Někteří křesťané ve starověkém Korintu v této otázce neměli jasno a jiní vůbec nevěřili, že ke vzkříšení může dojít. Ve svém prvním dopise Korinťanům apoštol Pavel postupně uvedl, jaké důsledky by to mělo, kdyby vzkříšení neexistovalo. Napsal: „Není-li skutečně vzkříšení mrtvých, ani Kristus nebyl vzbuzen. Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra. Nadto jsme také shledáni falešnými Božími svědky . . . Vaše víra [je] zbytečná; ještě jste ve svých hříších. . . . Také ti, kdo usnuli ve smrti ve spojení s Kristem, zahynuli.“ (1. Korinťanům 15:13–18)

„Objevil [se] více než pěti stům bratrů najednou . . . Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně.“ (1. Korinťanům 15:6–8)

Mělo by to i další důsledky. Pokud Kristus nebyl vzkříšen z mrtvých, křesťanská víra by byla k ničemu, byla by planá a založená na lži. Dále by Pavel a učedníci říkali lži nejen o vzkříšení Ježíše, ale také o tom, kdo jej měl vzkřísit, Jehovovi Bohu. A co víc, nepravdivé by bylo i tvrzení, že Kristus „zemřel . . . za naše hříchy“, protože pokud sám náš Zachránce nebyl osvobozen ze smrti, jak by z ní mohl osvobodit další? (1. Korinťanům 15:3) To by znamenalo, že křesťané, kteří zemřeli — v některých případech mučednickou smrtí — a věřili, že budou vzkříšeni, zahynuli s falešnou nadějí.