Odhalení hada

„A nastal den, kdy synové pravého Boha vstoupili, aby zaujali své postavení před Jehovou, a dokonce satan pak vstoupil přímo mezi ně.“ — JOB 1:6.

1. a) Jaký je původ a význam jména satan? b) Kolikrát se objevuje „satan“ v Písmech a jaké otázky vyvstávají?

JAKÝ je původ jména satan? Co znamená? V biblickém kontextu je tvoří tři hebrejská písmena ש (Šin), ט (Tet) a ן (Nun). Se samohláskovými tečkami tvoří slovo „satan“, které je podle učence Edwarda Langtona „odvozeno od kořene, který znamená ‚odporovat‘, ‚být odpůrcem nebo tak jednat‘“. (Srovnej 1. Petra 5:8.) Ačkoli se jméno satan objevuje v Bibli víc než padesátkrát, v Hebrejských písmech je jen osmnáctkrát, a to pouze v 1. Paralipomenon, u Joba a Zecharjáše. Vyvstávají tedy otázky, kdy si vlastně člověk uvědomil satanovu vzpouru a činnost a kdy je satan poprvé jasně zjeven v Hebrejských písmech.

2. Jaká otázka nebyla zodpovězena ihned po vzpouře Adama a Evy?

² Bible vysvětluje v prostých, ale hlubokých pojmech, jak vznikl hřích a vzpoura na Zemi, v rajské zahradě na Středním východě. (Viz 1. Mojžíšovu, 2. a 3. kapitolu.) Přestože ten, kdo podnítil Adama a Evu k neposlušnosti, je označen jako had, není ihned dán klíč k tomu, kdo byl skutečnou silou a inteligencí za hlasem, který vydával had. Adam však měl dlouhý čas na to, aby přemýšlel o událostech v Edenu, jež vedly k jeho vypuzení z rajského parku. — 1. Mojžíšova 3:17, 18, 23; 5:5.

3. Jak zhřešil Adam, přestože nebyl podveden, a co z toho vyplynulo lidstvu?

³ Adam samozřejmě věděl, že zvířata nemluví a nemají lidskou inteligenci. Věděl také, že Bůh k němu před Eviným pokušením nemluvil prostřednictvím žádného zvířete. Kdo tedy řekl jeho manželce, aby neuposlechla Boha? Pavel říká, že žena byla důkladně podvedena, ale Adam podveden nebyl. (1. Mojžíšova 3:11–13, 17; 1. Timoteovi 2:14) Možná, že si Adam uvědomil, že nějaký neviditelný tvor nabízí alternativu k poslušnosti Boha. Přesto, ačkoli had k němu samotnému nepřistoupil, rozhodl se jít cestou neposlušnosti se svou manželkou. Adamova úmyslná a svévolná neposlušnost rozbila dokonalý životní vzor, vytvořila vadu hříchu a vedla k předpověděnému odsouzení k smrti. A tak se prostřednictvím hada stal satan prvním zabijákem. — Jan 8:44; Římanům 5:12, 14.

4, 5. a) Jaký prorocký rozsudek byl vynesen nad hadem? b) Jaké hádanky obsahovalo toto proroctví?

⁴ Vzpoura v Edenu vedla k prorockému Božímu rozsudku. V rozsudku byla obsažena „svatá tajná věc“, která bude zcela odhalena teprve během tisíciletí. Bůh řekl hadovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ — Efezanům 5:32; 1. Mojžíšova 3:15.

⁵ V tomto životně důležitém proroctví je několik hádanek. Kdo byl vlastně míněn „ženou“? Byla to Eva, nebo to byla symbolická žena většího významu než Eva? A co znamenalo ‚semeno ženy‘ a ‚semeno hada‘? A kdo byl vlastně had, jehož semeno bude v nepřátelství se semenem ženy? Zakrátko budeme mluvit o tom, že Jehova zjevně rozhodl, že se tyto otázky dočkají plnější odpovědi až v jeho patřičném čase. — Srovnej Daniela 12:4 a Kolosanům 1:25, 26.

