BELIJAL

[z heb., znamená „neužitečný“; skládá se ze slov beliʹ, „ne; bez“, a ja·ʽalʹ, „být prospěšný; být užitečný“].

Vlastnost nebo stav něčeho, co je bezcenné, nedobré, neužitečné. Hebrejský výraz beli·jaʹʽal se používá na myšlenky, slova a rady (5Mo 15:9; Ža 101:3; Na 1:11), na neblahé okolnosti (Ža 41:8) a nejčastěji na muže, kteří patří k neužitečným lidem nejhoršího druhu — například na muže, kteří podněcovali druhé k uctívání jiných bohů (5Mo 13:13); na muže z kmene Benjamín, kteří se dopustili sexuálního zločinu v Gibeji (Sd 19:22–27; 20:13); na ničemné syny Eliho (1Sa 2:12); na nestoudného Nabala (1Sa 25:17, 25); na ty, kdo odporovali Davidovi, Božímu pomazanému (2Sa 20:1; 22:5; 23:6; Ža 18:4); na ničemné společníky Jeroboama (2Pa 13:7); na muže, s nimiž se Jezábel spikla proti Nabotovi (1Kr 21:10, 13); a všeobecně na muže, kteří vyvolávají sváry (Př 6:12–14; 16:27; 19:28). Jehova ukázal, že nepřátelské mocnosti již nebudou jeho lidu bránit, aby ve své zemi neprováděl pravé uctívání; prostřednictvím svého proroka přitom prohlásil: „Již tebou neprojde žádná neužitečná osoba. Bude jistě jako celek odříznuta.“ (Na 1:15; viz také 1Sa 1:16; 10:27; 30:22; Job 34:18.)

V prvním století, kdy se již opět pokračovalo se psaním Bible, byl jménem „Belijal“ označován Satan. Když tedy Pavel uvedl celou řadu paralelních protikladů a ve 2. Korinťanům 6:15 napsal: „Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belijalem?“, obvykle se z těchto slov vyvozuje, že „Belijal“ je Satan. Syrská Pešita zde uvádí „Satan“.