Získat pokoj s Bohem prostřednictvím oddanosti a křtu

„Jehova. . . dále řekl: ‚ . . . nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení.‘ “. — Ezek. 9:4, 6.

1, 2. a) Proč lidé nemají všeobecně pokoj s Bohem? b) Proč je pro všechny životně důležité, aby takový pokoj získali?

ZÍSKAT pokoj s Bohem? Ale proč? Málo lidí se domnívá, že je s Bohem v konfliktu. Je však možné, aby byl někdo Božím nepřítelem a neuvědomoval si to? Apoštol Pavel vysvětlil křesťanům v prvním století, že „jsme se všichni kdysi chovali v souladu se žádostmi svého těla a dělali jsme to, co chtělo tělo a myšlenky, a byli jsme přirozeně dětmi zloby stejně jako ostatní“. — Ef. 2:3.

² Dnes je to podobné: zajímáš se možná o to, jak se líbit Bohu, ale hřích zděděný od Adama ovlivňuje tvůj náhled a může způsobit, že budeš usilovat o „to, co chtělo tělo“. I když studuješ Bibli se svědky Jehovovými nebo jsi nepokřtěný mladistvý, jehož rodiče jsou svědkové, řídíš se možná v životě do značné míry sobeckým postojem, ‚děláš, co se ti zachce‘, a to tě stále odcizuje Bohu. Člověk, který jde takovou cestou, ‚si hromadí zlobu‘. (Řím. 2:5; Kol. 1:21; 3:5–8) Bůh dá svému hněvu plný průchod v rychle se blížícím „dnu zloby a zjevení Božího spravedlivého soudu“. (Řím. 1:28–2:6) Jak můžeš dosáhnout pokoje s Bohem a přežít tento „den zloby“?

ZÁKLAD POKOJE

3. Jak opatřil Bůh základ pro usmíření?

³ Jehova se chopil iniciativy a pomohl nám. „Miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ (1. Jana 4:10) Ježíšova obětní smrt usmiřuje, to znamená uspokojuje Jehovův smysl pro právo. To dává zákonný základ pro odpuštění hříchů a nakonec pro úplné odstranění nepřátelství mezi Bohem a člověkem. Ano, je možné, abychom „byli smířeni s Bohem smrtí jeho Syna“, jak napsal apoštol Pavel. — Řím. 5:8–10.

4. Jaké významné vidění dostal Ezekiel a proč je pro nás důležité?

⁴ Máme-li mít osobní užitek z Kristovy oběti, musíme však učinit jisté kroky. Ty jsou naznačeny v dramatickém vidění, jež bylo dáno proroku Ezekielovi, ve vidění, jež se splňuje v naší době, kdy je na dosah Boží „den zloby“. Boží popravčí vojsko je ve vidění zobrazeno šesti muži. Než tito muži dají výraz Boží zlobě, je řečeno sedmému muži, který nese kalamář tajemníka: „ ‚Projdi středem města, . . . a označíš na čele lidi, kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho.‘ A těm [šesti ozbrojeným mužům] řekl mně do uší: ‚Projděte městem za ním a bijte. . . Ale nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení.‘ “ — Ezek. 9:1–6.

5. Co vede k pokání?

⁵ Tyto osoby ‚označené‘ k záchraně byly znechuceny tím, jak lidé, kteří tvrdili, že uctívají pravého Boha, ‚naplnili zemi násilím‘, pěstovali sexuální nemravnost, modlářství a všemožné jiné nesprávné chování. (Ezek. 8:5–18; Jer. 7:9) Podobně se i dnes ti, kteří by chtěli být ‚označeni‘, musí nejprve pomocí biblického studia učit oceňovat Boží normy a musí se ze srdce trápit, ano, ‚vzdychat a sténat‘ nad naukami a zvyklostmi, které Boha zneuctívají. Někteří možná z nevědomosti pěstovali nesprávné jednání nebo je schvalovali tím, že je podporovali. Nyní se však začínají na takovou činnost dívat tak, jak se na ni dívá Bůh — jako na ohavnou. (Řím. 1:24–32; Iz. 2:4; Zjev. 18:4; Jan 15:19) Toto rostoucí ocenění vede k jednomu z prvních kroků pro získání pokoje s Bohem: k pokání. Apoštol Petr vybízel: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány, aby přišla období osvěžení [a ne zloby] od Jehovovy osoby.“ (Sk. 3:19) Jak osvěžující je takové odpuštění!

