LOĎ

Poměrně velké plavidlo způsobilé k plavbě po moři. Bible se o lodích, lodní dopravě a lodní výstroji zmiňuje jen příležitostně, ale i tyto zmínky nám poskytují určité informace o tom, jak vypadaly lodě v biblických dobách. Další popisy starověkých lodí jsou převzaty z letopisů různých národů nebo z vyobrazení obchodních lodí, námořních bitev a podobných námětů.

Egyptské lodě. Jako materiál pro stavbu rozmanitých egyptských lodí sloužil papyrus, jehož stonky se vázaly do svazků, které se pak přivazovaly k sobě. Plavidla byla různě velká, od malých říčních člunů, v nichž se mohlo plavit jen několik lovců či rybářů, nebo také pouze jeden, a na nichž bylo možné rychle pádlovat po Nilu, až po velké plachetnice se zvednutou přídí, které byly natolik pevné, že mohly vydržet plavbu na otevřeném moři. Rákosová plavidla používali i Etiopové a Babylóňané; Babylón měl také velkou flotilu galér.

Jeden reliéf v Medinet Habu znázorňuje egyptská plavidla, která měla stěžeň s plachtou a nahoře na stěžni strážní koš. Byla také opatřena vesly, a velké pádlo na zádi sloužilo jako kormidlo. Příď byla ve tvaru hlavy lvice, která má v tlamě tělo nějakého Asiata.

Dlouhé plavby po Středozemním moři se podnikaly na velkých lodích, které měly pravoúhlé plachty, více než 20 vesel a pravděpodobně i středový kýl. Zprávu o tom, že již v Mojžíšově době se lodě plavily po mořích, nám poskytuje výstraha, kterou Jehova dal Izraelitům na Moabských pláních; varoval je, že pokud budou neposlušní, budou přivezeni „loděmi zpátky do Egypta“ a budou tam nabízeni na trhu jako otroci. (5Mo 28:68)

Fénické lodě. Prorok Ezekiel popsal město Tyros jako krásnou loď (27:3–7), a v podrobnostech, které při tom uvádí, zřejmě popisuje fénickou loď. Měla plaňky z trvanlivého jalovcového dřeva, jeden stěžeň z libanonského cedru a vesla z ‚mohutných stromů‘, pravděpodobně dubů, z Bašanu. Příď, patrně vysoká a zakřivená, byla vyrobena z cypřišového dřeva vykládaného slonovinou. Plachta byla z barevného egyptského plátna a kryt paluby (možná látkový palubní přístřešek, který poskytoval stín) byl z obarvené vlny. Loď měla utěsněné spáry. (Ez 27:27) Féničané byli zkušení námořníci a podnikali rozsáhlé obchodní cesty v oblasti Středozemního moře, při nichž se plavili dokonce až do Taršiše (pravděpodobně do Španělska). Někteří znalci se domnívají, že výrazem „taršišské lodě“ začal být označován typ lodí, které Féničané používali při obchodních cestách do tohoto vzdáleného místa, a že se tedy toto označení vztahovalo na plavidla schopná dlouhé plavby po moři. (1Kr 22:48; Ža 48:7; Iz 2:16; Ez 27:25) Je možné, že na lodi tohoto typu prchal Jonáš. Měla totiž palubu a prostor, v němž bylo místo pro náklad a pro cestující. (Jon 1:3, 5)

Na jedné ze Senacheribových plastik je znázorněna fénická loď, která měla palubní nástavbu, dvě řady vesel, plachtu a kolem horní paluby ochrannou stěnu, na které byly zavěšeny štíty. Příď této válečné lodě byla dlouhá a špičatá.

Hebrejské lodě. Když se v Zaslíbené zemi usadil kmen Dan, bylo o něm řečeno, že na čas bydlel v lodích (Sd 5:17), což mohlo souviset s tím, že tomuto kmenu bylo přiděleno území na filištínském pobřeží. (Joz 19:40, 41, 46) Území Ašera se rozkládalo podél mořského pobřeží a patřila k němu města Tyros a Sidon (ačkoli nic nenasvědčuje tomu, že by Ašer tato města někdy zabral). Kmeny Manasse, Efrajim a Juda měly území podél pobřeží Středozemního moře, a byly tedy s loděmi dobře obeznámeny. (Joz 15:1, 4; 16:8; 17:7, 10) Kmeny Manasse, Isachar a Naftali měly území u Galilejského moře nebo v jeho blízkosti.

