Dívejte se dál, než kam dohlédnete!
DOBRÝ tělesný zrak je požehnáním. Většina lidí by vyjmenovala jen málo věcí, které jsou pro ně cennější. Křesťané však vědí, že existuje takový druh zraku, který je ještě cennější než dobrý tělesný zrak. Apoštol Pavel o tom napsal: „Neupíráme oči na to, co je vidět, ale na to, co není vidět.“ (2. Korinťanům 4:18) Musí to být velmi zvláštní druh zraku, když nám umožňuje vidět neviditelné! Je to takový duchovní ostříží zrak.
Proč ho potřebujeme?
Křesťané v prvním století tento druh duchovního zraku opravdu potřebovali. Překonávali při své křesťanské službě mnohé útrapy. Pavel to vyjádřil takto: „Jsme všemožně tlačeni, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni.“ (2. Korinťanům 4:8, 9)
Věrní učedníci navzdory těmto okolnostem zůstali pevní. Měli silnou víru v Boha, a proto mohli společně s Pavlem říci: „Nevzdáváme se, ale i když člověk, jímž jsme zevně, chřadne, člověk, jímž jsme uvnitř, je jistě den za dnem obnovován.“ Co však působilo tuto každodenní obnovu? Pavel dále řekl: „Vždyť ačkoli soužení je chvilkové a lehké, působí nám slávu, která má stále více převyšující váhu a je věčná, zatímco neupíráme oči na to, co je vidět, ale na to, co není vidět. Co je totiž vidět, je dočasné, ale co není vidět, je věčné.“ (2. Korinťanům 4:16–18)
Pavel povzbuzoval své duchovní bratry, aby nepřipustili, že by problémy, těžkosti, pronásledování — prostě soužení jakéhokoli druhu — zastínily nádhernou odměnu, která jim byla předložena. Měli se dívat dál než na svou současnou situaci — měli mít oči stále zaměřené na to, co jim křesťanský způsob života přinese. Právě to jim pomáhalo, aby denně obnovovali své rozhodnutí v tomto boji pokračovat. Dnešní křesťané také potřebují tento dobrý duchovní zrak.
Považujte současné soužení za chvilkové!
Ať chceme, nebo nechceme, přece denně vidíme to, co bychom raději neviděli. Při letmém pohledu do zrcadla nám neunikne, že máme na těle nežádoucí skvrnky a vady, které jsou známkou tělesné nedokonalosti. Když se díváme do zrcadla Božího slova, vidíme duchovní skvrnky a vady na sobě i na druhých. (Jakub 1:22–25) A když si přečteme noviny nebo se podíváme na televizi, tak se zprávy o křivdách, krutostech a tragédiích dotknou přímo našeho srdce.
Satan by chtěl, abychom si kvůli věcem, které vidíme, zoufali, abychom se jimi nechali odvést pryč a začali kolísat ve víře. Jak tomu můžeme zabránit? Musíme následovat příklad Ježíše Krista. To nám doporučil apoštol Petr: „Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Ježíš byl dokonalým vzorem v každé oblasti křesťanského života.
Když Petr poukazoval na to, že Ježíš je naším vzorem, mluvil zvláště o Ježíšově utrpení. Ten na zemi vytrpěl opravdu mnoho. Ježíš byl při tvoření člověka Jehovovým „mistrem v díle“, a proto přesně věděl, jací lidé podle Božího záměru měli být. (Přísloví 8:30, 31) Teď však na vlastní oči viděl, co hřích a nedokonalost s lidstvem udělaly. Každý den se setkával s lidskou nedokonalostí a slabostí. Muselo ho to velmi trápit. (Matouš 9:36; Marek 6:34)
Ježíš neviděl jen soužení druhých lidí — sám utrpení také zakusil. (Hebrejcům 5:7, 8) Svým dokonalým duchovním zrakem se však díval dál než na ně, aby viděl odměnu za svou ryzost — nesmrtelný život. Tento Mesiášský Král pak bude mít výsadu pozvednout ztrápené lidstvo z poníženého stavu zpět k dokonalosti, kterou pro ně Jehova původně zamýšlel. Mohl si radost ve službě Bohu udržet navzdory každodennímu utrpení, protože svůj zrak soustředil na tuto neviditelnou vyhlídku do budoucnosti. Pavel později napsal: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:2)
Ježíš nikdy nepřipustil, aby ho těžkosti a nepříznivé okolnosti přiměly k tomu, že by si zoufal, nechal se odvést pryč nebo začal kolísat ve víře. Jako jeho učedníci musíme věrně následovat jeho dokonalý příklad. (Matouš 16:24)
Zaměřte se na to, co je neviditelné a věčné
Když Pavel mluvil o tom, co Ježíšovi pomohlo vytrvat, zdůraznil také, jak bychom měli žít: „S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, přičemž se upřeně díváme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry.“ (Hebrejcům 12:1, 2) Ano, abychom křesťanským životem běželi úspěšně a radostně, musíme se dívat dál než na věci bezprostředně před námi. Jak se však „upřeně díváme“ na Ježíše a v čem nám to pomůže?
