Žít pro Boží vůli — nyní a navždy
„Vy. . . rovněž. . . po zbytek svého času v těle již [nežijete] pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli.“ — 1. Petra 4:1, 2.
1, 2. a) Jak reagují mnozí na myšlenku, aby se podřídili vůli někoho jiného? b) Jak snad reagují někteří v křesťanském sboru? c) Jaké otázky jsou proto položeny?
JAK se ti líbí myšlenka, abys nechal Boha řídit svůj život? Mnohé dnes odpuzuje už jen pomyšlení na to, aby se podřídili vůli někoho jiného. I v takzvaných ustálených společnostech roste vzpoura proti autoritě. Šarvátky, protesty, pobuřování a násilí jsou na denním pořádku. Pod tlakem se ukazuje, jak je nátěr civilizace tenký a křehký. – 2. Tim. 3:1–3.
2 Naproti tomu svědkové Jehovovi dávají najevo, že žijí pro Boží vůli, například tím, jak věrně konají službu dům od domu. Přesto se i v křesťanském sboru našli takoví, kteří projevili ducha nezávislosti. Snad je popouzí ukázňování starších. Několik málo projevuje neúctu k třídě „věrného a rozvážného otroka“ a k jeho vedoucímu sboru. (Mat. 24:45–47; Sk. 15:2, 23) Proto vzniká otázka: Proč bych se měl podřizovat Boží vůli? Proč by měl Bůh řídit můj život?
KRISTŮV NESOBECKÝ PŘÍKLAD
3. Jakou radu ohledně našeho smýšlení dal Petr?
3 Petr, který sdílel mnoho zkušeností s Ježíšem, věřil, že je velmi dobrý důvod pro to, abychom žili pro Boží vůli spíše než pro svou vlastní. Řekl: „Poněvadž tedy Kristus trpěl v těle, vy se rovněž vyzbrojte stejným smýšlením, protože ten, kdo trpěl v těle, upustil od hříchů, aby po zbytek svého času v těle již nežil pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli.“ — 1. Petra 4:1, 2.
4. Jak ukázal Ježíš svou podřízenost Otci?
4 Proč trpěl Ježíš v těle? Protože stál na Otcově straně ve sporné otázce univerzální svrchovanosti neboli panství. Prokázal, že Bůh má pravdu a satan je lhář. A dosáhl toho tím, že nechal Boha, aby řídil jeho pozemský život, třebaže to vedlo k mučednické smrti. – 2. Kor. 5:14, 15.
5. Jakou výzvou je pro nás Kristův příklad?
5 A přece byla ta smrt výrazem Boží lásky skrze Krista. (1. Jana 4:10) Proč? Protože celé lidstvo z ní může mít prospěch. (Řím. 5:8; 6:23) Ale kolik lidí je ochotno ten prospěch přijmout? Kolik je ochotno napodobovat Krista, obětovat vlastní představy a podřídit se Boží vůli? — Hebr. 13:15, 17.
PROSPĚCH NYNĚJŠÍ A BUDOUCÍ
6, 7. Jak nám bude k prospěchu, jestliže se podřídíme Jehovově vůli?
6 Jak případné je tedy v naší době pozvání, jež Jehova předložil před 2700 lety Izraeli: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, ten, který tě vyučuje k tvému prospěchu, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ — Iz. 48:17, 18; srovnej 1. Mojžíšovu 22:18.
7 Jehova nás poučuje, že nám bude k prospěchu, budeme-li žít pro jeho vůli — a tento prospěch neznamená jen pokoj a spravedlnost už nyní. Znamená i budoucí požehnání věčného života, jak je slíbil Ježíš: „To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život, a já jej vzkřísím v posledním dnu.“ — Jan 6:40.
