Jelikož laskavost je jedním z rysů lidské povahy a navíc si jí Bůh vysoce cení, není divu, že nás vybízí, abychom byli „jeden k druhému laskavými“. (Efezanům 4:32) V Bibli najdeme i tuto připomínku: „Nezapomínejte na pohostinnost“ nebo jinými slovy „laskavost k cizincům“. (Hebrejcům 13:2, poznámka pod čarou)

Je zajímavé, že potom, co apoštol Pavel mluvil o projevování laskavosti cizincům, řekl: „Díky ní někteří nevědomky přijali jako hosty anděly.“ Dokážete si představit, jaké by to bylo, mít na návštěvě anděly? Pavel v této souvislosti použil výraz „nevědomky“, čímž naznačil, že pokud máme ve zvyku být laskaví k druhým, včetně cizinců nebo těch, které moc neznáme, můžeme být odměněni nečekaným způsobem.

Většina překladů Bible s křížovými odkazy spojuje Pavlova slova se zprávami o Abrahamovi a Lotovi v 18. a 19. kapitole První knihy Mojžíšovy. V obou případech na sebe andělé vzali podobu cizinců, kteří přinášejí důležité poselství. Abrahamovi řekli, že bude mít syna, a Lotovi sdělili, jak se může zachránit při zničení měst Sodomy a Gomory. (1. Mojžíšova 18:1–10; 19:1–3, 15–17)

Když si tyto příběhy přečtete, zjistíte, že jak Abraham, tak Lot projevili laskavost lidem, které neznali. Pravda je, že v těch dobách bylo projevování pohostinnosti cestovatelům a kolemjdoucím — přátelům, příbuzným i neznámým lidem — zvykem a povinností. Mojžíšův zákon Izraelitům dokonce přikazoval, aby nepřehlíželi potřeby Neizraelitů, kteří žili v jejich zemi. (5. Mojžíšova 10:17–19) I přesto je očividné, že Abraham a Lot šli nad rámec toho, co později přikazoval Zákon. Vynaložili mimořádné úsilí, aby cizincům dali najevo laskavost, a byli za to bohatě odměněni.

Abrahamovou odměnou bylo to, že dostal syna. Jeho laskavý čin však přinesl požehnání nejen jemu, ale i nám. Jak? Abraham a jeho syn Izák hráli významnou úlohu ve splnění Božího záměru. Stali se klíčovými články v rodové linii vedoucí k Mesiášovi, Ježíši Kristu. A jejich věrné skutky předstínily, jak Bůh prostřednictvím své nezasloužené laskavosti zajistí lidstvu záchranu. (1. Mojžíšova 22:1–18; Matouš 1:1, 2; Jan 3:16)