DOSTAT „OZNAČENÍ“

6. Proč byli někteří lidé ve starověku označeni?

⁶ Ti, kteří ‚vzdychali a sténali‘, museli být označeni na čele, aby byli ušetřeni před Boží zlobou. (Ezek. 9:4) Ve starověku bývali otroci často označeni na čele, aby byla jasná jejich totožnost. Poznávací označení na čele i jinde mohlo také ukazovat, že někdo uctívá jisté božstvo.a (Srovnej Izajáše 44:5.) Jaké je tedy za našich dnů poznávací označení k záchraně života, jež jasně určí totožnost těch, kteří je mají, jako pravé ctitele a otroky Jehovy?

7. Co je symbolické označení?

⁷ Symbolické označení je dokladem, jakoby napsaným na tvém odkrytém čele, že jsi oddaný, pokřtěný učedník Ježíše Krista a že jsi oblékl novou osobnost podobnou Kristu. (Ef. 4:20–24) Protože ti, kteří jsou tak ‚označeni‘, musí nejprve učinit krok oddanosti, je třeba vědět, co to znamená. Ježíš vysvětluje: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, zvedne svůj mučednický kůl a následuje mne.“ — Mar. 8:34.

8, 9. a) Co znamená ‚zapřít sám sebe‘? b) Jak lze znázornit, co je nutné ke kroku oddanosti?

⁸ Řecké slovo překládané „zapřít“ znamená „úplně odepřít“ nebo „zříci se“. Proto ‚zapřít sám sebe‘ znamená víc než odepřít si občas nějaký požitek nebo pohodlí. Znamená to spíš ochotu říci si Ne, když by měly tvé touhy a ctižádosti opanovat tvůj život. Rozsah Ježíšových slov lépe pochopíme, když si povšimneme, jak se tato myšlenka překládá do různých jazyků: „přestat dělat, co chce vlastní srdce“ (mexický jazyk tzeltal), „již si nadále nepatřit“ (guatemalský jazyk k’anjobal) a „obrátit se k sobě zády“ (indonézská jávština). Ano, znamená to výlučnou oddanost, ne pouze zaujetí, které je možné věnovat řadě věcí.

⁹ Křesťanka Zuzana, jež dříve bývala zcela nezávislá, vysvětluje, co pro ni znamenal krok oddanosti: „Celým já jsem se vzdala někomu jinému. Nyní o mé dráze rozhoduje Jehova, říká mi, co mám dělat, a stanoví, co je pro mne nejpřednější“. Jsi ochoten učinit stejně bezvýhradný krok oddanosti, abys činil Boží vůli? Pamatuj, že symbolické označení určuje, že ‚patříš‘ Bohu jako šťastný otrok svému Pánu. — Srovnej 2. Mojžíšovu 21:5, 6; Římanům 14:8.

10. Nad čím by měl člověk uvažovat, než učiní krok oddanosti?

¹⁰ „Kdo z vás, . . . který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil?“ zeptal se Ježíš. (Luk. 14:28) Zeptej se tedy sám sebe, zda jsi ochoten: pravidelně se účastnit křesťanských shromáždění (Hebr. 10:25); zachovávat vysokou mravní normu stanovenou Bohem pro jeho služebníky (1. Tes. 4:3, 4, 7); podílet se na kázání království tak plně, jak jen můžeš; klást Boží vůli na první místo, když si volíš povolání nebo stanovíš životní cíle (Mat. 6:33; Kaz. 12:1); a starat se o své rodinné závazky. (Ef. 5:22–6:4; 1. Tim. 5:8) Jakmile jsi vyjádřil svou oddanost Jehovovi modlitbou, další krok to dá veřejně najevo druhým.

KŘEST — PRO KOHO?

11. Co symbolizuje křest a čeho je jím dosaženo?

¹¹ Ježíš přikázal, aby se jeho následovníci dávali křtít. (Mat. 28:19, 20) Měli být úplně ponořeni pod vodu a vyzdviženi z ní. Jako pohřeb a vzkříšení to dobře znázorňuje, že člověk umírá sobeckému životu a je oživen, aby činil Boží vůli. Křtem projevíš svou totožnost: staneš se jedním ze svědků Jehovových ve společenství s Božím světaširým sborem.b Křest stvrzuje slavnostní dohodu učiněnou s Bohem. (Srovnej s 2. Mojžíšovou 19:3–8.) Tvůj život musí být v souladu s jeho zákony. (Žalm 15; 1. Kor. 6:9–11) Křest, který tě posvěcuje jako Božího služebníka, zrcadlí rovněž „žádost k Bohu o dobré svědomí“, protože víš, že máš pokoj s Bohem. — 1. Petra 3:21.

