Stůjme pevně ve svobodě, kterou dává Bůh!

„Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil. Stůjte proto pevně a nedejte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ — GALAŤANŮM 5:1.

1, 2. Jak byla svoboda, kterou dal Bůh, ztracena?

JEHOVŮV lid je svobodný. Nechce však být nezávislý na Bohu, protože to by znamenalo dostat se do Satanova područí. Velice si váží svého důvěrného vztahu k Jehovovi a raduje se ze svobody, kterou mu on dává.

² Naši první rodiče, Adam s Evou, dostali od Boha svobodu, kterou však ztratili, když zhřešili a stali se otroky hříchu, smrti a Ďábla. (1. Mojžíšova 3:1–19; Římanům 5:12) A Satan uvedl na hříšnou cestu ke zničení celý svět! Ale ti, kteří se pevně zastávají Bohem dané svobody, jdou po cestě k věčnému životu. — Matouš 7:13, 14; 1. Jana 5:19.

Osvobození z područí

3. Jakou naději poskytl Bůh v Edenu?

³ Jehova se rozhodl, že lidé, kteří budou ctít jeho jméno, budou osvobozeni z područí Satana, hříchu i smrti. Tuto naději Bůh poskytl tehdy, když hadovi, jehož Satan použil v Edenu, řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:14, 15) Ježíš Kristus, Semeno z Jehovovy nebeské organizace, utrpěl zhmoždění paty, když zemřel na mučednickém kůlu, ale Bůh tak opatřil výkupní oběť, aby byli věřící lidé osvobozeni od hříchu a smrti. (Matouš 20:28; Jan 3:16) Přijde čas, kdy Ježíš zhmoždí Satanovi, prahadovi, hlavu. — Zjevení 12:9.

4. Z jaké svobody se těšil Abraham a co mu Jehova slíbil?

⁴ Asi 2 000 let po vyslovení slibu v Edenu poslechl Abraham, „Jehovův přítel“, Boha a vydal se z města Uru na jiné místo. (Jakub 2:23; Hebrejcům 11:8) Tak dostal od Boha svobodu a nežil již jako otrok Satanova světa, v němž převládá falešné náboženství, zkažená politika a chamtivé obchodování. K edenskému proroctví připojil Bůh sliby, že si budou prostřednictvím Abrahama a jeho Semene žehnat všechny rodiny a národy. (1. Mojžíšova 12:3; 22:17, 18) Na Abrahama se nevztahovalo odsouzení, protože ‚uvěřil Jehovovi a Jehova mu to počítal za spravedlnost‘. (1. Mojžíšova 15:6) Těm, kteří mají důvěrný vztah k Jehovovi, poskytuje Bůh rovněž osvobození od odsouzení a od otroctví světa, který leží v Satanově moci.

Poutavé symbolické drama

5. S jakými okolnostmi bylo spojeno narození Izáka?

⁵ Abraham měl mít semeno, a proto mu jeho neplodná manželka Sára nabídla svou služebnou, Hagaru, aby mu porodila dítě. Jejím prostřednictvím se stal Abraham otcem Išmaela, ale Bůh Išmaela nevybral jako zaslíbené Semeno. Když však bylo Abrahamovi sto let a Sáře devadesát, Jehova jim umožnil, aby měli syna Izáka. Když se Išmael Izákovi vysmíval, byla Hagar se svým synem poslána pryč a Abrahamův syn ze svobodné ženy Sáry zůstal nepopíratelným Abrahamovým semenem. Izák také projevoval víru podobně jako Abraham a těšil se ze svobody od Boha. — 1. Mojžíšova 16:1–16; 21:1–21; 25:5–11.

6, 7. O čem přesvědčovali falešní učitelé některé galatské křesťany, ale co vysvětlil apoštol Pavel?

⁶ Tyto události předstiňovaly věci, jež jsou pro lid, který miluje svobodu od Boha, velmi důležité. Poukázal na to apoštol Pavel v dopise, který napsal sboru v Galácii asi v letech 50 až 52 n. l. Tehdy již platilo rozhodnutí vedoucího sboru, že se od křesťanů nepožaduje obřízka. Falešní učitelé však přesvědčovali některé z Galaťanů, že to je nezbytným rysem křesťanství.