8. V jakém smyslu je dnes útěchou Ježíšův slib vzkříšení?
8 Tato slova jsou dnes velkou útěchou pro věrné křesťany pokročilého věku. Tento systém věcí již trvá 72. rok od klíčového roku 1914. Satanův svět vydržel déle, než mnozí očekávali. Ano, někteří věrní křesťané, kteří čekali, že za svého života uvidí Armageddon a počátek nového systému věcí, zemřeli. Přesto jejich životy zasvěcené konání Boží vůle nebyly marné. Ježíš je věrně podle svého slova vzkřísí a dopřeje jim věčný život. — Jan 5:28, 29; 1. Kor. 15:58.
KRISTOVO SMÝŠLENÍ
9, 10. a) Čím se musíme ozbrojit? (Fil. 2:5–8) b) Co je zvláštního na řeckém slově přeloženém v 1. Petra 4:1 jako „smýšlení“?
9 Co nám může usnadnit, abychom se podřídili Boží vůli? Podle Petrovy rady citované ve 3. odstavci se musíme ozbrojit „stejným smýšlením“, jaké měl Ježíš. — 1. Petra 4:1.
10 Petr zde používá řecké slovo, jež se v Řeckých písmech vyskytuje jen dvakrát, ennoia. Přestože je někteří překládají jako „mysl“, není to obvyklé řecké slovo pro „mysl“, jež je nus. Proto měl Petr pod inspirací na mysli něco zvláštního, když zvolil toto méně běžné podstatné jméno. Znalec řečtiny W. E. Vine říká, že ennoia „označuje záměr, předsevzetí, úmysl“. Thayerův „Řecko–anglický lexikon“ definuje toto slovo jako „způsob uvažování a cítění“.
11. Čemu se můžeme naučit z Ježíšova příkladu ohledně toho, jak používat svůj život?
11 Ježíšovo obětavé jednání jasně ukazovalo jeho předsevzetí neboli úmysl. Nevedl povrchní život, nehledal prostě požitky a zábavu. Věděl, že se nevzdal svého někdejšího života v nebi jen proto, aby promrhal pár let na zemi sledováním sobeckých zájmů. (Viz naproti tomu 1. Mojžíšovu 6:1, 2, 4, a Judu 6.) Prohlásil: „Vždyť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 6:38) Ježíš byl naprosto cele oddaný Otcově věci; vždy ji stavěl nad svou vlastní vůli, dokonce až do potupné smrti. — Luk. 22:42.
12, 13. a) Jak projevil Ježíš své smýšlení u Jákobovy studny? b) Co měl Ježíš na mysli, když řekl: „Mám jíst pokrm, o kterém nevíte“?
12 I když byl Ježíš unavený a hladový, jasně ukazoval, jak smýšlí o Otcově vůli. Jednou, když šli učedníci pro jídlo, odpočíval u Jákobovy studny. Místo aby si zaslouženě zdříml, než se učedníci vrátí, namáhal se, aby činil Boží vůli. Dal se do řeči se Samaritánkou. Otevřel jí oči, aby pochopila pravého Boha. Díky tomu „mnozí Samaritáni z toho města v něj nyní uvěřili pro slovo ženy“. — Jan 4:6–26, 39–42.
13 Když se učedníci vrátili, pobízeli ho k jídlu. Jak jim odpověděl? „Mám jíst pokrm, o kterém nevíte.“ Byli jeho odpovědí zmateni, dokud nedodal: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ Ježíšovi bylo zřejmě příjemné podřizovat se Otcově vůli. Bylo to pro něj jako potrava a pocítil skutečné uspokojení, jako kdyby se dobře najedl. Chceme-li, aby byl náš život opravdu naplněný, nemůžeme udělat nic lepšího než se řídit příkladem Ježíše Krista. — Jan 4:31–38.