Je zřejmé, že se lodě nebo čluny používaly v Izraeli odedávna, ale prvním vládcem, který kladl důraz na obchodní lodní dopravu, byl Šalomoun. S Chiramovou pomocí vybudoval loďstvo, jehož nákladní lodě se plavily z Ecjon-geberu do Ofiru. (1Kr 9:26–28; 10:22; 2Pa 8:17, 18; 9:21) Posádky těchto lodí tvořili Izraelité a zkušení námořníci z Tyru. Každé tři roky přijížděly lodě s nákladem zlata, stříbra a slonoviny a přivážely opice a pávy. (1Kr 9:27; 10:22)

Judský král Jehošafat později vstoupil do spolku s ničemným izraelským králem Achazjášem a v Ecjon-geberu společně stavěli lodě, které chtěli vyslat do Ofiru pro zlato. Jehova ho však varoval a oznámil mu, že s tímto spolkem nesouhlasí. Lodě tudíž u Ecjon-geberu ztroskotaly a je zřejmé, že Achazjášovu žádost, aby se o uskutečnění svého plánu pokusili ještě jednou, Jehošafat zamítl. (1Kr 22:48, 49; 2Pa 20:36, 37)

V prvním století n. l. V prvním století n. l. se po Středozemním moři plavilo mnoho nejrůznějších typů obchodních lodí. Některé z nich byly pobřežní lodě, jako byla například loď z Adramyttia, na které se Pavel jako vězeň plavil z Cesareje do Myry. (Sk 21:1–6; 27:2–5) Ale obchodní loď, na kterou Pavel nastoupil v Myře, byla velká loď vezoucí náklad pšenice a cestovalo na ní včetně posádky 276 osob. (Sk 27:37, 38) Josephus vypráví, že se kdysi plavil na lodi, která měla 600 cestujících. (Život, 15 [3])

Pavel již předtím často cestoval na lodích a ztroskotání lodi zažil před touto cestou již třikrát. (2Ko 11:25) Loď, na které se plavil tentokrát, byla plachetnice, která měla hlavní plachtu a přední plachtu a byla kormidlována dvěma velkými vesly umístěnými na zádi. Takové lodě často nesly galionovou figuru znázorňující určité bohy nebo bohyně. (Loď, na kterou Pavel nastoupil později, měla galionovou figuru „Synové Diovi“.) (Sk 28:11) Za lodí byl tažen malý pomocný člun. Pokud loď kotvila blízko pobřeží, bylo možné dopravit se tímto člunem na pevninu. Za bouře byl tento pomocný člun vyzdvižen nahoru, aby do něj nenatekla voda nebo se nerozbil. Bouře, která vypukla při této Pavlově cestě, byla tak prudká, že námořníci museli loď podpásat (což patrně znamenalo, že pod lodní trup podvlékli z jedné strany na druhou lana nebo řetězy, aby se loď udržela pohromadě), spustili výstroj (patrně lanoví), náklad pšenice hodili přes palubu, vyhodili lodní lanoví a uvolnili uvazovací lana kormidelních vesel (aby se nepoškodila). (Sk 27:6–19, 40)

Galilejské moře. Evangelia se často zmiňují o tom, že na Galilejském moři byly čluny. Je zřejmé, že se používaly hlavně pro rybolov pomocí sítí (Mt 4:18–22; Lk 5:2; Jan 21:2–6), ačkoli se ryby chytaly i na udici. (Mt 17:27) Ježíš někdy používal člun jako vhodné místo, odkud kázal zástupům na nedalekém břehu (Mt 13:2; Lk 5:3), a on i jeho apoštolové často používali člun jako dopravní prostředek. (Mt 9:1; 15:39; Mr 5:21) Takové čluny byly poháněny vesly nebo používaly malou plachtu. (Mr 6:48; Lk 8:22) Bible sice tyto rybářské čluny nepopisuje, ale některé byly natolik velké, že se do nich vešlo 13 i více osob. (Mr 8:10; Jan 21:2, 3; viz hesla GALÉRA; NÁMOŘNÍK.)

Kotvy. Pokud je známo, první kotvy byly kamenné a spouštěly se z přídě. V oblasti Středomoří se později používaly kotvy dřevěné, které měly podobu háků a byly zatížené kamenem nebo kovem. Některé měly olověná ramena. Jeden exemplář, který byl nalezen nedaleko Kyréné, váží asi 545 kg. Nakonec se začaly používat kotvy celokovové, z nichž některé měly všeobecně známý tvar a jiné měly dvojitý dráp. Námořníci na lodi, na které se plavil Pavel, hodili ze zádi lodě čtyři kotvy (což se někdy dělalo, aby loď přestála bouři na kotvách). (Sk 27:29, 30, 40) Hloubka vody se měřila hloubkovací olovnicí. (Sk 27:28)

Apoštol Pavel používá výraz ‚kotva‘ obrazně, když se obrací ke svým duchovním bratrům v Kristu a říká, že naděje, která jim byla předložena, je ‚kotvou pro duši‘. (Heb 6:19; srovnej Ef 4:13, 14; Jk 1:6–8.)