Další důkazy o vzpouře v nebesích

6. Jaké doklady o vzpouře v nebesích byly patrné těsně před potopou?

⁶ V líčení biblické historie je těsně před potopou, asi 1 500 let po pádu člověka do hříchu, odhaleno cosi jiného, co svědčí o vzpouře na vyšší úrovni života, než je lidská. Biblická zpráva nám sděluje, že si „synové pravého Boha povšimli lidských dcer, že byly pohledné, a brali si manželky, totiž všechny, které si vyvolili“. Zkřížené potomstvo z těchto nepřirozených svazků bylo známé jako „nefilim“, „ti silní, kteří byli odedávna, věhlasní muži“. (1. Mojžíšova 6:1–4; srovnej Joba 1:6, kde je určena totožnost „synů pravého Boha“.) Asi po 2 400 letech se o této události krátce zmínil Juda, když napsal: „A anděly, kteří . . . opustili své správné bydliště, uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“ — Juda 6; 2. Petra 2:4, 5.

7. Co překvapivě chybí v mnoha historických knihách Bible navzdory lidské špatnosti?

⁷ V tomto čase před potopou byla „špatnost člověka na zemi“ „hojná“ a „každý sklon myšlenek jeho srdce“ byl „po celou dobu jen špatný“. V inspirované knize Genesis však nebyl výslovně uveden satan jako mocný vliv stojící za vzpourou andělů a ničemností člověka. (1. Mojžíšova 6:5) Ano, v celých dějinách izraelského a judského národa s jeho neustálými návraty k modlářství a falešnému uctívání není satan v inspirovaných biblických knihách Soudci, Samuela a Královských nikde jmenován jako neviditelná síla za tímto děním — a to přesto, že satan sám připustil, že se ‚toulá po zemi‘. — Job 1:7; 2:2.

8. Byl si Job na počátku vědom, jakou úlohu hraje v jeho utrpení satan? Jak to víme?

⁸ I když uvažujeme o významném případu Joba a jeho zkoušek, vidíme, že nikdy nepřipisoval své zkoušky odpůrci, satanovi. Zřejmě si v té době nebyl vědom sporné otázky, kterou mělo vyřešit jeho chování. (Job 1:6–12) Neuvědomoval si, že satan uspíšil krizi tím, že uvedl v pochybnost Jobovu ryzost před Jehovou. Když tedy Joba kárala jeho manželka slovy: „Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!“, odpověděl prostě: „Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“ Neznal pravý zdroj svých zkoušek, a tak zjevně soudil, že přicházejí od Boha, a proto mají být přijímány. Kdyby to bylo jinak, nebyla by to opravdová zkouška Jobovy ryzosti. — Job 1:21; 2:9, 10.

9. Jakou rozumnou otázku lze vznést ohledně Mojžíše?

⁹ Nyní vyvstává otázka. Jestliže, jak věříme, napsal Jobovu knihu Mojžíš, a věděl tedy, že se satan toulá po zemi, proč satana nejmenuje v žádné z knih Pentateuchu, které také napsal? Ano, proč se Hebrejská písma o satanovi zmiňují tak zřídka?a

Částečné odhalení satana

10. Jak byl satan jen částečně odhalen v Hebrejských písmech?

¹⁰ Přestože Jehova otevřeně odsoudil určité činnosti inspirované démony, měl ve své moudrosti zřejmě dobré důvody, proč zajistil, aby byl jeho odpůrce satan v Hebrejských písmech odhalen jen částečně. (3. Mojžíšova 17:7; 5. Mojžíšova 18:10–13; 32:16, 17; 2. Paralipomenon 11:15) Ač tedy hebrejští pisatelé museli mít nějaké poznání o satanovi a jeho buřičské úloze v nebesích, byli inspirováni jen k tomu, aby definovali a odhalili hříchy Božího lidu a okolních národů a horlili proti jejich ničemnosti. (2. Mojžíšova 20:1–17; 5. Mojžíšova 18:9–13) O satanovu jménu byla zmínka jen málokdy.

11, 12. Jak víme, že hebrejští bibličtí pisatelé nebyli v nevědomosti o satanovi a jeho vlivu?