ÚČINKY KRISTOVA SMÝŠLENÍ
14. Co potřebujeme, abychom měli Kristovo smýšlení? Znázorni to.
14 Jak by to na nás mělo působit, budeme-li mít Kristovo smýšlení? Jestliže se naučíme myslet jako Kristus, budeme mít vnitřní sílu, která nás povede, abychom za všech okolností činili to, co by činil Ježíš. (Luk. 22:42; Ef. 4:23, 24) Tuto sílu nám nedá pouhý strach z trestu, jako třeba z ukáznění od sborových starších, ale spíše veliké ocenění pro Jehovovy zákony a zásady. Můžeme to srovnat se situací člověka, který poslouchá dopravní předpisy, jen když je v dohledu policista — podřizuje se tedy pouze vnějšímu vlivu. Ale ten, kdo si cení života, miluje svého bližního a vidí, jak moudré je, že existují dopravní předpisy, bude je poslouchat, protože uznává zákon. Má silnou vnitřní pohnutku. — Žalm 51:10; 51:12, „KB“.
15. a) Co dokazuje, že Ježíš měl vnitřní sílu, jež podněcovala jeho mysl? (Ef. 4:23) b) Jaké příklady ryzosti u novodobých křesťanů svědčí o Kristově smýšlení?
15 Ježíš měl onu vnitřní ‚sílu podněcující jeho mysl‘. Byl tedy věrný vůli svého Otce až do smrti. Snášel utrpení a nenaříkal si ani nespílal svým pronásledovatelům. (1. Petra 2:21–24) Někdy se můžeme jako křesťané octnout pod podobným tlakem. Nepřátelské autority se mohou snažit udusit naši kazatelskou činnost a shromažďování, jak se to dělo ve Španělsku za Francovy éry a v různých evropských zemích za nacistické okupace. S mnohými bratry a sestrami bylo špatně nakládáno, aby byli přinuceni zradit odpovědné bratry v místním sboru. Navzdory pronásledování zůstala většina pevná. (Viz „Ročenku svědků Jehovových na rok 1978“, s. 171–2, 182–3, „Ročenku svědků Jehovových na rok 1986“, s. 137–59; angl.)
16. Jmenuj některé způsoby, jimiž dnes můžeme být zkoušeni. Jak můžeme odolat?
16 Můžeme být podrobeni tlaku, pokud jde o křesťanskou neutralitu nebo transfúzi krve. (Sk. 5:29; 15:28, 29) Pak vzniká sporná otázka: žijeme pro vůli Boha, nebo pro vůli člověka? Jindy může vzniknout pokušení za součinnosti tělesných žádostí a nezdravé společnosti. Možná, že se nám ve škole nebo v zaměstnání naskytne příležitost kouřit nebo brát drogy, aniž by se o tom někdo ve sboru dověděl. A co pokušení hazardovat v loterii? Nebo dopustit se smilstva či cizoložství? Světská práce může velmi často vést k nesprávnému myšlení a nesprávnému jednání — pokud nebudeme mít stejné odhodlání činit Boží vůli jako Kristus. Co uděláš? Budeš mít morální sílu, jež podnítí tvou mysl, aby ses za takových okolností řídil Kristovým příkladem? — Ef. 4:17–20; 1. Jana 2:15, 16.
17, 18. a) Co zdůrazňuje Petr ohledně těch, kteří ze zvyku hřeší? b) Co je zapotřebí, abychom odolali svodům hříchu?
17 Petr dále zdůrazňuje potřebu konat Boží vůli, když radí: „Vždyť stačí, že jste v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jste žili ve skutcích volného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína [nebo jiných alkoholických nápojů], hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích. Protože s nimi tím směrem dále neběžíte ke stejnému hlubokému bahnu prostopášnosti, jsou zmateni a stále o vás mluví utrhačně. Tito lidé však budou skládat účty tomu, který je připraven soudit živé a mrtvé.“ — 1. Petra 4:3–5.
