Jsou mrtví naživu? Co říká Bůh

MALÉ letadlo odstartovalo z jednoho města v Jižní Africe směrem k cíli vzdálenému asi 400 kilometrů. Na palubě byl pilot a jeho dvanáctiletá dcerka. Při pokusu o nouzové přistání letadlo havarovalo a oba zahynuli.

„Jen Jehova Bůh znal mou bolest a ztrátu i úsilí, abych vydržela,“ vzpomíná Betty, manželka a matka. Jak to zvládla? „Vytrvale a ustavičně jsem se modlila o odvahu a sílu, abych sama vydržela a tak mohla pomoci i druhým vydržet.“ Betty také čerpala velkou útěchu z toho, co Bůh říká o stavu mrtvých a o naději na vzkříšení.

Co tedy říká Bůh o mrtvých? „Mrtví nevědí zhola nic.“ (Kaz. 9:5, „EP“) Mrtví jsou tedy bez vědomí. Je to tak prosté. Proč tedy většina lidí věří opaku? Protože byli ošáleni obrovským a pradávným podvodem.

CELOSVĚTOVÝ PODVOD

Všechno to začalo první lží, jež kdy byla pronesena. Historická zpráva v biblické 1. knize Mojžíšově uvádí podrobnosti. Říká: „Ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 2:17) Tak mluvil Jehova k prvnímu člověku Adamovi. Nyní tato slova srovnej s 1. Mojžíšovou 3:1–4, kde satan prostřednictvím hada přiměl Evu, aby neposlechla Boha. Řekl: „Určitě nezemřete.“ Satan tedy popřel, co řekl Bůh. Tím pronesl první lež a stal se „otcem lži“. — Jan 8:44; Zjev. 12:9.

Ale Adam a Eva opravdu zemřeli a milióny jiných také. Jak se s tím satan vypořádal? Vštípil později lidem myšlenku, že tělo sice umírá, ale něco žije dál. To se poté stalo naukou starověkých náboženství a bylo včleněno do řecké filozofie. Proto je víra v nesmrtelnost duše téměř všeobecná. A pro mnohé, kteří věří, že jejich drazí zemřelí jsou někde živi, je to snad útěšná myšlenka. Podstatná otázka ovšem zní: Je to pravda?

JE TVÁ DUŠE NESMRTELNÁ?

Slovo „nesmrtelnost“ se objevuje v Bibli třikrát, a to pouze v Křesťanských řeckých písmech. Ze zkoumání toho, jak je užíváno, jasně plyne, že člověk nemá vrozenou nesmrtelnost.

Zamysli se například nad slovy apoštola Pavla v 1. Timoteovi 6:15, 16, kde se popisuje Ježíš Kristus jako „Král těch, kteří vládnou jako králové, a Pán těch, kteří panují jako páni, jenž sám má nesmrtelnost“. Čím se tedy Ježíš liší ode všech jiných „králů“ a „pánů“? Je na rozdíl od nich nesmrtelný.

Pravda, nesmrtelnost je slíbena těm Kristovým následovníkům, kteří jsou povoláni, aby s ním panovali v nebesích. (1. Petra 1:3, 4) V 1. Korinťanům 15:33 tedy čteme: „Co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost. Ale až. . . to, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost, potom se splní výrok, který je napsán: ‚Smrt je pohlcena navždy.‘ “ Všimni si ovšem, že nesmrtelnost se ‚obléká‘. Je to odměna pro věrné, vyvolené křesťany. Není to něco, co dědí všichni lidé.

Bible také neříká, že člověk dostal duši. Naopak říká: „A Jehova Bůh přistoupil k vytvoření člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ (1. Mojž. 2:7; srovnej 1. Korinťanům 15:45.) Být je něco zcela jiného než mít. Nikdo se nebude přít, že je rozdíl mezi tím být pes a mít psa! Podobně ani být duše není totéž jako mít duši.

To, že všichni lidé nedostávají nesmrtelnost, je jasné z mnoha biblických odkazů na úmrtí duše. Například: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezek. 18:4, 20) „Opravdu, jakákoli duše, která nenaslouchá tomuto prorokovi, bude zcela vyhlazena z lidu.“ — Sk. 3:23.

Když tedy nemáme nesmrtelnou duši, co se stane, když zemřeme? ‚Spíme‘, protože díky Kristově výkupní oběti existuje naděje na vzkříšení. (1. Kor. 15:22) Když zemřel Lazar, řekl Ježíš: „Cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“ Pak vysvětlil: „Lazar zemřel.“ (Jan 11:11–14) Pavel také mluvil o těch, „kteří spí ve smrti“. (1. Tes. 4:13, 14; 1. Kor. 15:20) Dobrá, jestliže tedy mrtví spí. . .

BUDE NĚJAKÉ PROBUZENÍ?

Představ si tuto ohromující scénu: před jeskyní v Betánii blízko Jeruzaléma se shromáždil zástup. Je tam Ježíš s Marií a Martou, sestrami Lazara, který nedávno zemřel a jehož tělo leží v jeskyni uzavřené kamenem. „Odstraňte kámen,“ nařizuje Ježíš. Marta namítá: „Pane, teď už je jistě cítit, protože je to čtyři dny.“ Ježíš však po krátké modlitbě zvolá: „Lazare, pojď ven!“ A Lazar vychází! (Jan 11:38–44) Umíš si představit, jak žasl a jak se radoval zástup, a zejména Marie a Marta?

