Dávej si pozor na ústa!

MŮŽE být ostrá a ničivá jako válečná zbraň. Může však být sladká jako med a utišující jako balzám. Může přinést život, a může také přinést smrt. Tak Bible popisuje schopnost lidské řeči. — Přísloví 12:18; 16:24; 18:21.

Nemůžeme se proto divit, že Šalomoun řekl: „Kdo střeží svá ústa, zachová svou duši. Kdo široce rozvírá rty — obdrží zkázu.“ (Přísloví 13:3) Neuvážená řeč může zkazit něčí pověst, může zranit city, může vést k napjatým vztahům, a dokonce i k tělesnému poškození. Ty si však jistě chceš ‚zachovat svou duši‘. Jak se můžeš naučit dávat si pozor na ústa a vyvarovat se případné škody?

„Při hojnosti slov . . .“

Nejsnadněji toho dosáhneme, jestliže příliš nemluvíme. Znáš možná někoho, kdo jakoby měl ke všemu co říci. Takový člověk může opravdu druhé dráždit! „Ústa hlupáků překypují pošetilostí“ a „pošetilí mluví mnoho slov“, říká Bible. (Přísloví 15:2; Kazatel 10:14) To ovšem neznamená, že každý povídavý člověk je pošetilý nebo že každý, kdo mluví málo, je moudrý. Ale neustále mluvit je nebezpečné. Přísloví 10:19 to vyjadřují takto: „Při hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“

Uvažuj, než odpovíš

Jiný způsob, jak můžeme dávat pozor na ústa, je přemýšlet, než promluvíme. Nepřemýšlíme-li předem o tom, co řekneme, může to uškodit tomu, kdo mluví, i jeho posluchačům. Inspirovaný pisatel prohlašuje: „Existuje člověk, který mluví bezmyšlenkovitě, jako by bodal mečem.“ — Přísloví 12:18.

V biblické knize Jakubově je naznačeno, jak špatně může působit bezmyšlenkovitá řeč: „Jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu! Nuže, jazyk je oheň. Jazyk představuje mezi našimi údy svět nespravedlnosti, protože poskvrňuje celé tělo a rozpaluje kolo přirozeného života, a je rozpalován gehennou.“ — Jakub 3:5, 6.

Gehenna je pojmenována podle údolí Hinom, jež leželo na jih a jihozápad od Jeruzaléma. V izraelských dějinách byly doby, kdy tam trvale hořel oheň, který stravoval městské odpadky, a tak se gehenna stala výstižným symbolem úplného zničení. Ale jak může být jazyk, který není držen na uzdě, „rozpalován gehennou“? Člověk, který mluví lži, podporuje nauky zneuctívající Boha nebo jinak zneužívá svého jazyka, může sebe i jiné připravit o Boží přízeň. K čemu to vede? K věčnému zničení! Ježíš například řekl farizeům: „Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože cestujete přes moře a po suché zemi, abyste učinili jednoho proselytu, a když se jím stane, vydáte ho gehenně dvakrát více než sami sebe.“ — Matouš 23:15.

Bible nám proto dává praktickou radu: „Srdce spravedlivého uvažuje, co odpovědět.“ (Přísloví 15:28) Je mnohem lepší přemýšlet o tom, co řekneš, než vyhrknout něco, co by mohlo uškodit.

„Slovo v pravý čas“

Mluvit v pravý čas je další způsob, jak chránit svá ústa. Šalomoun poznamenal: „Pro všechno je ustanovený čas . . ., čas mlčet a čas mluvit.“ (Kazatel 3:1, 7) Když se například zdá, že je tvůj manželský partner vyčerpaný celodenní světskou prací nebo mnoha pracemi v domácnosti, je to opravdu vhodný čas, aby byl zatěžován nějakými nezávažnými problémy nebo požadavky? Pravděpodobně je to „čas mlčet“.

Je naproti tomu i „čas mluvit“. V Příslovích 15:23 čteme: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“ Znáš někoho, kdo klesá pod tíhou problémů a těžkostí? Nepotřeboval by tento člověk právě slovo povzbuzení, pronesené v pravý čas?

Ježíš Kristus nikdy nezanedbal žádnou příležitost, kdy mohl povzbudit druhé. Jednou řekl svým učedníkům: „Pojďte sami soukromě na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ Zpráva dodává: „Lidé je však uviděli odjíždět a mnozí se to dozvěděli. A seběhli se tam pěšky ze všech měst a přišli před nimi.“ Z hlediska zástupů to byl jistě vhodný čas, aby slyšeli slova útěchy. Z hlediska Ježíše a jeho učedníků to však rozhodně nebyl příhodný čas. „A když vystupoval [z člunu], viděl velký zástup, ale byl pohnut lítostí k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je vyučovat mnoho věcí.“ (Marek 6:31–34) Ano, Ježíš dával pozor na svá ústa. Věděl, kdy má mluvit a kdy mlčet. — Srovnej Matouše 26:63; 27:12–14.

Také ty se musíš naučit dávat si pozor na ústa. Vynasnaž se, abys nemluvil příliš. Vyhýbej se bezmyšlenkovité řeči, která může ublížit tvé pověsti i pověsti druhých. A vyhlížej příležitosti, kdy říci druhým užitečné „slovo v pravý čas“. Budeš-li to činit, ‚zachováš svou duši‘. — Přísloví 13:3.