Měj osobní zájem o druhé
„Nebudete hledět s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních.“ — Filipanům 2:4.
1, 2. Jaké mohou být důvody k projevování osobního zájmu o druhé?
MÁME dobré důvody mít osobní zájem o druhé. Jiní lidé by nás měli zajímat například proto, že se jeden od druhého lišíme. Genetický materiál našich tělesných buněk nese kód našeho dědičného utváření. Liší se tak, že kriminalistické agentury doplnili svůj rejstřík určování totožnosti genetickými „otisky prstů“.
2 Jsou i jiné důvody, proč se lišíme a jsme zajímaví jako jednotlivci. Od početí jsme ovlivňováni svým prostředím. Existuje mnoho dokladů, že nenarozené děti reagují na to, co se děje mimo dělohu. Potom, když vstoupíme do světa jako nezávislé dýchající osoby neboli duše, ovlivňují nás postoje a chování našich rodičů. Jak rosteme, můžeme být buď jedináčci nebo k nám přibudou bratři a sestry a poněkud se podílíme na péči o ně. Takové společenství nebo jeho nedostatek mají vliv na náš rozvoj. Naše myšlení a jednání ovlivňuje i to, co čteme, co se učíme ve škole a nač se díváme v televizi.
3. Jaký zájem o druhé bychom především měli mít podle Filipanům 2:4?
3 To, jak se lišíme, tedy vzbuzuje jistý zájem o druhé. Apoštol Pavel však měl na mysli vyšší důvod k zájmu o druhé. Vybízel tedy spolukřesťany, aby ‚nehleděli s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních‘. (Fil. 2:4) Místo, abychom tedy hledali vlastní výhody, měli bychom se o druhé zajímat zejména v duchovním ohledu. Jaké jsou tedy některé způsoby, jimiž můžeme projevovat takový osobní zájem o druhé?
DUCHOVNÍ ZÁJEM A ROZDÍLNÉ OSOBNOSTI
4. Jaké změny podle Efezanům 4:22–24 podněcují náš duchovní zájem o druhé?
4 Když osobně uplatňujeme poznání biblické pravdy a učíme se z příkladu Ježíše Krista, povzbudí to náš duchovní zájem o druhé. (1. Petra 2:21) Jako praví křesťané ‚odkládáme svou starou osobnost, která odpovídá našemu dřívějšímu způsobu chování‘, a pracujeme na tom, abychom ji nahradili „novou osobností“, jež „byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Ef. 4:22–24) Tak se sobecké postoje postupně nahrazují laskavým, ohleduplným zájmem o druhé. — Iz. 65:25.
5. Proč jsou v křesťanském sboru různé osobnosti a k jaké otázce to vede?
5 Přestože v Jehovově lidu dochází k pozoruhodným změnám osobnosti, hříšné sklony trvají. I Pavel přiznal: „Když si přeji dělat, co je správné, pak je u mne špatné.“ (Řím. 7:21) Existují samozřejmě i jiné zděděné a získané rysy a ty jsou pro nás příznačné. Někdo má umělecké cítění, jiný má k věcem analytický přístup. Zatímco jedni jsou tiší a rezervovaní, jiní jsou družní a společenští. Jak tedy zachovat jednotu křesťanského sboru s tak rozdílnými osobnostmi?
6. Jak bychom měli pohlížet na rozdíly mezi osobnostmi a jak bys to znázornil?
6 Máme-li projevovat duchovní zájem o druhé a zachovávat křesťanskou jednotu, musíme být realističtí a chápaví. Bůh od nás nevyžaduje dokonalost, a proto bychom ji neměli žádat ani od svých křesťanských druhů. Jehova navíc neočekává, že všichni jeho služebníci budou úplně stejní. V křesťanském sboru máme všichni nějaké místo a můžeme používat své dědičné schopnosti, které nám dal Bůh, k podpoře jeho díla. (1. Kor. 12:12 až 26) Jestliže budeme pilně pracovat pod vedením hlavy křesťanského sboru, Ježíše Krista, nebudeme mít čas dívat se kriticky jeden na druhého. (1. Kor. 4:1–4) Řemeslník ví, že je každý nástroj vytvořen pro určitou práci. Může udělat kladivo jemný otvor jako vrtačka? Může hoblík, který účinně tvaruje dřevo, do něho zavrtat šroub? Ne, protože každý nástroj má své patřičné použití.
