Upevňuj svoji víru ve splnění Jehovových slibů

1., 2. a) Jak se naše naděje liší od toho, v co doufají lidé v Satanově světě? b) Co budeme rozebírat v tomto článku?

JAKO praví křesťané máme úžasnou naději. Ať už patříme k pomazaným, nebo k „jiným ovcím“, těšíme se na to, až Jehova splní svůj záměr a posvětí své svaté jméno. (Jan 10:16; Mat. 6:9, 10) Tyto věci patří k těm nejušlechtilejším, v jaké můžou lidé doufat. Také toužíme po slíbené odměně v podobě věčného života v nebi nebo na zemi. (2. Petra 3:13) A doufáme, že Božímu lidu se bude po duchovní stránce dařit čím dál lépe.

² Hodně lidí v Satanově světě si také dělá nějaké naděje, ale možná pochybují, jestli se někdy naplní. Například miliony gamblerů doufají, že vyhrajou v loterii, ale jen těžko si tím můžou být jistí. Naproti tomu pravá víra je „jisté očekávání“ toho, že se naplní naše křesťanská naděje. (Hebr. 11:1) Z tohoto článku se dozvíme, co můžeme dělat, abychom si upevňovali víru v Jehovovy sliby. Také si rozebereme, jak nám dnes může silná víra pomáhat.

3. Na čem je založena naše víra?

³ S vírou se člověk nerodí ani ji nezíská automaticky. Je výsledkem toho, že má vnímavé srdce, na které působí Boží duch. (Gal. 5:22) V Bibli se nepíše o tom, že by Jehova měl víru nebo že by ji potřeboval. Je všemohoucí a nanejvýš moudrý, a tak nic nemůže zabránit tomu, aby svůj záměr splnil. Náš nebeský Otec si je tak jistý, že svoje sliby splní, že je už považuje za skutečnost. Proto o svých slovech říká: „Stala se!“ (Přečti Zjevení 21:3–6.) Naše víra je založena na tom, že Jehova je „věrný Bůh“ a to, co slíbí, vždycky splní. (5. Mojž. 7:9)

CO SE UČÍME OD VĚRNÝCH BOŽÍCH SLUŽEBNÍKŮ ZE STAROVĚKU

4. Co s jistotou očekávali věrní muži a ženy ze starověku?

⁴ V 11. kapitole Hebrejcům se píše o šestnácti mužích a ženách, kteří měli pevnou víru. Pisatel této knihy o nich a o mnoha dalších uvedl, že „obdrželi svědectví prostřednictvím své víry“. (Hebr. 11:39) Všichni s jistotou očekávali „semeno“, které Jehova slíbil. Věřili, že toto „semeno“ zničí všechny Boží nepřátele a že se splní Boží záměr se zemí. (1. Mojž. 3:15) Tito lidé měli silnou víru, že Jehova je vzkřísí. Samozřejmě si nemysleli, že budou vzkříšeni do nebe, protože Ježíš to tehdy ještě neumožnil. (Gal. 3:16) Těšili se ale na to, že budou žít věčně na zemi v nádherném ráji. (Žalm 37:11; Iz. 26:19; Oz. 13:14)

5., 6. Na co se těšil Abraham a jeho rodina a jak si udržovali pevnou víru? (Viz úvodní obrázek.)

⁵ V Hebrejcům 11:13 se o těchto věrných Jehovových služebnících píše: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli nezažili splnění těch slibů, ale viděli je zdaleka a vítali je.“ Jedním z nich byl Abraham. Jak víme, že se upínal k naději na život pod vládou tohoto slíbeného „semene“? Ježíš to jasně ukázal, když svým odpůrcům řekl: „Abraham, váš otec, se velmi radoval z vyhlídky, že uvidí můj den, a viděl jej a radoval se.“ (Jan 8:56) To samé platilo o Sáře, Izákovi, Jákobovi a mnoha dalších, kteří se těšili na budoucí království, „jehož stavitelem a původcem je Bůh“. (Hebr. 11:8–11)

⁶ Jak si Abraham a jeho rodina udržovali pevnou víru? Stále se o Jehovovi učili, například z toho, co jim vyprávěli starší Boží služebníci nebo co si přečetli v dostupných spisech. Bůh k nim také mluvil prostřednictvím andělů nebo ve viděních a snech. Důležité je, že to, co se dozvěděli, nezapomněli, ale že o Božích slibech a požadavcích přemýšleli. Díky tomu vůbec nepochybovali o tom, že Jehova svoje sliby splní. Proto mu zůstali věrní, i když museli snášet těžkosti a pronásledování.

