ŠTĚSTÍ

Štěstí je stav pohody, pro nějž jsou typické relativní trvalost, emoce sahající od pouhé spokojenosti po hlubokou, intenzívní radost ze života a přirozená touha, aby takový stav pokračoval. Liší se tedy od pouhého potěšení, které může vzniknout jen náhodným kontaktem a stimulací.

Hebrejské slovo překládané jako „šťastný“ je ʼeʹšer (Ža 40:4) a příbuzné sloveso ʼa·šarʹ znamená „prohlásit za šťastného“. (1Mo 30:13) Tyto hebrejské výrazy jsou použity v souvislosti s lidmi. Často označují výsledek nějaké pozitivní činnosti, například ohleduplného jednání s poníženými nebo bázně před Jehovou. (Ža 41:1; 112:1) Řecké slovo překládané jako „šťastný“ je ma·kaʹri·os.

Štěstí popisované v Žalmech nebo v Příslovích a zvláště to, o němž mluví Ježíš Kristus v Kázání na hoře, je často označováno jako „požehnanost“ nebo „blaženost“. Avšak přesnějším překladem výrazů použitých v Bibli je „štěstí“, protože jak hebrejština, tak řečtina mají pro „požehnání“ zvláštní výraz (heb. ba·rakhʹ; řec. eu·lo·geʹo). Kromě toho slovo „požehnaný“ navozuje představu žehnání, kdežto slovo „šťastný“ popisuje stav, který z Božího požehnání vyplývá. Mnoho moderních překladů překládá slova ʼa·šarʹ a ma·kaʹri·os jako „šťastný“ nebo „štěstí“. (CK, JB, KMS, Ph, Ro, TEV, Yg, NS a další překlady) Výraz ma·kaʹri·os je v KB přeložen slovem „šťastný“ ve Skutcích 26:2.

Jehova a Ježíš Kristus. Jehova je „šťastný Bůh“ a jeho Syn Ježíš Kristus je nazván ‚šťastným a jediným Vladařem‘. (1Ti 1:11; 6:15) I přesto, že Jehovova svrchovanost byla zpochybněna tím, že se v nebi i na zemi objevila ničemnost (viz heslo JEHOVA), Jehova své záměry jistě uskuteční; nemůže se stát nic, co by Jehova nepřipustil. (Iz 46:10, 11; 55:10, 11) Jeho trpělivost v tom, že připouští situace, které je schopen změnit, má konkrétní účel, Jehova tím sleduje určitý cíl; proto je šťastný. Apoštol Pavel píše: „Bůh, ačkoli měl vůli projevit svou zlobu a dát na vědomí svou moc, snášel s mnohou trpělivostí nádoby zloby hodící se ke zničení, aby dal na vědomí bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil ke slávě.“ (Ří 9:22–24)

Proto, jak zvolal žalmista, „Jehovova sláva se prokáže být na neurčitý čas. Jehova se bude radovat ve svých dílech.“ (Ža 104:31) On je největší a nejpřednější Dárce, který se nemění ani nepřipustí, aby se jeho štědrost a jeho milosrdný, láskyplný postoj změnily v hořkost kvůli nevděčnosti ze strany stvoření. „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora, neboť sestupuje od Otce nebeských světel, a u něho není změna v otáčení stínu.“ (Jk 1:17) Jeho Syn, Ježíš Kristus, svému Otci plně důvěřoval a vždy dělal to, co Otce těšilo, a proto je šťastný. (Jan 8:29) Dokonce i ve zkouškách a v utrpení Ježíš pociťoval vnitřní radost. (Heb 12:2; srovnej Mt 5:10–12.)

Co je základem skutečného štěstí?

Všechno štěstí slíbené v Bibli je podmíněno správným vztahem k Bohu; stává se skutečností na základě lásky k Bohu a věrné služby jemu. Pravého štěstí nemůžeme dosáhnout jinak, než když posloucháme Jehovu. Jeho požehnání jakožto jeden z jeho ‚dobrých darů‘ a jedno z jeho ‚dokonalých obdarování‘ je pro štěstí nepostradatelné.

Štěstí není v hromadění hmotného bohatství nebo v získávání moci. Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Sk 20:35) Tomu, kdo je ohleduplný k poníženému, a raduje se tak ze štěstí z dávání, je slíbeno: „Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu. Bude prohlášen za šťastného na zemi.“ (Ža 41:1, 2) K pravému štěstí přispívá, když Jehovu poznáváme, získáváme od něho moudrost, a dokonce také to, když přijímáme napravování a ukázňování, které poskytuje. (Př 2:6; 3:13, 18; Ža 94:12) Skutečně šťastný člověk důvěřuje v Jehovu (Př 16:20), má potěšení v jeho zákoně a řídí se jím (Ža 1:1, 2; 112:1), zachovává právo (Ža 106:3) a bojí se Boha (Ža 128:1).