7. Co bychom měli mít v první řadě na mysli, když se spolu podílíme na službě království?
7 Velmi pravdivá jsou slova písně království „Radostná služba“. Vybízí nás: „Svému králi služme vždycky s radostí, svých darů užijme podle možností.“ Pravda, nemáme snad nějaké vynikající schopnosti. Přesto klademe v mysli na první místo dílo, které je nám jako svědkům Jehovovým svěřeno, a z celého srdce se mu věnujeme. Píseň dodává: „Náš podíl na velkém díle malý je, každý z nás však dá své srdce oddané.“ — Chvalte Jehovu zpěvem, píseň 130.
POVAŽUJ OSTATNÍ ZA NADŘAZENÉ
8. Jak podporuje jednotu uplatňování Pavlových slov ve Filipanům 2:1–3?
8 Jednotu podporuje i to, když považujeme druhé za sobě nadřazené. Pavel napsal: „Jestliže je tedy nějaké povzbuzení v Kristu, jestliže je nějaká útěcha lásky, jestliže je nějaký podíl na duchu, jestliže je nějaká něžná náklonnost a soucit, naplňte mou radost tím, že budete téže mysli, budete mít tutéž lásku a budete spojeni jednou duší, budete jednomyslní.“ Všimni si, že apoštol dodává: „Neuděláte nic ze svárlivosti nebo ze sobectví, ale s pokorou mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ — Fil. 2:1–3.
9. Co to znamená být svárlivý a sobecký a jak se můžeme těmto rysům vyhnout?
9 Svárlivý člověk, který nepovažuje ostatní za sobě nadřazené, projevuje „často zatvrzelou a únavnou tendenci k hádkám a sporům“. (Websterův nový školní slovník, angl.) Tento rys se může projevovat „debatami o slovech“. (1. Tim. 6:4) Ano, měli bychom se v první řadě starat o ducha, který je za slovy, a o myšlenky, které jsou slovy vyjádřeny. Netrvej tedy malicherně na jistých výrazech používaných v ústním nebo písemném podání. A co když je ti předložen odlišný názor na nějakou nauku? Drž se s věrnou oddaností biblických informací, které Bůh opatřuje skrze „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45–47) Vždyť tak jsme přece v prvé řadě poznávali pravdu. Když si to uvědomujeme, nebudeme sobečtí, to jest, nebudeme mít přehnaný pocit vlastní důležitosti.
ROZVÍJET OSOBNÍ ZÁJEM O DRUHÉ
10. Jak by se měl ve sboru uplatňovat text Filipanům 2:4?
10 Pamatuj, že nás Pavel vybízel, abychom ‚nehleděli s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních‘. (Fil. 2:4) Co to znamená? Stejně jako nám pozornost vůči tomu, co je kolem nás, pomáhá v kazatelské službě, zájem o blaho druhých ve sboru nám dá příležitosti utužovat pouto lásky, které nás spojuje. Zejména starší mají odpovědnost starat se o spoluvěřící, protože jedno přísloví říká: „Rozhodně bys měl vědět, jak vypadá tvůj brav.“ (Přísl. 27:23) Všichni samozřejmě můžeme a máme být vnímaví k potřebám svých spoluvěřících. — 1. Petra 2:17.
11. Proč je třeba být pozorný při rozhovoru s duchovními bratry a sestrami?
11 Jiný způsob, jak podporovat jednotu a rozvíjet zájem o druhé, je udělat si čas na dobrou výměnu myšlenek s duchovními bratry a sestrami. Zjišťuj, co si myslí. To se ti podaří, když je navštívíš doma, před shromážděním v sále království i po něm, i mezi programy na našich sjezdech. A naslouchej pozorně, když mluví. Možná, že se tak doslechneme o těžkostech, kterým čelí, ale potom jim snad budeme schopni pomáhat nést jejich břemena a tak plnit zákon Kristův. (Gal. 6:2) Jednotu sboru však zajistí ještě něco jiného než rozmluvy s našimi bratry. Co je to?