⁷ Pavel řekl Galaťanům: Člověk je prohlášen za spravedlivého vírou v Krista, a ne skutky mojžíšského Zákona. (1:1–3:14) Zákonem nebyl zrušen slib spojený s abrahamskou smlouvou, ale Zákon učinil přestupky zjevnými a sloužil jako vychovatel vedoucí ke Kristu. (3:15–25) Svou smrtí Ježíš propustil ty, kteří byli pod Zákonem, a umožnil jim, aby se stali syny Božími. Vracet se k uspořádání, v němž byly zachovávány dny, měsíce, období a roky, by tedy znamenalo vracet se zpět do otroctví. (4:1–20) Potom Pavel napsal:

8, 9. a) Vysvětli stručně svými slovy, co řekl Pavel v Galaťanům 4:21–26. b) Koho nebo co znázorňovali v tomto symbolickém dramatu Abraham a Sára, a kdo je zaslíbené Semeno?

⁸ „Povězte mi, vy, kteří chcete být pod zákonem: Neslyšíte Zákon? Například je napsáno, že Abraham získal dva syny, jednoho [Išmaela] ze služky [Hagary] a jednoho [Izáka] ze svobodné [Sáry] ; ale ten ze služky se ve skutečnosti narodil po způsobu těla, ten druhý ze svobodné skrze slib. To slouží jako symbolické drama, neboť tyto ženy znamenají dvě smlouvy; ta jedna [smlouva Zákona] z hory Sinaj [kde Bůh zasvětil tuto smlouvu s Izraelity], která rodí děti k otroctví a která je Hagar. [Druhá smlouva byla smlouva, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem a která se týkala Abrahamova Semene.] Tato Hagar tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť ten je se svými dětmi [potomky Abrahama, Izáka a Jákoba] v otroctví. Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ — Galaťanům 4:21–26.

⁹ V tomto symbolickém dramatu představoval Abraham Jehovu. „Svobodná žena“, Sára, znázorňovala Boží „ženu“ neboli svatou univerzální organizaci. Ta ze sebe vydala Krista, Semeno oné symbolické ženy a většího Abrahama. (Galaťanům 3:16) Ježíš chtěl lidem ukázat, jak mohou být osvobozeni od nečistého uctívání, od hříchu a Satana, a proto je učil pravdě a odhaloval falešné náboženství. Jeruzalém a jeho děti však zůstaly v náboženském područí, protože Ježíše zavrhly. (Matouš 23:37, 38) Ti ze Židů, kteří Ježíše následovali, byli osvobozeni od Zákona, který ukazoval v pravém světle, že byli v područí nedokonalosti, hříchu a smrti. Opravdu svobodní jsou všichni lidé, kteří přijímají Ježíše jako toho, jehož zrodila Boží „žena“, aby se stal mesiášským Králem a Osvoboditelem, který ‚vyhlásí svobodu zajatým‘. — Izajáš 61:1, 2; Lukáš 4:18, 19.

Vyvaruj se otrockého jha

10, 11. Z jakého otrockého jha vysvobodil Kristus své následovníky a co obdobného můžeme pozorovat dnes?

¹⁰ Těm, kteří tvoří Abrahamovo semeno společně s Kristem, větším Izákem, Pavel říká: „Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka. . . Bratři, jsme děti, které patří slibu stejně jako Izák. Ale právě jako tehdy ten, kdo se narodil podle způsobu těla [Išmael], pronásledoval toho, kdo se narodil podle způsobu ducha [Izáka], tak i nyní. . . Nejsme dětmi služky, ale svobodné. Pro takovou svobodu [od Zákona] nás Kristus osvobodil. Stůjte proto pevně a nedejte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ — Galaťanům 4:26–5:1.

