‚Netruchlete jako ostatní‘

VŠIMLI jste si někdy, že květiny po bouřce jako by skláněly hlavu? Určitým způsobem to je dojemný pohled. Konec konců taková průtrž mračen nejspíš zažene do přístřeší i mnoho zvířat a lidí — a to jsou mnohem odolnější tvorové než květiny. Zato květina stojí venku jako přikovaná a odolává rozběsněnému počasí. A nakonec tu je nedotčená, skloněná, ale ne zlomená, a ukazuje tím sílu, která neodpovídá jejímu křehkému vzhledu. Když ji tak obdivujete, možná se ptáte, zda bude zase svěží a zvedne svou pěknou hlavu znovu k nebi.

S lidmi je to velmi podobné. V této obtížné době prožíváme všechny druhy bouří. Ekonomické těžkosti, deprese, zhoršující se zdraví, smrt někoho milovaného — takové bouřky přepadnou dříve nebo později každého z nás a někdy se jim prostě nemůžeme vyhnout, stejně jako se květina nemůže sama vykořenit a utéci pod střechu. Když vidíme lidi, kteří vypadají velmi křehce, jak projevují překvapivou sílu a vytrvávají pod takovým náporem, působí to na naše srdce. Jak to dělají? Často je klíčem víra. Ježíšův nevlastní bratr Jakub napsal: „Víte, že osvědčí-li se [ve zkouškách] vaše víra, povede to k vytrvalosti.“ — Jakub 1:3, EP.

Dalším klíčem je naděje. Zemře-li například někdo, koho jste velmi milovali, naděje může pro Vás, pozůstalé, znamenat opravdu hodně. Křesťanům v Tesalonice apoštol Pavel napsal: „Nechceme, abyste byli v nevědomosti ohledně těch, kteří spí ve smrti; abyste netruchlili právě jako i ostatní, kteří nemají žádnou naději.“ (1. Tesaloničanům 4:13) Křesťané jsou samozřejmě smutní, když jim někdo zemře, ale přesto je to jiné než u druhých lidí. Přesně vědí, jaký je stav mrtvých, a vědí i o naději na vzkříšení. — Jan 5:28, 29; Skutky 24:15.

Takové poznání dává křesťanům naději. A tato naděje zase postupně zmírňuje jejich zármutek. Pomáhá jim vytrvat, a nejen to. Časem možná zvednou hlavu stejně jako květina po bouři, a znovu naleznou v životě radost a uspokojení.