Kdyby byl Lazar ty čtyři dny naživu, nebyl by to potom každému sdělil? Není však žádná zpráva, že by mluvil o nějaké zkušenosti, kterou měl jako mrtvý, a to potvrzuje, že podle slov Bible „mrtví nevědí zhola nic“. — Kaz. 9:5, „EP“.

Lazarův případ nebyl ojedinělý. Ve městě zvaném Nain potkal Ježíš pohřební průvod, který právě vynášel mrtvého mladého muže. Ježíš řekl: „Mladíku, říkám ti: Vstaň!“ A co se stalo? „Mrtvý se posadil a začal mluvit.“ (Luk. 7:11–17) Řekl však tento mladý muž něco o místě, kam lidé odcházejí po smrti? Ne, protože byl prostě mrtev.

Ježíš, Pavel, Petr, Elijáš a Eliša, ti všichni křísili mrtvé. Nikdo z těch, kdo byli jednou mrtvi, neřekl ani slovo o nějakém životě po smrti.

Tyto úžasné zázraky jsou ukázkou jediného způsobu, jak může obrovská většina zemřelých opět ožít — vzkříšením k životu na zemi pod Božím královstvím. Ježíš řekl: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší [můj] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Bude to nesmírně vzrušující zážitek pro ty, kteří budou mít přednost žít pod panstvím Kristova tisíciletého království, které je nyní tak blízko. (Zjev. 20:4, 6) Sama naděje na vzkříšení dokazuje, že mrtví nemohou být naživu. Mají-li být lidé vzkříšeni, museli nejdřív život ztratit.

NĚKTEŘÍ SE SNAD ZEPTAJÍ. . .

A co tvrzení médií a jiných, že dostávají poselství od mrtvých? Nedokazuje to, že jsou mrtví naživu? Ne. Satan je velmi chytrý, je to velký podvodník, jenž se často „převléká za anděla světla“. (2. Kor. 11:14, „EP“) On a jeho démoni se mohou ‚převléci‘ za duchy lidí, kteří zemřeli, a často to také dělají. Proto Jehovův zákon pro Izrael jasně stanovil: „Kdokoli se radí se spiritistickým médiem. . . nebo kdokoli se dotazuje mrtvých. . . , je Jehovovi něčím odporným.“ (5. Mojž. 18:10–12) Jehova také říká, že ti, kdo pěstují spiritismus, „nezdědí Boží království“, ale budou zničeni. — Gal. 5:19–21; Zjev. 21:8.a

A co ti, kteří tvrdí, že měli nějaké zážitky na prahu smrti? Nedokazuje to, že duch nebo duše opouští při smrti tělo? George Gallup junior, autor anket zjišťujících veřejné mínění, tuto věc zkoumal a výsledky zveřejnil v knize „Dobrodružství nesmrtelnosti“ (angl.). Lékaři a vědci, jichž se dotazoval, byli skeptičtí ohledně toho, zda zážitky na prahu smrti jsou pravdivé. Jeden marylandský biofyzik řekl: „Jsou to zážitky mysli, která je ve fyziologicky nenormálním stavu. . . Mozek je velmi složitý orgán a může si s člověkem pěkně zahrát, když s ním špatně zachází — podívejte se třeba na zkušenosti s halucinogenními drogami.“ Psychiatr z Ohia: „Tyto zprávy jsou výmysly nebo halucinační jevy.“ Michiganský vědec: „Jsou to výmysly navozené stavem šoku.“

Gallup došel k závěru, že zážitky z pokraje smrti „rozhodně nejsou něčím, co by se dalo považovat za důkaz nesmrtelnosti nebo posmrtného života“. Dodává: „Možná, že to jsou prostě dramatické niterné scénáře, jež se celé odehrávají v mysli těch, kteří prožívají fyzický šok.“ Naznačuje také, že někteří náboženští myslitelé by takové zkušenosti vysvětlili jako „součást démonské strategie k oklamání lidských bytostí“. Stále platí, co dávno řekl Jehova: „Mrtví nevědí zhola nic.“ — Kaz. 9:5, „EP“.

CO BYS MĚL DĚLAT?

Dej si pozor na myšlenky nebo nauky založené na satanově první lži: „Určitě nezemřete.“ (1. Mojž. 3:1–5) Přijmi, co učí Boží slovo, že při smrti člověka „opravdu mizí jeho myšlenky“. (Žalm 146:4) Přijmi také, že spící mrtví vstanou za slavného panství Božího království, o něž se mnozí modlí, až „nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. — Sk. 24:15; Mat. 6:9, 10.

Vdovu, jež ztratila své drahé při letecké katastrofě, utěšila tato myšlenka: Protože mrtví nic nevědí, čas pro ně neexistuje. Ze svého stanoviska se tedy ihned vzbudí v pozemském ráji pod Božím královstvím. S radostí pomáhá jiným, aby poznali, že Jehova brzy „jistě setře slzy se všech obličejů“. (Iz. 25:8) Těší se na den, kdy její drazí zemřelí prostřednictvím vzkříšení ožijí.

[Poznámka pod čarou]