Co říká Bible
Líbí se Bohu všechny náboženské slavnosti?
Na náměstí se koná zvláštní mše, jíž se účastní 20 000 věřících. Po bohoslužbě začíná procesí. Zástup věřících se nyní rozrůstá na 60 000 osob. Ulicemi města kráčí za obrazem Nossa Senhora Aparecida, která je „svatou“ patronkou Brazílie. V poledne, když se poutníci vydávají na cestu, zazní v blízkosti tabernakulu ostré rány, předvádí se oslňující ohňostroj.
TAKOVÉ náboženské slavnosti spojené s procesím jsou v mnoha zemích běžné. Proč ale lidé chodí na procesí? Katolíci, buddhisté a také lidé jiných přesvědčení mají dvě základní pohnutky, totiž tradici a zbožnost. A navíc, podobně jako v minulosti, může být zábava důležitou součástí těchto slavností. Kniha The World Book Encyclopedia uvádí, že ve středověku „mnohé náboženské slavnosti kladly důraz na uvolnění. Umožňovaly lidem zapomenout na problémy každodenního života.“ Tak je tomu často i dnes. Například město Salvador (Brazílie) je pověstné svými náboženskými a lidovými slavnostmi, kde se při různých oslavách a hlučných radovánkách mísí mystika s veselou zábavou a vyvrcholením je karneval. Některá náboženská procesí mohou mít veselý ráz, jiná však probíhají vážně.
Návštěvník jednoho typického procesí v Brazílii si všiml, že „za kněžími s obrazem kráčelo několik lidí, kteří zpívali církevní píseň, ale ostatní je doprovázeli tiše. Hlavním dojmem však působila vážnost, či spíše sklíčenost, jako kdyby se jednalo o pohřeb.“ Lúcio, který pochází ze severní části Brazílie, říká: „Podobně jako kdysi já, lidé zoufale hledají pomoc nebo řešení rodinných a finančních problémů. Uctívání ‚svaté‘ patronky často představuje líbání obrazu nebo vystupování po kolenou do schodů, které k obrazu vedou, či chůzi na velké vzdálenosti s kamenem na hlavě.“
Nevěřícím mohou připadat takové dobrovolné oběti nepochopitelné. Lidé, kteří to dělají, se však domnívají, že se líbí Bohu. Je tomu tak skutečně? Pomocí Bible můžeme poznat, zda se takové náboženské slavnosti a procesí Bohu líbí, nebo ne.
Přinášejí Boží schválení?
Dějiny ukazují, že starověký Izrael radostně zachovával jak každoroční, tak jiné pravidelně se opakující slavnosti. Byl to způsob, jak vzdát Jehovovi Bohu čest. (5. Mojžíšova 16:14, 15) Kniha The Illustrated Bible Dictionary uvádí o biblických svátcích: „Radost při svátcích byla upřímná. Náboženské povinnosti nevylučovaly radost z pozemských věcí, které byly pokládány za dar od Boha.“ I když dodržovali náboženské oslavy, přesto izraelští kněží i lid zanedbávali své duchovní potřeby. (Izajáš 1:15–17; Matouš 23:23) Vyvstává však otázka, zda procesí byla součástí uctívání křesťanů v prvním století.
Ježíš Kristus sice dodržoval některé židovské náboženské svátky, ale ani on, ani jeho apoštolové nezavedli náboženská procesí. The Encyclopædia Britannica říká: „Krátce poté, co Konstantin ve čtvrtém století prohlásil křesťanství za náboženství celé své říše, začala být procesí populární.“ A publikace The World Book Encyclopedia prohlašuje: „Církevní slavnosti (i procesí) převzaly mnoho pohanských zvyků, kterým nyní daly nový význam.“
Křesťané nemají povinnost podílet se na takových náboženských slavnostech a procesích. O svátcích, které měl starověký Izrael podle Božího zákona slavit, napsal apoštol Pavel: „Ať vás tedy nikdo nesoudí v jídle a pití nebo s ohledem na nějaký svátek nebo zachovávání novoluní či sabatu; ty věci jsou totiž stínem budoucích věcí, ale skutečnost patří Kristu.“ (Kolosanům 2:16, 17) Nikdo nesměl posuzovat u křesťanů v Kolosech jejich postoj k Bohu na základě zachovávání svátků podle mojžíšského Zákona.
Něco lepšího než procesí
Jestliže by se křesťané v Kolosech připojili ve svém křesťanském přesvědčení k obřadům, znamenalo by to úpadek jejich víry. Pavel to zdůvodnil: Proč následovat pouhý stín pravdy? Skutečná pravda je Kristus. A držet se prorockého předobrazu tudíž znamená zastínit duchovní skutečnost, na kterou tento předobraz poukazoval. Proč? Protože Pavel řekl, že „skutečnost patří Kristu“. Proto dodržování náboženských předpisů dnes už není součástí pravého uctívání.
Od křesťanů se tedy neočekává, že by dále dodržovali zvyky, které Bůh ustanovil, a rozhodně by se měli vyhnout svátkům pohanského původu, při nichž se používají obrazy nebo sochy a které se projevují nespoutanou zábavou. (Žalm 115:4–8) Apoštol Pavel varoval: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belialem?“ (2. Korinťanům 6:14, 15) Jinými slovy, jestliže se chceme líbit Bohu, nesmíme směšovat pravé uctívání s falešným. Jak bychom mohli přehlížet Boží vůli, a přitom se mu líbit? — Matouš 7:21.
Ne, Bůh neschvaluje náboženské slavnosti pohanů s jejich procesími. Zaniknou vlastně spolu se všemi zvyky, které zneuctívají Jehovu, jak předpovídá Boží slovo. Zjevení 18:21, 22 spojuje falešné náboženství a jeho zvyklosti s pohanským městem Babylónem. Čteme: „Silný anděl zdvihl kámen podobný velkému mlýnskému kameni a vrhl jej do moře a řekl: ‚Tak bude Babylón, velké město, svržen rychlým vrhem a již nikdy nebude nalezen. A již nikdy v tobě nebude slyšet zvuk pěvců, kteří se doprovázejí na harfu, a hudebníků a flétnistů a trubačů.‘“ Co uděláte, když jste se teď dověděli, že babylónské náboženské svátky se Bohu nelíbí?
Představte si, že na cestě k velmi důležitému cíli jste zabloudili. Jestliže by vám někdo laskavě ukázal, jak se bezpečně dostat k cíli, nebyli byste mu vděční za to, že vám pomohl najít správnou cestu? Podobně, když jste teď poznali Boží názor na náboženská procesí, proč nezkoumat dále v jeho Slově, co se mu líbí? Jestliže budete jednat podle toho, co poznáte z Bible, pomůže vám to vytvořit si dobrý vztah k Bohu — a to je mnohem více než podílet se na náboženských svátcích a procesích. — Jan 17:3.
[Podpisek obrázku na straně 20]
Velikonoční procesí v Holandsku, Harper’s, 19. století