Hebrejským křesťanům, kteří žili v prvním století, apoštol Pavel napsal: „Pro Boží lid ... zůstává sabatní odpočinek. Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních. Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku.“ (Hebrejcům 4:9–11)

Když Pavel mluvil o tom, že Bůh odpočívá od svého díla, zjevně poukazoval na to, co je uvedeno v 1. Mojžíšově 2:2, kde čteme: „Do sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které dělal, a sedmý den přistoupil k tomu, aby odpočinul od všeho svého díla, jež dělal.“ Proč Jehova „sedmý den přistoupil k tomu, aby odpočinul“? Jistě ne proto, že by po práci na ‚všem svém díle, jež dělal,‘ potřeboval znovu nabrat síly. Vysvětlení poskytuje následující verš: „Bůh přistoupil k tomu, aby požehnal sedmému dni a učinil jej posvátným, protože v něm odpočívá od všeho svého díla, jež Bůh stvořil, aby bylo uděláno.“ (1. Mojžíšova 2:3; Izajáš 40:26, 28)

„Sedmý den“ se lišil od každého z předcházejících šesti dnů tím, že Bůh tomuto dni požehnal a učinil jej posvátným, to znamená, že to byl den, který byl vyhrazen neboli zasvěcen určitému zvláštnímu účelu. Jakému účelu? Bůh předtím zjevil svůj záměr s lidstvem a se zemí. Prvnímu muži a jeho manželce řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Jak lidský rod, tak i zemi sice Bůh vytvořil od počátku dokonalé, ale k tomu, aby byla podle Božího záměru celá země podmaněna a přeměněna v ráj naplněný dokonalou lidskou rodinou, bylo třeba času. „Sedmý den“ tedy Bůh odpočinul, neboli upustil od další stvořitelské činnosti na zemi, aby se to, co již stvořil, mohlo v souladu s jeho vůlí rozvíjet. Do konce tohoto ‚dne‘ se všechno, co bylo Božím záměrem, uskuteční. Jak dlouho bude tento odpočinek trvat?

Ve spojitosti s touto podivuhodnou vyhlídkou Pavel vysvětlil, jak je možno do Božího odpočinku vejít. Napsal: „Kdo ... vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl.“ Z toho vidíme, že lidský rod sice měl dokonalý počátek, ale jako celek do Božího odpočinku nevstoupil. Doba, po kterou Adam a Eva během „sedmého dne“ dodržovali Boží odpočinek respektováním opatření, které pro ně Bůh stanovil, totiž nebyla dlouhá. Místo toho se vzbouřili a chtěli být na Bohu nezávislí. Ve skutečnosti nepřijali Boží láskyplné vedení, ale přizpůsobili se Satanovu úkladnému plánu. (1. Mojžíšova 2:15–17) Ztratili proto vyhlídku na věčný život na rajské zemi. Od té doby je celé lidstvo v otroctví hříchu a smrti. (Římanům 5:12, 14)

Vzpourou lidí však Boží záměr nebyl zmařen. Boží den odpočinku trvá. Jehova prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, učinil láskyplné opatření v podobě výkupného, aby všichni, kdo je na základě víry přijmou, mohli mít naději, že budou zbaveni břemene hříchu a smrti a že si od něj odpočinou. (Římanům 6:23) Proto Pavel své spolukřesťany nabádal, aby ‚odpočinuli od svých vlastních děl‘. Neměli jednat tak, jako kdysi jednali Adam s Evou, totiž pokoušet se sami si rozhodovat o své budoucnosti, ale měli přijmout Boží opatření pro záchranu. Měli se také vystříhat svých vlastních děl, jimiž by se snažili ospravedlňovat sami sebe.

Jestliže přestaneme sledovat sobecké nebo světské cíle, a budeme místo toho činit Boží vůli, přinese nám to osvěžení a odpočinek. Ježíš vyjádřil pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28–30)

Hebrejští křesťané v Jeruzalémě snášeli kvůli své víře velké pronásledování a posměch, a Pavlovo pojednání o Božím odpočinku a o tom, jak do něho vejít, pro ně jistě bylo zdrojem povzbuzení. (Skutky 8:1; 12:1–5) Podobně mohou být Pavlova slova zdrojem povzbuzení i pro dnešní křesťany. Uvědomujeme si, že Boží slib týkající se rajské země pod vládou Božího spravedlivého Království se začne splňovat již velmi brzy, a proto bychom měli i my odpočinout od svých vlastních děl a měli bychom se vynasnažit, abychom vstoupili do onoho odpočinku. (Matouš 6:10, 33; 2. Petra 3:13)