duchovním vzrůstu je nepatrný, dokonce bezvýznamný. Což to nenaznačil apoštol Pavel v 1. Korinťanům 3:5–7? Napsal: „Co je tedy Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst.“
Pavel správně uznává, že veškerá zásluha za růst věcí náleží Bohu. Zahradník snad připraví půdu, zaseje semeno a pečlivě se stará o rostliny, ale k růstu nakonec dochází díky podivuhodné tvořivé Boží moci. (1. Mojžíšova 1:11, 12, 29) Co však má Pavel na mysli, když říká, že „ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá“? („Na zahradnících, kteří sázejí a zalévají, nezáleží“, The New English Bible.) Snižuje snad Pavel důležitost podílu jednotlivého služebníka při činění nových učedníků a naznačuje, že nakonec málo záleží na tom, co ve své službě děláme?
„Ten, kdo sází, není nic“
Mějme na mysli, že Pavel se v této části svého dopisu nezabývá křesťanskou službou, ale tím, jak je pošetilé následovat lidi spíše než Ježíše Krista. Někteří Korinťané připisovali nepatřičnou důležitost význačným Jehovovým služebníkům, například Pavlovi a Apollovi. Další prosazovali sektářství a vyvyšovali muže, kteří se považovali za nadřazené nad své křesťanské bratry. — 1. Korinťanům 4:6–8; 2. Korinťanům 11:4, 5, 13.
Oslavovat lidi takovým způsobem není zdravé. Je to tělesné smýšlení, které plodí žárlivost a rozepře. (1. Korinťanům 3:3, 4) Pavel ukazuje důsledky takového smýšlení. Říká: „[Existují] mezi vámi. . . rozkoly. Mám na mysli to, že každý z vás říká: ‚Patřím Pavlovi‘, ‚Ale já Apollovi‘, ‚Ale já Kéfovi‘, ‚Ale já Kristu‘.“ — 1. Korinťanům 1:11, 12.
Když tedy apoštol píše, že „nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá“ (Ekumenický překlad), bojuje proti takovému tělesnému smýšlení a zdůrazňuje, jak je nutné, abychom jako k Vůdci vzhlíželi k Ježíši Kristu a abychom uznávali, že veškerá sláva za vzrůst ve sboru náleží Bohu. Apoštolové a jiní starší byli prostě služebníky sboru. Nikdo neměl být vyzdvihován ani sami neměli usilovat o věhlas či o důležité postavení. (1. Korinťanům 3:18–23) Proto ten, kdo sází a kdo zalévá, není nic, říká Pavel, „ve srovnání s tím, kdo semenu dává život“. — 1. Korinťanům 3:7, Phillips.
Boží spolupracovníci
Tímto výrokem tedy Pavel nesnižoval důležitost našeho podílu při sázení a zalévání. Neměl na mysli, abychom začali uvažovat, že „Bůh přece způsobí vzrůst ve svém vlastním čase“, a pak jsme prostě složili ruce do klína a čekali, až to udělá. Pavel věděl, že naše práce i způsob, jakým ji konáme, mají na vzrůst vliv.
Proto Pavel neustále křesťany povzbuzoval, aby ve službě tvrdě pracovali a zlepšovali své vyučovací schopnosti. Přemýšlejme o radách, které dává mladému muži Timoteovi. „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kteří ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16) „Slavnostně ti ukládám. . . Kaž slovo, naléhavě se toho drž. . ., se vší shovívavostí a uměním vyučovat. . . Plně dovrš svou službu.“ (2. Timoteovi 4:1, 2, 5) Sotva by mělo smysl, aby Timoteus tvrdě pracoval na zlepšování svých schopností, kdyby jeho sázení a zalévání nemělo mít na vzrůst žádný vliv.
Podobně jako Pavel a Apollos můžeš i ty mít tu neocenitelnou výsadu sloužit jakožto jeden z Božích spolupracovníků. (1. Korinťanům 3:9; 2. Korinťanům 4:1; 1. Timoteovi 1:12) Tvá práce sama o sobě důležitá je. Zahradník neočekává, že bez jakéhokoli jeho vlastního úsilí Bůh zázračně vytvoří nádhernou zahradu. Mělo by to být s duchovním růstem jinak? Určitě ne. Jako rolník, který trpělivě „stále čeká na drahocenné plody země“, musíme se i my nejprve sami namáhat při sázení a zalévání a čekat, zatímco Bůh působí vzrůst. — Jakub 1:22; 2:26; 5:7.
Tvůj podíl
Apoštol Pavel říká, že „každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce“, a proto bychom si měli klást otázku, jak pracujeme. — 1. Korinťanům 3:8.
Geoffrey Smith, odborník v oboru zahradnických prací, říká: „Nejsou třeba žádné zvláštní schopnosti, aby se člověk stal zahradníkem, stačí mít o rostliny zájem.“ (Shrubs & Small Trees — Keře a stromky) Podobně nepotřebujeme žádné zvláštní vrozené schopnosti, abychom byli Božími spolupracovníky, stačí mít opravdový zájem o lidi a být ochotní nechat se Bohem použít. — 2. Korinťanům 2:16, 17; 3:4–6; Filipanům 2:13.
