LYSINA

Ztráta vlasů na hlavě, i když to nezbytně nemusí znamenat úplnou ztrátu vlasů. Ke ztrátě vlasů dochází často jen místně, zatímco na jiných částech hlavy rostou vlasy normálně. Tento druh ztráty vlasů se nazývá lysina a tvoří asi 90 procent všech případů. Bible se zmiňuje o ‚lysině‘ (heb. qor·chahʹ), ‚temenní lysině‘ (heb. qa·raʹchath) a o ‚čelní lysině‘ (heb. gib·beʹach a gab·baʹchath). (3Mo 13:41–44; 21:5) Co je příčinou lysiny, není přesně známo. Předpokládá se, že základním faktorem je dědičnost, i když se na tom může podílet infekce, hormonální nerovnováha, stárnutí, nervové poruchy, dokonce i některé léky a syfilis.

Lysina kazí krásu člověka, a proto ji lidé ve starověku spojovali s hanbou, truchlením a neštěstím. (Iz 3:24; 15:2; Jer 47:5; Ez 27:31; Am 8:10; Mi 1:16) Pod mojžíšským Zákonem však lysina nebyla pokládána za nečistotu. (3Mo 13:40) Zákon předaný skrze Mojžíše neuváděl lysinu jako vadu, která by byla na překážku kněžské službě. Prorok Ezekiel dostal ve vidění příkaz, aby si kněží neholili vlasy a nenosili je splývavé, ale měli si je spínat. (Ez 44:20)

Jehovův prorok Eliša byl holohlavý. Potom, co nastoupil do prorockého úřadu po Elijášovi, šel z Jericha nahoru k Betelu. Tam se mu posmíval zástup dětí, které křičely: „Jdi vzhůru, holohlavče! Jdi vzhůru, holohlavče!“ Zdá se, že hlavní příčinou jejich posměchu nebyla skutečnost, že Eliša byl plešatý, ale to, že děti viděly holohlavého muže, který měl na sobě Elijášovo známé úřední roucho. Nechtěly tam mít žádného Elijášova nástupce. Chtěly, aby buď šel dál do výše položeného Betelu, nebo aby vystoupil v bouři do nebes jako dřívější nositel tohoto oděvu. (2Kr 2:11) Jako reakci na toto odmítnutí Elijášova nástupce a také proto, aby tyto mladé lidi a jejich rodiče naučil správné úctě k Jehovovu proroku, Eliša ve jménu Elijášova Boha svolal zlo na tento posmívající se dav. Byla to zkouška jeho prorockého pověření. Jehova projevil schválení Eliši tím, že způsobil, aby z blízkého lesa vyšly dvě medvědice a 42 z těchto dětí roztrhaly na kusy. (2Kr 2:23, 24)

Někteří lidé měli ve zvyku vyholovat si umělé lysiny v době smutku nad mrtvým příbuzným či z náboženských důvodů. Izraelité však měli tyto zvyky zakázané. (5Mo 14:1) Kněží dostali příkaz, že si kvůli mrtvým nesmí dělat lysinu nebo si holit koneček svého vousu. (3Mo 21:5) Izraelité měli zákaz stříhat si kadeře po stranách hlavy či koneček svého vousu. (3Mo 19:27; Jer 9:26; viz heslo VOUS.)

V Egyptě si muži všeobecně holili hlavy a na vousy pohlíželi jako na znak truchlení či nedbalosti. Proto se Josef, když byl vyveden z vězení, oholil, než vešel k faraónovi. (1Mo 41:14) Egypťané si však holohlavost zakrývali parukou a mnozí z těch, kdo si holili hlavu a vousy, nosili paruku a připevňovali si umělé vousy. Ebersův papyrus, což je egyptské lékařské pojednání z druhého tisíciletí př. n. l., obsahuje 11 receptů, jak plešatosti předejít.

Člověk, který měl malomocenství na hlavě, si podle Zákona měl v den očišťování na začátku karantény oholit hlavu a sedmý den to měl udělat znovu. (3Mo 13:33; 14:8, 9) Pokud se poskvrnil Nazirejec, potom si oholil hlavu v době, na kterou stanovil své očištění. (4Mo 6:9) Hlavu si musela oholit i zajatkyně, kterou si bral za manželku izraelský voják. (5Mo 21:12)

V Nebukadnecarově vojsku došlo během houževnatého a obtížného obléhání suchozemské části města Tyru k přechodné plešatosti vojáků. Ezekielovi Jehova řekl, že „každá hlava olysala a každé rameno bylo odřeno dohola“, když Nebukadnecarovy vojenské síly provedly „velikou službu“ tím, že vykonaly na Tyru rozsudek. Hlavy vojáků olysaly, protože je odíraly přilby, a jejich ramena byla odřená drsnými materiály (na stavbu věží a opevnění). (Ez 26:7–12; 29:17, 18)

Na některých místech, například v nemravném městě Korint, byly za dnů apoštolů ženy přistižené při cizoložství nebo smilstvu trestány oholením hlavy. Otrokyně měly vlasy ostříhané nakrátko. Tuto okolnost zjevně použil Pavel, aby znázornil, že žena, která by se v křesťanském sboru modlila nebo prorokovala s nepokrytou hlavou — byť má vlasy jako pokrývku hlavy —, by stejně dobře mohla jít ještě dál. Taková žena projevila neúctu k Boží zásadě vedení prostřednictvím hlavy, a proto by mohla ukázat svou hanbu tím, že bude mít hlavu úplně oholenou. (1Ko 11:3–10)