Nepřipusťte, aby se vaše silné stránky staly vašimi slabinami
Luxusní parník Titanic byl vzhledem k šestnácti vodotěsným komorám ve svém trupu považován za nepotopitelný. Na své první plavbě v roce 1912 vezl asi jen polovinu počtu záchranných člunů, které byly zapotřebí. Loď však narazila na ledovec a potopila se, takže o život přišlo více než 1 500 lidí.
UZZIJÁŠ, bohabojný král starověkého Jeruzaléma, byl skvělým vojenským velitelem. S Jehovovou pomocí porážel své nepřátele jednoho po druhém. „[Uzzijášův] věhlas se tedy rozešel do velké vzdálenosti, neboť mu bylo podivuhodně pomáháno, až byl silný.“ Potom se však „jeho srdce . . . stalo domýšlivým . . . , takže jednal nevěrně proti Jehovovi, svému Bohu“. Uzzijáš byl kvůli své domýšlivosti postižen malomocenstvím. (2. Paralipomenon 26:15–21; Přísloví 16:18)
Tyto dvě zprávy nás učí, že pokud nejsou naše silné stránky vyváženy moudrostí, skromností a pokorou, mohou se snadno stát našimi slabinami neboli nedostatky. To vede k zamyšlení, protože každý z nás má určité silné stránky neboli dary a chce, aby se tyto dary staly přínosem a zdrojem radosti pro něj samotného i pro druhé, zejména pro našeho Stvořitele. Opravdu, jakýkoli dar od Boha, který snad máme, bychom měli plně využívat, ale zároveň bychom tento dar měli usměrňovat, aby zůstal cenným přínosem.
Například pro člověka, který má rád svou práci, by se tento dar snadno mohl stát nedostatkem, kdyby ten člověk začal být prací posedlý. Opatrný člověk se sice nedá snadno oklamat nebo podvést, ale na druhé straně je možná opatrný do té míry, že nikdy neudělá žádné rozhodnutí. Také výkonnost je pěkná vlastnost, ale jde-li do extrému, takže je přehlížen lidský faktor, výsledkem může být chladné, odměřené ovzduší, které vede ke sklíčenosti. Zamyslete se tedy na chvíli nad svými silnými stránkami. Nakládáte s nimi dobře? Jsou požehnáním pro druhé lidi? A především používáte je tak, abyste ctili Jehovu, Zdroj ‚každého dobrého daru‘? (Jakub 1:17) Podívejme se proto blíže na několik dalších příkladů toho, jak by se silné stránky mohly stát slabinami, nebo dokonce nedostatky, jestliže se vymknou kontrole.
Používejme moudře duševní schopnosti
Bystrá mysl je jistě prospěšná věc. Nicméně mohla by se stát slabostí, pokud by nás vedla k přehnané sebedůvěře nebo k tomu, že bychom si vytvořili příliš vysoké mínění o sobě, zvláště jestliže nás druzí příliš chválí nebo nám lichotí. Také bychom si snad mohli vytvořit intelektuálský náhled na Boží slovo a na studijní publikace založené na Bibli.
Přehnaná sebedůvěra se může projevit různými způsoby. Když například člověk, který má výborné myšlenkové schopnosti, dostane nějaký řečnický úkol na křesťanském shromáždění — dejme tomu veřejnou přednášku nebo proslov ve škole teokratické služby —, možná nechá přípravu na poslední chvíli, a možná se dokonce ani nepomodlí o Jehovovo požehnání. Místo toho spoléhá na své vědomosti a na svou schopnost improvizovat. Přirozená schopnost sice může na nějakou dobu zakrýt jeho nedbalost, ale bez Jehovova plného požehnání se duchovní pokrok takového člověka zpomalí, nebo snad dokonce zastaví. Znamenitý dar by tak byl promarněn. (Přísloví 3:5, 6; Jakub 3:1)
