16, 17. (a) Jak Pavel získal smělost pro službu? (b) Jaké kroky bychom měli podniknout, jestliže máme z některého odvětví naší křesťanské služby strach?

¹⁶ Pavel napsal křesťanům v Tesalonice: „Potom, co jsme nejprve trpěli a nestoudně se s námi ve Filipech (jak víte) zacházelo, sebrali jsme prostřednictvím našeho Boha smělost, abychom k vám o Boží dobré zprávě mluvili s velkým bojem.“ (1. Tesaloničanům 2:2) V jakém smyslu se s Pavlem a jeho druhy zacházelo ve Filipech „nestoudně“? Někteří znalci uvádějí, že řecké slovo, které Pavel použil, vyjadřuje urážky, hanebné neboli nehorázné zacházení. Úředníci ve Filipech je zbili pruty, uvrhli do vězení a upevnili do klády. (Skutky 16:16–24) Jak na Pavla tento nepříjemný zážitek zapůsobil? Zastrašilo ho to snad tak, že se po příchodu do Tesaloniky, dalšího města na své misionářské cestě, stáhl zpět? Ne, Pavel ‚sebral smělost‘. Překonal strach a dál směle kázal.

¹⁷ Kde Pavel získal svou smělost? Měl ji sám od sebe? Ne, protože řekl, že sebral smělost „prostřednictvím našeho Boha“. Jeden slovník určený pro ty, kdo překládají Bibli, říká, že tento výrok by mohl být přeložen takto: „Bůh odňal strach z našeho srdce.“ Jestliže se tedy necítíte příliš smělí, pokud jde o službu, nebo jestliže vám některé její odvětví obzvlášť nahání strach, proč nepožádat Jehovu, aby pro vás udělal totéž co pro Pavla? Proste ho, aby odňal strach z vašeho srdce. Proste ho, aby vám pomohl sebrat smělost pro kazatelské dílo. Kromě toho podnikněte některé další praktické kroky. Domluvte si například, že s vámi bude pracovat křesťan, který je zkušený právě v tom odvětví služby, z něhož máte strach. To se může týkat obvodu s obchody a podniky, vydávání svědectví na ulici, neformální služby nebo vydávání svědectví po telefonu. Váš partner bude možná ochoten převzít zpočátku vedení. Buďte tedy pozorní a učte se. Potom však seberte smělost a vyzkoušejte si to sami.

18. Jaké požehnání můžeme zažít, jestliže v naší službě sebereme smělost?

¹⁸ Přemýšlejte, jaké výsledky přinese to, že seberete smělost. Když vytrváte a nenecháte se odradit, budete mít při tom, jak se budete s druhými lidmi dělit o pravdu, nejspíš pěkné zážitky — zážitky, o které byste jinak přišli. (Viz stranu 25.) Bude vás uspokojovat vědomí, že jste potěšili Jehovu vykonáním něčeho, co pro vás není snadné. Zažijete, jak vám Jehova bude žehnat a pomáhat v překonávání vašich obav. Posílí se vaše víra. A tak vlastně zároveň s tím, jak budete posilovat víru ostatních lidí, posílíte i svou vlastní víru. (Juda 20, 21)

Sebrali smělost

NENÍ vždy snadné sebrat smělost a kázat. Apoštol Pavel řekl, že to jednou dělal „s velkým bojem“. (1. Tesaloničanům 2:2) Má vůbec cenu ‚bojovat‘ o to, abychom kázali? Nemáme sice žádnou záruku, že budeme mít nějaké velkolepé zážitky, ale když Boží ctitelé seberou smělost, často z toho mají radost. Uvažujme o některých příkladech.

Osmiletá dívenka Tara pozorně naslouchala, když učitelka třídě vyprávěla, že za druhé světové války židovští vězňové v koncentračních táborech museli jako znak totožnosti nosit žlutou Davidovu hvězdu. Tara přemýšlela, zda má promluvit. Vzpomíná: „Nechala jsem oči otevřené a přitom jsem se pomodlila.“ Tara se potom přihlásila a řekla, že svědkové Jehovovi byli v těchto táborech také a že museli nosit fialový trojúhelník. Učitelku to zaujalo a poděkovala jí. Svou poznámkou Tara otevřela cestu pro další rozhovory s učitelkou, která celé třídě později dokonce pustila videokazetu Svědkové Jehovovi zůstali pevní i při útocích nacistů.

V Guineji v západní Africe chtěla nepokřtěná zvěstovatelka Irène udělat pokrok ve službě. Misionářka, která s ní studovala Bibli, ji povzbuzovala, aby se snažila nabízet časopisy Strážná věž a Probuďte se! spolužákům ve škole. Irène váhala, protože její spolužáci nebyli pravdě nakloněni. Nicméně povzbuzení misionářky na Irène zapůsobilo a ona se rozhodla oslovit nejdříve studentku, která kladla patrně největší odpor. Irène byla překvapena, že dívka reagovala příznivě a časopisy ochotně přijala. Časopisy si vzali i další studenti. Ten měsíc Irène rozšířila víc časopisů než za předchozích pět měsíců dohromady.

Jeden starší na Trinidadu váhal oslovit ředitelku jisté školy, aby jí ukázal, jakou naučnou hodnotu má časopis Probuďte se! Přesto sebral smělost. Říká: „Když jsem vstoupil do budovy, pomodlil jsem se. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak byla ředitelka neobyčejně příjemná.“ Přijala časopis Probuďte se! s námětem „Jakou naději mají dnešní mladí lidé?“, a dokonce souhlasila s tím, že ho použije při vyučování ve třídě. Od té doby přijala 40 časopisů pojednávajících o různých otázkách.

Když byl Vaughn mladý, bylo pro něj vždycky obtížné kázat. „Začal jsem být nervózní, potily se mi ruce a mluvil jsem rychle — nedokázal jsem zmírnit tempo.“ Přesto se z něj stal celodobý služebník. Ani tak pro něj nebylo vždycky snadné mluvit. Jednou, když měl za sebou skličující den strávený hledáním zaměstnání, chtěl vydat svědectví někomu v metru, „aby ten nepříjemný den přinesl alespoň něco dobrého“. Ve vagónu však seděl podnikatel, který vypadal sebejistě, a Vaughn z něj dostal strach. Nakonec však sebral smělost a oslovil staršího muže, který seděl vedle něj. Byl z toho dlouhý rozhovor. „Na to, jak jste mladý, máte velmi dobré otázky,“ řekl onen podnikatel a zeptal se: „Jste snad teolog?“ Vaughn odpověděl: „Ne, jsem svědek Jehovův.“ „Ach tak,“ usmál se ten muž. „Teď už je mi to jasné.“

Všichni tito svědkové Jehovovi — a nespočet dalších — jsou rádi, že sebrali smělost, aby kázali. A co vy?