Uvažujme o některých dobrých radách, které dávají zkušení zahradníci. Jeden znalec říká, že pokud je nezkušený zahradník ochotný naslouchat lidem zkušenějším, než je on sám, „může se z žáka rychle stát odborník“. A stejný znalec říká, že „odborník vždy nachází něco nového, co se může naučit“. (The Encyclopedia of Gardening — Zahradnická encyklopedie) Přijímáš ochotně pomoc a školení, které poskytuje Jehova, takže můžeš sázet a zalévat účinně? Jestliže to děláš, ať jsi v této práci nový, nebo v ní už máš zkušenosti, můžeš jako Boží spolupracovník rozvíjet další schopnosti, a tak se stát ‚dostatečně způsobilým vyučovat jiné‘. — 2. Timoteovi 2:2.
Je-li začátečník ochotný naslouchat a učit se, říká Geoffrey Smith, „vyhne se těm nejhorším osidlům“. Jestliže posloucháme pokyny, které Jehova dává prostřednictvím svého Slova a své organizace, budeme věci dělat jeho způsobem. Vyhneme se pak například takovým osidlům, jako jsou pošetilé spory s lidmi, kteří se chtějí jenom hádat nebo se přít o slova. — Přísloví 17:14; Kolosanům 4:6; 2. Timoteovi 2:23–26.
Další dobrou zahradnickou radou je, že si člověk má věci pečlivě promyslet, než se zbrkle pustí do přerývání půdy. „Než zaboříš rýč do půdy,“ říká The Encyclopedia of Gardening, „věnuj čas tomu, abys v klidu [věci] posoudil.“ Upadneš někdy do léčky, že se bez uvážení pustíš do křesťanské služby, a předtím se pečlivě a s modlitbou nezamyslíš nad tím, čeho chceš dosáhnout a jak to můžeš vykonat co nejlépe? Stanov si své cíle jasně, ještě než začneš. Zamysli se například, s jakými lidmi se asi setkáš a jaké tě mohou čekat problémy, a připrav se, jak se s tím vypořádáš. To ti umožní ‚získat co nejvíce lidí‘, protože ‚se staneš lidem všeho druhu vším‘. — 1. Korinťanům 9:19–23.
„Nenech svou ruku odpočinout“
Jestliže oceňujeme, jakou výsadou je sloužit jako Boží spolupracovníci, nebudeme se šetřit, pokud jde o náš podíl na této spolupráci. „Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera; neboť nevíš, kde to bude mít úspěch, zda tady nebo tam, či zda obojí bude stejně dobré.“ (Kazatel 11:6) Konečné výsledky spočívají v Jehovových rukou, ale sklízet budeme pouze tehdy, jestliže nejprve pečlivě zaséváme. — Kazatel 11:4.
Žádná zahrada ještě nezkrásněla nějakým symbolickým, ledabylým přerýváním a rozhazováním semen. Podobně se v křesťanské službě vyžaduje více než mít jen nějaký symbolický podíl na rozšiřování biblické literatury. Jako Boží spolupracovníci musíme pilně a důkladně oznamovat dobrou zprávu o Božím Království a zároveň hledat ty, kteří jsou správně nakloněni. (Skutky 13:48) Měj na paměti zásadu, kterou vyjádřil apoštol Pavel ve 2. Korinťanům 9:6: „Kdo seje skrovně, také skrovně sklidí; a kdo seje štědře, také štědře sklidí.“
Jako všichni dobří zahradníci se snažíme sázet do dobré půdy. Tím, že se něco zasadí byť i do té nejlepší půdy, však věc nekončí. Geoffrey Smith říká: „Neznamená to, že jakmile se něco zaseje nebo zasadí, pak člověku, který to má na starosti, už jen stačí koupit si zahradní lehátko a slunečník.“ To nejde. Má-li totiž něco růst, je zapotřebí vynaložit úsilí a rostliny zalévat a chránit je. — Srovnej Přísloví 6:10, 11.
Křesťanská služba může ve skutečnosti znamenat dlouhá období tvrdé práce, kdy se nezdá, že by docházelo k něčemu zvláštnímu. Ale náhle, a někdy neočekávaně, se mohou objevit nádherné výsledky. Geoffrey Smith říká: „Práce na zahradě se skládá z dlouhých období mechanické lopoty, kterou zpestřují chvíle krásy tak úžasné, že na veškeré to rytí, vytrhávání plevele a vyloženou úzkost člověk zapomene.“ I ty můžeš zažívat chvíle hlubokého uspokojení, když na poselství pravdy zareaguje nějaké vnímavé srdce — projevuješ-li ovšem ochotu nejdříve se zabývat rytím, zaséváním, vytrháváním plevele a zaléváním. — Srovnej Přísloví 20:4.
Pavel a Apollos věděli, že svou prací, kázáním o Království a činěním učedníků, si nezaslouží nějaké zvláštní postavení v křesťanském sboru. Chápali, že vzrůst působí Bůh. Přitom ovšem sázeli a zalévali — a to pilně. Kéž následujeme jejich příklad a dáváme se k dispozici Bohu jako ‚služebníci, jejichž prostřednictvím se druzí stávají věřícími‘. — 1. Korinťanům 3:5, 6.
[Obrázek na straně 23]
Bůh působí, aby všechno rostlo — ale svou úlohu má i zahradník