‚Věrně následovat jeho šlépěje‘ — Jak?

„NIKDY nemohu být dokonalý jako Ježíš, ať se modlím nebo ať se snažím sebevíc.“ S tímto výrokem souhlasilo 89 procent účastníků ankety časopisu „U. S. Catholic“. Ano, chodit v Kristových šlépějích se může zdát neúnosné — zejména když uvážíš, jaký obraz Krista předkládají církve. Jeden katolík řekl: „Celkem vzato si myslím, že Ježíš je milující, vřelá, starostlivá a snášenlivá osoba, která ode mne neočekává příliš mnoho. Ale když přijdu do kostela, je Ježíš tak zbožštěn, že jsem se svou nedokonalostí ztracený a pokořený.“

Zprávy evangelií však Krista ‚nezbožšťují‘. Ukazují, že Ježíš se nenarodil ve šlechtické, ale v dělnické rodině. Jeho nevlastní otec Josef byl tesařem. Ačkoli se o Ježíšově dětství ví málo, jedna příhoda ukazuje mnoho. Když bylo Ježíšovi 12 let, vzali ho rodiče s sebou na svou každoroční cestu do Jeruzaléma na pasach. Při této příležitosti se zabral do rozhovoru o Písmu a rodina odešla bez něho. Pochopitelně ho ustaraní Josef a Marie po třech dnech našli v chrámu, „jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich“. Navíc „všichni ti, kteří mu naslouchali, zůstávali ohromeni jeho porozuměním a jeho odpovědmi“. Představ si, v pouhých dvanácti letech dovedl nejen klást duchovně zaměřené otázky vedoucí k přemýšlení, ale i dávat rozumné odpovědi. Rodičovská výchova mu v tom jistě pomohla! — Luk. 2:41–50.

Jestliže jsi mladý, můžeš následovat Ježíšův příklad? Ovšemže ano. Vždyť Kristus sám zanechal „vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje“. — 1. Petra 2:21.

Mládí je vhodná doba k získávání základního poznání o Bohu a o jeho Slově. Pravda, tvoji známí možná maří spoustu času čtením obrázkových seriálů a u televize. Ale proč bys místo toho nenásledoval šlépěje Ježíše Krista, který se jako chlapec s potěšením poučoval o Jehovovi? Pro svou lásku k duchovním věcem „Ježíš dělal pokroky v moudrosti“. (Luk. 2:52) To můžeš činit i ty.

Například v jedné jihoafrické škole se zeptali učitele, zda může dokázat, že je Bible pravdivá. Přiznal, že nemůže. Mladý chlapec, svědek Jehovův, směle řekl: „Já rozhodně mohu dokázat, že je Bible pravdivá.“ Jak? Vybavil si, co studoval v nedávném vydání „Strážné věže“. Když mu tedy dovolili mluvit, vysvětlil smysl proroctví zaznamenaného u Daniela ve druhé kapitole. Třída žasla, když ukazoval, jak proroctví předpovědělo vzestup a pád po sobě jdoucích světových vlád a jejich konečné zničení Božím královstvím. Vznikl z toho pěkný rozhovor, při němž měl příležitost zodpovědět mnoho otázek.

PŘICHÁZEJME ČINIT BOŽÍ VŮLI

Základ biblického poznání a porozumění, který Ježíš položil v mládí, ho později přivedl k vážnému kroku. „Ježíš přišel. . . k Jordánu k Janovi, aby se dal od něho pokřtít.“ Již tu byl pravý čas, aby se ujal svých odpovědností jako Boží služebník. Křest znamenal, že se dává k dispozici, aby činil Boží vůli. — Mat. 3:13–15.

I od křesťanů se požaduje, aby napodobovali Krista tím, že se dají pokřtít. Křest je posvátný symbol, vnější znamení oddanosti. Když se dohodneme, že budeme pracovat pro nějakou osobu nebo firmu, zjistíme si nejprve, jaké jsou požadavky a podmínky, a často následuje podepsání smlouvy. Ale bez podpisu není smlouva závazná. Stejně je to s křtem — dává platnost naší oddanosti Bohu. Říkáme v určitém smyslu jako Ježíš: ‚Pohleď, přicházím, abych činil, Bože, tvou vůli.‘ (Hebr. 10:7) Tak se stáváme Božími služebníky. — 2. Kor. 3:5, 6.

Budeš samozřejmě muset nejprve získat základ poznání o Bohu stejně jako Ježíš. V tom ti však mohou pomoci — a tvým dětem také — svědkové Jehovovi soustavným studiem Bible.

KLÁST SLUŽBU NA PRVNÍ MÍSTO

Po křtu nastoupil Ježíš období postu, rozjímání a modliteb. To ho bezpochyby připravilo na pokušení, s nímž se potom střetl. Satan ďábel mu nabídl vládu nad „všemi královstvími světa“. Jakou kariéru mohl Ježíš udělat, kdyby byl ďáblovu nabídku přijal! Kristus si však uvědomil, že by to byla kariéra krátká. Okamžitě ďábla odmítl a místo toho „začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ (Mat. 4:2, 8–10, 17) Po zbytek svého pozemského života byl Kristus služebníkem Božího království plným časem.

