Školu Gilead dokončila 100. třída
PŘI oznamování Božího Království v celosvětovém měřítku má v současnosti důležitou úlohu biblická škola Strážné věže Gilead. Škola Gilead začala školit misionáře v roce 1943, a tak její absolventi slouží již ve více než dvou stech zemí. Druhého března 1996 graduovala 100. třída.
Studenti chodili do školy v době, kdy v okolí vzdělávacího střediska Strážné věže v Pattersonu ve státě New York ležely dva metry sněhu. A ani proto nepřekvapuje, že sníh padal i v den jejich graduace. Posluchárna byla přesto plná a další posluchači byli v Pattersonu, ve Wallkillu a v Brooklynu — celkem 2878 osob.
Programu předsedal Theodore Jaracz, člen vyučovacího výboru vedoucího sboru. Po vřelém přivítání hostů z mnoha zemí vyzval všechny přítomné, aby vstali a zazpívali píseň číslo 52. Při zpěvu této písně „Jméno našeho Otce“ ze zpěvníku Chvalte Jehovu zpěvem zněla celým sálem chvála Jehovovi. Tato píseň a také úvodní slova předsedajícího o tom, jak používat vzdělání k Jehovově chvále, navodily atmosféru pro následující program.
Biblické rady od starších mužů
V první části programu si graduující třída vyslechla krátké proslovy, jež přednesli bratři, kteří slouží Jehovovi už mnoho let. Richard Abrahamson, pracovník ústředí, který začal se svou celodobou službou v roce 1940, třídu vybídl: „Buďte nadále usměrňováni.“ Připomněl jim, že ve svém křesťanském životě už zažili různá období, kdy byli usměrňováni, k čemuž patří i těch pět měsíců školení v Gileadu. Proč by tedy měli být usměrňováni i nadále?
Řečník vysvětlil, že výraz, který apoštol Pavel použil ve 2. Korinťanům 13:11, „označuje postupný proces, potřebu dále se podrobovat Jehovovu formování či přečišťování, ‚dolaďovat‘ osobnost, aby člověk vyhovoval těm náročnějším Jehovovým měřítkům“. Absolventi budou ve svém zahraničním působišti čelit novým zkouškám své víry. Budou se muset naučit nový jazyk, přizpůsobit se jiné kultuře a životním podmínkám a zvyknout si na odlišné typy obvodů. Ve svém misionářském domově a v novém sboru budou navíc ve styku s lidmi, kteří mají různou osobnost. Když budou pečlivě uplatňovat biblické zásady ve všech těchto situacích a když se ochotně nechají usměrňovat, pak také budou moci — jak to napsal apoštol Pavel — ‚dále se radovat‘.
John Barr, jeden z pěti členů vedoucího sboru, kteří se na programu podíleli, založil svůj proslov na 1. Korinťanům 4:9. Připomněl posluchačům, že křesťané jsou divadelní podívanou andělům a lidem. „Tato skutečnost,“ řekl, „ukazuje velkou důležitost toho, jak křesťan žije, a to zvláště tehdy, když si křesťan uvědomuje, že tím, co říká a co dělá, může mít nezanedbatelný vliv na ty, kdo ho sledují, ať už tito pozorovatelé jsou, nebo nejsou viditelní. Jsem přesvědčen, že to je věc, kterou byste si vy všichni, milí bratři a milé sestry ze sté třídy Gileadu, měli připomínat, jelikož odjíždíte do odlehlých koutů země.“
Bratr Barr vybídl osmačtyřicet studentů, aby pamatovali na to, že když pomáhají lidem podobným ovcím poznat pravdu, „nastává radost mezi Božími anděly z jednoho hříšníka, který činí pokání“. (Lukáš 15:10) Pomocí 1. Korinťanům 11:10 ukázal, že náš postoj k teokratickému uspořádání působí nejen na naše bratry a sestry, které vidíme, ale také na anděly, které nevidíme. Je opravdu užitečné mít tento širší náhled neustále na mysli!