¹¹ Když vezmeme v úvahu události v Edenu, úpadek „synů pravého Boha“ a zprávu v knize Jobově, nebyli inspirovaní hebrejští pisatelé Bible bez poznání o zlém nadpřirozeném satanově vlivu. Prorok Zecharjáš, který psal koncem šestého století př. n. l., měl vidění velekněze Jozua, kdy „satan stál po jeho pravici, aby mu odporoval. Nato řekl Jehovův anděl satanovi: ‚Ať tě Jehova přísně napomene, satane, ano ať tě přísně napomene Jehova.‘ “ (Zecharjáš 3:1, 2) I opisovač Ezra, který psal dějiny Izraele a Judy v pátém století př. n. l., poznamenal, že „satan pak povstal proti Izraeli a podnítil Davida, aby sečetl Izrael“. — 1. Paralipomenon 21:1.

¹² V Zecharjášově době již tedy svatý duch dovoloval, aby v Písmech jasněji vyvstávala satanova úloha. Ale uplyne ještě pět století, než bude tento zlý tvor v Božím slově úplně odhalen. Jaký důvod si můžeme na základě Bible odvodit pro toto načasování plného odhalení satana?

Klíč k hádance

13–15. a) Jaké základní pravdy jsou klíčem k porozumění, proč byl satan jen částečně odhalen v Hebrejských písmech? b) Jak byl satan vyveden na světlo s Ježíšovým příchodem?

¹³ Křesťan, který věří v Boží slovo, nenajde základní klíč k těmto ani předešlým otázkám, které jsme vznesli, ve vyšší kritice, jako by byla Bible pouhé literární veledílo, prostě výplod lidského génia. Klíč je zjeven ve dvou základních biblických pravdách. Za prvé ve slovech krále Šalomouna: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí stále více, dokud nebude pevně založen den.“ (Přísloví 4:18; srovnej Daniela 12:4; 2. Petra 1:19–21.) Pravda je v Božím slově zjevována postupně, v Božím čase, podle potřeby a schopnosti jeho služebníků vstřebat takovou pravdu. — Jan 16:12, 13, srovnej 6:48–69.

¹⁴ Druhá základní pravda je obsažena v tom, co napsal apoštol Pavel křesťanskému učedníku Timoteovi: „Celé písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, . . . aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17) Satana odhalí Boží Syn, Ježíš, a bude to zaznamenáno v Písmu, čímž bude křesťanský sbor vyzbrojen, aby mohl pevně stát proti satanovi a podporovat Jehovovu svrchovanost. — Jan 12:28–31; 14:30.

¹⁵ Takto se pomalu objasňovaly hádanky 1. Mojžíšovy 3:15. Pod vedením Božího svatého ducha neboli činné síly poskytla Hebrejská písma záblesky světla ukazující na příchod Mesiáše neboli semene. (Izajáš 9:6, 7; 53:1–12) Souběžně s tím obsahovala krátká osvětlení úlohy satana jako Božího odpůrce a nepřítele lidstva. Ale s Ježíšovým příchodem byl satan plně odkryt, když nepokrytě a přímo jednal proti zaslíbenému Semeni, Ježíši Kristu. Vývojem událostí v prvním století křesťanské éry se v Křesťanských řeckých písmech ujasnila úloha „ženy“, Jehovovy nebeské duchovní organizace, a semene, Ježíše Krista. Zároveň vyšla plněji najevo úloha satana, „prahada“. — Zjevení 12:1–9; Matouš 4:1–11; Galaťanům 3:16; 4:26.

Odhalení svaté tajné věci

16, 17. Co patřilo ke „Kristově svaté tajné věci“?

¹⁶ Apoštol Pavel široce psal o „Kristově svaté tajné věci“. (Efezanům 3:2–4; Římanům 11:25; 16:25) Tato svatá tajná věc měla co dělat s pravým „semenem“, které nakonec rozdrtí prahada, satana ďábla. (Zjevení 20:1–3, 10) Součástí tajné věci bylo to, že Ježíš byl prvním a prvořadým údem tohoto „semene“, ale že se k němu připojí jiní, „spoludědici“, nejprve ze Židů a pak ze Samaritánů a pohanů, aby se počet onoho „semene“ naplnil. — Římanům 8:17; Galaťanům 3:16, 19, 26–29; Zjevení 7:4; 14:1.