12. Kdy jsou děti chráněny „označením“ svých rodičů?

¹² Měli by o křtu uvažovat i mladí? Jen si vzpomeň, že Jehova řekl šesti ozbrojeným mužům ve vidění: „Starce, mladíka a pannu a děťátko a ženy byste měli vybít — až do záhuby. Ale nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení.“ (Ezek. 9:6) Děti příliš mladé na to, aby mohly učinit krok oddanosti, budou samozřejmě chráněny „označením“ rodiče, jestliže se rodič snaží vychovat je v lásce k Jehovovi a jestliže děti poslušně reagují. (1. Kor. 7:14) Jestliže je však dítě dost inteligentní, aby mohlo učinit osobní rozhodnutí, a dosáhlo věku, kdy „ví, jak dělat, co je správné“, nedomnívej se, že bude na neurčitý čas zůstávat pod ochranou „označení“ svého rodiče.— Jak. 4:17.

13. Co je třeba vzít v úvahu při rozhodování, zda je mladý připraven ke křtu?

¹³ Než mladý učiní krok oddanosti, měl by mít přiměřené poznání, aby chápal, oč jde, a měl by usilovat o osobní vztah k Bohu. Měl by rozumět biblickým zásadám a lpět na nich, vědět, že za každé jejich porušení bude volán k odpovědnosti. Měl by mít také dostatečné zkušenosti ve sdílení své víry s jinými, aby věděl, že je to podstatná součást pravého uctívání; měl by opravdu chtít sloužit Bohu. Neočekává se přirozeně, že bude projevovat zralost dospělého, ale měl by v rozumné míře činit stálé duchovní pokroky.

14. Proč jeden mladistvý považoval svůj křest za ochranu?

¹⁴ Jestliže někdo ‚spočítal náklady‘, není žádnou nevýhodou, když učiní krok oddanosti jako mladistvý. U většiny nových křesťanů se ocenění po křtu prohlubuje. „To, že jsem se dal pokřtít jako chlapec, mi bylo k ochraně,“ vysvětluje David. „Když jsem dospíval, všímal jsem si, jak se někteří nepokřtění mladiství ve sboru cítili svobodní od autority starších a v důsledku toho zabředli do špatného chování. Já jsem však vždy pamatoval na to, že jsem oddal svůj život Bohu, že můj život je již přijat, a tak nemohu následovat takové mladistvé.“

15. a) Jak víme, že je možné, aby si mladí uchovali vážný pohled na pravé uctívání? b) Jak mohou nejlépe pomoci rodiče?

¹⁵ ‚Ale co když se můj syn nebo dcera dá v mládí pokřtít a pak ochladne?‘ ptají se snad někteří rodiče. Mladý člověk by se jistě neměl dát pokřtít, jen aby potěšil rodiče, nebo proto, že to dělají někteří přátelé. Přesto Josef, Samuel, král Josijáš a Ježíš brali v dospívání Boží uctívání vážně a drželi se ho stále. (1. Mojž. 37:2; 39:1–3; 1. Sam. 1:24–28; 2:18–21; 2. Par. 34:3; Luk. 2:42–49) V nové době se nechala křesťanka Jean pokřtít, když jí bylo pouhých deset let. Když se jí po létech ptali, zda rozuměla tomu kroku, Jean odpověděla: „Věděla jsem, že miluji Jehovu, oceňovala jsem, co pro nás udělal Ježíš, a chtěla jsem Jehovovi sloužit.“ Slouží věrně již asi čtyřicet let od svého křtu. Každý mladý je jiný; nikdo nemůže stanovit pevnou věkovou hranici. Rodiče by se měli snažit dosáhnout srdce svých dětí, pomáhat jim, aby si vypěstovaly zbožnou oddanost. Měli by před své děti stavět přednost oddanostic a křtu, ale také je posilovat, aby byly stálými ctiteli.

PŘEKONÁVAT PŘEKÁŽKY

16. Proč je nutné víc než jen rozumové poznání?

¹⁶ Biblické vědomosti jsou sice nezbytné, ale „označení“ znamená víc než jen rozumové poznání. Například v Ezekielově vidění měli starší, kteří byli popraveni proto, že obětovali kadidlo falešným bohům, pravděpodobně rozsáhlé znalosti Jehovova psaného slova. Jejich chování za zavřenými dveřmi však dokazovalo, že nejsou pravými ctiteli. (Ezek. 8:7–12; 9:6) Být ‚označen‘ pro přežití tedy vyžaduje, aby člověk oblékl „novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. — Ef. 4:22–24.

17. a) Jaká překážka zdržuje některé lidi od křtu? b) Jak lze uplatnit radu Jakuba 4:8?

