Co říká Bible
Náhradní mateřství — Je vhodné pro křesťany?
STAROVĚKÝ římský básník Horatius nevěděl o náhradním mateřství nic, když napsal: „Není důležité, kdo jsou rodiče, jestliže se jedná o vynikajícího člověka.“ Francouzský spisovatel ze sedmnáctého století vyjádřil určitou obecně platnou mravní zásadu, když napsal: „Původ je k ničemu, když chybí ctnost.“ To bylo napsáno dlouho předtím, než se pojetí náhradního porodu stalo právnickou bažinou. Jak ale napsala Mary Thomová v časopise Ms. o nové metodě rozmnožování, „úloha osoby, která vytvoří vajíčko, v níž se ze zárodku stane plod a která se o narozené dítě stará“, může být rozdělena mezi dvě nebo tři „matky“. Otázka „ctnosti“ a „důsledků“ se tím stává jak nejednoznačnou, tak složitou.
Praxe používat náhradní matky se náhle objevila na světové scéně uprostřed sedmdesátých let a vedla ke společenským, mravním a právním problémům, které dříve neexistovaly. Některé neplodné dvojice chtěly nedočkavě využít tohoto netradičního způsobu rozmnožování. Na druhé straně se lékaři, právníci a zákonodárci snaží držet krok s touto šířící se metodou rozmnožování. Vede je při tom snaha vymezit hranice v etických a mravních otázkách, které tak vznikají.
Co je náhradní mateřství?
Náhradní neboli smluvní mateřství znamená, že jedna žena donosí dítě, počaté umělým oplodněním, pro druhou ženu. Takzvané tradiční náhradní mateřství znamená, že náhradní matka je uměle oplodněna spermiemi manžela z manželské dvojice, která s ní uzavřela smlouvu. Náhradní matka je tedy genetickou matkou dítěte. Náhradní těhotenství znamená, že vajíčko manželky je spojeno se spermiemi manžela mimo dělohu metodou, které se říká oplodnění in vitro (ve zkumavce), a embryo, které tak vzniklo, je vloženo do náhradní dělohy, aby bylo donošeno.
Proč je tolik rozmáhá náhradní mateřství? Jedním důvodem je, že rozvinutá věda objevila několik způsobů, jak pomoci ženám, aby měly děti. Manželské dvojice mohou zoufale postrádat dítě, které nemohou mít, ať již je to pro neplodnost, vzájemnou neslučitelnost dvojice, nebo pro nedostatek zdravých dětí vhodných pro adopci. Aby taková dvojice mohla mít dítě, najme si tělo jiné osoby. To stojí značný obnos peněz, a proto je náhradní mateřství popisováno nelichotivými výrazy, jako třeba „nedobrovolné nevolnictví a otroctví“ a „dolování z plodnosti chudých“.
Nejvyšší soud v New Jersey ve Spojených státech uznal, že bohatí mohou využívat chudé, a ve věci náhradního mateřství prohlásil: „Souhrnně lze říci, že existují hodnoty, které společnost považuje za mnohem důležitější, než je záruka, že by bylo možné si za bohatství koupit cokoli, ať už je to porod, láska nebo život.“ Nejvyšší soud Francie konstatoval, že náhradní mateřství je násilím na těle ženy a že „lidské tělo se nemá zapůjčovat, nemá se pronajímat, nemá se prodávat“.
Problémy s náhradním mateřstvím
Náhradní mateřství přináší řadu problémů. Jedním je možnost ohavných soudních bojů, když si chce dítě ponechat žena, která je porodila. Komu dítě patří, ženě, která je porodila, nebo ženě, která poskytla vajíčko? Tak narození dítěte, obvykle doba radosti, vede někdy k bitvám v soudní síni. Jiným problémem je, že některé ženy souhlasily s tím, že se stanou náhradními matkami, ale zjistily, že se v průběhu vývoje a narození smluvního dítěte jejich city změnily. Je stále těžší dodržet dohodu uzavřenou před několika měsíci. Mezi matkou a dítětem, které v ní roste, se vytvářejí velmi silné vazby. Jedna náhradní matka, která nepředvídala vznik této vazby, popisuje své pocity při odevzdání dítěte: „Bylo to, jako by někdo zemřel. Moje tělo volalo po mé dcerušce.“
Jaké dlouhodobé účinky může mít narození takového dítěte také na ostatní děti náhradní matky, na rodinu, která dítě přijme, a na dítě samotné? A co se stane, jestliže dítě, které se narodilo náhradní matce, bude mít nějakou vrozenou vadu? Je otec povinen ujmout se ho? Jestliže ne, kdo bude platit výživné na dítě? A ještě daleko důležitější otázka, jaký je Boží názor na náhradní mateřství?
Je náhradní mateřství projevem úcty k manželství?
Boží slovo nám říká, že se Bůh dívá na manželství jako na něco svatého. Například v Hebrejcům 13:4 je řečeno: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“a Bůh očekává od všech křesťanů, že budou pokládat manželství za počestné a budou je takové zachovávat. Čím se manželství poskvrňuje? Smilstvem, které zneuctí manželství předem, a cizoložstvím, které manželství zneuctí poté, co bylo uzavřeno.
Je náhradní mateřství projevem úcty k manželství a zůstane manželské lože neposkvrněné? Jednoduše řečeno, ne. Tradiční náhradní mateřství předpokládá umělé oplodnění ženy spermiemi dárce. Biblické hledisko můžeme najít ve 3. Mojžíšově 18:20, kde čteme: „A nedáš svůj výron jako semeno manželce svého společníka, aby ses tím neznečistil.“ Neexistuje žádný biblický podklad pro to, abychom dělali rozdíl mezi oplodněním pohlavním stykem a umělým oplodněním implantátem od dárce. V každém případě, pokud je oplodnění provedeno jiným mužem, než je zákonný manžel ženy, spáchá se buď smilstvo, nebo cizoložství.
Jak je to s náhradním těhotenstvím? To také poskvrňuje manželské lože. Je pravda, že oplodněné vajíčko by bylo vlastně výsledkem spojení manžela a jeho ženy, ale potom je umístěno do dělohy jiné ženy, která tak otěhotní. Toto těhotenství není výsledkem pohlavních vztahů mezi náhradní matkou a jejím vlastním manželem. Její rozmnožovací orgány jsou tedy použity někým jiným, než je její vlastní manželský druh. To je neslučitelné s biblickými mravními zásadami, že žena má rodit děti svému vlastnímu manželovi. (Srovnej 5. Mojžíšovu 23:2.) Nebylo by správné, aby rozmnožovací orgány ženy, náhradní matky, používal jiný muž než její vlastní manžel. Je to nevhodné použití manželského lože. Náhradní mateřství proto není vhodné pro křesťany.
[Poznámka pod čarou]
a Encyklopedie New Testament Word Studies ukazuje, že „manželské lože“ v Hebrejcům 13:4 znamená, že poskvrnění se netýká jen manželského stavu, ale i používání samotného manželství.
[Podpisek obrázku na straně 26]
Pastel od Mary Cassattové, The Metropolitan Museum of Art, darováno od Mrs. Ralph J. Hines, 1960. (60.181)