Proč usilovat o spravedlnost?

V NÁSILNÉM světě před potopou vynikal jeden muž, který byl odlišný. Byl to Noe. On a jeho rodina chodili s Bohem, zatímco ostatní lidstvo nebralo Boha na vědomí. A tak byl v těch ničemných dobách „Noe. . . spravedlivý muž“, a pro světské lidi, kteří na nic nedbali, se stal „kazatelem spravedlnosti“. — 1. Mojžíšova 6:9; 2. Petra 2:5.

Někdy kolem roku 56 n. l. byl apoštol Pavel ve vězení v Cesareji. Když byl předvolán z vězení do přítomnosti vladaře Felixe, chopil se Pavel příležitosti a kázal tomuto vysokému římskemu úředníkovi. Co bylo jádrem jeho slov? „Hovořil o spravedlnosti a sebeovládání a budoucím soudu.“ (Skutky 24:25) Ano, také Pavel byl kazatelem spravedlnosti.

Tito dva věrní Boží služebníci jistě projevovali správný zájem o spravedlnost. Jehova je „spravedlivý Bůh a Zachránce“. (Izajáš 45:21) Proto nám říká inspirované Přísloví: „Cesta ničemného je Jehovovi něčím odporným, ale toho, kdo usiluje o spravedlnost, miluje.“ (Přísloví 15:9) Všichni Boží služebníci musí usilovat o spravedlnost.

Je smutné, že dnes mnozí lidé berou tuto vlastnost na lehkou váhu. Říkají: ‚Nikomu neškodím, a tak se jistě Bohu líbím.‘ Nebo snad tvrdí: ‚Ke spravedlnosti vede mnoho cest. Všechno bude v pořádku, pokud budu brát své náboženství upřímně.‘ Myslíš, že je takový nezávazný postoj Bohu přijatelný?

Jiní mohou vznést jinou námitku. Vědí snad o Pavlovu výroku: „Byli [jsme] prohlášeni za spravedlivé následkem víry.“ (Římanům 5:1) V té souvislosti kladou možná otázku: ‚Proč mají křesťané, kteří již jsou prohlášeni za spravedlivé, dále usilovat o spravedlnost?‘ Jak bys odpověděl na takovou otázku?

Bůh spravedlnosti

Podle slovníku je spravedlnost mravní přímost, smysl pro právo, soulad s božským nebo morálním zákonem. Jehova je Bůh spravedlnosti, a proto každý, kdo se mu chce líbit, musí mít zájem o tuto jeho nesmírně důležitou vlastnost. „Jehova je. . . spravedlivý,“ řekl žalmista. „On miluje spravedlivé skutky. Přímí, ti spatří jeho obličej.“ (Žalm 11:7; 5. Mojžíšova 32:4) Apoštol Petr řekl: „Jehovovy oči jsou. . . obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě.“ — 1. Petra 3:12.

Proto nemůžeme být v této věci lehkomyslní jako kdysi mnozí Židé. Mnozí z nich byli bezpochyby slušní lidé, kteří nikomu neškodili. Byli také ve svém náboženství upřímní — dokonce horliví. Ale většina z těch, kteří žili v prvním století, nebyla v Božích očích spravedlivá. Pavel řekl: „Svědčím [o nich], že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání; nepodřídili se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznali, ale usilovali zřídit svou vlastní.“ — Římanům 10:2, 3.

V jakém směru jednali Židé nesprávně? Pavel říká, že neusilovali o spravedlnost podle přesného poznání. Z jejich výstražného příkladu poznáváme, že nestačí jen mít příjemnou osobnost a dávat pozor, abychom někomu neškodili. Je z něho také patrné, že neexistuje mnoho různých cest ke spravedlnosti. Cesta, kterou si vybrala v apoštolských dobách většina Židů, byla zřejmě v nějakém ohledu nesprávná. Úspěšně můžeme usilovat o spravedlnost jedině tehdy, jestliže nasloucháme Bohu. Kniha Přísloví říká: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má přikázání jako poklad,. . . v tom případě porozumíš spravedlnosti a soudu a přímosti, celému běhu toho, co je dobré.“ — Přísloví 2:1, 9.