¹¹ Každý z Ježíšových následovníků by se tehdy ocitl pod jhem otroctví, kdyby se podrobil Zákonu. V dnešní době je otrockým jhem falešné náboženství, a křesťanstvo je obdobou starověkého Jeruzaléma a jeho dětí. Pomazaní však jsou dětmi Jeruzaléma nahoře, Boží svobodné nebeské organizace. Se svými spoluvěřícími, kteří mají pozemskou naději, nejsou částí tohoto světa a nejsou v Satanově područí. (Jan 14:30; 15:19; 17:14, 16) Byli jsme osvobozeni pravdou a Ježíšovou obětí, a proto pevně stůjme ve svobodě, kterou nám Bůh dal.

Když se rozhodneme pro svobodu, kterou dává Bůh

12. Jak jednají věřící a co se bude nyní rozebírat?

¹² Milióny lidí se dnes těší z pravé svobody, protože se stali svědky Jehovovými. Biblická studia se vedou s dalšími milióny lidí, z nichž mnozí jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. Když se stanou věřícími, dají svým křtem najevo, že se rozhodli pro svobodu od Boha. (Skutky 13:48; 18:8) Které kroky však předcházejí křesťanskému křtu?

13. Jaký je vztah mezi poznáním a křtem?

¹³ Než se někdo dá pokřtít, musí získat přesné poznání z Písem a jednat podle něho. (Efezanům 4:13) Ježíš tedy řekl svým následovníkům: „Jděte. . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ — Matouš 28:19, 20.

14. Co musíme znát, abychom mohli být pokřtěni ve jménu Otce, Syna a svatého ducha?

¹⁴ Být pokřtěn ve jménu Otce znamená uznat Jehovovo postavení a autoritu, kterou má jako Bůh, Stvořitel a neomezený svrchovaný panovník. (1. Mojžíšova 17:1; 2. Královská 19:15; Zjevení 4:11) Křest ve jménu Syna vyžaduje uznat Kristovo postavení a autoritu, kterou má jako vyvýšený duchovní tvor, jako mesiášský král a jako ten, skrze něhož Bůh opatřil „odpovídající výkupné“. (1. Timoteovi 2:5, 6; Daniel 7:13, 14; Filipanům 2:9–11) Kdo je křtěn ve jménu svatého ducha, uznává, že to je Boží činná síla, které Jehova používal při tvoření a když inspiroval pisatele Bible a také v jiných směrech. (1. Mojžíšova 1:2; 2. Petra 1:21) O Bohu, Kristu i o svatém duchu je ovšem třeba dovědět se mnohem více.

15. Proč musí člověk nejprve projevovat víru, než může být pokřtěn?

¹⁵ Než se někdo dá pokřtít, musí projevovat víru založenou na přesném poznání. „Bez víry je. . . nemožné líbit se [Jehovovi] .“ (Hebrejcům 11:6) Kdo projevuje víru v Boha, Krista a v božské předsevzetí, ten se bude chtít stát jedním ze svědků Jehovových. Bude chtít žít v souladu s Božím slovem a bude se chtít s porozuměním podílet na kázání dobré zprávy. Bude mluvit o slávě Jehovova kralování. — Žalm 145:10–13; Matouš 24:14.

16. Co je pokání a jaký má vztah ke křesťanskému křtu?

¹⁶ Pokání je další nezbytnou podmínkou pro křest. Činit pokání znamená „změnit své názory, pokud jde o minulé (nebo zamýšlené) jednání nebo chování, v důsledku lítosti nebo nespokojenosti“ nebo „pociťovat lítost, zkroušenost nebo výčitky svědomí za to, čeho se člověk dopustil nebo co opomenul udělat“. Židé v prvním století museli činit pokání za hříchy, jichž se dopustili proti Ježíši Kristu. (Skutky 3:11–26) Někteří věřící v Korintě činili pokání ze smilstva, modlářství, cizoložství, z homosexuality, krádeží, chamtivosti, opilství, utrhačství a vyděračství. Byli proto „čistě umyti“ Ježíšovou krví, byli „posvěceni“ jako ti, kteří byli odděleni pro Jehovovu službu, a byli „prohlášeni za spravedlivé“ ve jménu Ježíše Krista a Božím duchem. (1. Korinťanům 6:9–11) Pokání je tedy krokem k získání dobrého svědomí a k tomu, abychom dosáhli od Boha osvobození od mučivých pocitů, že jsme se provinili hříchem. — 1. Petra 3:21.