Jiný člen vedoucího sboru, Gerrit Lösch, který sám školu Gilead absolvoval, rozebral takové texty, jako je Žalm 125:1, 2; Zecharjáš 2:4, 5 a Žalm 71:21, čímž ukázal, že Jehova ‚svůj lid obklopuje‘. Chrání ho ze všech stran. Zajistí Bůh takovou ochranu jen v době velkého soužení? „Ne,“ odpověděl řečník, „protože Jehova už ‚ohnivou zdí,‘ ochranou pro svůj lid, je. V poválečném roce 1919 byl dychtivý ostatek duchovních Izraelitů připraven horlivě kázat po celém světě dobrou zprávu o Království jakožto svědek pro národy. Tito křesťané byli zástupci obrazného Jeruzaléma, který je v nebesích. Jehova zaručuje, že bude tyto zástupce jako skupinu během času konce chránit. Kdo by je mohl opravdu zastavit? Nikdo.“ To je skutečně povzbudivé jak pro ně, tak pro ty, kdo jsou s nimi úzce spojeni při plnění Jehovovy vůle!
Ulysses Glass, nejstarší člen učitelského sboru, povzbudil třídu, aby ‚dokončili vytváření svého místečka v Jehovově celosvětové organizaci‘. Tímto místečkem je míněna nějaká úloha nebo činnost, která je vhodná vzhledem ke schopnostem a charakteru určitého člověka. „Vy, budoucí misionáři, jste našli své místečko v celosvětové organizaci svědků Jehovových,“ prohlásil. „Přestože je tento okamžik velmi významný, je to jen začátek vašeho misionářského života.“ Je třeba, aby se nadále namáhali, aby dobře využili své schopnosti a aby se přizpůsobili zvláštnímu pověření, které jim Jehovova organizace svěřila.
Závěrečnou přednášku této části programu přednesl Wallace Liverance, který sloužil sedmnáct let v Bolívii a nyní je členem učitelského sboru Gileadu. „Budete Boha zkoušet?“ zeptal se studentů. Jak by to měli dělat? Izraelský národ Jehovu zkoušel nesprávně. (5. Mojžíšova 6:16) „Zkoušet Boha stížnostmi, reptáním nebo třeba projevováním nedostatku důvěry v to, jak řídí záležitosti, je očividně nesprávné,“ uvedl řečník. „Až přijedete na své nové působiště, odolávejte tomuto sklonu,“ vybídl studenty. Jak ale můžeme Boha zkoušet správným způsobem? „Tím, že ho vezmeme za slovo — budeme dělat všechno, co říká, a výsledek necháme v jeho rukách,“ vysvětlil bratr Liverance. U Malachiáše 3:10 vidíme, že Jehova zve svůj lid: „Vyzkoušejte mě, prosím.“ Slíbil, že mu bude žehnat, když bude věrně přinášet desáté díly do chrámové zásobárny. „Proč byste se na své misionářské pověření nedívali podobně?“ zeptal se řečník. „Jehova chce, abyste byli úspěšní, a tak ho vyzkoušejte. Pevně se držte svého pověření. Udělejte ty změny, které chce Bůh. Vytrvávejte. A uvidíte, že vám požehná.“ To je pro všechny, kdo slouží Jehovovi, opravdu znamenitá rada!
Po písni program nepokračoval přednáškami, ale řadou pěkných interview.
Praktická vyjádření o kazatelské službě
Mark Noumair, nový člen učitelského sboru Gileadu, pozval studenty, aby vyprávěli zkušenosti, které měli v kazatelské službě během svého studia v Gileadu. Při vyprávění bylo vyzdviženo, jakou hodnotu má ve službě naše iniciativa, a posluchači dostali praktické podněty, které mohou uplatnit.
V průběhu školy měli studenti této třídy Gileadu užitek obzvlášť z toho, že mohli být ve styku se členy výborů odboček ze čtyřiceti dvou zemí, kteří byli rovněž ve vzdělávacím středisku v Pattersonu na zvláštním školení. Mnoho z nich v Gileadu před lety graduovalo. Součástí programu bylo i interview se zástupci 3., 5., 51. a 92. třídy a také se zástupci pobočky školy Gilead v Německu. Jejich slova byla skutečně přínosná!