7. Co nám Jehova dává, abychom měli silnou víru, a co musíme dělat my?

⁷ Co nám pomáhá mít silnou víru? Jehova nám dal své Slovo, Bibli. Když ji budeme pravidelně číst, pokud možno denně, budeme šťastní a věci se nám budou dařit. (Žalm 1:1–3; přečti Skutky 17:11) Stejně jako věrní Boží služebníci ve starověku i my musíme přemýšlet o Božích slibech a žít v souladu s jeho požadavky. Jehova nám také prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“ dává spoustu duchovního pokrmu. (Mat. 24:45) Pokud si budeme vážit všeho, co nás Jehova učí, budeme jako muži a ženy ze starověku, kteří s jistotou očekávali, že se jejich naděje splní.

8. Jak může naši víru posílit modlitba?

⁸ Co dalšího pomáhalo Jehovovým svědkům z dávné doby udržovat si pevnou víru? Byla to modlitba. Když Jehovu prosili o pomoc a viděli, jak jim na modlitby odpovídá, jejich víru to posílilo. (Neh. 1:4, 11; Žalm 34:4, 15, 17; Dan. 9:19–21) Podobně i naši víru posiluje, když vidíme, jak Jehova vyslýchá naše modlitby a dává nám v pravý čas to, co potřebujeme. (Přečti 1. Jana 5:14, 15.) Protože víra patří k ovoci Božího ducha, musíme o něj neustále prosit, jak nás k tomu vybízel Ježíš. (Luk. 11:9, 13)

9. Za co bychom se měli modlit?

⁹ Když se modlíme, neměli bychom Jehovu jenom prosit, aby nám pomohl s tím, co osobně potřebujeme. Měli bychom mu také každý den děkovat a chválit ho. Vždyť toho pro nás dělá tolik! (Žalm 40:5) Jehovovi služebníci se modlí i za svoje bratry a sestry po celém světě. Myslíme například na ty, „kdo jsou ve vězeňských poutech, jako [bychom] byli spoutáni s nimi“, a na ty, kdo mezi námi „poskytují vedení“. Když vidíme, jak Jehova naše modlitby vyslýchá, naše víra a vztah k němu sílí. (Hebr. 13:3, 7)

ZŮSTALI BOHU VĚRNÍ

10. Co mnoha Božím služebníkům pomáhalo být odvážní a zůstat Bohu věrní?

¹⁰ Apoštol Pavel psal v 11. kapitole Hebrejcům o zkouškách, které museli snášet mnozí Boží věrní služebníci, jejichž jména ani neznáme. Například se zmínil o ženách, kterým zemřeli synové, ale později byli vzkříšeni. Připomněl i další, kdo se „odmítli . . . zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení“. (Hebr. 11:35, Český ekumenický překlad) I když si úplně nejsme jistí, koho měl Pavel na mysli, mohli k takovým lidem patřit třeba Nabot a Zecharjáš, kteří byli ukamenováni za to, že poslouchali Boha a konali jeho vůli. (1. Král. 21:3, 15; 2. Par. 24:20, 21) Daniel a jeho přátelé se zase „odmítli . . . zachránit“ tím, že by uctívali falešné bohy. Díky pevné víře pak obrazně řečeno „zacpávali tlamy lvů“ a „zastavovali sílu ohně“. (Hebr. 11:33, 34; Dan. 3:16–18, 20, 28; 6:13, 16, 21–23)

11. Jaké zkoušky museli snášet někteří proroci?

¹¹ Kvůli svojí víře byli proroci jako Mikajáš a Jeremjáš „zkoušeni posměchem . . . a vězeními“. Jiní, například Elijáš, „putovali po pouštích a horách a jeskyních a doupatech země“. Všichni ve zkouškách vytrvali, protože s jistotou očekávali věci, ve které doufali. (Hebr. 11:1, 36–38; 1. Král. 18:13; 22:24–27; Jer. 20:1, 2; 28:10, 11; 32:2)

12. Kdo je tím nejlepším příkladem víry a co mu pomohlo vytrvat?

¹² Potom co se Pavel zmínil o různých mužích a ženách, kteří měli pevnou víru, vyzdvihl ten nejlepší příklad ze všech, našeho Pána Ježíše Krista. V Hebrejcům 12:2 se píše: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ Měli bychom tedy přemýšlet o tom, jak Ježíš projevil víru i v těch nejtěžších zkouškách. (Přečti Hebrejcům 12:3.) Tak jako on i mnozí křesťané v prvním století zemřeli, protože byli rozhodnutí zůstat Jehovovi věrní. Jedním z nich byl Antipas. (Zjev. 2:13) Na rozdíl od Božích služebníků, kteří žili před nimi a těšili se na život na zemi, už tito křesťané svoji odměnu dostali. (Hebr. 11:35) Někdy po tom, co se Ježíš v roce 1914 stal králem, byli všichni věrní pomazaní křesťané, kteří už zemřeli, vzkříšeni do nebe, aby s Ježíšem vládli nad lidstvem. (Zjev. 20:4)

NOVODOBÉ PŘÍKLADY PEVNÉ VÍRY

13., 14. Jaké zkoušky zažil Rudolf Graichen a co mu pomohlo v nich vytrvat?