Šťastný národ. Štěstí může prožívat celý národ nebo lid, jestliže skutečně následuje Jehovu jako svého Boha a poslouchá jeho zákony. (Ža 33:12; 144:15) Po Davidově spravedlivé vládě a během doby, kdy se král Šalomoun řídil Jehovovým zákonem, byl Izraelský národ v bezpečí a byl šťastný; „bylo [jich] mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se“. (1Kr 4:20, 25; 10:8; 2Pa 9:7) Z toho je vidět, jaký vliv má na národ spravedlivá vláda. (Srovnej Př 29:2, 18.) Ježíš židovským nacionalistům objasnil, co je nutné pro to, aby byl národ šťastný. Ti si mysleli, že jsou tím ‚šťastným národem, jehož Bohem je Jehova,‘ (Ža 33:12) jen proto, že jsou tělesnými potomky Abrahama a Jákoba. Ježíš jim otevřeně řekl, že jim bude Boží Království odňato a „bude dáno národu, který nese jeho ovoce“. (Mt 21:43) Apoštol Petr později vztáhl výraz „národ“ na duchovní lid ve spojení s Kristem, když řekl: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1Pe 2:9)

Kristova rada týkající se štěstí. Ježíš zahájil své Kázání na hoře pozoruhodným způsobem — vyjmenoval devět druhů štěstí. Jmenoval vlastnosti, které člověku přinášejí Boží přízeň a vyhlídku na to, že zdědí nebeské Království. (Mt 5:1–12) V tomto výčtu je pozoruhodné, že ani situace, ve které se člověk ocitá kvůli času a nepředvídané události, ani čistě humanitární skutky, které snad člověk vykonává, požehnání v podobě štěstí nepřinášejí. Pravé štěstí pramení z věcí, které souvisejí s duchovním smýšlením, s uctíváním Boha a s plněním Božích slibů. Ježíš například říká: „Blahoslavení chudí duchem . . . “ (KB) neboli, srozumitelněji přeloženo, „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Mt 5:3) Dále pokračuje: „Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni.“ (Mt 5:4) Je zřejmé, že Ježíš nemá na mysli všechny lidi, kteří z nějakého důvodu truchlí. Truchlení mělo vyplývat z toho, že si uvědomili jednak svůj ubohý duchovní stav, svou hříšnost a tísnivé okolnosti, které z lidské hříšnosti vyplynuly, a jednak své hladovění a žíznění po spravedlnosti. Těch, kdo takto truchlí, si Bůh povšimne a poctí je požehnáním duchovního uspokojení, jak slibuje Ježíš: „Budou nasyceni.“ (Srovnej 2Ko 7:10; Iz 61:1–3; Ez 9:4.)

V knize Zjevení Ježíš Kristus prostřednictvím svého andělského posla sedmkrát prohlašuje některé lidi za šťastné. (Zj 1:3; 14:13; 16:15; 19:9; 20:6; 22:7; 22:14) Kniha ve svém úvodu říká: „Šťastný je ten, kdo nahlas čte, a ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a kdo zachovávají to, co je v něm napsáno.“ (Zj 1:3) Ve svém závěru prohlašuje: „Šťastní jsou ti, kdo perou svá roucha, aby autorita jít ke stromům života byla jejich a aby dosáhli vstupu do města [Nového Jeruzaléma] jeho branami.“ (Zj 22:14)

Mít potěšení v Jehovovi. Je zřejmé, že skutečného štěstí dosahuje Boží „svatý národ“ (1Pe 2:9) spolu se všemi těmi, kdo jsou s ním spojeni a kdo ze srdce slouží Jehovovi a poslouchají ho. Žalmista říká: „Radujte se v Jehovovi, spravedliví, a vzdávejte díky jeho svaté památce.“ (Ža 97:12) Tato myšlenka se odráží také ve slovech apoštola Pavla v dopise křesťanskému sboru: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Fil 4:4) Člověk tedy nachází štěstí ne v bohatství nebo moudrosti ani v úspěších nebo moci, ale v poznání Jehovy, který říká: „Ať se moudrý muž nechlubí kvůli své moudrosti a silný muž ať se nechlubí kvůli své moci. Ať se boháč nechlubí kvůli svému bohatství. Ale ten, kdo se chlubí, ať se chlubí právě proto, že má pochopení a že má poznání o mně, že já jsem Jehova, Ten, kdo projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi; vždyť v těchto věcech opravdu mám potěšení.“ (Jer 9:23, 24)