KÁZEŇ, UKÁZŇOVÁNÍ

Hebrejské podstatné jméno mu·sarʹ a slovesná forma ja·sarʹ vyjadřují „ukáznění“, „trestání“, „nápravu“ a „napomenutí“. V řecké Septuagintě a v Křesťanských řeckých písmech jim odpovídá podstatné jméno pai·deiʹa a sloveso pai·deuʹo, která mají v podstatě tentýž význam. Slovo pai·deiʹa je odvozeno od slova pais, „dítě“, a vztahuje se především na to, co je potřeba při výchově dětí — na ukázňování, poučování, vzdělávání, napravování a trestání.

Kdo je udílí a komu. Jehova ukázňuje svůj lid a je to výrazem jeho lásky. (Př 3:11, 12) Dává svým služebníkům poučení, které napravuje jejich nesprávné názory a které utváří jejich duševní schopnosti a jejich chování. Pro Izraelity v době Mojžíšově patřilo k ukázňování to, že viděli projevy Boží velikosti. Když Jehova vykonával rozsudek na všech bozích Egypta, když osvobodil svůj lid a zničil egyptské vojsko v Rudém moři, byly to ukázky nesrovnatelné moci. Bázeň vzbuzující rozsudky byly vykonány i nad neposlušnými Izraelity. Izraelité dostávali spolu se zázračně opatřenými potravinami a vodou také poučení, jak důležité je brát si k srdci a uplatňovat všechno, co Jehova říká. Veškeré to ukázňování jim mělo vštípit pokoru a potřebu mít správnou bázeň před Jehovou a projevovat ji vírou a poslušností. (5Mo 8:3–5; 11:2–7)

Ukázňování od Jehovy často přichází od jeho představitelů, od řádně ustanovené autority. Izraelita, který falešně obvinil svou manželku, že nebyla panna, když si ji bral, měl být ukázněn staršími, kteří sloužili jako soudci. (5Mo 22:13–19) Rodiče jsou Jehovovými představiteli, když řádně ukázňují svého potomka. A děti mají na takové ukázňování reagovat jako na vyjádření rodičovské lásky, které má působit k jejich trvalému blahu. (Př 1:8; 4:1, 13; 6:20–23; 13:1, 24; 15:5; 22:15; 23:13, 14; Ef 6:4) V křesťanském sboru starší používají k ukázňování — k napomínání, napravování a domlouvání — Boží slovo. (2Ti 3:16) Cílem toho, že Jehova ukázňuje ty křesťany, kteří jednají špatně, je uzdravit je z pádu do hříchu a zabránit, aby se na ně nevztahoval odsuzující rozsudek, který má být vynesen nad bezbožným světem. (1Ko 11:32) Ježíš Kristus jako hlava křesťanského sboru dohlíží na to, aby potřebné ukázňování bylo poskytnuto. Je to výrazem jeho náklonnosti. (Zj 3:14, 19)

Vážnou formou ukázňování je vyloučení ze sboru. Apoštol Pavel to udělal, když Alexandra a Hymenaia ‚předal Satanovi‘. (1Ti 1:20) Byli odříznuti od sboru a zase byli částí světa, který je ovládán Satanem. (1Ko 5:5, 11–13)

To, co snad Jehova připustí, aby potkalo jeho služebníky ve formě pronásledování, může sloužit jako ukázňování neboli školení a jeho žádoucím ovocem je spravedlnost, ze které se člověk může v klidu těšit, když zkouška pomine. (Heb 12:4–11) Dokonce i Boží Syn byl vybaven k tomu, aby byl soucitným a chápajícím veleknězem, a to na základě utrpení, kterým prošel a které jeho Otec připustil. (Heb 4:15)

Následky přijímání, nebo odmítání kázně. Ničemní lidé, blázni neboli mravně bezcenní lidé ukazují svou nenávist k Jehovovu ukázňování tím, že je zcela odmítají. (Ža 50:16, 17; Př 1:7) Špatnými následky, které z takového nerozumného jednání plynou, je další ukázňování, často tvrdý trest. Jak říká přísloví: „Ukázňování pošetilých je pošetilost.“ (Př 16:22) Mohou si přivodit chudobu, potupu, nemoc, a dokonce předčasnou smrt. Dějiny Izraele ukazují, o co všechno je možné přijít. Nevěnovali pozornost ukázňování ve formě výtky a napravování, jež vyjádřili proroci. Nedbali na ukázňování, kterým bylo to, že jim Jehova odňal svou ochranu a své požehnání. Nakonec zakusili tvrdé ukáznění, které bylo oznamováno předem — dobytí a vyhnanství. (Jer 2:30; 5:3; 7:28; 17:23; 32:33; Oz 7:12–16; 10:10; Sef 3:2)

Naproti tomu přijímání ukázňování se zdravou bázní před Jehovou činí člověka moudrým, schopným používat správně poznání, a tak mu pomáhá vyhnout se mnoha bolestem a utrpení. Ukázňování přijímané s oceněním může — když se na ně dbá — přispět k prodloužení současného života a je základem pro trvalou budoucnost. Ukázňování by si tedy člověk měl oprávněně velmi vážit. (Př 8:10, 33–35; 10:17)