¹⁷ Pavel vysvětluje: „V jiných generacích nebyla tato tajná věc oznámena lidským synům tak, jak to bylo nyní zjeveno duchem jeho svatým apoštolům a prorokům.“ A co byla ta tajná věc? „Že totiž lidé z národů mají být spoludědici a údy téhož těla a prostřednictvím dobrého poselství účastníky zaslíbení spolu s námi ve spojení s Kristem Ježíšem.“ — Efezanům 3:5, 6; Kolosanům 1:25–27.

18. a) Jak ukazuje Pavel, že bylo zapotřebí času, aby byl zjeven význam „svaté tajné věci“? b) Jak toto zjevení pomohlo pochopit, kdo je „prahad“?

¹⁸ Na Pavla zapůsobilo to, že byl ze všech lidí právě on použit, aby oznamoval „dobré poselství o Kristově nepostižitelném bohatství a aby lidé viděli, jak je spravována svatá tajná věc, jež byla od neurčité minulosti skryta v Bohu, který stvořil všechno“. Nebo, jak to popsal Kolosanům, „svatou tajnou věc, která byla ukryta před minulými systémy věcí a před minulými generacemi. Ale nyní byla zjevena jeho svatým.“ Je logické, že byla-li konečně zjevena svatá tajná věc ohledně „semene“, znamenalo to také úplné odhalení velkého odpůrce, „prahada“. Jehova zřejmě nehodlal postavit spornou otázku se satanem do popředí, dokud nepřišel Mesiáš. A kdo by lépe odhalil satana než semeno, sám Kristus Ježíš? — Efezanům 3:8, 9; Kolosanům 1:26.

Ježíš odhaluje odpůrce

19. Jak odhalil Ježíš odpůrce?

¹⁹ Na počátku své služby Ježíš Pokušitele zcela odmítl slovy: „Odejdi, satane! Je totiž psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘ “ (Matouš 4:3, 10) Jindy odhalil Ježíš své pomlouvačné náboženské nepřátele, kteří ho chtěli zavraždit, tím, že otevřeně odsoudil jejich podporovatele a odhalil ho jako sílu stojící za hadem v Edenu. Řekl: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ — Jan 8:44.

20. Jaký podklad měl Ježíš pro odhalení satana?

²⁰ Jak si mohl být Ježíš tak jistý, když otevřeně odsuzoval satana? Jak ho mohl tak dobře znát? Protože předtím pobýval se satanem v nebesích! Ježíš, Slovo, ho znal ještě předtím, než se pyšně vzbouřil proti svrchovanému Pánu Jehovovi. (Jan 1:1–3; Kolosanům 1:15, 16) Pozoroval, jak úkladně jednal prostřednictvím hada v Edenu. Viděl jeho lstivé působení na bratrovraha Kaina. (1. Mojžíšova 4:3–8; 1. Jana 3:12) Později byl Ježíš přítomen u Jehovova nebeského dvora, když „synové pravého Boha vstoupili, . . . a dokonce satan pak vstoupil přímo mezi ně“. (Job 1:6; 2:1) Ano, Ježíš ho znal skrz naskrz a byl připraven ho odhalit jako lháře, vraha, pomlouvače a Božího odpůrce. — Přísloví 8:22–31; Jan 8:58.

21. Jaké otázky zbývá zodpovědět?

²¹ Když lidstvo a jeho dějiny ovlivňoval takový mocný nepřítel, vznikají otázky: Jak je ještě dále odhalen satan v Křesťanských řeckých písmech? A jak můžeme odolat jeho lstivým úkladům a zachovat si svou křesťanskou ryzost? — Efezanům 6:11, Meziřádkový překlad Království.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◼ Jaké hádanky bylo třeba vysvětlit ve vztahu k 1. Mojžíšově 3:15?

◼ Jaké doklady o vzpouře v nebesích jsou v Hebrejských písmech?

◼ Které dvě pravdy nám pomáhají pochopit, proč se Hebrejská písma o satanovi zmiňují jen zřídka?

◼ Co má společného „Kristova svatá tajná věc“ s odhalením satana a jeho úlohy?

[Obrázky na straně 9]

Satanův vliv byl mezi lidstvem jasně patrný ve světě před potopou

[Obrázek na straně 10]

Satan — skutečná osoba — dal Bohu výzvu ohledně Jobovy ryzosti