Uč se poslušnosti přijímáním kázně
PŘEDSTAV SI, že stojíš na samém vrcholu vysoko se tyčícího skalního útesu. Cítíš se, jako bys měl pod sebou doslova celý svět. Máš tak radostný pocit svobody!
Přesto je tvá svoboda ve skutečnosti značně omezená. Každý tvůj pohyb je velmi omezován zákonem přitažlivosti; jediný chybný krok může znamenat katastrofu. Na druhé straně je nanejvýš příjemné vědět, že tentýž zákon přitažlivosti brání tomu, abys nebyl bezmocně unášen do vesmíru. Tento zákon je tedy očividně ke tvému dobru. Připustit, že omezuje tvé pohyby na onom horském štítu, je užitečné, dokonce to chrání život.
Ano, zákony a poslušnost zákonů mohou někdy naši svobodu omezit, ale je snad proto poslušnost nežádoucí?
Jak na poslušnost pohlíží Bůh
‚Vznešený stvořitel‘, Jehova, je ‚zdrojem života‘. Proto je správné, že je mu veškeré jeho stvoření zavázáno poslušností. Žalmista projevoval správný postoj, když napsal: „Uctívejme a klanějme se; poklekněme před Jehovou, naším Původcem, vždyť je náš Bůh, a my jsme lid jeho pastvy a ovce jeho ruky.“ — Kazatel 12:1; Žalm 36:9; 95:6, 7.
Jehova od začátku vyžadoval od svých tvorů poslušnost. Adam s Evou mohli žít trvale v ráji, ale záleželo to na jejich poslušnosti. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Poslušnost se očekávala i od andělů, přestože jsou vyšší formou života než lidé. Někteří z těchto duchovních tvorů byli „neposlušní, když Boží trpělivost čekala v Noemových dnech“, a proto je Bůh potrestal tím, že je vydal do „jam husté tmy, aby byli uchováni k soudu“. — 1. Petra 3:19, 20; 2. Petra 2:4.
Otevřeně řečeno, Bůh považuje poslušnost za podmínku k tomu, aby bylo možné získat jeho schválení. Čteme o tom: „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu? Pohleď, poslouchat je lepší než oběť, věnovat pozornost je lepší než tuk beranů.“ — 1. Samuelova 15:22.
Musíme se jí učit — proč a jak
Poslušnost vede ke spravedlivému postavení před Bohem. Je tedy velice naléhavé, abychom se jí učili! Již v mládí můžeme učením získat návyk být poslušní, podobně jako když se učíme nějakému cizímu jazyku. Proto Bible zdůrazňuje, že děti mají být vychovávány od útlého dětství. — Jozue 8:35.
Někteří modernisté popírají biblické hledisko a říkají, že vyžadovat od dětí poslušnost znamená duševně je znásilňovat. Tvrdí, že dětem by se mělo dovolit, aby si vytvořily své vlastní osobní představy a životní měřítka, jimiž by se řídily bez vnějších zásahů ze strany dospělých.
Ale v šedesátých letech, kdy mnozí rodiče zastávali tento názor, nesouhlasil s tím Wilhelm Hansen, lektor, redaktor a profesor psychologie. Napsal: „Pro dítě v raném stadiu vývoje, v době, kdy je jeho vztah k rodičům stále ještě rozhodující, je ‚špatné‘ to, co rodiče zakážou, a ‚dobré‘, co doporučují nebo chválí. Pokud jde o morálku a hlavní ctnosti, na jejichž existenci záleží jeho vztah k mravnímu řádu, vede tedy dítě jedině poslušnost.“ — Srovnej Přísloví 22:15.
Boží slovo zdůrazňuje, že je nutné poslušnosti se učit. Čteme o tom: „Vím, Ó PANE, že si člověk nevolí své cesty sám; ani není na člověku, aby určoval svůj životní běh.“ (Jeremjáš 10:23, The New English Bible) Dějiny jsou plné případů, kdy si lidé naplánovali svůj život podle osobních měřítek, a dostali se proto do vážných těžkostí. Proč se to stává tak často? Lidem totiž chybí poznání, moudrost a pochopení, aby si bez cizí pomoci mohli naplánovat život. Ještě horší je, že mají zděděný sklon rozhodovat se nesprávně. Bezprostředně po potopě řekl Jehova o člověku: „Sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí.“ — 1. Mojžíšova 8:21.