17. Co znamená obrácení a co se požaduje od toho, kdo si přeje být pokřtěn?

¹⁷ Než může být někdo pokřtěn jako jeden ze svědků Jehovových, musí u něho také dojít k obrácení. U kajícného člověka dojde k obrácení tehdy, když zavrhne svůj nesprávný způsob jednání a rozhodne se dělat to, co je správné. Jak hebrejské, tak i řecké sloveso vztahující se na obrácení znamená „obrátit se, otočit se nebo se vrátit“. V pozitivním duchovním smyslu to znamená odvrátit se od nesprávné cesty a obrátit se k Bohu. (1. Královská 8:33, 34) Obrácení vyžaduje „skutky, které přísluší pokání“, abychom dělali, co Bůh přikazuje, opustili falešné náboženství a bez kolísání obrátili své srdce k Jehovovi, abychom sloužili jedině jemu. (Skutky 26:20; 5. Mojžíšova 30:2, 8, 10; 1. Samuelova 7:3) K tomu je nutné mít „nové srdce a nového ducha“, protože je nutné změnit svůj způsob myšlení, své sklony i svůj životní cíl. (Ezekiel 18:31) Výsledkem je nová osobnost, v níž jsou nezbožné charakterové rysy nahrazeny bohulibými vlastnostmi. (Kolosanům 3:5–14) Ano, pravé pokání skutečně vede k tomu, že se člověk „obrátí“. — Skutky 3:19.

18. Proč se máme oddat Bohu v modlitbě a jaký je význam tohoto kroku?

¹⁸ Křtu musí předcházet oddání se Bohu v modlitbě. (Srovnej Lukáše 3:21, 22.) Oddanost znamená oddělení pro svatý účel. Tento krok je tak důležitý, že bychom měli vyjádřit Bohu v modlitbě své rozhodnutí věnovat mu svou výlučnou oddanost a sloužit mu navždy. (5. Mojžíšova 5:8, 9; 1. Paralipomenon 29:10–13) Neoddáváme se ovšem dílu, ale samotnému Bohu. Tato myšlenka byla objasněna při pohřbu prvního prezidenta Společnosti Strážná věž Charlese Taze Russella. Tehdy v roce 1916 řekl tajemník a pokladník Společnosti W. E. Van Amburgh: „Toto velké celosvětové dílo není dílem jedné osoby. Na to je příliš velké. Je to dílo Boží a nemění se. Bůh v minulosti používal mnoho služebníků, a nepochybně jich ještě mnoho použije v budoucnosti. Nejsme zasvěceni [neoddali jsme se] člověku ani dílu nějakého člověka, ale tomu, abychom činili vůli Boží, a Bůh nám ji zjeví prostřednictvím svého Slova a prozřetelným vedením. Bůh je stále u kormidla.“ Co je však ještě nutné v souvislosti s oddaností Bohu?

19. a) Jak dávají jednotlivci veřejně najevo svou oddanost Jehovovi? b) Co symbolizuje křest ve vodě?

¹⁹ Ten, kdo se oddal Jehovovi, dá svou oddanost veřejně najevo tím, že se dá pokřtít. Křest je symbol, který vyjadřuje, že ten, kdo se dává ponořit do vody, se bezpodmínečně oddal Jehovovi Bohu prostřednictvím Ježíše Krista. (Srovnej Matouše 16:24.) Když je uchazeč o křest ponořen pod vodu a pak z ní je vyzdvižen, symbolicky umírá svému dřívějšímu způsobu života a je vyzdvižen k novému způsobu života, aby nyní bezvýhradně činil Boží vůli. (Srovnej Římanům 6:4–6.) Když byl Ježíš pokřtěn, dal se svému nebeskému Otci bezvýhradně k dispozici. (Matouš 3:13–17) A Písma opětovně ukazují, že věřící, kteří jsou k tomu způsobilí, by se měli dát pokřtít. (Skutky 8:13; 16:27–34; 18:8) Jestliže se tedy dnes někdo chce stát svědkem Jehovovým, musí být věřícím, který skutečně projevuje víru a dá se pokřtít. — Srovnej Skutky 8:26–39.