Podobně by dnes křesťan nepřipustil, aby ho satanův svět zlákal, a on si stanovil jako životní cíl výborně placené zaměstnáni a kariéru. Když Ježíš povolal své rané učedníky, ti přece „ihned zanechali své sítě a následovali ho“. (Mar. 1:17–21) Bylo by tedy moudré zaplést se do sítí světských zájmů? Ježíš přikázal svým dnešním následovníkům, aby ‚kázali dobré poselství o království‘. (Mat. 24:14) Ano, musíš se možná starat o rodinu nebo máš jiné odpovědnosti. Mnozí svědkové Jehovovi proto využívají večery, soboty a neděle, aby plnili svou křesťanskou odpovědnost kázat. Někteří si to dokonce mohou zařídit tak, aby to dělali plným časem.

Jeden mladík v Jižní Africe měl v plánu jít po dokončení školy na univerzitu. Když však symbolizoval svou oddanost Jehovovi křtem, cítil závazek chopit se služby plným časem. Jeho otec, který nebyl svědek, zprvu nesouhlasil. Ale po mnoha rozhovorech svolil, aby jeho syn sloužil v kanceláři odbočky svědků Jehovových v Jižní Africe.

Po devíti šťastných letech, které tam strávil, se oženil a vstoupil do kazatelské služby plným časem i s manželkou. Později měli dítě. Přesto prosili Jehovu, aby jim pomohl pokračovat ve službě plným časem. Připomněli si Ježíšův slib, že tomu, kdo postaví království na první místo, „to všechno ostatní [hmotné potřeby]. . . bude přidáno“. (Mat. 6:33) To se prokázalo jako pravda. „Žijeme celé roky střídmě,“ říká otec, „ale přesto jsme dali své dceři příjemný domov a postarali se o všechny její hmotné potřeby.“

„MÍRNÉ POVAHY A POKORNÝ V SRDCI“

„Pojďte ke mne všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi,“ řekl Ježíš, „a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ — Mat. 11:28–30.

Když Ježíš dělal zázraky, například vyháněl démony, nepřipisoval zásluhu sobě, ale otevřeně uznával, že takové věci dokáže „pomocí Božího ducha“. (Mat. 12:28) A přestože byl schopen upoutat pozornost posluchačů tak, že „žasli nad jeho způsobem vyučování“, nehledal slávu sám pro sebe. (Luk. 4:32) Naopak říkal: „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal.“– Jan 7:16.

Praví křesťané se dnes snaží projevovat stejnou pokoru. Například když vyučují jiné, neupozorňují na sebe. Spíše pohotově připisují zásluhu Jehovovi a jeho organizaci za to, že vůbec mají schopnost zprostředkovat poselství Božího slova. „Máš vskutku něco, co jsi nepřijal?“ ptá se apoštol Pavel. — 1. Kor. 4:7.

Ježíšova pokora se jevila i v tom, že byl ochoten ujít tisíce kilometrů — ne vozit se ve voze, ale chodit pěšky — jako putující kazatel. Při jedné příležitosti byli on i jeho učedníci tak unaveni, že si potřebovali ‚trochu odpočinout‘. Ale když se ukázal veliký zástup hladovějících po duchovním povzbuzení, zapomněl Ježíš na únavu a „začal je vyučovat mnoho věcí“. — Mar. 6:31–34.

Podobného ducha nedávno projevil cestující služebník svědků Jehovových (jemuž se říká cestující dozorce) a jeho dva společníci v africkém Lesothu. Dvaadvacet hodin šli pěšky v hornatém terénu, aby navštívili několik ve vzdálených místech žijících spolukřesťanů. Krajský dozorce, unavený po cestě, se rozhodl, že si druhý den odpočine. Přišel ho však pozdravit a klást mu otázky takový zástup, že i přes své vyčerpání vstal a vyučoval je dobrému poselství o království. Reakce byla tak povzbudivá, že se unavení cestovatelé cítili dobře odměněni za svou námahu.

NAPODOBUJ HO!

Apoštol Pavel nás povzbuzuje, abychom ‚upřeně hleděli na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry‘. (Hebr. 12:2) V tom nám může pomoci pravidelné čtení zpráv evangelií a rozjímání o způsobech, jimiž můžeme Krista napodobovat. Ježíš například projevil odvahu, když veřejně odhalil pokrytectví a samospravedlnost náboženských vůdců, ačkoli věděl, že ho budou nenávidět a že ho zabijí. (Mat. 23:1–36; 26:3, 4) Zůstal klidný a ovládal se, když byl napadán. (1. Petra 2:23) Ve svém učení projevoval porozumění pro lidskou povahu a byl schopen vyjadřovat hluboké pravdy prostým jazykem.

Ale Ježíš nejvíce vynikal svým darem lásky. „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ (Jan 15:13) Přidal dokonce pojmu láska nový rozměr tím, že nám řekl, abychom milovali své nepřátele. — Mat. 5:43–48.

Jak nádherným vzorem je pro nás Ježíš! Napodobovat ho není snadné a čas od času asi klopýtneme. Ale nikdy bychom se neměli vzdávat. (Gal. 6:9) Vždyť jsou milióny těch, kteří se úspěšně snaží Ježíše následovat. I ten, kdo ti tento časopis přinesl, bezpochyby patří k nim a velmi rád by ti pomohl, abys také následoval Ježíšovy šlépěje — VĚRNĚ.

[Praporek na straně 4]

Již ve svém mládí projevoval Ježíš zájem o duchovní věci. Napodobuješ ho v tom?

[Praporek na straně 5]

Ve prospěch kazatelské služby zamítl Ježíš Kristus světskou kariéru