Uveďme si jeden příklad. V roce 1914 byl Ježíš dosazen za Krále Božího Království a začal vládnout z nebes. Tyto skutečnosti jsou samozřejmě neviditelné našemu tělesnému zraku. Jestliže se však „upřeně díváme“ na Ježíše, můžeme duchovním zrakem vidět, že je připraven ukončit tento současný ničemný systém věcí a spoutat Satana a jeho tlupy ničemníků a zbavit je tak jejich vlivu. Když se budeme dívat ještě dál, uvidíme svým duchovním zrakem podivuhodný nový svět, v němž „smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 19:11–16; 20:1–3; 21:4)
Proč bychom se nedívali upřeně na to, co je věčné? Proč být skleslí kvůli dočasnému soužení, se kterým se možná každodenně setkáváme? Proč se očima víry nedívat dál než na nemoci a chamtivost tohoto znečištěného světa — totiž na ráj naplněný zdravými, šťastnými a laskavými lidmi? Proč bychom se nepodívali dál než na své skvrnky — tělesné i duchovní —, abychom viděli, jak budou zásluhou Kristovy výkupní oběti odstraněny? Proč bychom se nedívali někam dál než na krveprolití způsobené válkami, zločiny a násilím, abychom viděli právě vzkříšené lidi, jak jsou poučováni o míru a Jehovově spravedlnosti?
‚Upřeně se dívat‘ na Ježíše také znamená zaostřit svůj duchovní zrak na to, čeho už Království, přestože je neviditelné, dosáhlo mezi Božím lidem: jednoty, pokoje, lásky, bratrské náklonnosti a duchovního blahobytu. Jedna křesťanka z Německa viděla videokazetu Sjednoceni božským vyučováním a pak napsala: „Ta videokazeta mi pomůže, abych měla více na mysli, že tolik křesťanských bratrů a sester po celém světě právě v tomto okamžiku věrně slouží Jehovovi — bez ohledu na to, jak na to veřejnost reaguje. Naše bratrská jednota v tomto násilném a nenávistném světě je velmi drahocenná!“
Také „vidíte“ Jehovu, Ježíše, věrné anděly a miliony spolukřesťanů, jak stojí vedle vás? Pokud ano, nebudete se přehnaně zajímat o „úzkost tohoto systému věcí“, protože byste do ní mohli zabřednout a ztratit odvahu. To by způsobilo, že byste začali být v křesťanské službě ‚neplodní‘. (Matouš 13:22) Dívejte se tedy „upřeně“ na Ježíše — tak, že své oči zaostříte na ustanovené Boží Království a jeho současné i budoucí požehnání.
Můžete se dožít toho, co je teď neviditelné
Vidíme ostrý kontrast mezi Božím novým světem, který bude trvat věčně, a mezi tímto starým systémem, jenž se pomalu rozpadá. To by nás mělo přimět chovat se tak, abychom byli hodni žít a vidět ve skutečnosti to, co dnes můžeme vidět jen očima víry. Zástupy vzkříšených lidí stěží uvěří svým očím, až budou probuzeni a spatří spravedlivou rajskou zemi, jež bude tak odlišná od světa, který viděli před svou smrtí. Jen si představte, jakou radost budeme mít, až je budeme vítat a vysvětlovat jim, co Bůh udělal! (Srovnej Joela 2:21–27.)
Jak drahocenný je dobrý duchovní zrak a jak životně důležité je udržovat si ho ostrý! Můžeme to dělat tak, že bude každý z nás pravidelně studovat Bibli, že budeme chodit na křesťanská shromáždění, že budeme mluvit s druhými lidmi o své biblické naději, a především, že se budeme modlit o Boží vedení. Tak bude náš duchovní zrak ostrý a jasný — umožní nám dívat se dál, než kam dohlédneme.