Nikdo tedy nedědí sklon poslouchat Jehovu. Svým dětem musíme poslušnost vštěpovat a dále se jí musíme učit po celý život. Každý z nás potřebuje pěstovat stav srdce, jaký měl král David, který napsal: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám. Přiměj mě chodit v tvé pravdě, a vyučuj mě, vždyť jsi mým Bohem záchrany. V tebe jsem doufal po celý den.“ — Žalm 25:4, 5.
Poslušnosti uč vlastní poslušností
Ježíšova matka a adoptivní otec dobře znali okolnosti Ježíšova narození. Uvědomovali si proto, že Ježíš má mít důležitou úlohu ve splňování Jehovových předsevzetí. (Srovnej Lukáše 1:35, 46, 47.) Slova „Pohleď, synové jsou dědictví od Jehovy“ pro ně měla jedinečný význam. (Žalm 127:3) Plně uznávali svou nesmírnou odpovědnost, a proto pohotově uposlechli Boží pokyny, například když jim bylo řečeno, aby utekli do Egypta, a později, aby odešli do Galileje. — Matouš 2:1–23.
Ježíšovi rodiče také uznávali svou odpovědnost za ukázňování. Je pravda, že Ježíš byl během své předlidské existence vždy poslušný. Ale když byl na zemi, učil se poslušnosti za naprosto nových okolností. Musel například poslouchat nedokonalé rodiče, protože i dokonalé dítě potřebuje kázeň v podobě poučování a výchovy. To mu jeho rodiče poskytli. Na druhé straně ukázňování v podobě trestu nebylo nutné. Ježíš vždy poslouchal; nikdy se mu nemuselo nic říkat dvakrát. Čteme o tom: „Potom se s nimi [s rodiči] vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je.“ — Lukáš 2:51, Petrů.
Josef a Marie také věděli, že mají Ježíše učit příkladem. Čteme, že „jeho rodiče byli zvyklí chodit rok co rok do Jeruzaléma na svátek pasach“. (Lukáš 2:41) Josef se staral o to, aby rodinu mohl brát s sebou, a tak dával najevo, že se zajímá o její duchovní blaho a že pojímá Jehovovo uctívání vážně. Podobně i dnes mohou rodiče svou vlastní poslušností ve věcech uctívání učit své děti poslušnosti.
Josef a Marie poskytovali Ježíšovi vynikající ukázňování ve spravedlnosti, a tak „Ježíš dále dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. To je znamenitý příklad, kterým se dnes mohou řídit křesťanští rodiče! — Lukáš 2:52.
„Poslouchejte. . . ve všem“
„Děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to příjemné v Pánu.“ (Kolosanům 3:20) Ježíš mohl poslouchat rodiče ve všem, protože oni sami poslouchali Jehovu, a to jim bránilo, aby od Ježíše — nebo od jeho nevlastních bratrů a sester — nežádali nic, co by bylo v rozporu s Jehovovou vůlí.
I dnes mnozí rodiče úspěšně učí své děti, aby ve všem poslouchaly. Vyslechněme si tři otce, kteří nyní již mají výchovu dětí za sebou a v současné době slouží v jedné odbočce Společnosti Strážná věž.
