Jak se bránit funkční negramotnosti

NA SVĚTĚ se šíří nový typ poruchy čtení. Nazývá se funkční negramotnost (aliterace). Je definován jako „vlastnost nebo stav, kdy člověk je schopen číst, ale nemá o to zájem“.a (Merriam-Webster’s Collegiate Dictionary, Tenth Edition) Ano, čtení — kterému se kdysi lidé věnovali s potěšením — je nyní často odmítáno, protože je to práce. „Při čtení se musíte namáhat,“ stěžovala si jedna dvanáctiletá dívka, „není to žádná zábava.“

Také mnozí dospělí lidé jsou funkčně negramotní. Spojené státy se například pyšní tím, že mají 97procentní gramotnost; nicméně skoro polovina dospělých Američanů zřídka přečte knihu nebo časopis! Je jasné, že schopnost číst není vždy spojena s touhou číst. Platí to i o vzdělaných lidech. „Když po náročném dnu přijdu unavený domů,“ říká jeden absolvent Harvardovy univerzity, „pustím televizi, místo abych sáhl po knize. Je to snazší.“

Co se se čtením stalo? V posledních desetiletích jeho popularita ustoupila popularitě sdělovacích prostředků, které poutají pozornost. „Když teď máme MTV — a videonahrávač, videohry a walkman — není vyhlídka, že se člověk bude prokousávat knihou, tak přirozená jako v klidnějších dobách,“ píše Stratford P. Sherman v časopise Fortune. Konkurentem čtení, který pohlcuje snad nejvíce času, je televize. Opravdu, průměrný Američan ve věku 65 let strávil sledováním televize devět let života!

Vzhledem k tomu, že se lidé často výhod čtení vzdají, aby mohli sledovat obrazovku, bude dobré, abychom uvážili následující postřehy.

Prospěch ze čtení

Čtení podporuje představivost. Televize přemýšlí místo vás. Všechno je jasně vyjádřeno: výraz tváře, modulace hlasu i prostředí.

Při čtení sami obsazujete role, inscenujete a režírujete. „Máte velikou volnost,“ říká desetiletý chlapec. „Můžete si každou postavu představit, jak sami chcete. Při čtení knihy můžete věci řídit lépe, než když se na něco díváte v televizi.“ Dr. Bruno Bettelheim to popsal tak, že „televize ovládá představivost člověka, ale nepodněcuje ji. Dobrá kniha současně stimuluje a osvobozuje mysl.“

Čtení rozvíjí vyjadřovací schopnosti. „Žádné dítě ani žádný dospělý se nezlepšili v dívání na televizi tím, že to dělali častěji,“ uvádí Reginald Damerall z univerzity v Massachusetts. „To, co k tomu člověk potřebuje, je tak prosté, že jsme zatím neslyšeli o poruše schopnosti sledovat televizi.“

Čtení v protikladu k tomu vyžaduje a rozvíjí vyjadřovací schopnosti; je neoddělitelně spjato s mluvením a psaním. Jeden středoškolský učitel angličtiny to vyjádřil takto: „Není pochyb o tom, že jste-li student, pak vaše úspěšnost nesmírně závisí na tom, jakou zásobu slov máte. Závisí nejen na tom, jak dokážete rozumět čtenému, ale i na tom, jak umíte formulovat to, co píšete. Není žádný jiný způsob, jak si vytvořit dobrou slovní zásobu, než čtení — prostě není.“

Čtení podporuje trpělivost. Na obrazovce se během pouhé jedné hodiny objeví více než tisíc obrazů, aniž má divák čas reagovat na to, co vidí. „Tyto techniky doslova programují krátkodobou pozornost,“ říká doktor Matthew Dumont. Není divu, že některé studie spojují nadměrné sledování televize s impulsívním rozhodováním a s neklidem — jak u dětí, tak u dospělých.

Čtení vyžaduje trpělivost. „Věty, odstavce a stránky se odvíjejí pomalu, v určitém sledu a podle logiky, která zdaleka není intuitivní,“ píše odborník na komunikaci Neil Postman. Čtenář musí svým tempem interpretovat to, co je na stránce, hodnotit to a reagovat na to. Čtení je komplexní dešifrovací proces, který vyžaduje — a rozvíjí — trpělivost.

Vyvážený pohled

Ze čtení plyne prospěch, ale je třeba připustit, že i televize má své výhody. Může čtení překonávat v tom, že poskytne určitý typ informací.b Vzrušující televizní vysílání může dokonce zájem o čtení podnítit. „Je popsáno, jak televizní programy, které uváděly dramatizace z dětské literatury a vědy, zapůsobily na děti tak, že si vyhledaly knihy na toto a podobné téma,“ říká The Encyclopedia Americana.