¹³ Miliony dnešních Božích služebníků napodobují Ježíšův příklad tím, že mají jasně před očima svoji naději a nepřipustí, aby zkoušky oslabily jejich víru. Jedním takovým bratrem byl Rudolf Graichen, který se narodil v Německu v roce 1925. Vzpomínal, že doma měli na stěně obrázky, na kterých byly zachyceny biblické výjevy. Napsal: „Na jednom obrázku byl vlk a beránek, kůzle a leopard, tele a lev – všichni v poklidu a vedl je malý chlapeček. . . . Takové obrázky na mě trvale zapůsobily.“ (Iz. 11:6–9) I když byl mnoho let krutě pronásledován, nejdřív nacistickým gestapem a později komunistickou Stasi ve východním Německu, uchoval si pevnou víru v pozemský ráj.

¹⁴ Rudolf zažil ještě mnoho dalších zkoušek. Jeho maminka v koncentračním táboře Ravensbrück zemřela na tyfus a otec podepsal prohlášení, že se zříká víry svědků Jehovových. Po propuštění z vězení sloužil Rudolf jako krajský dozorce a později byl pozván do školy Gilead. Jeho působištěm se stalo Chile, kde opět sloužil jako krajský dozorce. Přišly ale další zkoušky. Rok po tom, co si vzal misionářku Patsy, jim zemřela dcerka. A když bylo jeho milované manželce pouhých 43 let, zemřela i ona. Rudolf ve všech těchto zkouškách vytrval. Když v roce 1997 vyšel jeho životní příběh, stále sloužil jako pravidelný průkopník a starší, přestože už měl svůj věk a chatrné zdraví. Jeho vyprávění si můžeš přečíst ve Strážné věži z 1. srpna 1997 na stranách 20–25.^[1]

15. Uveď nějaké současné příklady svědků Jehovových, kteří neztratili radost ani při pronásledování.

¹⁵ Mnoho bratrů a sester dnes slouží Jehovovi s radostí, i když jsou krutě pronásledováni. Stovky z nich jsou ve vězení v Eritreji, Singapuru a Jižní Koreji, většinou proto, že se řídí Ježíšovými slovy, aby nebrali do ruky zbraň. (Mat. 26:52) Bratři Isaac, Negede a Paulos jsou ve vězení v Eritreji už přes dvacet let. Přišli o možnost podporovat svoje stárnoucí rodiče nebo se oženit. Navzdory nelidskému zacházení ale zůstávají věrní Jehovovi. Fotografii těchto bratrů můžeme vidět na stránkách jw.org. Z jejich usměvavých tváří je vidět, že stále mají pevnou víru. Dokonce si jich za to váží i vězeňští dozorci.

16. Před čím tě může pevná víra chránit?

¹⁶ Většina svědků Jehovových nezažívá kruté pronásledování, ale setkávají se s jinými zkouškami víry. Mnozí žijí v chudobě nebo v zemích zasažených občanskou válkou nebo přírodní katastrofou. Jiní se podobně jako Abraham, Izák, Jákob a Mojžíš vzdali světské slávy a pohodlí. Ze všech sil odolávají tlaku zaměřovat se na hmotné věci a na svoje zájmy. Jak takové zkoušky zvládají? Díky lásce k Jehovovi a pevné víře v jeho sliby, že veškeré křivdy napraví a odmění svoje věrné služebníky věčným životem ve spravedlivém novém světě. (Přečti Žalm 37:5, 7, 9, 29.)

17. Co jsi rozhodnutý dělat a o čem bude příští článek?

¹⁷ Z tohoto článku jsme se dozvěděli, jak nám rozjímání o Božích slibech a pravidelná modlitba pomůžou uchovat si pevnou víru. Když budeme stále očekávat to, v co doufáme, budeme schopní zvládnout jakoukoli zkoušku. V příštím článku si ukážeme, co dalšího zahrnuje biblická definice víry.