Cesta spravedlnosti

Od Mojžíše až po Ježíše byla spravedlnost spojována s poslušností Božích příkazů, vyjádřených v mojžíšském zákoně. Nedokonalí Izraelité nebyli schopni ubránit se přestupování těchto příkazů, a proto museli přinášet obětní dary a oběti za hřích, jež předpisoval Zákon, aby bylo jejich provinění přikryto. Mojžíš řekl Izraelitům: „Bude to pro nás znamenat spravedlnost, že budeme dbát, abychom činili celé toto přikázání před Jehovou, naším Bohem, právě jak nám přikázal.“ — 5. Mojžíšova 6:25.

Po mnoho století Zákon nikdo dokonale neplnil. Ale mnozí se upřímně snažili jeho prostřednictvím usilovat o spravedlnost a Bible mluví o tom, že někteří z těchto lidí byli spravedliví. Například o rodičích Jana Křtitele je řečeno, že „byli před Bohem spravedliví, protože chodili bezúhonně ve shodě se všemi Jehovovými přikázáními a zákonnými požadavky“. — Lukáš 1:6.

Ježíš však otevřel novou cestu k tomu, abychom mohli usilovat o spravedlnost. Dokonale zachovával mojžíšský zákon — byl vůbec jediný, kdo tak kdy jednal. Ježíš zemřel na mučednickém kůlu a Jehova přijal hodnotu jeho dokonalého života jako výkupné za lidstvo. Od té doby již nebyly nutné oběti pod mojžíšskou smlouvou Zákona. Ježíšova dokonalá oběť přikryla hříchy všech lidí, kteří mají správný stav srdce. — Hebrejcům 10:4, 12.

Praví křesťané prohlášeni za spravedlivé

Od Ježíšovy smrti a vzkříšení tedy byla spravedlnost spojována s projevováním víry v tohoto spravedlivého Syna Božího. (Jan 3:16) Ortodoxní Židé v době Pavlově nedosáhli spravedlnosti, protože zavrhli přesné poznání o Ježíšovi, ale o věrných křesťanech čteme: „Jsou z jeho nezasloužené laskavosti prohlašováni za spravedlivé prostřednictvím vysvobození výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš.“ — Římanům 3:24.

Souvislost ukazuje, že se tato slova vztahují přímo na pomazané křesťany, kteří jsou pro svou víru v Ježíšovu oběť prohlašováni za spravedlivé s vyhlídkou, že budou spoludědici s Kristem v nebeském království. Dnes však se objevil na scéně velký zástup křesťanů, které předem viděl apoštol Jan a kteří mají pozemskou naději. Také oni projevují víru ve výkupné. ‚Perou svá roucha a bílí je v Beránkově krvi‘, a tak jsou prohlašováni za spravedlivé jako přátelé Boží a mají vyhlídku na to, že přežijí velké soužení. — Zjevení 7:9, 14; srovnej Jakuba 2:21–26.

Neustále usiluj o spravedlnost

Povšimni si však, že usilování o spravedlnost nekončí tím, že uvěříme v Ježíše. Timoteus byl Bohu oddaný, pomazaný křesťan již řadu let, když mu Pavel napsal tato slova: „Usiluj. . . o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu. Bojuj znamenitý boj víry.“ (1. Timoteovi 6:11, 12; 2. Timoteovi 2:22) Proč měl Timoteus ‚usilovat o spravedlnost‘, jestliže ho již Bůh prohlásil za spravedlivého?

Protože slovo „spravedlivý“ se v Bibli používá také ve všeobecnějším smyslu, když se mluví o někom, kdo žije poctivým, mravným životem a co nejlépe poslouchá Boží příkazy. V tomto smyslu byli spravedliví rodiče Jana Křtitele. (Lukáš 1:6) Ježíšův adoptivní otec, Josef, a Josef z Arimatie byli také v tomto směru spravedliví. (Matouš 1:19; Lukáš 23:50) Křesťané sice byli prohlášeni za spravedlivé, ale to je nezbavuje odpovědnosti za to, aby usilovali o spravedlnost v tomto ohledu. Ve skutečnosti každý křesťan, který přestane žít poctivým, mravným životem nebo přestane poslouchat Boží příkazy, ztratí spravedlivé postavení před Jehovou.