Nezbytný je vyvážený pohled. Tištěná stránka a televize jsou dva různé sdělovací prostředky. Každý z nich má své výhody a svá omezení. Každý se dá používat — a zneužívat. Ano, nadměrné čtení, které člověka izoluje, může být stejně zhoubné jako nadměrné sledování televize. (Přísloví 18:1; Kazatel 12:12)

Nicméně, čtení je často přehlíženo, protože se dává přednost vizuální zábavě. Jeden japonský novinář si stěžuje: „Přešli jsme od kultury čtenářů ke kultuře diváků.“ Zvláště patrné je to u mladých lidí. Výsledkem toho je, že mnozí z nich se stanou funkčně negramotnými a později na ně dolehnou důsledky této skutečnosti. Jak tedy mohou rodiče pomoci svým dětem, aby rozvíjely touhu číst?

Jak mohou rodiče pomoci

Buďte jim příkladem. Článek v časopise Newsweek, který měl nadpis „Jak vychovat dobré čtenáře“, dával toto ostré napomenutí: „Pokud pořád sedíte před televizí, budou to pravděpodobně dělat také vaše děti. Na druhé straně, pokud vás děti vidí spokojeně schouleného ležet s dobrou knihou, uvědomí si, že o prospěchu ze čtení nejen mluvíte, ale také ho využíváte.“ A co je ještě lepší, někteří rodiče svým dětem nahlas čtou. Vytvářejí tak vřelé pouto — něco, co žel v dnešních rodinách velmi chybí.

Začněte u knihovny. „Mějte knihy všude — spoustu knih,“ doporučuje doktor Theodore Isaac Rubin. „Pamatuji si, že jsem je četl, protože byly všude kolem, a také proto, že je četli všichni ostatní.“ Děti budou číst, jestliže budou knihy po ruce. Touha číst je ještě silnější, pokud to jsou knihy z jejich osobní knihovny.

Ať je čtení příjemné. Říká se, že když dítě rádo čte, je polovina bitvy vyhraná. Ať je tedy čtení pro dítě radostným zážitkem. Jak toho dosáhnout? Za prvé, vymezte čas na sledování televize; dítě dá totiž téměř vždy přednost televizi před čtením. Za druhé, vytvořte atmosféru, která je pro čtení příznivá; tiché chvíle a místa, jako je osobní knihovna s dobrým osvětlením, lákají ke čtení. Za třetí, nenuťte dítě do čtení. Ať jsou příležitosti a materiály ke čtení dostupné, ale nechte na dítěti, aby si samo vytvořilo touhu číst.

Někteří rodiče začnou dětem číst, když jsou docela malé. To může být prospěšné. Někteří odborníci říkají, že dítě ve věku tří let rozumí téměř celé slovní zásobě, jež se používá v běžné konverzaci dospělých — i když samo neumí tato slova plynule vyslovit. „Děti se začnou učit chápat jazyk dříve a mnohem rychleji než se jím naučí mluvit,“ říká kniha The First Three Years of Life (První tři roky života). O Timoteovi Bible říká: „Od útlého dětství znáš svaté spisy.“ (2. Timoteovi 3:15) Kořen anglického výrazu pro malé dítě (infant) pochází z latinského infans a doslova znamená „ten, kdo nemluví“. Ano, Timoteus slyšel slova Bible mnohem dříve, než uměl mluvit.

Bible — vynikající pomůcka

„Bible je soubor literárních děl, která vzbuzují posvátnou úctu,“ říká kniha The Bible in Its Literary Milieu (Bible a její literární prostředí). Skutečně, mezi 66 knihami, které obsahuje, jsou poetické útvary, písně i historické zprávy, ze kterých se mohou učit jak mladí, tak staří. (Římanům 15:4) Písmo je dále „inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. (2. Timoteovi 3:16)

Ano, většina životně důležitého studijního materiálu je dostupná v Božím slově, Bibli. Od každého izraelského krále se požadovalo, aby měl osobní opis Písem, a měl „si v něm číst po všechny dny svého života“. To mělo své opodstatnění. (5. Mojžíšova 17:18, 19) A Jozue dostal příkaz, aby četl Písmo „polohlasem“ — to znamená pro sebe, tiše — „dnem a nocí“. (Jozue 1:8)

Je pravda, že některé části Bible není snadné číst. Vyžadují soustředění. Pamatuj, že Petr napsal: „Jako novorozená děťátka si vytvořte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu.“ (1. Petra 2:2) Používáním se záliba v „mléku“ Božího slova může stát tak přirozenou, jako je instinktivní touha dítěte po mateřském mléku. Ocenění pro čtení Bible lze pěstovat.c Stojí za takové úsilí. „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě,“ napsal žalmista. (Žalm 119:105) Nepotřebujeme snad my všichni takové vedení v této neklidné době?

[Poznámky pod čarou]