‚Stále buďte usměrňováni‘

„JSTE si jistý, že se strefíme?“ zeptala se jedna cestující prvního námořního důstojníka. Jak se maličká loď houpala a převalovala ve spárech pověstného kapského vlnobití v Jižním Atlantiku, zdálo se jí, že to bude hotový zázrak, jestliže se dostanou k tečičce na mapě, která byla jejich cílem.

Proto ji první důstojník pozval na můstek a vysvětlil jí, jak pracují navigační přístroje — gyrokompas, radar, přijímač satelitního signálu, dokonce i obyčejný sextant. Ačkoli technické výklady trochu přesahovaly její chápání, přece jen pochopila základní zásadu navigace: opravu kursu. S pomocí navigačních přístrojů mohl kapitán vyrovnávat vlivy mořských proudů a větru stálým usměrňováním. Bez takového usměrňování by minuli svůj cíl o mnoho, mnoho mil.

Křesťané jsou jako lodi v oceánu lidstva. Náš cíl je, abychom „nakonec byli [Jehovou] shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji“. (2. Petra 3:14) Ale jako v případě lodi existují síly — vnitřní i vnější —, které nás vychylují z dráhy. Jak vhodná jsou tedy slova apoštola Pavla ke Korinťanům: „Za to se modlím, abyste byli usměrněni. . . stále. . . buďte usměrňováni.“ — 2. Korinťanům 13:9, 11.

Co znamená usměrňování

Řecký výraz, překládaný zde jako „usměrňování“, znamená „něco správně nastavit“. (Viz poznámku pod čarou v Bibli s odkazy.) V některých biblických textech se používá o navrácení něčeho do náležitého stavu. Například u Matouše 4:21 se podobný výraz používá k popisu ‚spravování‘ sítí. (Meziřádkový překlad království) Co to tedy znamená, že křesťané mají být usměrňováni?

Uvažujme o křesťanech v Korintu, kterým Pavel psal. V prvním dopise jim poukázal na několik nepatřičností, jež existovaly ve sboru: sektářství, tolerování sexuální nemravnosti, soudní spory mezi bratry, neúcta k Pánově večeři, a dokonce nepořádky při shromáždění. (1. Korinťanům 1:10–13; 5:1; 6:1; 11:20, 21; 14:26–33) Korinťané tedy potřebovali situaci „spravit“, totiž „správně ji nastavit“ se zbožnými zásadami.

Pavlův druhý dopis naznačuje, že to udělali. (2. Korinťanům 7:11) Pavel však věděl, že tlaky světa, satana a jejich vlastních tělesných sklonů je budou dál čas od času vychylovat z dráhy. Proto jim vhodně radil, aby ‚byli stále usměrňováni‘.

Dnešní potřeba usměrňování

Dnes musí být svědkové Jehovovi také stále usměrňováni. Satan ďábel s námi ‚vede válku‘, horečně pracuje na tom, aby zlomil naši ryzost. (Zjevení 12:17; Efezanům 6:12) Jsme také obklopeni celosvětovým systémem věcí, který funguje „podle panovníka autority vzduchu“. Naši kolegové v práci nebo ve škole jsou možná lidé, kteří ‚se chovají v souladu se žádostmi svého těla a dělají to, co chce tělo‘. (Efezanům 2:2, 3) Neustále také bojujeme se zděděnými hříšnými sklony. (Římanům 7:18–25) Bez stálého usměrňování bychom snadno mohli být odvedeni z dráhy.

Dobře to znázorňuje jedna zkušenost apoštola Petra. Když správně rozpoznal v Ježíšovi „Krista, Syna živého Boha“, byl pochválen slovy: „Jsi šťastný, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.“ (Matouš 16:16, 17) Petrovo myšlení bylo očividně na správné dráze. A přece, sotva uběhl čas popsaný následujícími šesti verši, musel být Ježíšem přísně napomenut! Když se dozvěděl, že Kristus musí „vytrpět mnoho . . . a být zabit“, naléhal na Ježíše: „Buď k sobě laskavý, Pane, tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš hbitě odpověděl: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ — Matouš 16:21–23.

Petr uvažoval z tělesného hlediska. Jeho myšlenky a postoj potřebovaly usměrnit. Neplatí občas totéž pro nás všechny? Nemáme sklon vidět věci z vlastního stanoviska místo z Božího? Proto potřebujeme příležitostné usměrnění. Jako u lodi na moři mohou být tato usměrňování někdy malá, téměř nepatrná. Mohou však znamenat rozdíl mezi dosažením našeho cíle a duchovním ztroskotáním. Ano, malé usměrnění nyní může předejít nutnosti velkých, možná bolestných usměrnění později.