Úsilí o spravedlnost — náročný úkol

Úsilí o spravedlnost je náročný úkol. Proč? Protože jsme všichni nedokonalí a máme silný sklon k nespravedlnosti. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 7:21–23) Kromě toho žijeme ve světě, který podporuje nespravedlivé smýšlení a jednání a je pod nadvládou satana ďábla, „toho ničemného“. (1. Jana 5:19; 2. Korinťanům 4:4) Nemůžeme se tedy divit, že když Pavel psal Timoteovi, spojil úsilí o spravedlnost se „znamenitým bojem víry“. — 1. Timoteovi 6:11, 12.

Můžeme být v tomto „znamenitém boji“ úspěšní? Ano, jedině však tehdy, jestliže rozvíjíme vroucí lásku k Jehovovým měřítkům a nenávist k tomu, co je špatné. Bible říká o Ježíšovi: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost.“ (Hebrejcům 1:9) Měli bychom mít stejný postoj: silnou touhu pěstovat a milovat to, co se líbí Bohu, a odpor ke všemu, co se mu nelíbí.

Zároveň bychom měli pamatovat na to, že úsilí o spravedlnost není žádné soutěžení. Považujeme-li se za lepší než někdo jiný, nebo jsme-li hrdí na svou spravedlnost, podobáme se židovským farizeům. (Matouš 6:1–4) Ti, kteří úspěšně usilují o spravedlnost, dívají se sami na sebe se skutečnou pokorou a ‚považují ostatní za sobě nadřazené‘. — Filipanům 2:3.

Pavel zdůraznil, jak je při úsilí o spravedlnost důležité studium Bible. Napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti.“ (2. Timoteovi 3:16) Jestliže studujeme Bibli a účastníme se křesťanských shromáždění, kde se rozebírá Bible, budeme se cvičit ve spravedlnosti. Bible nás může utvářet, abychom oblékali ‚novou osobnost, která je stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. — Efezanům 4:24.

Stává-li se spravedlnost nedílnou součástí nás samotných, budeme opravdu nenávidět bezzákonnost. Nebudeme sváděni, abychom hledali špatné společníky z tohoto světa. (1. Korinťanům 15:33) Nebudeme ovlivňováni, abychom milovali věci tohoto světa nebo abychom se přizpůsobovali hmotařským hodnotám tohoto světa. (Přísloví 16:8; 1. Timoteovi 6:9, 10; 1. Jana 2:15–17) Rozhodně nás nebudou přitahovat nemravné a násilné zábavy, které jsou dnes všude běžné. — Efezanům 5:3, 4.

Požehnání spravedlnosti

Ano, usilovat o spravedlnost Jehovovým způsobem je náročný úkol, ale ten zápas se vyplatí. Proč? Protože vede k tomu, že budeme mít osobní vztah k samotnému Jehovovi. To je opravdu pozoruhodná přednost. Bible nám říká: „Místu pobývání spravedlivých [Jehova] žehná.“ „Jehova je velmi vzdálen od ničemných, ale modlitbu spravedlivých slyší.“ (Přísloví 3:33; 15:29) Kromě toho získáváme bohaté porozumění ohledně Jehovových předsevzetí. „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí stále více, dokud nebude pevně založen den.“ — Přísloví 4:18.

Těm, kteří hledají spravedlnost, slibuje Bible ochranu, až nadejde konec tohoto nespravedlivého systému věcí. „Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli jeho soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně budete moci být ukryti v den Jehovova hněvu.“ (Sefanjáš 2:3) Těm, kteří mají pozemskou naději, pak Bible poskytuje podivuhodnou vyhlídku: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29)

To jsou opravdu úžasné důvody, abychom usilovali o spravedlnost. Bůh sám říká: „Kdo usiluje o spravedlnost a milující laskavost, nalezne život, spravedlnost a slávu.“ — Přísloví 21:21.