Naděje vítězí nad zoufalstvím!

VE SLOVNÍKU Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary je zoufalství definováno jako „naprostá ztráta naděje“. K vítězství nad zoufalstvím tedy zcela jistě potřebujeme naději!

Jestliže nějaký nešťastný člověk, kterého životní okolnosti přivedly do úzkých, bude mít naději, nepropadne zoufalství úplně. Naděje může dokonce těm, které trýzní muka klinické deprese, dát odvahu a sílu vydržet. Naděje však musí být spolehlivá. Co to znamená?

Základ pro naději

Uvažujte o tom, co se přihodilo Sáře, manželce patriarchy Abrahama. V téměř devadesáti letech byla stále ještě neplodná a dlouho předtím si zoufala, zda vůbec někdy porodí dítě. Když ale bylo jejímu manželovi devadesát devět let, Jehova zopakoval slib, který dal před lety — Abraham skutečně bude mít „semeno“ neboli dědice. Abraham věděl, že je to spolehlivý slib. Představte si, jak se musela Sára radovat, když tato šťastná událost zázrakem nastala, a ona porodila Izáka. (1. Mojžíšova 12:2, 3; 17:1–4, 19; 21:2) Abrahamova důvěra v Boha byla oprávněná, jak vysvětlil apoštol Pavel: „Kvůli Božímu slibu [Abraham] nezakolísal v nedostatku víry, ale stal se mocným svou vírou, vzdal Bohu slávu.“ — Římanům 4:20.

Když psal Pavel Židům, kteří se stali v jeho době křesťany, zdůvodnil, že mohou spoléhat na Boží slib záchrany skrze Krista ze dvou základních důvodů. Apoštol citoval Boží slib Abrahamovi a s ním spojenou božskou přísahu, a tvrdil: „Lidé. . . přísahají při tom větším, a jejich přísaha je konec každého sporu, jelikož je pro ně právní zárukou. Tím způsobem Bůh, když si předsevzal hojněji dokázat dědicům slibu nezměnitelnost své rady, vstoupil s přísahou, abychom skrze dvě nezměnitelné věci, ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal, my, kteří jsme uprchli do útočiště, měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje, která je nám předložena.“ (Hebrejcům 6:16–18) Ano, Boží sliby jsou pravdivé a spolehlivé. Jehova je všemohoucí a má jedinečnou schopnost zajistit splnění svého slova.

Naděje — ‚jistá i pevná‘

Pavel napsal, že křesťanská naděje je ‚jistá i pevná‘. (Hebrejcům 6:19) Pavel věděl, v čem spočívá jeho víra. Vysvětluje: „[Naděje] vstupuje dovnitř za oponu.“ Co to znamená? Pavel zde zjevně poukazoval na starověký chrám v Jeruzalémě. V něm byla Nejsvětější část, kterou od zbytku stavby oddělovala opona. (2. Mojžíšova 26:31, 33; Matouš 27:51) Doslovný chrám v Jeruzalémě byl již samozřejmě dávno zbořen. Čemu proto dnes odpovídá tato Nejsvětější?

Samotnému nebi, v němž sám Bůh sedí na trůnu! Pavel to objasnil, když řekl, že Ježíš po svém výstupu „nevstoupil do svatého místa udělaného rukama [do chrámu v Jeruzalémě], které je napodobením skutečnosti, ale do samotného nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha“. (Hebrejcům 9:24) A tak křesťanská naděje, jež nám pomáhá bojovat proti zoufalství, není závislá na lidských státnících, ale na nebeském uspořádání. Závisí na tom, jehož ustanovil Bůh, na Ježíši Kristu, který dal svůj život jako výkupné za naše hříchy a který se nyní v náš prospěch objevuje před Bohem. (1. Jana 2:1, 2) Kromě toho tento Ježíš je božsky ustanoven, aby vládl jako Král Božího nebeského Království a od roku 1914 již opravdu vládne, jak často ukazují stránky tohoto časopisu. Toto nebeské Království zakrátko odstraní věci, jež mnohé lidi dohánějí k zoufalství.

Naděje — ‚kotva pro duši‘

Pavel chtěl své čtenáře přesvědčit, že jejich naděje na záchranu prostřednictvím Ježíše je opodstatněná, a tak použil přirovnání. „Tuto naději,“ vysvětlil, „máme jako kotvu pro duši.“ — Hebrejcům 6:19.

Cestovatelé jako Pavel znali dobře kotvu. Starověké kotvy byly téměř stejné jako dnešní, často byly vyrobeny ze železa a měly dva konce podobné zubům, aby se mohly zachytit o mořské dno. Cestou do Říma, kolem roku 58 n. l., hrozilo Pavlově lodi ztroskotání. Když se však loď dostala ještě do mělčích vod, námořníci „hodili ze zádi čtyři kotvy“. Díky těmto kotvám loď bouři bezpečně přestála. — Skutky 27:29, 39, 40, 44.