PROJEVUJ SOUCÍTĚNÍ
12. Proč bychom měli projevovat soucítění?
12 Křesťanskou jednotu podporuje i soucítění. S tím, jak rostou životní tlaky, potřebujeme všichni projevovat tuto vlastnost. Kéž se nikdy nezabereme do toho, co nám leží v hlavě, natolik, abychom nebrali v úvahu city druhých. Uveďme příklad: Když jeden účastník programu přijel na služební shromáždění, starší s ním začal rychle mluvit o věci, která měla být oznámena. Účastník k překvapení a zahanbení staršího vzhlédl, usmál se a řekl: „Nejdřív, bratře, dobrý večer!“ To, co mělo být oznámeno, probrali až po přátelských pozdravech, a bratr se uvolnil. Pro staršího to byla důkladná lekce. Nikdy tedy neměj tak naspěch, že bys přehlížel zdvořilost, která zpříjemňuje styk s druhými.
13. K jakému jednání s křesťanskými druhy vede soucítění sborové starší?
13 Soucítění vede starší k projevům soucitu a jiných znamenitých rysů. Někdy musí být tito muži jemní, „jako když kojící matka něžně chová své děti“. (1. Tes. 2:7) Pomoc některým jednotlivcům vyžaduje velkou trpělivost a láskyplnou podporu. Ti, kteří ‚opustili lásku, kterou měli zprvu‘, snad potřebují povzbuzení k větší činnosti a také pomoc, aby ocenili naléhavost naší doby. (Zjev. 2:4; 2. Tim. 4:2; Hebr. 6:11, 12) Starší mají jako Pavel „něžnou náklonnost“ ke křesťanským druhům, vybízejí a utěšují je, aby „dále chodili hodni Boha“. 1. Tes. 2:8, 11, 12.
14. Jak dokazoval Pavel, že má soucítění?
14 Pavel zanechal starším znamenitý příklad, jak projevovat láskyplnou starost o blaho duchovních bratrů a sester. Napsal: „Kromě těchto věcí vnějšího druhu, co se na mne valí den co den, je úzkostlivá starost o všechny sbory.“ Protože měl Pavel takovou starost, mohl říci: „Kdo je slabý, a já nejsem slabý? Kdo je přiváděn ke klopýtání, a já nejsem popouzen?“ Jestliže jsi starší, máš takové soucítění? — 2. Kor. 11:28, 29.
ZÍSKAT SVÉHO BRATRA
15. Jakou Ježíšovou radou u Matouše 18:15 je třeba se řídit, když vzniknou těžkosti mezi bratry, a s jakým záměrem?
15 Soucítění podporuje jednotu mezi Jehovovými služebníky. Vzácně ovšem mohou vzniknout osobní spory. Když jde o něco vážného, mají se křesťané řídit Ježíšovou radou, zaznamenanou u Matouše 18:15–17. Všimni si prvního kroku. Máš si s bratrem soukromě promluvit a ‚poukázat otevřeně na jeho chybu‘. Co by mělo být tvým cílem? Přece ‚získat svého bratra‘! Ježíš řekl: „Jestliže tě vyslechne, získal jsi svého bratra.“ Soukromý rozhovor je naštěstí obvykle vše, co je potřebné k obnově pokojných vztahů mezi tebou a tvým druhem v uctívání Jehovy.
16. Co dělat, jestliže zpozoruješ, že tvůj bratr má něco proti tobě?
16 Jestliže si všimneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, následuj Ježíšovu radu, aby ses ‚smířil se svým bratrem‘. (Mat. 5:24) Prohovořte ten problém klidně a laskavě a snažte se oba porozumět stanovisku toho druhého. Obvykle se tím dá věc vyřešit a zachová se pokoj ve sboru.
ZÍSKÁVAT NEVĚŘÍCÍ
17, 18. Jakou radu dal Petr křesťanským manželkám žijícím v nábožensky rozdělené domácnosti?
