Otázky čtenářů

◼ Je stanoven nejnižší věk, kdy může být křesťan doporučen jako služební pomocník ve sboru?

Ne, Bible neurčuje žádný nejnižší věk.

Ve starověkém Izraeli Bůh v některých případech opravdu určil věk. Muži povolaní k vojenské službě měli být dvacetiletí. Chlapci nebyli posíláni bojovat, jak se to někde děje v dnešní době. Věk byl také činitelem pro Levity. Kehatovci, kteří sloužili u svatostánku, měli být ve věku od 30 do 50 let. Proč? Zmínka o tomto věkovém omezení se uvádí v souvislosti s „namáhavou službou a službou nošení nákladů ve stanu setkání“. (4. Mojž. 4:3, 47) Zdá se, že Levité mohli začínat se snadnějšími úkoly ve 25 letech, ale museli dovršit 30 let, než se mohli podílet na obtížnějších úkolech a větších odpovědnostech v souvislosti s rozebíráním, přepravováním a sestavováním svatostánku. (4. Mojž. 8:24–26) Později v chrámu již nebyla taková těžká práce nutná, a proto pak začali sloužit Levité ve věku 20 let. — 1. Par. 23:24.

Určil však Bůh nejnižší věk pro služební pomocníky (diákony) v křesťanském sboru, když přestal používat tělesného Izraele a začal užívat izraele duchovního?

Kdybychom vycházeli ze zpráv z pozdějších staletí, mohli bychom se to domnívat. V římskokatolické církvi je diákon „ordinovaný služebník bezprostředně pod hodností kněze v božsky založené hierarchii řádů v církvi“. Binghamovy „Starožitnosti křesťanské církve“ uvádějí: „Biskupové a presbyteři [starší] . . . nemohli být obvykle ordinováni, dokud jim nebylo třicet let; ale diákoni mohli být ordinováni v dvaceti pěti letech, a ne dříve. To je věk určený jak civilním, tak kanonickým právem . . . V celých dějinách církve se zřídka setkáváme s případem, kdy byl někdo ordinován před dosažením dvaceti pěti let.“

Jaké požadavky však nacházíme v Bibli? Jediné dané požadavky jsou uvedeny v 1. Timoteovi 3:8–10, 12, 13: „Služební pomocníci by rovněž měli být vážní, ne dvojího jazyka, neoddávající se množství vína, ne chtiví nečestného zisku, uchovávající svatou tajnou věc víry s čistým svědomím. Ti ať jsou také nejprve vyzkoušeni, zda jsou vhodní, pak ať slouží jako služebníci, jsou-li bez obžaloby. Služební pomocníci ať jsou manželé jedné manželky a vedou znamenitým způsobem děti své domácnosti. Ti, kteří slouží znamenitým způsobem, získávají si totiž znamenité postavení a velkou volnost řeči ve víře ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“

Vidíme zde, že pro ustanovení za služebního pomocníka není určen žádný nejnižší věk. Jestliže se tedy starší sejdou, aby si promluvili o způsobilosti mužů ve sboru, mohou pamatovat na to, že není žádný biblický základ pro požadavek, aby bylo křesťanovi 20, 25 nebo 30 let, než může být doporučen a než může sloužit. O těch, kteří zastávají tento úřad, se Bible zmiňuje jako o ‚těch, kteří slouží‘, a proto bychom sotva očekávali, že jim bude kolem patnácti let. To Bible potvrzuje výrokem, že by takoví služební pomocníci mohli být ženatí a mohli mít sami děti.

Muži doporučení jako služební pomocníci by dále měli být „vyzkoušeni, zda jsou vhodní“, přičemž by měli dokazovat, že mají smysl pro odpovědnost. To neznamená, že by sloužili v nějakém zkušebním období. Musí spíše prokazovat křesťanskou zralost dostatečně dlouho (když byli pokřtěni nejméně rok) a musí to být muži, kteří jsou ochotni a schopni starat se o věci, jež jim byly přiděleny. Jestliže některý „vážný“ mladý muž projevuje tyto vlastnosti, je pokorný a splňuje jiné požadavky, mohou ho starší doporučit ke jmenování, i když mu ještě není 20 let. Jiní muži jsou možná daleko starší, než se jasně ukáže, že splňují požadavky, aby ‚sloužili znamenitým způsobem a získali si znamenité postavení a velkou volnost řeči‘.