Stůjme pevně!

20. Které biblické příklady ukazují, že budeme mít požehnání, jestliže se rozhodneme pro svobodu, kterou dal Bůh, a staneme se pokřtěnými svědky Jehovovými?

²⁰ Jestliže ses pevně rozhodl pro svobodu od Boha a stal ses proto pokřtěným svědkem Jehovovým, Bůh ti požehná stejně, jako žehnal svým služebníkům v minulosti. Jehova například požehnal zestárlému Abrahamovi a Sáře tím, že jim dal bohabojného syna Izáka. Vírou si prorok Mojžíš zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno společně s Božím lidem, „spíše než aby měl dočasný požitek z hříchu, protože [byl starověkým předobrazem Krista a] Kristovu pohanu [pohanu Božího Pomazaného] považoval za větší bohatství než egyptské poklady“. (Hebrejcům 11:24–26) Mojžíš měl tu přednost, že ho Jehova použil, aby vyvedl Izraelity z egyptského područí. A protože věrně sloužil Bohu, bude vzkříšen a bude sloužit jako jeden z ‚knížat po celé zemi‘ pod větším Mojžíšem, Ježíšem Kristem. — Žalm 45:16; 5. Mojžíšova 18:17–19.

21. Jaké máme povzbuzující příklady zbožných žen ve starověku?

²¹ Bohu oddané křesťany může také dnes povzbudit, jestliže si vzpomenou na ženy, které se staly opravdu svobodnými a radostnými. Patřila k nim Moabitka Rut, která prožila jak zármutek svého vdovství, tak i radost z toho, že ji Bůh osvobodil od falešného náboženství. Opustila svůj národ a své bohy a přidržela se své ovdovělé tchyně Noemi. „Kam jdeš ty, půjdu já,“ řekla Rut, „a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rut 1:16) Jako manželka Boaza se Rut stala matkou Davidova děda Obeda. (Rut 4:13–17) Ano, Jehova udělil této pokorné Neizraelitce ‚dokonalou mzdu‘, když jí dovolil, aby se stala pramátí Ježíše, Mesiáše. (Rut 2:12) Jak bude Rut šťastná, až bude vzkříšena a dozví se, že měla takovou přednost! Podobná radost po vzkříšení bezpochyby naplní srdce bývalé nevěstky Raab, která byla osvobozena od nemravnosti a falešného uctívání, a také srdce Bat–Šeby, která se sice dopustila chyby, ale činila pokání. Obě se totiž také dozvědí, že jim Jehova dovolil, aby patřily k předkům Ježíše Krista. — Matouš 1:1–6, 16.

22. Čím se bude zabývat příští článek?

²² O těch, kteří dostali od Boha svobodu, bychom mohli uvažovat ještě dlouho. Patří k nim například mužové a ženy víry, o nichž se mluví v 11. kapitole Hebrejcům. Snášeli utrpení a špatné zacházení „a svět jich nebyl hoden“. Připočítejme k nim věrně oddané následovníky Kristovy z prvního století a jiné věrné osoby od té doby, včetně miliónů lidí, kteří nyní slouží Jehovovi jako jeho svědkové. Jestliže ses rozhodl společně s nimi pro svobodu, kterou nám dal Bůh, máš — jak uvidíme dále — mnoho důvodů k radosti.

Jak bys odpověděl?

◻ Jakou naději poskytl Bůh, když byla svoboda, kterou dal, ztracena?

◻ Z jakého „jha otroctví“ osvobodil Kristus své následovníky?

◻ Které kroky předcházejí křtu toho, kdo se chce stát jedním ze svědků Jehovových?

◻ Které biblické příklady ukazují, že dostaneme požehnání, jestliže se rozhodneme pro svobodu, kterou nám dal Bůh?

[Obrázek na straně 16]

Víš, jaké kroky předcházejí křtu toho, kdo se chce stát jedním ze svědků Jehovových?