¹⁷ Velikou překážkou je vliv tvého hříšného těla. (Řím. 8:7, 8) Někteří se dokonce zdržují křtu, protože neovládají nějakou tělesnou slabost, nebo proto, že si chtějí dopřávat nedovolené světské rozkoše. (Jak. 4:1, 4) Takoví lidé přicházejí o drahocenný vztah. Boží slovo radí: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám. Očistěte si ruce, hříšníci, a pročistěte své srdce, vy nerozhodní.“ (Jak. 4:8) Je nutný rozhodný krok. Například jeden muž, který začal studovat Bibli, předtím šestnáct let zneužíval alkohol a drogy, až z toho byl smrtelně nemocen. Odhodlaně překonal tyto špatné návyky. „Ale právě když jsem postupoval k oddanosti, jedna žena mě začala prosit, abych s ní měl poměr,“ přiznal. „Bylo to skutečné pokušení. Přestože si myslela, že jsem se zbláznil, řekl jsem jí: ‚Studuji Bibli se svědky Jehovovými, a tak nemohu.‘ “ Co ho pohnulo k takové reakci? „Viděl jsem, co Jehova udělal pro můj život tím, že mi pomohl zbavit se alkoholu. Pomohl mi i jinak. To mě k němu přitahovalo stále blíže. Nemohl jsem ho zklamat.“ Tento muž se skutečně přiblížil k Bohu.

18. Co je klíčem k překonání překážek?

¹⁸ Nezáleží na tom, kolik toho znáš, ale jak silně miluješ to, co znáš. Žalm 119:165 říká: „Hojný pokoj patří těm, kteří milují [nejen znají] tvůj zákon, a není pro ně žádný kámen klopýtání.“ Klíčem je ‚milovat Boží zákon‘, hluboce oceňovat jeho hodnotu ve svém životě. — Iz. 48:17, 18.

19, 20. a) Jaké překážky se musí překonat a jaké ujištění máme? b) K čemu povede úspěšné překonání všech překážek?

¹⁹ Mohou samozřejmě vyvstat jiné překážky nebo kameny klopýtání. „Nejtěžší pro mne,“ řekl shora uvedený bratr, „byl strach z lidí. Měl jsem několik světských ‚přátel‘, s nimiž jsem chodíval pít. Bylo pro mne nesmírně těžké říci jim, že s nimi přerušuji své společenství, protože se chystám oddat svůj život Bohu.“ (Přísl. 29:25) Jiní čelili posměchu členů své rodiny. Jedna nově pokřtěná svědkyně, která překonala odpor svého manžela, poznamenala: „Neměla jsem před sebou jednu velkou překážku, ale spoustu malých překážek, které jsem musela překonávat jednu po druhé.“ Věrným překonáváním každé překážky, jakmile vyvstane, sílí tvé srdce. Buď si jistý, že není žádná překážka, kterou nemohou překonat ti, kteří milují Boží zákon. — Luk. 16:10.

²⁰ Pokaždé, když zdoláš nějaký kámen klopýtání, získáš „hojný pokoj“. (Žalm 119:165) Ano, „půjdeš bezpečně svou cestou, . . . tvůj spánek bude příjemný. Nebudeš se muset bát nějaké nenadálé děsivé věci ani bouře nad ničemnými, protože přichází. Sám Jehova se totiž účinně prokáže jako tvá důvěra.“ — Přísl. 3:23–26.

[Poznámky pod čarou]

Myšlenky k opakování

◆ Jak nám pomáhá Bůh, abychom dosáhli pokoje s ním?

◆ Co je symbolické označení, jež zachraňuje život?

◆ Jaký je význam oddanosti a křtu?

◆ Jakým překážkám je nutno čelit a jak je lze překonat?

[Rámeček na straně 25]

Ponoření, nebo pokropení?

Zpráva o Ježíšově křtu se zmiňuje o tom, že „vystoupil z vody“. (Mar. 1:10) To, že byl Ježíš ponořen, je v souladu s významem řeckého slova baptisma, které se překládá jako křest. Pochází od slova baptizo, jež znamená „namočit, ponořit“. Někdy se používalo při popisu potopení lodi. Spisovatel Lukianos z druhého století používá příbuzné slovo při popisu toho, jak jeden muž topí druhého: „Ponořil ho tak hluboko /baptizonta/, že se již nemůže vynořit.“ „Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie“ (angl.) dospívá k závěru: „Vzdor opačným tvrzením se zdá, že baptizo jak v židovském, tak v křesťanském kontextu normálně znamenalo ‚ponořit‘, a i když se pak stalo technickým pojmem pro křest, myšlenka ponoření zůstává.“