Theo vypráví, jak s manželkou vychovali pět synů. Říká: „Je důležité, aby děti od samého začátku věděly, že my dospělí také děláme chyby. Je smutné, že je dokonce opakujeme, a stále musíme našeho nebeského Otce prosit o odpuštění a o pomoc. Záměrně jsme připustili, aby naše děti viděly, že stejně jako ony zápolí s úzkostnými starostmi mládí, my zase zápolíme s úzkostnými starostmi dospělých.“
Má-li se dítě naučit poslušnosti, je velice důležité, aby mezi ním a jeho rodiči byl láskyplný vztah. Hermann říká o své manželce: „Nebyla chlapcům jenom matkou, ale byla také jejich přítelkyní. Oceňovali to, a tak pro ně nebylo obtížné poslouchat.“ Hermann pak přidává jeden praktický podnět, jak zlepšit vztah mezi dětmi a rodiči: „Záměrně jsme se několik let obešli bez myčky nádobí, takže jsme nádobí museli mýt a utírat ručně. Synové měli na starosti utírání, ve kterém se střídali. To byla ta nejlepší doba pro neformální rozhovory.“
Láskyplný vztah mezi dětmi a rodiči slouží jako vzor pro vztah, který musí mít křesťan k Jehovovi. Rudolf vysvětluje, jak s manželkou pomáhali svým dvěma chlapcům, aby si takový vztah vytvořili: „Základem bylo pravidelné rodinné studium. Dětem jsme zadávali mnoho vhodných námětů ke zkoumání. Také jsme si společně četli Bibli a pak jsme látku rozebírali. Naši synové mohli vidět, že Jehova očekává poslušnost i od rodičů, a ne jenom od dětí.“
Křesťanští rodiče si uvědomují, že inspirovaný text „Kárání kázně jsou cestou života“ se vztahuje stejně na ně jako na jejich děti. Povinností dětí je, aby ve všem poslouchali rodiče, a rodiče zase musí být poslušní ve všem, co od nich vyžaduje Jehova. Vztah mezi rodiči a dětmi je zapotřebí posilovat, ale kromě toho budou chtít rodiče i děti posilovat svůj vztah k Bohu. — Přísloví 6:23.
Dívej se na poslušnost pozitivně
Můžeme být vděční, že nám Boží slovo poskytuje tak praktické rady k výchově dětí! (Viz rámeček.) Děti, jež se učí poslušnosti od rodičů, kteří je ukázňují ve spravedlnosti, jsou skutečným zdrojem radosti pro celé křesťanské společenství.
Poslušnost Bohu znamená život, a proto bychom si neměli zahrávat s myšlenkou, že se — byť i nakrátko — zbavíme omezení, jimiž Boží příkazy ohraničují naši osobní svobodu. Představ si například, že bychom se mohli na chvíli zbavit zákona přitažlivosti. Uchvátilo by nás to a rozjařilo, kdybychom z horského štítu stoupali vzhůru k nebi a nic by naší svobodě nebránilo! Ale co by se stalo, jakmile by se vše vrátilo do normálního stavu? Jen si představ ten pád, který by nás čekal!
Učíme-li se poslušnosti tím, že přijímáme kázeň, přispívá to k rozvoji vyvážené osobnosti a pomáhá nám to, abychom poznali své hranice. Pomáhá nám to, abychom nebyli nároční a necitliví k právům a potřebám ostatních. Pomůže nám to vyhnout se chvílím nejistoty. Krátce řečeno, vede to ke štěstí.
Ať jsi dospělý, nebo dítě, uč se tedy poslušnosti tím, že budeš přijímat kázeň, „aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi“. (Efezanům 6:1–3) Kdo by chtěl ohrozit svou vyhlídku na věčný život tím, že by nepřijímal kázeň a nenaučil by se tak poslušnosti? — Jan 11:26.
[Rámeček na straně 29]
RODIČE, UČTE POSLUŠNOSTI UKÁZŇOVÁNÍM VE SPRAVEDLNOSTI
1. Ukázňujte na základě biblických zákonů a zásad.
2. Ukázňujte ne pouhým vyžadováním poslušnosti, ale tím, že vysvětlujete, .roč je poslušnost projevem moudrosti. — Matouš 11:19b.
3. Neukázňujte v hněvu ani s křikem. — Efezanům 4:31, 32.
4. Ukázňujte vroucně v rámci láskyplného a starostlivého vztahu. — Kolosanům 3:21; 1. Tesaloničanům 2:7, 8; Hebrejcům 12:5–8.
5. Ukázňujte děti od jejich útlého dětství. — 2. Timoteovi 3:14, 15.
6. Ukázňujte opakovaně a důsledně. — 5. Mojžíšova 6:6–9; 1. Tesaloničanům 2:11, 12.
7. Ukázňujte nejprve sebe, a tak vyučujte svým příkladem. — Jan 13:15; srovnej Matouše 23:2, 3.
8. Při ukázňování se plně spoléhejte na Jehovu a v modlitbě proste o jeho pomoc. — Soudci 13:8–10.
[Obrázek na straně 28]
„Kárání kázně jsou cestou života“