17 Jedna z nejobtížnějších situací pro uplatňování biblických zásad je nábožensky rozdělená domácnost. Mnoho křesťanů věrně pracuje, a přitom zápasí se sklíčeností a těžkostmi, jež vyvolává nedostatek duchovní jednoty v jejich manželství. Jak se jim dá pomoci?
18 Starší ve svém osobní zájmu o druhé ochotně poskytují pomoc těm, kdo žijí v nábožensky rozdělené domácnosti. Je možné například obrátit pozornost k Petrově radě o chování křesťanských manželek v této situaci. Apoštol jim říká, že mají být podřízeny svým manželům, i když jsou nevěřící a „nejsou poslušni slova“. Proč se podřizovat? Aby „byli získáni beze slova chováním svých manželek“. (1. Petra 3:1) Jak účinné však je uplatňování této rady?
19. Uveď příklad, jak je prospěšné uplatňovat text 1. Petra 3:1.
19 Žena jménem Věra přiznává, že když se stala křesťankou, zprvu s manželem ustavičně mluvila o biblické pravdě, až ho to omrzelo. „Podle biblické rady jednoho staršího,“ dodává, „jsem se rozhodla, že bude lepší chovat se taktně a čekat, až nastanou příznivé okolnosti.“ Věra v základu uplatňovala 1. Petra 3:1, přestože projevovala jistou iniciativu, aby svého manžela Barryho podnítila k rozhovorům o biblických zásadách. Ten později vysvětlil: „Během let jsem si všímal, že se v domě objevuje na neobvyklých místech Probuďte se! [sesterský časopis Strážné věže]. Byly v něm články, které byly praktické a někdy předstihovaly novinové zprávy.“ Díky tomu se po dvaceti letech nejednoty Barry a Věra šťastně sjednotili v Jehovově službě.
20. Jak mohou pomoci starší křesťanským manželům v nábožensky rozdělené domácnosti?
20 Věřící manžel čelí velkým obtížím, jestliže jeho manželka odporuje pravému křesťanství a ovlivňuje proti němu děti. Z osobního zájmu o takového muže mohou starší upozornit na užitečné biblické zásady. Lze například poukázat na to, že je přes manželčin odpor hlavou rodiny a měl by dětem poskytovat biblické poučování. (Ef. 6:4) Lze ho vybídnout, aby bydlel s manželkou „podle poznání“, projevoval zájem o to, co dělá, a pomáhal jí s domácími povinnostmi a péčí o děti. (1. Petra 3:7) Věřící manžel a otec by měl být především povzbuzován, aby udržoval otevřenou výměnu myšlenek, a tak se dozvídal, co má který člen rodiny v srdci. Starší jej také mohou povzbudit, aby se stále snažil pomoci manželce slovy „okořeněnými solí“, a taktně jí při vhodných příležitostech předkládal biblickou pravdu. — Kol. 4:6.
21. Jak se dá pomoci nevěřící manželce, aby projevila zájem o pravdu?
21 Zájem o příbuzné křesťanů v nábožensky rozdělené domácnosti někdy vzbudí kladnou reakci na poselství o království. Uveďme příklad: Jeden křesťan byl sklíčený, protože mu manželka několik let tvrdě odporovala. Starší se nabídl, že k němu přijde a pomůže mu s biblickým rozhovorem. Když přišel, přívětivě pozdravil manželku a zeptal se: „Nechtěla byste si sednout s námi?“ Přátelské pozvání na ženu tak zapůsobilo, že se ochotně zapojila do rozhovoru. Brzy přijala pravdu a začala kázat jiným.
22. Proč máme mít osobní zájem jeden o druhého?
22 Dělejme tedy jako svědkové Jehovovi „všechno pro dobré poselství“. (1. Kor. 9:23) Ano, „pokud k tomu máme příhodný čas, vskutku čiňme dobře všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře“. (Gal. 6:10) Mějme osobní zájem jeden o druhého, aby tak v našem celosvětovém bratrství vzkvétala láska.
Jak bys odpověděl?
◆ Zejména proč bychom se měli zajímat o druhé?
◆ Jak můžeme rozvíjet osobní zájem o spoluvěřící?
◆ Jak mohou starší projevovat soucítění?
◆ K čemu může vést náš osobní zájem o nevěřící?