Božské normy

Nejsou-li navigační přístroje na lodi přesně nastaveny, nelze provést patřičné opravy kursu. Podobně, máme-li si udržet v životě správný směr, potřebujeme přesné vedení Božího slova, Bible. „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí.“ (2. Timoteovi 3:16) Toto inspirované Slovo vysvětluje Boží normy pro chování a myšlení. Číst je pravidelně je podstatné pro to, abychom šli „ve stopách spravedlnosti“. — Žalm 23:3.

Další vedení přichází od „věrného a rozvážného otroka“, třídy pomazaných křesťanů. Jehovův duch jim postupně pomáhá porozumět Boží vůli. (Matouš 24:45–47; Přísloví 4:18) Když tedy přichází vedení od Jehovovy organizace, můžeme se mu moudře poddat, protože dobře víme, že Jehova nás povede jedině cestou, která bude k našemu věčnému prospěchu. — Izajáš 48:17.

Někdy však potřebujeme osobní pomoc, abychom si udrželi směr. Pavel vybízel v Galaťanům 6:1: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti.“ Mezi takové duchovně způsobilé patří starší a služební pomocníci. Často nám přímo ukáží na některou oblast, v níž potřebujeme usměrnění.

Potřeba úsilí

Není vždy snadné dělat potřebné změny v životě. Opět uvažuj o Petrovi. Narodil se jako Žid a vyrostl v převládajícím negativním názoru na lidi jiných ras. Jak řekl Nežidu Kornéliovi: „Dobře víte, že je pro Žida nezákonné, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiné rasy.“ Ale když si uvědomil, že je Boží vůlí, aby se s tímto mužem a jeho rodinou podělil o křesťanskou pravdu, došel k závěru: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Skutky 10:28, 34, 35.

Petr prošel překvapující změnou smýšlení i postoje k jiným rasám. Bylo však zřejmě třeba, aby se v tom stále usměrňoval, neboť po několika letech podlehl tlaku sobě rovných a začal přehlížet nežidovské věřící. Apoštol Pavel ho musel pokárat nejsilnějšími slovy, aby mu pomohl ještě více usměrnit jeho smýšlení. — Galaťanům 2:11–14.

Podobně i dnes mohl některý křesťan vyrůst v prostředí rasové diskriminace. Když přišel k pravdě, myšlenkově zřejmě uznal, že Bůh není stranický, ale citem stále lpí na rasovém předsudku. Není sice k lidem jiné rasy nepřátelský, ale pro jejich rasové dědictví se automaticky domnívá, že mají nějaké nežádoucí vlastnosti. Možná, že zkouší jejich trpělivost rasovými vtipy nebo narážkami, které ustavičně poutají pozornost k rase nebo rasovým rozdílům. Snad dokonce odmítne duchovní nabádání od křesťana, který je v otázce vzdělání či společenské výchovy v nevýhodě a nevyjádří se určitým způsobem. Pro takového člověka bude třeba skutečného úsilí, aby usměrnil své myšlení v souladu s Jehovovým!a

Ale ať je spornou otázkou rasový předsudek, hmotařství, společenské styky ve škole a v práci nebo potřeba účastnit se křesťanských shromáždění, musíme reagovat na vedení poskytovaném Božím sborem a organizací. Nikdy bychom si neměli myslet, že platnou biblickou radu pro sebe nemůžeme použít, a nikdy bychom ji neměli přehlížet. Vzpomeň si, že nevěrní Izraelité říkali: „Jehovova cesta není správně urovnaná.“ Nejsme to snad my, kdo se musí usměrnit podle Jehovových cest? — Ezekiel 18:25.

Máme radost, že se Jehova vřele zajímá o to, jakou cestou před ním kráčíme, že opatřuje stálé opravy kursu pro svůj lid. Je to tak, jak prorokoval Izajáš: „A tvé uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste šli doprava, nebo v případě, že byste šli doleva.“ Kéž jsme vnímaví k takovému láskyplnému vedení od Jehovy a jsme ‚připraveni uposlechnout‘. (Izajáš 30:21; Jakub 3:17) Ano, dále se nechme usměrňovat, aby nás naše dráha dovedla k cíli — věčnosti v Boží přízni!

[Poznámka pod čarou]