Olympijské hry v Barceloně — Sláva za jakou cenu?

Od španělského dopisovatele Probuďte se!

DVACÁTÉHO pátého července 1992 stál v záři reflektoru osamělý lukostřelec. Napjal tětivu a do noční oblohy vyletěl přesně mířený hořící šíp. Když začal klesat, lehce se dotkl gigantické pochodně, která se tyčila nad mohutným stadiónem. Rozhořel se olympijský oheň. Olympijské hry v Barceloně byly zahájeny.

Jedenáct tisíc sportovců ze 172 zemí přijelo soutěžit o 1 691 olympijských medailí. V souladu s olympijským heslem se účastníci snažili o větší „rychlost, výšku, sílu“ než kdykoli dříve — a některým se to podařilo. Vítězství i zklamání s nimi sdílelo odhadem tři a půl miliardy televizních diváků.

Vítězství v olympijských hrách dává sportovcům naději na slávu a bohatství, přestože jsou ve světle ramp jen krátkou chvíli. Olympijské hry v Barceloně nebyly výjimkou. Někteří slavní sportovci již tou dobou vydělávali milióny dolarů propagací sportovních oděvů, běžecké obuvi, brýlí proti slunci, a dokonce elektroniky.

Klíčem k olympijské slávě je oddanost

Mnoho sportovců, zvláště gymnasté a skokani do vody, předvádí své výkony se zdánlivou lehkostí. Avšak taková obratnost si vyžaduje roky namáhavého tréninku. Někteří trénují od svých pěti let. A chce-li sportovec okusit úspěch, musí být sport v jeho životě zcela prvořadý.

Španělský plavec Martín López Zubero, který vyhrál 200 metrů znak, říká — snad s trochou nadsázky: „Třetinu svého života jsem strávil ve vodě.“ Jeho tréninkový rozvrh začíná v pět hodin ráno. Říká, že za jediný rok uplaval asi 8 000 kilometrů.

Trénink není jen sebezapření, ale i utrpení. Sedmibojařka Jackie Joyner-Kerseeová, která v Soulu a v Barceloně získala zlatou medaili, to vysvětluje: „Soutěžení je kouzelně krásné. Trénink nikoliv. . . Zeptejte se kteréhokoli sportovce — každého z nás pořád něco bolí. Žádám od svého těla, aby plnilo sedm různých úkolů. Nemohu od něj ještě chtít, aby nebolelo.“ Zvláště gymnasté musí být mistry ve vytrvalosti. Musí dvakrát denně trénovat, a to bez ohledu na bolestivě vymknutá zápěstí a vyvrknuté kotníky, natažené svaly a vazy, a dokonce navzdory námahovým frakturám. Nakonec však je to právě tato oddanost, z níž se rodí vítězové i velká podívaná.

Třpyt a zlato olympijských her

Olympijská podívaná je nepochybně strhující. Poskytuje divákům chvíle vzrušení a je přehlídkou podivuhodných atletických výkonů. Barcelona nebyla výjimkou.

Běloruský gymnasta Vitalij Ščerbov vyhrál v mužské gymnastice rekordní počet šesti zlatých medailí z možných osmi. Čínský gymnasta Šaosahuang Li předvedl v prostných neuvěřitelné trojité salto. Carl Lewis se zapsal do dějin olympijských her, když potřetí za sebou vyhrál skok do dálky. Japonka Juko Arimori, která v ženském maratónu získala stříbrnou medaili, si naopak vysloužila ovace za svou zdvořilost. Přes své vyčerpání oběhla stadión, a přitom se v japonském stylu ukláněla divákům, a nakonec se poklonila i vítězce.

Nadnárodní společnosti nepřehlédly obchodní možnosti, které jim olympiáda nabízela. Platí nesmírné sumy peněz, kterými sponzorují národní olympijská mužstva nebo olympiádu samotnou, aby se mohly vyhřívat na výsluní olympijské slávy.

Cesta ke slávě přes farmacii

Houževnatý trénink a přirozené nadání jsou důležité, ale na olympijských hrách nejsou jediným klíčem k úspěchu. Nemalý počet sportovců získává náskok jen v důsledku užívání léků. Mohou to být anabolické steroidy nebo lidský růstový hormon, který buduje svalstvo (což je zvlášť populární ve vzpírání a v technických disciplínách); beta blokátory, které zpomalují srdeční tep (a tak zlepšují výsledky v lukostřelbě a ve střelbě ze střelných zbraní); nebo erytropoietin, který povzbuzuje tvorbu červených krvinek (což je užitečné při cyklistice a běhu na dlouhé vzdálenosti).