Vyprávěli, jak se misionáři cítili, když viděli, jak v místech, kam byli přiděleni, rostl počet těch, kdo chválí Jehovu, z hrstky až na desítky tisíc. Vyprávěli, jaký podíl měli na tom, že se dobrá zpráva šířila do odloučených obydlí v Andách a do vesnic na horním toku Amazonky. Mluvili o tom, jak vydávat svědectví negramotným lidem. Vyprávěli o tom, jak sami zápasili s novým jazykem, a o tom, co mohou absolventi realisticky očekávat vzhledem k tomu, jak brzo budou schopni vydávat svědectví a přednášet přednášky například v čínštině. Dokonce předvedli jednoduché úvody ve španělštině a v čínštině. Zdůrazňovali, že misionáři slouží nejúčinněji tehdy, když si osvojí nejen jazyk, ale také myšlení lidí. Mluvili o neutěšených životních podmínkách v chudých zemích a uvedli: „Misionáři by si měli uvědomit, že tato situace často souvisí s vykořisťováním. Misionář si vede nejlépe, když má takové smýšlení, jako měl Ježíš, jemuž bylo líto lidí, kteří byli jako ovce bez pastýře.“
Po písni program pokračoval přednáškou A. D. Schroedera, člena vedoucího sboru. Ten měl tu výsadu, že byl jedním z prvních instruktorů školy Gilead, když byla v roce 1943 otevřena. Jeho přednáška „Vítejme Jehovu jako Svrchovaného Pána“ byla vhodným vyvrcholením. Bratr Schroeder poutavým způsobem rozebral 24. žalm, což všem posluchačům vštípilo, jak velikou výsadou je vítat Jehovu jako Svrchovaného Pána.
Po rozdání diplomů a závěrečné písni přednesl Karl Klein z vedoucího sboru procítěnou modlitbu. Byl to skutečně praktický a duchovně osvěžující program!
Ve dnech, které následovaly po graduaci, se čtyřicet osm členů 100. třídy začalo vydávat na cestu do svého misionářského pověření v sedmnácti zemích. Avšak to nebyl začátek jejich služby. V celodobé křesťanské službě už mají něco za sebou. Když se přihlásili do Gileadu, v průměru jim bylo 33 let a v celodobé službě strávili více než 12 let. Někteří z nich byli členy celosvětové rodiny betel Watch Tower Society. Jiní sloužili jako cestující dozorci. Velký počet těchto studentů se už podílel na nějaké formě zahraniční služby: v Africe, v Evropě, v Jižní Americe, na ostrovech a mezi cizojazyčnými skupinami ve své vlasti. Avšak nyní se připojují k mnoha jiným misionářům, kteří měli radost z toho, že mohli říci: ‚Budeme sloužit kdekoli na světě, kde nás bude třeba.‘ Jejich upřímnou touhou je používat svůj život ke chvále Jehovy.
[Rámeček na straně 27]
Statistika třídy:
Počet zastoupených zemí: 8
Počet zemí, do nichž byli absolventi přiděleni: 17
Počet studentů: 48
Průměrný věk: 33,75
Průměrný počet let v pravdě: 17,31
Průměrný počet let v celodobé službě: 12,06
[Obrázek na straně 26]
Absolventi 100. třídy biblické školy Strážné věže Gilead
Na seznamu jsou řady očíslovány odpředu dozadu a jména jsou v každé řadě uvedena zleva doprava.
1. M. Shirley, M. Grundström, D. Genardini, J. Giaimo, W. Shood, P. Phair, C. Buchanan, D. Robinson; 2. C. Pine, B. Kraus, T. Racicot, A. Hansen, T. Beets, J. Berg, N. Garcia, K. Fleming; 3. L. Whinery, L. Whinery, C. Harps, C. Giaimo, T. Berg, C. Mann, V. Berrios, C. Pfeifer; 4. L. Randall, S. Genardini, H. Kraus, R. Fleming, S. D’Abadie, T. Shirley, G. Stevenson, B. Buchanan; 5. T. Robinson, J. Garcia, P. Harps, D. Racicot, F. D’Abadie, M. Phair, G. Stevenson, D. Shood; 6. L. Beets, A. Pfeifer, M. Berrios, J. Pine, L. Mann, P. Randall, J. Grundström, G. Hansen