Co tedy musíte udělat, aby byla vaše naděje spolehlivá jako kotva, takže byste přestáli ekonomické potíže, fyzické či citové onemocnění nebo jakékoli jiné „bouře“, které vás mohou postihnout? Předně se ujistěte, že jsou biblické sliby důvěryhodné. „Přesvědčte se o všem.“ (1. Tesaloničanům 5:21) Například, až s vámi budou svědkové Jehovovi příště mluvit, naslouchejte tomu, co říkají. Jestliže k vám chodí zřídka, vyhledejte je v nejbližším sále Království. Nikdo na vás nebude naléhat, abyste se k nim přidali, ale nabídnou vám bezplatný kurs studia Bible s možností domluvit si místo a čas, které vám budou vyhovovat.

Takové studium vám umožní poznat, že Bůh „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Hebrejcům 11:6) Dozvíte se, že Boží Království pod vládou Krále, Krista Ježíše, zanedlouho odstraní zkaženost a nerovnosti, které jsou příčinou zoufalství tolika lidí. Pod vládou tohoto Království bude země znovu přeměněna v ráj a Bůh poskytne věčný život těm, kteří ho milují. (Žalm 37:29; Zjevení 21:4) Jaká je to nádherná naděje!

Přečtěte si pozorně Bibli, abyste viděli, že je tato naděje skutečná. Potom si vytvářejte úzký osobní vztah k Bohu tím, že se stanete jeho přáteli, právě jako Abraham. (Jakub 2:23) Jehova je Bůh ‚Ten, který slyší modlitbu‘, proto se mu svěřte se svými starostmi. Jestliže k němu budete přistupovat upřímně, vaše modlitba vám pomůže zbavit se břemen a zvítězit nad zoufalstvím. Boží duch může dokonce i otevřít cestu ke změně situace, která vás sužuje. — Žalm 55:22; 65:2; 1. Jana 5:14, 15.

„Držte se!“

Pavel doporučil svým spoluučedníkům, ‚aby se o všem přesvědčili‘, a potom dodal: „Držte se toho, co je znamenité.“ (1. Tesaloničanům 5:21) Jeden způsob, jak to udělat, je spojit se s lidmi, kteří se také drží křesťanské naděje. Moudrý král Šalomoun varoval: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Nedovolte, aby vám předsudky nebo rozpaky zabránily vyhledat dobré společenství. Mezi svědky Jehovovými jsou například lidé, kteří byli dříve bez naděje. Studium Bible a radostné společenství se spoluvěřícími však upevnilo jejich vztah k Jehovovi a poskytlo jim spolehlivou naději podobnou kotvě. Je skutečně možné takto zvítězit nad zoufalstvím? Určitě ano.

Uvažujte o případu Annmarie, která byla dohnána k zoufalství manželovým hrubým zacházením. „Rozhodla jsem se vzít si život,“ vysvětluje, „avšak z nějakého důvodu mě napadlo, že se nejprve pomodlím k Bohu. Vzpomínám si, že jsem říkala: ‚Proč mi nepomůžeš? Tak dlouho jsem ti důvěřovala, a bylo to marné.‘ Svou modlitbu jsem uzavřela s tím, že život nemá žádný smysl, a že tedy mohu celkem dobře zemřít. Právě v ten okamžik se ozvalo zaklepání na dveře. Rozhodla jsem se, že si toho nebudu všímat, a myslela jsem si, že ať už je to kdokoli, nakonec odejde.

Klepání však neustávalo a mne to rozrušilo. Utřela jsem si slzy a šla se podívat, kdo to je, v naději, že to rychle vyřídím a budu moci svůj záměr uskutečnit. Avšak díky Jehovovi,“ říká Annmarie, „se to nestalo, protože když jsem otevřela dveře, uviděla jsem tam stát dvě ženy. Po pravdě řečeno jsem byla velmi zmatená a vůbec jsem nechápala, co říkají. Nabídly mi ale knihu, která vysvětluje, že život má smysl. To bylo přesně to, co jsem potřebovala, aby se znovu probudil můj zájem o život.“ Návštěvnice jí zprostředkovaly pravidelné biblické studium. Annmarie poznávala, jak může získat Boží přátelství. To jí zase naopak dalo smysl života. Nyní pomáhá druhým, aby pěstovali důvěru v Boha.

Možná jste doufali, že zoufalství skončí, aniž jste si uvědomili, co všechno s tím souvisí. Jestliže jste se však někdy modlili: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi“, potom jste se modlili o příchod Božího Království pod vládou Ježíše Krista, která skoncuje s tím vším, co dohání upřímné lidi k zoufalství. (Matouš 6:10) Vaše osobní studium Bible a pravidelné společenství s dalšími, kteří mají stejnou důvěru, vás posílí, abyste pevněji uchopili svou naději v Jehovovo Království, jež přijde a přinese na zemi ráj. (1. Timoteovi 6:12, 19) Takovou slavnou naději oznamuje tento časopis v každém svém vydání. Přijměte tuto naději srdcem, abyste proti zoufalství bojovali. Opravdu, naděje „nevede ke zklamání“. — Římanům 5:5.

[Obrázek na straně 7]

Studium Bible poskytuje naději, která působí jako ‚kotva pro duši‘