18 Petr zde cosi zdůrazňuje: ti, kdo přehlížejí Boží vůli, budou muset skládat účty. (Srovnej Římanům 14:12 a Hebrejcům 13:17.) Pavel dospívá k podobnému závěru v dopise Kolosanům, kde píše: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chamtivost, jež je modlářstvím. Pro tyto věci přichází Boží zloba.“ Všichni, kdo takové věci provádějí, jistě nežijí pro Boží vůli, ale spíše pro uspokojování vlastních chtivých pudů. Přesto se lidé z takového mravního úpadku mohou vymanit, neboť Pavel říká: „Právě v nich jste i vy kdysi chodili, když jste v nich žili.“– Kol. 3:5–7; Ef. 4:19; viz také 1. Korinťanům 6:9–11.
VŠÍMAT SI, JAKÁ JE BOŽÍ VŮLE
19. Jak nyní mnozí ukazují, že žijí pro Jehovovu vůli? (Řím. 12:1, 2)
19 Více než tři milióny lidí si během těchto závěrečných let 20. století všimly, jaká je vzhledem k nim Boží vůle. Proto horlivě kážou dobrou zprávu o vládě Božího království. (Sk. 8:12; Mar. 13:10) Nežijí jen pro sebe jako většina ostatních. Vědí, že Bůh brzy ukončí tento zkažený systém, a obětují se, aby pomohli jiným získat toto přesné poznání, jak také radil apoštol Pavel: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné. Proto přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ — Ef. 5:15–17.
20, 21. a) Jak bychom měli pohlížet na dar života? (Jak. 4:13–17) b) Jak docílíme, abychom se nedali utvářet podle světa?
20 Život je jako sklenice chladné čerstvé vody. V prvních desetiletích svého života „pije“ člověk zhluboka a chvatně, dokud si nezačne klást otázku, kolik let života mu ve „sklenici“ zbývá. To je hádankou pro každého. Jak důležité je tedy žít s vědomím odpovědnosti vůči Bohu a bližnímu! Jak životně důležité je brát v úvahu Boží vůli, a ne jen svou vlastní sobeckou vůli! — Mat. 7:21, 24, 26.
21 Žijeme však ve světě řízeném satanovým duchem, a tak není vždy snadné žít pro Boží vůli. (Zjev. 12:9) Stále je vyvíjen tlak, abychom se dali utvářet vůlí a myšlenkovým postojem světa. Posedlost módou a jejími výstřelky může ovlivnit i některé ve sboru, takže začnou vypadat jako imitace nějaké slavné osobnosti ze světa zábavy. Jak přiléhavá je tedy Pavlova rada: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přetvářejte se přeměnou své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“! — Řím. 12:2.
22. a) Jaká je Boží vůle pro naši dobu? b) Jak můžeme ukázat, že žijeme pro Boží vůli? c) Jaké požehnání čeká na ty, kteří žijí pro Boží vůli?
22 Boží vůlí je, aby „toto dobré poselství o království“ bylo kázáno po celém světě, dříve než Bůh ukončí přítomný světový systém. (Mat. 24:14; Zjev. 14:6, 7) Tím pádnější je důvod reagovat na volání po větším počtu služebníků plným časem, jestliže ti to okolnosti dovolují. Je také důvod, aby se starší a služební pomocníci dávali k dispozici a přecházeli do sborů, kde je snad zapotřebí jejich pomoci. A je podstatný důvod pro to, aby každý „svědek“ byl opravdovým křesťanským svědkem — ne aby jen nosil nálepku křesťanství, ale aby skutečně žil pro Boží vůli nyní a navždy. Uvědom si, že tím budeš ‚jako poklad bezpečně shromažďovat znamenitý základ pro budoucnost, aby ses chopil skutečného života‘. — 1. Tim. 6:19.
Jak bys odpověděl?
◆ Jak ukázal Ježíš, že žije pro Boží vůli?
◆ Jaký prospěch čeká ty, kteří žijí pro Boží vůli?
◆ Jaké bylo Kristovo smýšlení ve vztahu k Boží vůli?
◆ Jak by na nás měla působit ‚síla podněcující naši mysl‘?
◆ Jak bychom měli pohlížet na život?
[Obrázek na straně 21]
Vede tě k poslušnosti ocenění pro zákon, nebo jen přítomnost policie?