Někdo s bystrým myšlením by také mohl přijmout intelektuálský náhled na Bibli a na biblické studijní pomůcky. Takové poznání však pouze „nadýmá“ neboli nafukuje osobnost jako balon, ale ‚nebuduje‘ láskyplné křesťanské vztahy. (1. Korinťanům 8:1; Galaťanům 5:26) Naproti tomu duchovně smýšlející člověk se bez ohledu na své duševní schopnosti vždy modlí o Božího ducha a spoléhá na něj. Jeho silná stránka se stává stále větším přínosem, když takový člověk roste v lásce, pokoře, poznání a moudrosti — a to vše v harmonické vyrovnanosti. (Kolosanům 1:9, 10)
Schopnost se stane slabostí také tehdy, pokud jsme si díky ní vytvořili příliš vysoké mínění o sobě, mínění, které odhaluje nedostatek skromnosti. Nějaký nadaný člověk i ti, kteří mu pochlebují, možná zapomínají, že Jehova „nebere ohled na ty, kdo jsou moudří ve svém vlastním srdci“, třebaže jsou snad nadaní. (Job 37:24) Boží slovo říká: „Moudrost je u skromných.“ (Přísloví 11:2) Apoštol Pavel, přestože byl velmi inteligentní a vzdělaný, řekl Korinťanům: „Když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat Boží posvátné tajemství výstřední řečí ani moudrostí. . . . Přišel jsem k vám ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním; a má řeč a to, co jsem kázal, nebylo s přesvědčivými slovy moudrosti, ale s projevem ducha a moci, abyste neměli víru v lidskou moudrost, ale v Boží moc.“ (1. Korinťanům 2:1–5)
Opravdu moudrý člověk se nedá oklamat světským názorem na intelekt ani světskými měřítky úspěchu. A tak místo toho, aby takový člověk využíval své vlohy s cílem sklidit obdiv od lidí nebo nahromadit světské bohatství, dává to nejlepší, co má, Dárci svého života a svých schopností. (1. Jana 2:15–17) Proto stále dává zájmy Království na první místo ve svém životě a je jako úrodný „strom zasazený při vodních tocích“. „Všechno, co dělá, se podaří“ — ne díky jeho vlastnímu přirozenému nadání, ale díky Jehovovu požehnání. (Žalm 1:1–3; Matouš 6:33)
Ať křesťanství přispívá k vašim silným stránkám
Křesťanství ve své podstatě oplývá silnými stránkami do té míry, že světské filozofie vedle něj blednou. Křesťanský způsob života například formuje ty nejlepší manžely a manželky, nejlepší sousedy a nejlepší zaměstnance — lidi, kteří jsou čestní, uctiví, pokojní a pilní. (Kolosanům 3:18–23) Kromě toho křesťanské školení v mluvení a vyučování přispívá k dobré schopnosti komunikovat. (1. Timoteovi 4:13–15) Není proto překvapivé, že křesťané jsou často vyhledáváni svými zaměstnavateli, kteří jim nabízejí další odpovědné úkoly a pracovní povýšení. Avšak pokud nejsme ostražití, mohly by být takové silné stránky také zneužity. Povýšení nebo lákavá nabídka nějakého zaměstnání může ve skutečnosti znamenat, že se křesťan cele oddá firmě, a může vést k tomu, že začne pravidelně vynechávat křesťanská shromáždění nebo že bude obětovat drahocenný čas, který by měl trávit se svou rodinou.
Jeden křesťanský starší, který žil v Austrálii a který byl zároveň otcem rodiny, byl velmi úspěšným podnikatelem a, jak se říká, „svět mu ležel u nohou“. Přesto odmítl pokušení získat bohatství a postavení v tomto systému. Řekl: „Chtěl jsem trávit více času se svou rodinou a v křesťanské službě. A tak jsme se s manželkou dohodli, že omezím množství času, který trávím v zaměstnání. Proč bych měl pracovat pět dnů v týdnu, když nemusím?“ Tento starší udělal několik promyšlených úprav ve svém životě a zjistil, že se dokáže postarat o svou rodinu, i když pracuje jen tři nebo čtyři dny v týdnu. Časem byl požádán, aby se podílel na dalších služebních výsadách, například na práci v místním výboru sjezdového sálu a na zajišťování oblastních sjezdů. Moudře naložil se svými silnými stránkami a to přineslo jemu i jeho rodině radost a uspokojení.