Sportovci vědí, jaké nebezpečí plyne z používání zakázaných léků, jsou však pod nesmírným tlakem. Německá sportovkyně Birgit Dresselová zemřela v roce 1987 na následky užívání dvaceti různých léků. Gaby Bussmannová, která byla ve stejném družstvu, vysvětluje: „V některých disciplínách je těžké kvalifikovat se na olympiádu bez užívání drog.“

Trenéři se v otázce dopingu obvykle stavějí na stranu sportovce; a mohou jej dokonce sportovcům doporučovat. Bývalý východoněmecký trenér Winfried Heinicke připouští: „Říkal jsem jim, chcete-li na olympiádu, budete to muset dělat [brát drogy].“ Je zřejmé, že značný počet sportovců si více cení vítězství než poctivosti — dokonce více než svého zdraví. Při nedávném průzkumu u špičkových sportovců se odhalilo, že 52 procent z nich by bylo ochotno užívat předpokládanou zázračnou látku, která by jim zaručila vítězství, i za cenu, že by je po pěti letech slavného prvenství zabila.

Britský sprinter Jason Livingston byl s ostudou poslán z Barcelony domů, protože u něho byly zjištěny anabolické steroidy. Američan Harry Reynolds, držitel světového rekordu v běhu na 400 metrů, neběžel na olympiádě. V roce 1990 neprošel antidopingovým testem a dostal dvouletý zákaz soutěžit. Stálo ho to nejen možnou olympijskou medaili, ale také milión dolarů ve ztracených sponzorských příležitostech.

Většina těch, kteří berou léky, není odhalena. Na olympijských hrách v Barceloně bylo sice provedeno na 2 000 antidopingových testů, ale nečestní sportovci se mohli vyhnout odhalení tím, že jednoduše přesedlali na jiné léky, které se při zkouškách moči neprokážou. „Hlad po vítězství a penězích ukázal ostudně špinavý svět, kde se obtížně rozlišuje mezi etikou a nepoctivostí,“ napsaly španělské noviny El País.

Většina držitelů medailí samozřejmě uspěla díky mnoha rokům sebeobětování, a ne díky drogám. Stály takové oběti za to?

Trvalá sláva

Gail Deversová, která překvapivě vyhrála ženský sprint na 100 metrů, po svém vítězství jásala: „Pokud někdo věří, že se může sen vyplnit, pak jsem to já.“ Necelé dva roky předtím stěží chodila a mluvilo se o amputaci obou nohou, kvůli komplikacím s léčbou Gravesovy nemoci. Pablo Morales začal teprve před rokem znovu soutěžit v plavání, aby získal zlatou medaili v závodu na 100 metrů motýlek a zvítězil. „Konečně nadešla má chvíle, splnil se můj sen,“ řekl.

Nedá se nic dělat, ale z většiny sportovců se nikdy nestanou šampióni. Jistě, někteří si říkají, že „v olympijských hrách není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Avšak jiní sportovci, kteří spoléhali na to, že se stanou šampióny, vraceli se domů rozčarováni. Vzpěrač Ibragim Samadov se upjal na získání zlaté medaile — ale získal ve své disciplíně pouze třetí místo. „Zlatá medaile mohla dát mému životu směr, mohl jsem studovat, abych udělal kariéru, mohl jsem pomoci své rodině. Teď nevím, co mám dělat,“ povzdechl si. Dokonce i vítězové zažívají krušné časy, když začnou ve svých výkonech ochabovat.

Bývalá sovětská tenistka Anna Dmitrijevová řekla: „[Sovětský] sport se o lidi nestaral. Jakoby říkal: ‚Když odejdeš, najdeme si za tebe deset takových, jako jsi ty.‘“ Henry Carr, držitel dvou zlatých medailí z Tokia 1964, rovněž přiznal: „I když se člověk stane tím nejlepším, je to klam. Proč? Není to trvalé a není to ani plně uspokojující. Hvězdu někdo brzy nahradí, a obvykle upadne v zapomnění.“

Prchavá olympijská sláva se nedá porovnat s odměnou věčného života, který Bůh slibuje těm, kteří mu slouží. K získání této odměny není třeba sportovní trénink, ale naopak duchovní. Proto napsal Pavel Timoteovi: „Tělesné cvičení [doslova „cvičení jako gymnasty“] je totiž prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ — 1. Timoteovi 4:8.

Olympijské hry se zastávají výhod tělesného cvičení — které jsou v nejlepším případě dočasné. Předvádějí světu, čeho mohou sportovci dosáhnout oddaností a sebezapřením. Tyto vlastnosti jsou rovněž potřebné k vítězství v křesťanském závodě. Na rozdíl od kterékoli olympijské disciplíny budou mít z tohoto závodu trvalý užitek všichni účastníci, kteří jej dokončí. Křesťané proto činí dobře, když napodobují nikoli sportovce, ale Ježíše Krista, když ‚dokončí své školení‘ a ‚s vytrvalostí poběží svůj závod‘. — 1. Petra 5:10; Hebrejcům 12:1.

[Obrázky na straně 23]

Skokani soutěžící na olympiádě. V pozadí Barcelona

[Podpisek]

Fota: Sipa Sport

[Obrázek na straně 24]

Soutěž na bradlech

[Podpisek]

Foto: Sipa Sport

[Obrázek na straně 25]

Finále běhu na 100 metrů, zlato získala závodnice zcela vpravo

[Podpisek]

Foto: Sipa Sport