Naděje přirovnána ke kotvě

10, 11. K čemu Pavel přirovnal naši naději a proč bylo toto přirovnání vhodné?

¹⁰ Pavel ukázal, že Jehova slíbil požehnání, jež přijdou prostřednictvím Abrahama. Potom vysvětlil: „Bůh . . . vstoupil s přísahou, abychom skrze dvě nezměnitelné věci [jeho slovo a jeho přísahu], ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal, my, kteří jsme uprchli do útočiště, měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje, která je nám předložena. Tuto naději máme jako kotvu pro duši, jistou i pevnou.“ (Hebrejcům 6:17–19; 1. Mojžíšova 22:16–18) Pomazaným křesťanům byla předložena naděje na nesmrtelný život v nebi. Velká většina Jehovových služebníků má dnes nádhernou naději na věčný život na rajské zemi. (Lukáš 23:43) Bez této naděje nemůžeme mít víru.

¹¹ Kotva je důležité zařízení k zajištění bezpečnosti lodi — udržuje ji na určitém místě a brání tomu, aby ji vítr či vlny někam nezanesly. Bez kotvy by se žádný námořník neodvážil vyplout z přístavu. Pavel při svých plavbách několikrát ztroskotal, a proto z vlastní zkušenosti věděl, že na kotvách často závisel život mořeplavců. (Skutky 27:29, 39, 40; 2. Korinťanům 11:25) Lodě v prvním století neměly motor, a proto s nimi kapitáni nemohli manévrovat tak, jak by chtěli. S výjimkou válečných lodí, k jejichž pohánění sloužila vesla, byl pohyb plavidel závislý zejména na větru. Když hrozilo nebezpečí, že by loď byla zanesena na skály, mohl si kapitán pomoci jen tak, že spustil kotvu, a pak s důvěrou, že se kotva nevytrhne z mořského dna, čekal, až bouře pomine. Proto Pavel přirovnal křesťanovu naději ke ‚kotvě pro duši, jisté i pevné‘. (Hebrejcům 6:19) Jestliže jsme zmítáni bouřemi odporu nebo zažíváme jiné zkoušky, je naše nádherná naděje jako kotva. Ta nás, živé duše, přidržuje a působí, aby naše loď víry nebyla zahnána na nebezpečné mělčiny pochybností nebo na ničivé skály odpadlictví. (Hebrejcům 2:1; Juda 8–13)

12. Jak můžeme zabránit tomu, že bychom se odtahovali od Jehovy?

¹² Pavel hebrejské křesťany varoval: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (Hebrejcům 3:12) V řeckém textu slovo ‚odtahovat se‘ znamená doslova „držet se stranou“, tedy odpadávat. Naprostému ztroskotání však můžeme zabránit. Díky víře a naději se totiž i v těch nejhorších bouřích zkoušek můžeme přidržet Jehovy. (5. Mojžíšova 4:4; 30:19, 20) Naše víra nebude jako loď, kterou vítr odpadlického učení zmítá sem a tam. (Efezanům 4:13, 14) A je-li naděje naší kotvou, budeme moci odolat bouřím, jež nás jakožto Jehovovy služebníky v životě potkávají.

Dál postupujme k našemu cíli

18. Co nám umožní, abychom vytrvali ve všech budoucích zkouškách víry?

¹⁸ Naše víra a láska mohou být před tím, než se dostaneme do nového systému věcí, těžce zkoušeny. Jehova nám však poskytuje kotvu, která je ‚jistá i pevná‘ — naši nádhernou naději. (Hebrejcům 6:19; Římanům 15:4, 13) Jestliže musíme čelit odporu nebo jiným zkouškám, můžeme vytrvat, pokud jsme bezpečně zakotveni prostřednictvím naděje. Buďme rozhodnuti, že potom, co jedna bouře pomine, a předtím, než vypukne další, upevníme svou naději a posílíme svou víru.