Vyrovnaný postoj k výsadám
Křesťanští muži jsou povzbuzováni, aby usilovali o služební výsady ve sboru. „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce [nebo služebního pomocníka], touží po znamenité práci.“ (1. Timoteovi 3:1) Stejně jako silné stránky, o kterých již byla zmínka, i ochota přijímat odpovědné úkoly však musí být vyvážena dobrým úsudkem. Nikdo by si neměl brát tolik úkolů, že by ze služby pro Jehovu ztratil radost. Jistě, ochotný duch je chvályhodný a skutečně nezbytný, protože Jehova neschvaluje postoj lidí, kteří se takříkajíc šetří; ochota však musí zároveň zrcadlit skromnost a ‚zdravou mysl‘. (Titovi 2:12; Zjevení 3:15, 16)
Ježíš projevoval jemnost, pochopení a citlivost, a proto se i ti nejponíženější lidé cítili v jeho přítomnosti příjemně. Podobně se i dnes lidé cítí dobře s těmi, jejichž silnou stránkou je soucit a starostlivost. V křesťanském sboru jsou takoví vřelí a přístupní starší opravdu považováni za „dary v podobě lidí“. Jsou jako „úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. (Efezanům 4:8; Izajáš 32:2)
Starší však musí vyrovnaně věnovat čas nejen pomoci druhým, ale také svému osobnímu studiu, rozjímání, modlitbě i své veřejné službě. Ženatí starší musí přirozeně věnovat čas také členům své rodiny a měli by jim být obzvláště přístupní.
Schopné ženy jsou velkým požehnáním
Podobně jako schopní starší i duchovně smýšlející ženy jsou pro Jehovovu organizaci znamenitým přínosem. Ženy mají obvykle sklon zajímat se o druhé lidi — což je vlastnost, které si Jehova cení a ke které své služebníky povzbuzuje. Apoštol Pavel napsal: ‚Neupírejte s osobním zájmem oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.‘ (Filipanům 2:4) Nicméně tento ‚osobní zájem‘ o druhé má své hranice, protože žádný křesťan by se nechtěl ‚plést do záležitostí jiných lidí‘ a ani by neměl tlachat. (1. Petra 4:15; 1. Timoteovi 5:13)
Ženy mají mnoho dalších darů. Křesťanská žena může mít například větší duševní schopnosti než její manžel. Přesto si jako ‚schopná manželka‘, která se bojí Jehovy, bude svého manžela vážit a bude využívat své dary tak, aby svého manžela doplňovala, a ne aby s ním soutěžila. A moudrý, pokorný manžel si bude cenit silných stránek své manželky a bude se z nich radovat, místo toho, aby jí záviděl nebo aby to nelibě nesl. Bude ji povzbuzovat, aby plně využívala své vlohy tak, že vybuduje svou domácnost a pomůže svým dětem, aby se ‚bály Jehovy‘ jako ona sama. (Přísloví 31:10, 28–30; 1. Mojžíšova 2:18) Takovým skromným a pokorným manželům a manželkám se v manželství, které opravdu přináší čest Jehovovi, dobře daří.
Proč ovládat silnou osobnost
Silná osobnost, která je zaměřena na spravedlnost a na plnění Jehovovy vůle celou duší, může být vynikajícím přínosem, když je vyvážena skromností a pokorou. Ovšem může být i slabinou, pokud vede k tomu, že takový člověk druhé lidi ovládá nebo je zastrašuje. To platí zvláště v křesťanském sboru. Křesťané by se měli mezi sebou navzájem cítit uvolněně, a to i tehdy, když jsou ve společnosti sborových starších. (Matouš 20:25–27)
Také sami starší by se mezi sebou navzájem měli cítit uvolněně. A když se scházejí, měl by to být svatý duch, co ovlivňuje jejich rozhodnutí, ne síla osobnosti. Opravdu, svatý duch může působit na kohokoli z rady starších včetně toho nejmladšího nebo nejmlčenlivějšího z nich. Proto ti, kdo mají silnější osobnost, by — dokonce i když mají pocit, že mají pravdu — měli svou sílu ovládat tím, že se učí umění ustoupit, a tak ‚projevovat úctu‘ ostatním starším. (Římanům 12:10) Kazatel 7:16 laskavě varuje: „Nestaň se příliš spravedlivým, ani se neukazuj jako nadměrně moudrý. Proč by sis měl způsobit zpustošení?“
Jehova, Zdroj ‚každého dobrého daru‘, ovládá své silné stránky, které budí úžas, naprosto dokonale. (Jakub 1:17; 5. Mojžíšova 32:4) A on je naším Učitelem. Nechme se jím tedy učit a usilujme jak o to, abychom rozvíjeli své přirozené dary neboli silné stránky, tak o to, abychom je s moudrostí, skromností a láskou usměrňovali. Potom budeme pro druhé opravdovým požehnáním.
[Obrázky na straně 27]
Duchovní pokrok závisí na studiu spojeném s modlitbou a na spoléhání na Jehovu
[Obrázek na straně 29]
Osobní zájem o druhé lidi vyvážený skromností je požehnáním
[Podpisek obrázku na straně 26]
S laskavým svolením The Mariners’ Museum, Newport News, VA