9. Přestože Pavel především kladl základy, o co se zajímal v souvislosti s těmi, kdo přijali pravdu, kterou vyučoval?

⁹ Pavel napsal: „A jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, slámu ze strniště, dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně; a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého.“ (1. Korinťanům 3:12, 13) Co tím chtěl Pavel říci? Zamysleme se nad tím, v jakých souvislostech tato slova napsal. Pavel byl v první řadě tím, kdo kladl základ. Na svých misionářských cestách chodil od města k městu a kázal mnoha lidem, kteří o Kristu nikdy neslyšeli. (Římanům 15:20) Lidé přijímali pravdu, kterou vyučoval, a tak byly zakládány sbory. Pavel měl o tyto věrné křesťany hluboký zájem. (2. Korinťanům 11:28, 29) Ale dílo, které konal, vyžadovalo, aby byl stále na cestách. A tak po 18 měsících, které strávil kladením základu v Korintu, odešel kázat do jiných měst. Živě se však zajímal o to, jak jiní křesťané pokračují v díle, které v Korintu vykonal. (Skutky 18:8–11; 1. Korinťanům 3:6)

¹¹ Co by se s těmito stavbami stalo, kdyby vypukl požár? Odpověď byla v Pavlově době stejně zřejmá jako dnes. V roce 146 př. n. l. Korint dobyl a zapálil římský generál Mummius. Mnoho staveb ze dřeva, sena či slámy jistě bylo zcela zničeno. A co masivní stavby z kamene zdobeného stříbrem a zlatem? Ty nepochybně vydržely. Kolem těchto impozantních kamenných budov — jež přečkaly různé pohromy, které už dávno srovnaly se zemí okolní, méně trvanlivé stavby — v Korintu možná denně chodili Pavlovi zájemci. Hlavní myšlenku Pavel tedy vystihl opravdu velmi působivě. Když vyučujeme druhé, musíme sami na sebe pohlížet jako na stavitele. Chceme pracovat s co možná nejlepšími a nejtrvanlivějšími materiály. Tak naše dílo pravděpodobně obstojí. Co jsou však ty trvanlivé materiály a proč je tak důležité je používat?

12. Ve kterých ohledech někteří korintští křesťané vykonávali stavební dílo nedbale?

¹² Pavel si nepochybně myslel, že někteří křesťané v Korintu stavějí nekvalitně. V čem byla chyba? Z kontextu vyplývá, že sbor byl sužován rozkoly a sklonem obdivovat lidské osobnosti, a to i přes to, že tím byla ohrožena jeho jednota. Někteří křesťané říkali: „Patřím Pavlovi.“ Jiní zase tvrdili: „Já [patřím] Apollovi.“ Někteří měli zřejmě velmi vysoké mínění o své vlastní moudrosti. Není tedy překvapující, že v důsledku toho převládalo ve sboru tělesné smýšlení, duchovní nezralost a silná „žárlivost a rozepře“. (1. Korinťanům 1:12; 3:1–4, 18) Tyto postoje se jistě odrážely v tom, jak se ve sboru a ve službě vyučovalo. Výsledkem bylo, že se dílo činění učedníků provádělo nedbale, jako když se staví z nekvalitních materiálů. Takové dílo by v ‚ohni‘ neobstálo. O jakém ohni Pavel vlastně mluvil?

13. Co představuje oheň v Pavlově znázornění, a co by si všichni křesťané měli uvědomovat?

¹³ Je to oheň, kterému ve svém životě čelí každý z nás — jsou to zkoušky víry. (Jan 15:20; Jakub 1:2, 3) Křesťané v Korintu si potřebovali uvědomit, stejně jako si to musíme uvědomovat my dnes, že každý, koho vyučujeme, bude zkoušen. Pokud je naše vyučování nevalné, bude to mít smutné následky. Pavel varoval: „Jestliže něčí dílo, které na něm vystavěl, zůstane, obdrží odměnu; jestliže něčí dílo shoří, utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn; a přece, jestliže ano, bude to jako skrze oheň.“c (1. Korinťanům 3:14, 15)